ZaS
komentáře u knih
Skřivánek
Jindřich Šimon Baar
Tato kniha je esencí klasické české literatury. Jde o příběh stárnoucího statkáře, který po smrti své ženy předává statek synovi.
Úvod je "Mrštíkovský", kde Skřivánka poznáváme jako částečně furiantského, ale hlavně tvrdohlavého a panovačného člověka. Následně se přesouvá do "Raisovské či Bezouškovské" role výměnkáře, do toho ale přichází válka a pantáta se vrací k hospodaření. Po roce 1918 se vrací na výměnek a kniha dostává nádech "Babičky".
Tím samozřejmě nechci říct, že jde o plagiát. Jen jsou jednotlivé část dost odlišné. Každopádně jsou ale navýsost Raisovské, takže ač Skřivánkova postava není úplně ideálním hrdinou, jako třeba Cimbura, určitě doporučuji k přečtení.
Báby a dědkové
Jindřich Šimon Baar
Hrnčená bába na úvod nasazuje laťku velmi vysoko, ale ostatní ji směle následují. Za sebe bych vypíchl Němečka, Hrnečkář Švestka, Obraz, Šňupáci prysulu a Smrt. Ale to neznamená, že by ty ostatní byly horší; jen to, že tyhle mě oslovily.
Kolem Jakuba
Michal Vrba
Řemeslně dobře napsaná kniha, přesto po ní zůstává jakási pachuť. Asi proto, že je smutně poplatná době - v souladu s mainstreamem drtí čtenáře jednou tragédií za druhou, jakoby každý dnes neměl svých stresů dost. Témata jsou také dost nesourodá; na ploše téměř 400 let nás autor zavede do třicetileté války a potom jen do druhé poloviny 20. století. Že by se mezitím kolem Jakuba nic nesemlelo? Co třeba germanizace za Habsburků? Co pruské tažení? I tohle je smutné znamení doby.
Když jsem si knihu kupoval, odhadoval jsem ji na čtyři hvězdy a těšil se na zážitek už jen díky Mag. Liteře; bohužel v reálu to je stěží na dvě a velké zklamání.
Hanče, Pro kravičku
Jindřich Šimon Baar
Dva příběhy z Klenčí a okolí. První má trochu mystický nádech, ten druhý je spíše sociálně laděný. Přestože v obou případech se jedná o poměrně dramatické osudy, závěr je typicky Baarovský.
Hanče se odehrává v době napoleonských válek, tedy zhruba třicet let před dějem Chodské trilogie; nicméně už se tu objevují její postavy (mladý pan Johannes atp.). Baarovo dílo tím dostává další, epický rozměr.
Zatemnění aneb Příběh o blackoutu
Marcus V. Brázda
Kniha na pomezí literatury faktu a románu, nejvíce evokuje literární obdobu tzv. 'hraných dokumentů'. Autor takřka hodinu po hodině popisuje průběh celorepublikového výpadku proudu na pozadí dvou 'protilehlých' světů - velkoměsta a malé vesnice.
Městská linka je logicky mnohem katastrofičtější, nicméně těm, co četli Elsbergův Blackout - Zítra bude pozdě případně Kyberbouři od Mathera, neposkytne nic nového. Vesnická linka je naopak až příliš idealizovaná a čiší z ní snaha o adoraci venkova. Ne, že bych s tímto názorem nesouhlasil, ale myslím si, že v mnoha případech by situace nebyla tak "snadná".
Z literárního hlediska je kniha silně pod průměrem současné produkce, ale dávám tři hvězdy navíc. Jednu za upozornění na ožehavé téma závislosti na elektřině, druhou za osvětu něčeho, co bych nazval sociálním prepperstvím, tedy důraz na to 'postarat se o sebe' sám a nespoléhat na stát, který je v mnoha ohledech nefunkční už nyní, natož pak v případě podobné katastrofy a třetí za poměrně výstižný popis fungování "deep state".
Osmačtyřicátníci
Jindřich Šimon Baar
Ve druhém dílu se o slovo hlásí jaro a s ním nejen jarní tradice, ale i polní práce. Ty přerušují jen nejvýznamnější křesťanské svátky - Velikonoce. My je většinou známe ve zkrácené podobě - někdo jako pondělní pomlázku, někdo jako prodloužený víkend a jiní jako "svatý týden". Baar je popisuje v celé šíři, nicméně středem děje je, stejně jako v prvním dílu spor o lesy. V souvislosti s ním ale autor odhaluje navozuje moho témat, která budou aktuální po celou dobu lidské existence. Za nejzajímavější pasáž považuji dilema Kristova poselství o lásce k bližním v kontrastu se sporem který sedláky trápí a kde přísné dodržení Nového zákona vede zákonitě k úpadku po generace budovaných gruntů. Král, který o tom obzvláště silně přemýšlí právě o Velikonocích dostává dvě "církevní dobrozdání", které jej uspokojí jen dočasně. A aby toho nebylo málo, chaos do jeho úvah vnáší paní komisarka, která se upíná k obrodě národa a triviální rozmíšky materiálního rázu šmahem odsuzuje.
Paní komisarka
Jindřich Šimon Baar
První díl chodské trilogie nás přivádí do autorova rodného Klenčí na podzim a v zimě. Na pozadí děje popisuje velmi zajímavě lidové zvyky, nicméně hlavní dějová linka se věnuje českým sedlákům a jejich vztahu k německým přistěhovalcům. Tomu vévodí rozhořívající se spor o lesy.
Chvílemi je Baar velmi popisný, což prozrazuje, že Chodská trilogie pro něj nepochybně byla srdeční záležitostí.
Pantáta Bezoušek
Karel Václav Rais
Další z perel české literatury, ke které mě osud klikatou cestou dovedl. Příběh chalupníka, který se vydal navštívit syna v Praze zaujme nejen pohodovými příběhy, ale ty kdo Prahu znají i popisy města z dob, kdy mezi Olšanským a Vinohradským hřbitovem byla jen pole.
Pro mě je kniha navíc vzpomínkou na doby, kdy k nám na návštěvu jezdil můj děda a kdy jsme společně podnikali vycházky, výlety a navštěvovali divadla.
Nostradamus příštích 50 let
Peter Lemesurier
Autor na základě svých znalostí Nostradamova díla vybírá ty části, které se podle něj dosud nesplnily ale u nichž předpokládá, že se splní v kontextu následujících let. Nutno ovšem podotknout,že kniha byla zřejmě napsána někdy na přelomu 80. a 90. let minulého století. Z toho vyplývá zajímavý efekt. Autor knihy spekuluje o jevech, které jsou pro něj neuchopitelné, ale z našeho pohledu jsou už jasné. Typickým příkladem je předpověď, že Evropu zavalí mračna kobylek, které přijdou od jihu přes moře. Protože z kontextu je jasné, že jde o obrazné vyjádřenía a ne doslovné, a Nostradamus i v ostatních čtyřverších predikuje invazi z Afriky, uvažuje autor v intencích vojenské operace a výraz "kobylky" považuje za popis vrtulníků. Od roku 2015, ale Nostradamova předpověď nabyla zcela jiný rozměr. Nota bene tento jev vyplývá už z výše uvedeného popisu knihy, který zřejmě vznikl k datu českého vydání, tedy 2009.
Celkově vzato je kniha zajímavá tím, že odhadem 50% předpovědí zařadil z časového hlediska správně a popisují naši realitu. Na čtivosti jí ubírá autorem sestavovaný kontext, vycházející z reality 80.let 20. století. Bylo by zajímavé se na knihu znovu podívat za 30 let. Dokážu si představit, že i ostatní verše autor zařadil správně, jen popisují děje, které nás teprve čekají. Tato vidina je bohužel neradostná - předpovídá masivní střety mezi imigranty a původním evropským obyvatelstvem, ústící v druhou rekonkvistu.
V obecné rovině kniha znovuotevírá zásadní otázku vyplývající z úspěšnosti Nostradamových předpovědí - pokud je budoucnost daná, nemá smysl snažit se ji "budovat"; lidé jsou deklasovaní jen na pasivní příjemce nevyhnutelného.
Velká válka kontinentů
Alexandr Dugin
Dugin definuje dva dominantní geopolitické celky a snaží se svou teorii doložit jak vzdálenější historií světovou, tak i nedávnou historií ruskou (především 2. pol 20. stol.) . S lecčíms se dá souhlasit, ale něco je z mého pohledu diskutabilní, jakkoliv respektuji fakt, že jako Rus je schopen nepoměrně hlubšího pochopení skrytých procesů v ruské politice a proto musím připustit, že se spíše mýlím já.
Jde každopdně o zajímavé dílo, které s posledními událostmi získalo opět na aktuálnosti. Pro mne z toho vyplývají dvě zásadní informace - potvrzení, že sametová revoluce byla připraveným projektem KGB a CIA, což už konstatovalo více různých autorů. Druhá, pro budoucnost zásadnější, je, že Jak Rusko tak Amerika vnímají velký potenciál sjednocené Eurasie a proto se k této myšlence Rusko upírá a Amerika jí brání jak může. Důsledky tohoto dlouhodobého zákulisního snažení dnes vidíme v plném světle.
Na závěr jen osobní poznámka - nevím jestli je to překladem nebo stylem autora, ale kniha se mi hodně špatně četla. Možná kombinace filosofie a ruštiny.
Na prahu onoho světa
Peter Harrison
Platí stejné hodnocení jako u knihy "Podruhé na tomto světě" - jsou evidentně z jednoho vrhu. Tato je možná jen o málo víc orientovaná na křesťanskou víru. To jí na hodnocení nepřidává, ale ani neubírá; je to spíše konstatování.
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Když Gaiman nechá lovecraftovské démony v jiné dimenzi a místo nich přidá pár pozitivních ingrediencí, dokaže napsat dílo, které lze bez nadsázky nazvat geniálním. Hvězdný prach je právě ten případ.
Večné téma hledání lásky okořeněné paralelním pohádkovým vesmírem 'za zdí', kam se dá vejít jen úzkým průchodem kousek od rodné vesnice. Co víc si může přát srdce fantasty?
Pro ty co dřív viděli film a stejně jako mne je jeho shlédnutí odrazovalo od "zbytečné" četby, krátký vzkaz - neváhejte. Film je sice dobře natočený, s exkluzivním obsazením, ale obsahuje celou řadu společensky 'korektních' přílepků a dodělávek poplatných šílené době. Kniha je neobsahuje a díky tomu filmovou verzi výrazně převyšuje.
Člověk boží
Jan Vrba
Slabší z Vrbových děl. Skládá se z jedné novely a několika povídek datovaných do období první světové války. Jejich společným znakem je neuzavřenost tématu. Na konci chybí jakýkoliv závěr neřku-li katarze, která by se vzhledem k tématům dala předpokládat.
Naprostá ztráta času.
Konec starých časů
Vladislav Vančura
Po téhle knize sáhnu vždy, když na mne jde smutek, a nikdy mě nezklamala. Nota bene stejně jako všechny Vančurovy knihy. Nádherná čeština, poklidný děj a v tomto případě i ta krásná nostalgie. Balzám na duši.
Zahradníkův rok
Karel Čapek
Lehká, odpočinková četba na jeden den. Rozhodně doporučuji číst v zimě; četba v jarních měsících neodvratně způsobí návštěvu nejbližšího zahradnictví a v jeho důsledku značnou finanční ztrátu a to i u čtenářů-bezzemků.
Bulšit: O žvanění v organizacích, médiích, politice a ve vědě
František Koukolík
Velké zklamání. Kniha detailně a "vědecky" popisuje to co všichni víme a s čím se každodenně setkáváme. Chybí tam ale nějaký zásadní závěr, a to i přesto, že sumarizovaná fakta jej doslova evokují.
Občas se dokonce sám střílí do nohy. Například kontradikcí kdy na jedné straně zdůrazňuje logický rozbor každého faktu a na druhé straně akceptuje deklasování nepohodlných teorií přídomkem "konspirační". V kontextu toho co sám hlásá, žádné konspirační teorie neexistují; jsou buď teorie věrohodně podložené fakty nebo teorie které průkaznými fakty nedisponují.
Také mě fascinuje kapitola kde popisuje zvrácenost současné vědy (nadměrná publikace, strojově generované "vědecké práce", upřednostnění peněz před čistou vědou atp.) a na závěr se diví, že lidé přestávají věřit vědcům. Kdo by ale věřil lhářům?
Pokud bych měl shrnout své pocity z četby - Koukolík pouze seřadil bulshity podle zdroje a velikosti. Nic víc. Faktickým výsledkem popsaného je, že žijeme v době eufemisticky nazývané postfaktické. Za mých mladých let se to nazývalo lží u jedinců a propagandou u států. Suma sumárum - nic objevného a tedy vyhozené peníze.
Život po životě
Raymond A. Moody
Přečteno kdysi dávno. Tehdy jsem měl pocit, že je to jako blesk z čistého nebe. Po přečtení Flammariona už vím, že Moody nebyl první badatel v této oblasti. Dal ale tématu punc moderní vědy a významně přispěl k jeho popularizaci.
Podruhé na tomto světě
Peter Harrison
Zajímavé téma, ale pojaté poněkud 'bulvárním' stylem, což je dost sráží. Pokud v reinkarnaci věříte, ničím vás nepřekvapí. Pokud nevěříte, s největší pravděpodobností vás kniha nedonutí se nad tímto tématem hlouběji zamyslet.
Říše středu 3
David Wingrove
Třetí díl pokračuje v sestupné trajektorii. Zjevných nesmyslů přibývá a k dovršení špatného čtenářského zážitku se autor začíná vyžívat v podivných sexuálních scénách jako okopírovaných z děl nechvalně proslulého markýze :-(
Jediným pozitivním prvkem je vylíčení historie moderní říše středu, která má - ve srovnání s realitou - něco do sebe. Přesto i zde je celá řada nelogických závěrů.
Suma sumárum jde o signifikantní závěr - dobře nastartovaná sci-fi se v průběhu zvrtla na až "D kategorii".
Říše středu 2
David Wingrove
S druhým dílem se děj začíná rozvíjet, což ale v důsledku znamená, že na povrch vyplouvají různé autorovy prohřešky - nelogičnosti, berličky a 'deus ex machiny'. Markantní je to na příkladu velmi duševně vyspělých dětí, kterých se ve duhém díle objevuje hned několik a všichni jednají a mluví s rozvahou starého muže. Autor se tak z mého pohledu nebezpečně přibližuje kategorii "pohádka",což nastoluje v sérii sestupnou tendenci kvality.