zp87 komentáře u knih

Tak vidím, že máme se čtenářkou "malazluta" přesně opačný názor :)

Druhý díl série se mi ani zdaleka nelíbil tak, jako první. Lotka mi tady neseděla tak, jako v prvním díle, kde byla ještě malý uličnický spratek. Tady je to mladá dáma s duší uličnického spratka. Nebavila mě tu.
Bavil mě její manžel - "Vraždící markýz". Určitě nic neprozradím, když napíšu, že nic není jak vypadá. To je asi jasné. Ovšem celý příběh byl takový unylejší, vtipu měl méně, než je u dobrých Medeirosiných knih zvykem - zato měl navíc prvky tajemna. To mi tady ale nesedělo - to nadpřirozeno a existence něčeho mezi nebem a zemí... Přiznám se, že jsem se těšila, kdy v příběhu padne zmínka o Lauře a Sterlingovi - hlavních hrdinech Nezapomenutelného polibku - prvního dílu.

Dávám 4 hvězdičky, ale vidím to spíš na 3,5*. Nevím nevím, jestli si tento druhý díl ještě někdy přečtu. Ten první ale určitě ano.

15.12.2014

Klasická Teresa Medeiros, moc se mi líbila. Slupla jsem ji jak malinu. Sterling je hrdina podle mého gusta. Knize nechybí humor a lehkost.
A vůbec mi nevadilo, že se Laura nechovala moc fér - protože Sterling nebyl žádný svatoušek. Jistě, na panství neměla žádný nárok (a tento fakt nijak neovlivňuje ani to, že se starala o dva mladší sourozence, ani to, že jsou všichni sirotci). Byla dost vyčůraná a kdyby se do ní Sterling nezamiloval, měla by nejspíš vážné problémy. Ale když ono to bylo fakt vtipné a moc dobře napsané. :) Moc pěkně popsané, jak ženy manipulují muži, dokaď jim to muži dovolí...

Dovolím si tedy malezlute oponovat - Sterling a lítost? :) Podle toho, jak byl Sterling popsaný potřeboval trochu nakopnout a dát za vyučenou. Nechoval se moc fajn. Jistě, měl své důvody - to, co mu kdysi udělali rodiče, bylo dost kruté a velmi těžko odpustitelné... ale nemusel být kvůli tomu krutý ke všem. V každém případě vše se vyřešilo.
A ti dva spratci - nebo spíš jen Lotka - ti mě velmi bavili. Narozdíl od druhého dílu (který je o Lotce) se mi tento zdál svěží a velmi zábavný. Lotčina Skandální noc byla podle mě mnohem slabší. Lotka jakoby s věkem ztratila své kouzlo - což dává smysl, protože malá holčička chovající se jako spratek je roztomilá, ale dívka na vdávání, které stále zůstala její trhlost, je už trochu moc...

Mimochodem - překlad jména "Lotka" se podle mě moc nepovedl. Zní to jakoby rusky :/ ... Překladatel měl nechat jméno v podobě, jak bylo v originále (pochybuju, že to byla Lotka) - předpokládám, že když je to Carlota, tak její přezdívka je v angličtině "Lota" nebo spíše "Lottie".

3 15.12.2014

Nééé - tak toto bylo největší zklamání. Musela jsem se několikrát ujistit, že tuto knihu skutečně napsala Teresa Medeiros (a stejně si myslím, že došlo k omylu... :) ).
Úplně jiná kniha, než jsou Teresiny ostatní... jen kvůli autorce jsem se ji opravdu hodně snažila dočíst, ale jen jsem se trápila.
Hrdinka je zvláštní - na jednu stranu mi jí bylo líto, na druhou stranu jsem měla chuť ji profackovat. Tak tvrdohlavě zabedněná holka to je...
A hrdina - nesnesitelný chlap. Byl z ní hotový, ale zároveň ji chtěl neustále trestat - a taky trestal... tak já nevím - jakoby to ani nebyl dospělý chlap. Oba dva pořád nevěděli, co tedy chtějí. On si ji chce "podrobit" ale přitom ji miluje... tak to tedy řeší tak, že ji zavrhuje... fakt sranda. :/ Když se začne ona k němu chovat hezky, on ji od sebe odhání, pak zase ona jeho... a pak jsem to čtení vzdala. Snažila jsem se apoň přeskákat děj - ale narazila jsem na úsek zabití šaška (pokud to tedy nemělo být jen jako - což je dost možné, však říkám, že jsem to pak už vzdala) - což mě přesvědčilo o tom, že tuto knihu zkrátka nechám nedočtenou. Ne, k této knize se už nevrátím.
To si raději všechny ostatní přečtu ještě desetkrát.

Kniha možná není tak úplně "odpad" - ale v porovníní s ostatními Medeirosinými knihami ano. Nebýt to Medeiros, jednu hvězdičku bych dala.
Ale kdyby to byla má první kniha od Medeiros, další bych si od mí už určitě nepůjčila a už vůbec nekoupila.

Teresu Medeiros mám moc ráda. Spolu s L. Kleypas, J. Quinn, S. Jeffries, S. Enoch a N. Jordan je pro mě jistotou velmi příjemně strávených chvil s knížkou, od kterých mě máloco odtrhne. Navíc se u jejích knížek velmi dobře pobavím.
Ovšem "Tvůj slastný polibek" mě zklamal. Z Teresiných knih mám přečteno už téměř vše a podle mě je toto její druhá nejslabší knížka. Ta úplně nejhorší je podle mě "Království za polibek" - tu jsem ani nedočetla.
Tvůj slatný polibek jsem dočetla, dalo se to, ale nic moc to nebylo. Na Teresu slabé.
Ale upřímně - kdyby to byla kniha jiné autorky, nebyla bych tak přísná.
A zase popravdě - kdyby to byla má první kniha od Medeiros, asi bych se do těch dalších tak nehrnula...
Možná jsem si ke knize nenašla moc vztah kvůli těm arabským reáliím... sultány a harémy moc nemusím. Teda vůbec. I když tento sultám byl takový "jiný" a arabská kultura byla podaná hodně zjemněle a civilizovaně, jakoby evropsky. Ale stejně... Já mám radši děj odehrávající se v Evropě a muže smýšlející čistě nearabsky. Tento příběh mi zkrátka absolutně nesedl. Ale pokud někdo vyloženě může harémy a Araby a kulturu Orientu - mohlo by se vám to líbit.

15.12.2014

Krásná kniha, přestože velmi obsáhlá, měla jsem ji přečtenou za pár dní. Oddechovka, romantika, klidné, příjemné čtení. Tuto knihu si moc ráda přečtu znovu (i když už budu vědět, kdo to tam v horách Montany řádí a vraždí).
S Norou mám trochu problém - nikdy nevím, do čeho jdu. Některéknížky mi přijdou naprosto úžasné - třeba Nebe mé lásky nebo Past na dobrodruha a celá série bratrů Quinnů ... a jiné knihy musím po pár stranách odložit a sáhnout po něčem jiném...

Po přečtení jsem se podívala i na film - ale ten je slabým odvarem - nic moc - nesedí mi tam představitelé hlavních postav a ani samotné zfilmování - ale to je asi normální, každý čtenář má své představy o příběhu a filmaři se nám nemůžou strefit do vkusu všem.

3 15.12.2014

Tak "Sedmé znamení" jsem musela vrátit do knihovny nedočtené. Vůbec mě to nechytlo - zvládla jsem asi dvacet stran a zabalila jsem to, vůbec jsem se nedokázala začíst. Je tolik příjemných a hezkých knih, že jsem se odmítla do čtení nutit, možná jí dám ještě někdy druhou šanci... ale nejdřív tak za pět let. Abych ale nebyla nespravedlivá, nehodonotím - možná mi jen momentálně nesedla.

Jednoduchý příběh - jedna linie, vrah je známý téměř od začátku... Velmi prosté čtení, nemusí se nad tím přemýšlet, silná oddechovka. Znovu si ji už nepřečtu, ale první čtení mě docela bavilo. Možná to bude ale i tím, že jsem celou dobu čekala, jak se vyvine vztah mezi Casey a Jackem - policistou. A ono se nic moc nedělo... Patřím k těm čtenářkám, které mají v thilleru nebo detektivce rády i linii nějakého vztahu (na pozadí thilleru trochu červené knihovny nebo naopak) - což tady prakticky nebylo. Což zase vyhledavávají jiní čtenáři - ovšem mně to tu chybělo. Moc jsem nepochopila, proč se Casey říká Casey, když ji matka nazývá Catherine... A jestli jsem se stala během čtení alergická na nějaký výraz - tak to bylo "vaginální vyšetření" později už je "vaginál" doktora Hunsackera. Ten doktor teda musel být slušně máklý... ale Casey a její neustálé řešení toho, jak doktor Hunsacker ten vaginál dělá, mi už taky přišlo přesmíru. Docela úsměvné bylo vedení zdravotnické dokumentace (obsahující časy jednotlivých intervencí) - které bylo použito jako alibi (!!!) - protože v ten a ten čas byl ten a ten člověk přece tam a tam... haha... autorka mě v tomto opravdu "bavila"

15.12.2014

Četla se příjemně, bavila mě a měla jsem ji přečtenou asi za dva dny - ale s odstupem času si už nejsem moc schopna vybavit o čem vlastně byla. Vybavuju si hlavně to, že se odehrávala v arabských reáliích a hlavní hrdina byl arabským uspořádáním vztahu muž - žena hodně ovlivněn. Vzhledem k tomu, že po knihách "Bez dcerky neodejdu - Betty Mahmoody" a "Ráj - Barbara Wood" (které oplývají bezesporu velkými kvalitami, ovšem já osobně nedokážu strávit zacházení se ženami a absolutní absenci práv žen v jistých zemích světa... a tyto knihy ve mně zasely poměrně silné nesympatie se vším arabským) - jsem na příběhy z arabských zemí zanevřela. Sama se tedy divím, že mi v této knize arabská atmosféra nevadila. Asi to bude tím, že si zde autorka arabskou civilizaci hodně zlidštila a chování hlavního hrdiny zde vlastně působí mužně a svým způsobem kouzelně. No, přiznám se, že jsem jí to poměrně ráda zblajzla a na její podání Egypta přistoupila... v opačném případě bych knihu nedočetla. Naopak hlavní hrdinka Christina měla často dost dětinské nápady a manýry. Byla natolik tvrdohlavá, že jej od sebe odháněla - přestože on ji miloval a nijak to netajil. Christina vlastně trucovala až do samého konce - ve chvílích, kdy si měla užívat něco úplně jiného. Taková holka si takového hrdinu snad ani nezasloužila.

15.12.2014