žlučníkář komentáře u knih

Ať si řiká kdo chce co chce, tchyně bude pořád jenom tchyně. Tahle konkrétně je těžce nesnášená svym zeťákem, kterej tak miluje svojí starou, že je ochotnej se nechat třeba od tchyně zabít. To je co říct. Přitom by jí nějradši zabil sám.
Když tchýně konečně zaklepe bačkorama, přečte si její deníček a sedne si z toho na prdel.

Já si z toho teda nesed. Je to trošku k zamyšlení, jestli všechno co dělala bylo dobře. Možná jí budeš obdivovat, možná nenávidět. Možná si budeš řikat že bys jí zakroutil krkem, svojí starý taky a pak by ses šel v klidu utopit v nějakym místnim banánovym patoku.

Osobně jsem doufal, že ten zeťák si vezme na pomoc svýho kámoše a budou se snažit tu čarodějnici nějak přechytračit, nebo že v hospodě vymyslej nějakej plán a nalitý nalíčej past na bábu.
To se ale nestane, a tak se dál nimráme deníčkem. Úplně nejhorší to nebylo, obrázek o tchyni si udělej jakej chceš, díky.

2 28.09.2020

Helemese horory. Nikdy jsem nic takovýho nečet a myslim, že je to hlavně o představivosti. Když si to čtu pod lucernou ve stanu, tak si chvíli řikám, ty vole, prouser a jindy je to spíš úsměvný.

Určitě si to dám jindy znovu. Nejvíc se mi líbila ta podivná restaurace, ptáčci a pak ještě asi šest dalších.
Tak si z toho udělej obrázek jakej chceš. Plínky nepotřebuješ a prášky na spaní taky ne. Víceméně jsem nadšen a dám si za odměnu nějakou laskominu.

2 05.09.2020

Tak nevim, otvíral jsem to s tim, že by mě zajímalo jestli mě to chytne, nebo chytnu tu barevnou brožuru já a mrsknu s ní někam do kouta.

U prvního kousku jsem byl chycenej já. Přemejšlel jsem, jestli ty dvě selky co spolu chrněj v jedný cimře a okopávaj záhony, netropěj po nocích něco i se svejma záhonama. Protože když klepne na dveře uniformovaný mladý ucho a chce si jednu vyzrálou pani vzít, tak je u tý druhý oheň na střeše. Ono to nic nemusí znamenat, třeba jí na kámošce jenom záleží. Že jí bude pod duchnou zima je vedlejší. Pak se čeká, jak to celý dopadne. Musim uznat, že mladý ucho si umí celkem slušně jít za svym cílem. Až jsem z toho málem neusnul.

Když to skončilo, těšil jsem se na další kousky, ale u těch jsem měl pocit, jako když mě otravuje komár a já ho nemůžu trefit. Chtěl jsem brožuru hodit do kouta, ale nakonec jsem to vydržel až do posledních stánek. Ještě to s tim cikánem se dalo, ale nějak se to vleklo. Jinak ze zbytku si nepamatuju absolutně nic a nevinil bych z toho úplně mojí vykradenou hlavu.

2 30.04.2020

Klasickej příběh o dvou lidech, co se do sebe zakoukaj. Jenže kdyby jejich otcové věděli, že děti spolu chtěj dělat skopičiny, děti, svatby...tak by se zvencli. Aby toho nebylo málo, tak mladej Gusta svojí milý taky tutlá co je zač. Ona má totiž trošku vyšplouchlej mozek. Je to následek výchovy jejího otce, kterej by v lichvaření mohl soutěžit za reprezentaci.

A při tom všem tam jen tak mimochodem zuří oblejhačka. Francouzi dobejvaj město a celkem se snažej kluci, takže to tam trošku bouchá a největší vejvar z toho maj asi červíci a mouchy.

Je to pěkně popsaný to obléhání, nechtěl bych tam bejt ani za zlatý prase. Do poslední chvíle jsem byl napnutej, jak to dopadne. A taky nevim, jestli je to víc o válce, nebo o lásce a trošku o fanatismu.

2 07.06.2019

Henry jinoch je asi pěknej vocas, protože nemá nic lepšího na práci, než jako dobrovolník napochodovat do války. Nejdřív se nemůže dočkat a když už přijde bitva, tak vyměkne a snaží se zachránit si holou kůži. Ale po bitvě, když vidí ostatní buď mrtvý, nebo tuhý, tak je mu trapně, že na sobě nemá žádnej rudej odznak odvahy, čili díru po kulce, nebo jakýkoli jiný krvácející místo. Pak prochází bitvama a se svym kámošem se předháněj, kdo je větší šílenec.

Popisujou se tam bitvy a strkanice, Zmatky generálů a poručíků a Henry najednou zjistí, že už asi není žádný jinoch, ale že se docela otrkal v těch bitvách. Přišlo mi, že se to občas vleče a v postavách mám trošku zmatek, protože henry je jednou henry a pak je zase jinoch a ostatní jména tam moc nejsou.

2 09.03.2019

Další příběh o tom, jak se nachytáte na čerta. Tenhle má ovšem podobu chlapa v šedym kabátě, kterej tahá z kapsy od koberce po koně. Kdyby v tý době byly vzducholodě, tak by jí vytáh taky. Peťula to vidí a nachytá se na to, když ho chlap osloví.
Prodá mu svůj stín za bezednej měšec a hned má chechtáků plný stodoly. Akorát netušil (stejně jako já), že když nemáte stín, tak nejste nic. Dokonce máte mít svatbu, těšíte se na hupsáž, ale řeknou vám, že nic nebude, pokud si neopatříte kvalitní stín. No chtěl bych to vidět v dnešním světě. Ale Peťula by rád ženil, hupsal a tak hledá kabátníka a chce zpět svůj stín. Jenže chlap mu to vymlouvá, až nakonec vymyslí čertovinu, že mu nechá stín i s chechtákama, řekněme tak za dušičku. to on nechce, tak radši obuje sedmimílový boty (v tom jsem se trošku ztratil) a dá se na vědu. Používá k tomu přístroje, co se viděj snad jenom ve verneovkách.

Je to celý krátký, rychlý a ideální třeba do tramvaje 22. Než projedete trasu, máte to prakticky za sebou. Celkem mě to bavilo.

2 19.02.2019

Ach ten Žemla. On se prostě z ničeho vypiplá na pomocníka v konzumu a utrhuje si od huby tak, že si může otevřít vlastní obchod a k čemu to je? Do krámu mu strčí hlavu jedna pani s dcerkou a on si s snima vyrazí. Po dcerce je celej divej, ale na nic se nezmůže. Stará ho až začne postrkovat. Do týhle doby to vypadá dobře a zdá se, že se bude dařit. Jenže to by se ta kniha musela jmenovat asi jinak. Pani je vyžírka a dcera budižkničemu a tak pani mu začne dcerku vnucovat s vidinou zboží zdarma. A když do kšeftu strčí kníry i vypitej vysloužilej oficír, tak už se to veze pěkně z kopce bez záchraný brzdy. Stará posluhovačka se na to chudák nemůže koukat. S tou budižkničemou se nakonec vezmou, ale ani nedojde k hupsáži. Teda dojde, ale žemlik si neštrejchne. Když mu dojde, že ho sežraly a podfoukly, je na všechno pozdě.

Je to trošku delší, ale čte se to dobře. Kdo má rád veselohry, komedie, taškařice a nerad sdílí s hlavní postavou čim dál větší strasti prakticky celou knížku, ať to radši neotvírá...

2 04.02.2019

Ti dva, co se náhodou potkali na lavičce a zjistili, že jsou stejní podivíni spolu napáchají spoustu blbostí (v zájmu vědy samozřejmě) a vyvedou z míry celý okolí. Docela mě to bavilo. Někdy to odsejpalo a bavil jsem se dost, ale jindy to bylo úmorný a nekonečný.

Mám dojem, že kdyby to Gusta stihnul dopsat do konce, tak to má o tisíc stran víc a skopičiny dvou starejch bláznů by nakonec omrzely, nebo by to skončilo dřív tím, že jim nějakej kastról bouchne do ksichtu, což by bylo mnohem zajímavější...

2 12.01.2019

Vůbec nevim o čem to je, ale strašně mě to bavilo.

a nemyslete si, že na něčem jedu

2 31.12.2018

Věděl jsem, že to bude změť krátkejch kousků. Netušil jsem ovšem, že jich bude moře. Že všechny budou mít tak dvě tři stránky, což dělá z těch tří set stran docela slušný množství.
Tyhle věci jsou jenom na ukrácení dlouhejch chvílí, nebo na cesty autobusem. Nejde si je sypat do kebule ve velkým množství najednou. To je pak kebule zahlcená, má v tom bordel a nevychutná si pak jednotlivý kousky.

Můžu směle prohlásit, že když si vzpomenu na kvalitu podobnejch barevnejch věcí s povídkama, který jsem prolistoval, tak pokud mi paměť neselhala, je to jeden z nejlepších. První půlka se mi líbila mnohem víc, než ta druhá a u několika jsem se dokonce hlasitě uchychtl, a to bez alkoholu v krvi. Což tím pádem bylo způsobeno pouze těmi písmenky.

1 15.06.2024

Udělal jsem to zas. Čuměl jsem do antikvariátu a řekl si, že si odnesu něco, co se jmenuje dost debilně. Tolik toho tam nebylo, takže to vyhrálo tohle dílo. Od začátku jsem si říkal, že to byla blbost a že to čeká stejnej osud, jako třeba věrnou řeku, která letěla po dvaceti stránkách do vedlejší místnosti. Teda skoro, já se nikdy netrefím, tak jsem zasáhl zeď vedle futer. Ale nejsem snad takovej barbar, abych ten kousek zopakoval, hecnul se a tadááááá, přežil jsem to až na konec. Ale nebylo to jednoduchý.

Takže to bylo tehdá, když tenhle s tamtím šli tudyhle a přišli semhle, kde potkali dalších deset lidí, co znali další lidi. Víc lidí naštěstí v tý švédský holince u jezera není, tak se jejich počet nerozšiřuje. A všechno se tam rozpadá. Nevím moc, co tam dělal tenhle s tamtím, ale všichni jsou tam divný a celou dobu seděj a bojej se starýho pána, kterej tam ani není. Má se po letech vrátit. Jeden by řek, že pak nastane pořádný čoromoro, protože má pověst pořádnýho despoty a tyrana. Dokonce se mu přezdívá hrobník, ale všechno jsou to nepodložený pověsti a já fakt nevím, jestli se ho dočkám. Všichni seděj v jeho chátrajícím baráku za stolem a jsou posraný až za ušima. A co na to starej pán? Nejde a nejde a já se z toho asi picnu, protože čím víc se to natahuje, tím víc mě to zabíjí. Mladej pán toho má taky dost, tak se tu a tam zvedne a nějaký ženský z baráku vyklepe blechy z kožichu. Pak si zase sedne za stůl a tlachaj se tam nesmysly. A přijde vůbec starej pán?
To nikomu neřeknu! Možná jo, možná ne. Možná se objeví a všichni se z toho pak poserou. Nebo se zjistí, že je to ve skutečnosti hodnej dědeček a všichni mu padnou kolem krku, protože přinese dospělejm prachy a malejm marcipán. Nebo budou všichni v napětí hnít v tom baráku do poslední stránky. Jistý je, že tenhle s tamtím jak přišli, tak stejně odešli a nikdo neví proč tam byli. Krom toho, že jeden z nich byl špičkovej socialista, nebo jich bylo i víc, ale čert to vem.

A dal bych tomu ještě někdy šanci, ale musel by si někdo dát práci a po sto letech to znovu přeložit. Určitě by se to líp četlo. Takhle mi tam dost věcí utíkalo, protože si mě děj nedokázal chytit a udržet pozornost. Takhle to byla nic neříkající nudná šeď.

Dokázal jsem toooo! Dávám si za to hvězdu navíc.

1 20.03.2023

No já fakt nevím. Tím, jak je to napsaný, tak mám pocit, že si ten co to spískal otevřel ruský zlatý stránky, a vybral hromady jmen. Pak už jen blábolil, revoluce ustoupila do pozadí a já se nemohl dočkat konce, jako jsem to měl třeba u Výrostka. Ten je teda asi o pět set stran delší. Tím nemám nic proti Fjodorovi, jen mi nesedl ten výrostek stejně, jako tohle, ale zpátky k tý Rusi. Ta se kolikrát meje v pěknejch sračkách, v krvi taky. Jenže tady je to tak ubíjející, že ani nevím, jakej kondicionér ta Rus použila. Málem mě tahle brožura přivedla k pravidelnýmu pití.

Byl jsem na to dost zvědavej, ale nakonec to dopadlo, jako když vlezeš do kiosku, kterej ti výborně vyhovuje a pak netušíš, jak jsi se dostal domů. Dáš si pod kůži šestou Branickou mouchu, pak si dáš další a řítíš se do průseru. Těšil jsem se na Rus jako na ten kiosek po jízdě na kole, ale cestou k posledním stránkám jsem byl znechucen, jako ráno po probuzení z pivní vánice, kdy máš jít hned do práce. To prostě úplně nechceš.

1 22.02.2023

Tak tohohle jsem se docela bál, ale nakonec ta jednohubka svištěla jak ten noční vlak z Halle do Berlína, než si v něm nějakej prominent koupil od plynaře kvádro za deset táců mařen a k tomu přihodil svoje luxusní pyžámko, jaký si může dovolit snad jenom člověk se superschopnostma. Když jsi ale státní zaměstnanec a v tvý zemi se zrovna řeší co je správný (árijský), jestli žid, nebo žít, zatím tolik ne a na všechny řešení problému se posílaj divný pánové v dlouhejch koženejch kabátech, tak ten obnos může zadělat na parádní průser. Přece jen v těch dobách zažívá velkej rozkvět závist a práskačství. Chudák Hery Knytl je z toho celej tumpachovej a rozjíždí groteskní kolotoč omylů, přešlapů a trochu z těch prachů zmagoří.

Je super pozorovat, jak něco doporučí starý, ta udělá opak, způsobí průser větší než jejich činžák, obviní z toho jeho a když už to vypadá dobře, tak mu to znova natře holka šikovná.
Myslím, že hery během týhle krátký záležitosti musel zestárnout tak o osmdesát let a musí do smrti žrát prášky na hlavu. Taky jsem se těšil, že se rozlouskne, kdo byl ten kolík z vlaku a co tam dělal v pyžamu, ale výsledku nevěřím a trošku mě to zklamal.

Kdyby to bylo psaný jenom trošičku jinak a bylo to delší, klidně bych řekl, že to napsal Emil Vachek. Ten to ale nebyl, tak se nedá nic dělat. Můžu prohlásit, že tenhle Heinrich Špejle to skoulel taky dobře. Bavilo mě to celej večer, dokud jsem se nedostal k posledním stránkám. Tam jsem se trošku nakrknul.

1 25.11.2022

Koukám co je to za brožurku a zjišťuju, že je to zase slepený ze dvou kusů. Většinou se mi stává, že jeden z těch dvou by se hodil spíš na podpal v kamnech akorát.
Tady to tak nakonec není i když jako majstrštyk bych to taky úplně nenazval. V první půlce jsme ve válce. Dva vojáci spolu přežívají a Karel má spadeno na manželku toho druhýho. Dokonce se ho zeptá, jestli by mu jí nepřenechal, na což mu ženáč pochopitelně řekne, jestli se náhodou neposral. Tak jako tak toho prvního odvedou bůh ví kam a Karel zdrhne. Hele, motýl údajně cejtí svojí samici na dvanáct kilometrů. Karel samici Annu cejtí nejspíš na mnohem větší vzdálenost a úplně za to nemůže fakt, že tehdy se ošplouchla akorát v sobotu v lavoru a rexona u ní na poličce taky nestála. Jakej asi Anna musela mít v hlavě guláš, když jí přišel dopis, že její starej vyhrál soutěž v chytání šrapnelů a najednou Karel zabuší na dveře a řekne čau, já jsem Richard, tvůj starej. Půjdem si už lehnout? Ona mu nevěří, ale asi si říká, co už. Jaký bude asi překvápko, až se doma objeví živej Richard a najde svojí starou s bubnem a svým kámošem? Neřeknu, jenom jsem čekal trošku jinej výsledek, a tak jsem trošku zklamán. Pravda, že Anče vlastně za nic nemůže, přece jí řekli, že zbytky jejího starýho žerou červíci.

V druhý půlce jeden patlal co by rád byl malíř, nemá prachy na studia čmáranic, a tak maluje zatím jenom pokoje. Občas maluje i cuchtičku ze zámku, která když je v posteli, vypadá jako anděl. Říkal to teda sluha, kterej má od všeho klíče a to, co má všechno rád se nedá najít snad ani na pornhubu. Patlal by si asi rád zapatlal s cuchtičkou, ale hodí se do toho hned několik vidlí. Navíc je nerozhodnej a já bych mu věřil spíš to, že je ve skutečnosti na chlapy, jenom to ještě úplně neví. Kam jsem to sakra zase odbočil? No to je fuk vážení, to jak mě u Karla a Anči zklamal závěr, tak v tom druhým se mi to bohatě vynahradilo. Vůbec jsem nečekal, co se tam v tom zámku děje, ani bych nevěřil, jak to dopadne.

1 04.07.2022

Hůůůů, to je jízda. Takže ve dvojce to kolikrát vypadalo jako hledá se Nemo, protože vousatej dědek se vůbec neukazoval, neznamená to ovšem, že se schovával a nic nedělal. Dva junioři, co se jim tak dobře nevedlo se zotavují a jdou zase do akce. Jeden poznává podzemí stejně, jako v jedničce jeho mrtvej otec, takže trošku repríza. On teda krom bádání začne šilhat po průsvitný Nelly a já jsem jak na trní, jestli se něco strhne. Všichni akorát něco vynalézaj, protože kdo to nedělá, tak musí z kola ven. Je to úplnej koncert. Hele kámo, ten tvůj přístroj na odposlouchávání celýho světa, máš ho tady? No, nemám dědku. A nechceš mi ho sestrojit? Jasně dědku, hned se do toho dám. A pak si zaleze vedle do kumbálu a složí ho jak popelářskej vůz ze stavebnice merkur. Tomu se až věřit nedá.

A jak si ve světě vysvětlej to, co se jim děje za náhody? Triky s mlhou a výbuch Krakatoy. To prej bouchlo proto, že někdo z neviditelný armády trochu experimentoval a dal něco omylem do jinýho hrníčku a udělal tím ohňostroj, kterej byl slyšet i na měsíci. Stejný, jako koncert postižený oblasti. Určitě nad tím jenom mávli rukou. Když se to chýlí ke konci, vytáhne dědek plesnivá poslední esa z rukávu a jeho řešení a záruka míru mi připomíná starej dobrej socialismus. Úplně je tam v tom slyšet ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.

Z toho konce jsem teda nadšenej moc nebyl, ale celou dobu to k tomu směřovalo. Má to teda výhodu, že to celý po otevření ujíždí jako vlaky přes ty jejich horizonty. A ještě jedna rada. Kdyby ses náhodou dostal někdy pár set kiláků pod zem a stoletej vousatej dědek by ti nabídl práci a že mu můžeš říkat otče, radím ti říct, že to ještě zvážíš a hledej rychle cedulky exit, nebo úniková cesta.

1 25.06.2022

Nečekal jsem od toho nic, tak nemám právo plkat něco o zklamání. Pošahaná patlalka se podřeže, utopí a klasicky vytopí sousedku pod sebou, protože vodu zavřít před řezáním je problém. Jejího terapeuta to trošku sebere, ale to je vedlejší. Důležitější je fakt, že když ta pošahaná pani vypustí krev a duši, tak se bůh ví proč promění v rybu. Možná to tak mělo být, možná si před smrtí dala preparát matky doktora Mráčka? Možná byla jako Gandalf a někdo usoudil, že má na světě ještě nějaký poslání. Možná to poslání bylo zaměstnávat cizí lidi tím, že když zjistí, co Billa taška ukrejvá, mají hned o zábavu postaráno.

Ta knížka je nenáročná a dá se proletět docela rychle. Můj dojem z ní možná trošku ovlivnil fakt, že jsem při čtení koukal na bednu, kde dávali klub náročnýho diváka. Běžel tam seriál má tlustá valentýna a triky stříbrný lilie. To mi sebralo dost mozkovejch buněk. Zpracování knihy mi přišlo trochu podobný, jako u tý venezuelský slátaniny. Nápad zajímavej, jenom by se to dalo víc rozvinout. Potenciál to určitě má. Ale abych to jenom nehanil, tak se mi i něco líbilo. Když se Olívie dostane do rodiny xenofoba a fanouška ortelu, tak je to podaný jako dobrá groteska. To jsem byl zase zklamanej, když hromotluk Bohouš odnáší Billa tašku zase někam jinam a já se tak nedozvěděl, co dalšího se v týhle domácnosti semlelo.

Čekal jsem, že se kruh uzavře kapánek jinak, ale co už. Nedá se nic dělat. Knížka s šílenou obálkou se vrátila, odkud přišla a cestu ke mně domů už opakovat nebude. Tečka.

1 13.06.2022

Sedím si tu a přemejšlím co bych k tomu řek a jsem trošku rozpolcenej. Jako na tu dobu, ve který to vzniklo je to asi trošku ostřejší, ale moc se tam toho nestalo. Jako jó, ta buchta byla počestná a ani nevěděla, že děti nenosí čáp. Vzala si starýho papriku, kterej všechnu svojí munici vystřílel už dávno a teď už z něj vychází jenom moč a pak už jenom to horší. Co by z něj mělo vyjít ve skutečnosti zjistila omylem. Nekoukala na pornhub, ten ještě nebyl, a tak náhodou při procházce viděla v lese, jak se tam klátí něco jinýho, než třeba stromy ve větru. No a hned po tomhle zážitku jí začla svrbět a snažila se z papriky něco vyždímat. Bohužel marně.

Celej ten hřích je o tom, že na sebe nechala po nezdaru s paprikou spadnout jednoho slouhu. A teď jsem tady možná vykecal ten hřích, kterej úplně všední. Já si myslím, že to všechno chtěla jenom šikovně zařídit.
Kdo by chtěl vědět něco víc o tom, jak na ní upadl, jak dlouho do ní bušil a kolik toho v něm bylo, ať si radši otevře třeba Justýnu a její prokletí. Kdo radši audio, nebo video, tak Pornhub. Tam je o životě úplně všechno Tečka

1 22.01.2022

Sám sebe se ptám, jestli mě nějakej ruskej kousek dokáže překvapit. Myslím si, že i někdy jo. Ale v případě kalvárie se to nestalo.
Vystupujou tu burani vodkou nasáklí, je tam zima, bída, nejsou prachy. Řežou se tam bezbranný ženský? Řežou! Proč? Protože proto. Ani to nemusí mít důvod. Je tam dost lidí, co maj v hlavě akorát šťouchaný brambory naložený ve vodce? Ano. Běhaj tam po sibiři šílený Viktorky bez bot i v holomrazech? Ano. Tady se ta ponižovaná Viktorka jmenuje ve skutečnosti Nasťa. Když už se její život s vožralým tupounem (ke kterýmu jí donutil její vydlabanej brat) nedá vydržet, tak jednoho dne roztáhne nohy i s těma hadrama co nosí, a nechá mezi ně zahučet jinýho Rusa, kterej šmejdí kolem a když vidí Nasťu, tak se mu začnou z chřtánu spouštět sliny, jak dětský švihadla. Ten jak na ní padne, tak hned zadělá na průser, kterej se utajit nedá. Ivan, nebo bůh ví, jak se tenhle ťulpas jmenuje nakonec prohlásí Nastěnku chci za ženu a ukáže jakej je grand. Má prázdný kapsy, hlad, hodí za hlavu svoje děti i svojí starou a rozhodne se, že vezmou roha.

To ale v Rusku v době, kdy i lidi jsou něčí majetek, zrovna dobře nejde. Vypadá to, že to s Ivanem a Nasťou úplně nedopadne tak, jako v jiný pohádce ze Sibiře. Nevystupuje tam totiž dědeček hříbeček. Tím to bude!
Jak celá ta taškařice dopadne neprozradím, musíte k tomu dostat sami. Na to, že to bylo docela klišé ze Sibiře, tak to celkem sypalo a rozsáhlý to taky nebylo. Dá se to sfouknout během večera, kdy je venku psí počasí. Tak od půlky si čtení doporučuju dolívat vodku a přikládat do kamen.
Zdar!

1 22.10.2021

Začíná to celkem dobře. Pan Polly je břídil, budižkničemu a i když by mohl mít nakročeno k dobrýmu životu, tak svojí leností a prokrastinací ve který by mohl soutěžit na olympiádě, o všechno přijde. Náhodou se ožení a já mám dojem, že si ani nevrznul. Neposere všechno naráz, trvá to dost let a tím víc je to ubíjející. Hele, nechci tady vyzrazovat celej děj. Vtipný je, jak se jeho příběh vypráví od jeho dětství, tak i když je mu šest, pořád se o něm vypráví jako o panu Pollym.

Já si z toho odnes to, že člověk nemusí dělat kariéru jak prase a někam se vyšplhat. Stačí, když najde klid a žije tak, jak mu to vyhovuje a dělá co ho naplňuje i když nebude úplně ve vatě.
Panu Pollymu jsem fandil a jeho příběh mě celkem bavil, navzdory tomu že nějaký části byly ubíjející. Klidně si to někdy zopáknu. Dávám tomu čtyři kousky, jasný?

1 10.10.2021

Hele, barevná brožurka s divným názvem, řekl jsem si když jsem jí zahlídl.
Bože, jsem to ale ťulpas! Zahřměl jsem, když jsem se do toho začet. Ten příběh byl tak silnej, jako třikrát zalitej lógr. Absolutně netuším, co se tam dělo za zmatky a jak se pan Amanuensis ocitnul na venku a živořil si tam.
Buď to bylo tím starým jazykem, nebo byly skvrny na slunci, či dokonce nedostatkem alkoholu v mojí lednici, to už se asi nikdy nedozvíme.

Pokud se ti viklá stůl, dá se ta knížečka použít výborně jako podložka pod jeho nohu.

1 21.08.2021