Astronaut
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Kaleidoskop (70 povídek), Kaleidoskop (38 povídek), Ilustrovaný muž
Příběh o muži, který miloval svou rodinu a vesmír. Obě tak moc, že neměl klidu - když byl doma, myslel na vesmír. Když byl ve vesmíru, myslel na rodinu.
The Rocket Man
Rok vydání originálu: 1951
Komentáře (6)
Přidat komentář
Včera v noci mi sbalila tašky před odletem
devět minut po půlnoci
v té době už budu vysoko jak papírový drak
Moc mi chybí Země, chybí mi moje žena
Vesmír je osamělé místo
při tak nekonečném letu..
I'm a rocket man..
Tahle povídka mě naprosto dostala, přečetl jsem jí teprve včera a pořád se mě pěkně drží.. Jen naposledy, naposledy podívám se do vesmíru, pak se usadím...Slibuji..!
(SPOILER) Nezapomenutelná povídka. Ten konec naprosto famózní a též nezapomenutelný. Ale moc smutný. ... Astronaut se chtěl naposledy podívat do vesmíru s tím, že až přiletí, zůstane doma nadobro. ... I když kdo ví, jestli by to opravdu byla jeho poslední návštěva vesmíru, kdyby se vrátil? Ať už by to bylo jakkoliv, ten konec mě dostal. ... Jak je tam zmíněno, že kdyby zemřel na nějaké určité planetě, že už by se na ni nikdy nemohli podívat. ... A jeho loď se zřítila do Slunce...
Z téhle povídky jsem si pamatoval jen ten naprosto omračující poslední odstavec. A i teď po letech mi přijde pořád úžasný. Zdrcující, ale úžasný. Co jsem si nepamatoval byl ten dokonale popsaný pocit rozpolcenosti titulní postavy astronauta. Člověka, který místo aby zvolil, chtěl mít oboje (nebo té volby prostě nebyl schopný), ale vlastně až na příliš krátké okamžiky spokojenosti neměl nic. Jenom stesk a touhu...
„Every time I´m out there I think, if I ever get back to Earth I´ll stay there; I´ll never go out again. But I go out, and I guess I´ll always go out.“
Povídka Astronaut je o rodině, jejíž hlava se doma ohřeje pouze párkrát do roka, jinak tráví čas ve vesmíru. Bradbury otvírá dilema rodina x práce. … Při čtení jsem přemýšlela o tom, že člověk, který má rodinu a netráví s nimi moc času, tak neumožňuje drahé polovičce, aby se také realizovala. Je sice hezké mít práci, která nás baví, ale rodině to asi moc neprospívá. Nemusíte být astronaut. Jsou tu i jiná povolání, která drží muže od rodiny nebo dokonce oba rodiče od dětí. Jak se člověk s dlouhodobou nepřítomností partnera/rodiče vyrovnává a jak čelí vědomí, že partner/rodič vykonává životu nebezpečné povolání? A může být takový táta pro syna vzorem? … Tušila jsem, kam povídka směřuje, přesto musím říct, že její závěr je zajímavě vymyšlený.
Věčné dilema člověka, který nedokáže spokojeně spočinout "tady" a je neustále puzen jít "tam".
Miluji.