zeleny.puntik komentáře u knih

(SPOILER) V novele Spalovač mrtvol se Ladislav Fuks vrátil k židovské tematice, nicméně oproti předchozím dílům se původcem zla a utrpení stává hlavní hrdina, který ve vidině moci a bohatství zavrhuje morálku a stává se vraždící bestií. Jeho ambicióznost si však vybere svoji daň a pan Kopfrkingl ve chvíli, kdy má vše, co si vysnil, zešílí.
Hlavní postava, Karel Kopfrkingl, je pracovníkem krematoria a zdá se být až posedlý smrtí a vším, co s ní souvisí. Jeho postoje formují jeho dvě nejoblíbenější knihy - žlutá kniha o Tibetu, v níž nalézá myšlenku o utrpení jako zlu, které je potřeba odstraňovat, a ve které nachází myšlenku převtělování duší, druhou je zákon o kremaci, který představuje dokonalý řád běhu věcí. Proměna naoko spořádaného pana Kopfrkingla se odehrává pod vlivem přítele Williho Reinkeho. Kvůli vidině vysokého postavení neváhá oběsit vlastní ženu či zabít své děti.
Kompozice novely je, podobně jako u Fuksových dalších děl, velmi propracovaná a skrývá velké množství aluzí a metafor, které jsou čtenáři osvětleny teprve v průběhu příběhu. Propletenec motivů zde vytváří bizarní a takřka fikční svět, kde se, podobně jako v panoptiku, které Kopfrkinglovi navštívili, stírají rozdíly mezi tím, co skutečně je, a co je skryto pod rouškou tajných žádostí. A je to právě panoptikální scéna, v níž Fuks naznačuje čtenáři budoucí osud svých postav: "Pan Kopfrkingl se smutným pohledem stiskl Lakmé a trochu se pootočil po Zině s Milim. Před diváky, obehnán černým síťkovaným pozadím, visel oběšený pohodný na skobě." Celý příběh opakovaně protkávají neustále se objevující motivy černých vlasů odkazujících na židovství Lakmé a dětí, černá barva jako nositelka smutku a beznaděje či maska žebráka, do níž se pan Kopfrkingl nastrojí, a která je jen další aluzí na "masku" dobrotivce, kterou za celou dobu nesundá z tváře, zakrývaje tak svou skutečnou pobahu a úmysly.. Ne nadarmo uvedl Fuks novelu citátem G. Papiniho: "Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není."

Moje osudová knížka.

8 25.02.2022

Kahounova daptace Golema je určena pro nejmladší čtenáře. Příběh se rozvíjí ve dvou liniích, jež se vzájemně prolínají. Jednu tvoří osudy Golema a rabína Löwa; ty jsou však nazírány očima dvou malých bratrů. Příběh je oproti původní legendě značně upraven a zjednodušen, avšak s ohledem na cílenou věkovou skupinu čtenářů je to spíše plus. Kniha je doplněna slovníčkem, který vysvětluje některé židovské termíny a přibližuje tak židovské tradice a kulturu dětem.

Antonín Sova, Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.

Ó, proč tak pozdě? řek ́ jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,

mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou,
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou, -

že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.

Vás tenkrát zjara čekal jsem ... V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků, by echem chyt ́ se v nich váš hlas.

Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšená.

A teď! k dy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad?

Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,

chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy, -
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

6 26.07.2013

Poetismus + Seifert + Teige = 5*

4 26.07.2013

Skvělá knížka plná poetistické hravosti a obraznosti. První vydání v Teigeho typografické úpravě, doplněné o ilustrace Jindřicha Štyrského, je skutečnou potěchou pro oko :-)

3 26.07.2013

Místy tragikomické a absurdní, ale přesto tak půvabné, že se snad začnu učit nizozemštinu..

Ukázky dostupné na http://www.iliteratura.cz/Clanek/21675/tellegen-toon-dve-stare-babky

1 06.01.2013

Když jsem byla děcko, tuto knížku jsem milovala. A pravá láska prý vydrží celý život, takže se k ní určitě ještě vrátím :-)

4 06.01.2013

Slovník poskytuje informace pro základní orientaci v ikonografických námětech. Nicméně pro podrobné studium nezbývá než se stále obracet k německým pracem, což je škoda :-(

1 06.01.2013

Kniha velice čtivě zprostředkovává jednu z nejzářivějších epoch české historie.

1 06.01.2013

Skvělá knížka pro všechny, kteří se zajímají o středověké deskové malířství. Kvůli hloubce svého záběru však nemusí být stravitelná pro úplné laiky. Škoda jen, že většina obrazové dokumentace je pouze v černobílém provedení.

06.01.2013

Kniha přehledně zprostředkovává základní informace o vzniku řádu, jeho působení i misijích. Zvláštní ohled je pak brán na působení řádu v českých zemích. Čornejová se pokouší revidovat dosavadní pohled na Tovaryšstvo jako na nositele "tmářství" tím, že se zaobírá nejrůznějšími aspekty působení jezuitů v českých zemích a vysvětluje jejich činnost v dobových souvislostech.

3 30.12.2012

Strhující román, v němž se střetává na jedné straně bezvýhradná láska a dobrota a na straně druhé krutost, intriky, lži a vypočítavost. Konflikt, dohnaný až do krajnosti, nemůže skončit jinak než tragédií..

Obdobné téma zpracovala i Jarmila Glazarová v knize Advent.

30.12.2012