ZajDa37 komentáře u knih

Tohle je možná ještě lepší než Romeo a Julie. Postavy jsou plastické, děj je reálný mnohem víc než RaJ. A Kleopatra, nestálá žena, vášnivá, nenávidící, taktizující, co ale v poslední chvíli dokáže prokázat hrdinství a zabít se několik dní po Antoniovi.
Oni mohli být šťastní, kdyby se nestaly dvě věci. První, museli řešit politiku a druhá, napsal to William. A to prostě znamená skvělá tragédie.

1 15.11.2016

Othello, drama o žárlivosti. Nic víc není potřeba říkat. V těch slovech je řečeno všechno. Duševní muka Othella, utrpění Desdemony, i ďábelský úsměšek Jaga, který to celé zavinil. A pro mne jedno z největších zjištění téhle notoricky známé hry je zjištění, že i Jago má svého Jaga, jak říká Emilie asi v druhé polovině hry.
A každý se s žárlivostí vyrovnává po svém. Jago si třeba vztek vybíjí na Othellovi, Othello na Desdemoně. A tím se kruh uzavírá.

1 14.11.2016

Shakespearova první hra o pomstě. Ještě před Hamletem nám Vilém Kopítřas ukázal, že každá msta na sebe navaluje další utrpení, to se vrství a nakonec je z toho ohromná spirála vražd, nenávisti, slz a šílenství.
Navíc ta příšerná brutalita, co se tady objevuje. Uřezání rukou, znásilnění, upečení pokrmů z masa vlastních synů, to se nikde jinde nenajde.
Musíme se zřejmě smířit s tím, že autor tak citlivých sonetů dokázal napsat i tak brutální a naturalistické dílo.

1 14.11.2016

Falstaff, ach Falstaff. Tak jak mne ve Veselých... nepotěšil. Tak tady jsem ho miloval. Tenhle bonviván, hýřil, pábitel a prášil mne dostal. To jeho přehánění, vtípky, humor, ironie je prostě zabijácká. A všechny ostatní postavy (i samotný princ Jindřich) jsou pro něj jenom kompars, který mu nahrává. Můžete se ptát, proč to dělá, ale Shakespeare vám dává odpověď. A to když v jedné z prvních scén Jindřich k Falstaffovi prohlásí: "užij si své babí léto."
Falstaff prostě chce žít, a to je důvod, proč má ze všeho srandu
Rozhodně jedna z nejlepších postav a nejlepších Williamových her.

1 14.11.2016

Průměr. Na Shakespeara průměr. A kdyby tam nebyla postava Levobočka, tak bych šel s hodnocením ještě níž. Ta hra je čistě historická. Můžete namítnout, že Jindřich VI. taky, ten však měl alespoň nějakou myšlenku, vývoj postav a také vás vtáhl do děje. Tohle bylo takové...nijaké. Prostě taková Shakespearova průměrná hra. Pokud začínáte s jeho historickými hrami, tak tímhle raději ne. Mohli byste si udělat špatný obrázek.

1 14.11.2016

Přijde mi, že tahle hra je neprávem opomíjená. Má krásné filozofické pasáže a označil bych ji i za jednu z prvních a raných antiutopií. Je to jedna z Williamových hořkých komedií. Humor je krutý, černý, cynický, a je jasné, že pro Shakespeara zmizel ten optimismus ve Snu...
Pro milovníky černého a sexuálního humoru je to dobrá volba, protože se tu zblízka přiblíží k prostitutkám a kuplířkám.
Ale konec skrývá ještě jedno překvapení. Takovou první verzi Hraběte Monte Cristo. Vždyť jako co jiného byste označili ten velký soud na konci?

1 14.11.2016

Asi moje nejoblíbenější Shakespearova komedie. A to kvůli dvěma postavám. Žakovi a Šaškovi. Kdyby tam ti dva nebyli, tak nevím... Ano, je to naivní, je to trochu přihlouplé, ale přihlouplé tím správným způsobem, vyváženým, kdy víte, že se nesmějete úplné kravině. Protože v žádné kravině nejsou tak úžasné hříčky se slovy, pobíhání po lese a dokonalé převleky ženy za muže.
A k tomu je tady ještě jedna z nejslavnějších vět v historii literatury: "Celý svět je jeviště..."
Tomu nejde nedat pět hvězd.

1 14.11.2016

Taková mírnější forma Zkrocení zlé ženy. Ta jemná slovní válka mezi Benedickem a Beatricí opravdu připomene Kateřinu a Petruchia. I Puškorec se Štovíčkem jsou tak strašně roztomilí a geniální ve své přihlouplosti. Ale...Claudio a Héró...tam se nedá nic napsat. Romantická verze Othella se šťastným koncem. Vynuceně šťastným koncem, co připomíná některé romance. Kdyby tam nebyla veselé slovíčkaření, tak nevím, jak by to dopadlo.
A ještě jedna postava stojí za vypíchnutí. Don John, který je zlý, protože je zlý. To je jeden z nejúžasnějších Shakespearových padouchů.

Jinak ale solidní 4*.

1 14.11.2016

"Jedna z nejslavnějších knih W. S. je Kupec benátský, příběh židovského lichváře Šajloka."
Tuhle větu jsem jednou zaslechl na hodině literatury. A kdo z nás nevinných žáků by si tehdy pomyslel, že ten kupec benátský z názvu není Šajlok, ale kupec Antonio.
Důležitá je však otázka: kdo je tady v právu? Antonio, i přesto, že nesplnil dané podmínky? Šajlok, ačkoliv je dozajista nehumánní požadovat po člověka libru masa z těla? Shakespeare se nás ptá, ale nedává nám odpovědi, pokládá před nás naprosto nečernobílý pohled na hlavní aktéry, kdy na jedné straně stojí léta ponižovaný lichvář, který má možnost se konečně pomstít, a na straně druhé kupec Antonio, který se sice tváří ctnostně, avšak nestydí se Žida klidně urážet.
Kdo je tedy vinný? Mstitel, nebo původce a zároveň oběť?

A slova, která pronáší Šajlok na otázku proč chce libru masa, by se měla tesat do kamene.
"Nemá Žid...?"

1 14.11.2016

Kdybyste chtěli srovnat tuhle hru s některými pasážemi z Willových svátečních komedií, tak by Sen noci svatojánské zřejmě prohrál. Tady se však neptáme po tom, co je tu z obvyklého slovního humoru, kterým nás Shakespeare obyčejně častuje, avšak za prvé kolik milostných zmatků do té komedie vložil a také jak dokázal propojit náš svět se světem nadpřirozených elfů, šotků, skřítků a oslích hlav.
A jen tam mimochodem Sen noci svatojánské zní mnohem lépe než Sen čarovné noci. I když o ten sen tam jde především. Neboť kdo z vás si troufne říct, že to co zažila Hermie, Lysandr, Helena, Demetrius a athénští řemeslníci, nebyl jen výplod fantazie? Nádherný výplod fantazie, díky kterému jste se přenesli do rozmarů elfských králů, královen, kouzel, lektvarů a šťastných konců. A taky do svět divadelního představení s dírou ve zdi.

Navíc se v knize dozvíte jak probíhaly divadelní zkoušky ochotnických řemeslníků a to se hodí vždycky :)

1 14.11.2016

Nad Frankensteinem budu ještě dlouho přemýšlet. Jak moc byl Viktor odpovědný za své monstrum, když v okamžiku stvoření odmítl to, co vytvořil? Rodinu de Laceyů jsem neměl rád, přišla mi taková falešná.
Plynulost mi, ale kazily časté popisy přírody, takže 4*.

Jinak už sama ta myšlenka odpovědnosti vědce za vlastní dílo, které se nakonec obrátí proti němu, je univerzální a snad nejvíce ji vystihuje citát J. R. Oppenheimera: Nyní se stávám smrtí, ničitelem světů

1 08.12.2015

Ten, kdo si tuhle knihu koupí kvůli jakékoli bulvárnosti nebo senzacechtivosti dozvědět se malé skandály a zajímavosti z Bílého domu, tak bude zklamán. Tato kniha totiž není až tak moc o tom, jaké bylo sloužit v Bílém domě, ale jaké hodnoty si z toho člověk odnesl. Sám se považuji za konzervativce a v politickém spektru tíhnu k pravici, takže jsou mi autorčiny názory blízké.
Ano, nové hodnoty, čisté a nezištné myšlení může skutečně vzniknout pouze u mladé, zatím nezkažené generace, které se dá jistý mravní kodex, etika. Ovšem ten se musí zapsat do srdcí, ne se učit nazpamět.
Doufám, že Eliška Hašková Coolidge má ve své optimistické předpovědi pravdu, ačkoliv já jsem spíše skeptik.
Je pozoruhodné číst, že ještě v polovině minulého století existovaly někde velké večírky a oslavy jakoby starých šlechticů, ovšem také že ti v sobě měli velkou dávku patriotismu a odpovědnosti pro stát. Škoda, že se to dnes vytrácí.
Ovšem hvězdu musím strhnout za popisování a jmenování tolika lidí s kterými se potkala a kterým je vděčná nebo kteří ji ovlivnili. Jinak ovšem první část knihy skvělá kvůli zajímavému vhledu do situace v USA v šedesátých a sedmdesátých letech a druhá zajímavá, kvůli úvaze nad tím, jak najít cestu ze současné situace a k jakým hodnotám se upnout.

02.06.2017

No, trochu slabší než Venuše a Adonis, ale i přesto velice kvalitní dílo. Navíc s fascinujícími duševními pochody a myšlenkami.

15.11.2016

Všechny Shakespearovi básně jsou o lásce a o chtíči. A všechny jsou nádherné. Zvlášť Venuše a Adonis. Prostě je to nádherně básnické.

15.11.2016

Stále říkám, že tohle dvouautorství Shakespearovi nesvědčí. Zatím ty hry, co napsal (s čestnou výjimkou Timona Athénského) ve spolupráci, nejsou moc kvalitní. Ani tihle Dva..., prostě nejsou. Začátek je takový nijaký a konec už to moc nenapraví.

15.11.2016

První část je pěkná (i když jak se to vezme), a chytl mne. Příběh k smrti žárlivého Leonta mne zajímal. A mohl by být klidně delší. Jenže druhá polovina hry se týká ztracené Perdity, a to už trochu drhne. Kdyby tam nebyla vedlejší linie s šejdířem a venkovany, tak by to spadlo do průměru.
Ale ten konec je geniální :D

15.11.2016

Tahle hra je velmi zvláštní. Naprosto otevřeně koresponduje s Juliem Caesarem a jde v popírání demokracie ještě dál. V postavě Coriolana otevřeně popírá demokracii a moc lidu. Coriolanus jí nevěří, myslí si o ní, že jako nehrdinští zbabělci nemají právo na názor. Ta myšlenka je děsivá. Cor. si totiž nejvíce zakládá na své odvaze a úspěších, a to mu podle něj dává právo na místo konzula. A pak když prokáže lidský cit, tak je zabit.
Můžeme spekulovat, jestli je viníkem nebo obětí.

15.11.2016

Pořád si říkám, že Shakespearova dramata s Fletcherem nejsou moc kvalitní. Myslím, že to je zejména tím Fletcherem. Jeho scény mne vždy unavily. Tohle téma mohlo být zajímavé, kdyby ho Will zpracoval sám. Jenže to bohužel neudělal.

14.11.2016

Je to aktuální. Ano, je to aktuální, stejně jako většina Shakespearových her. Ale taky je to neobyčejně básnivé. Zřejmě nejlepší je pasáž, kdy Richard II. popisuje Anglii. I ta jeho postava je zvláštní. Ze začátku ho naprosto nenávidíte, abyste ho pak na konci litovali.
Ale na Ríšu III. to stejně nemá.

14.11.2016

Shakespeare se snaží. Shakespeare se vážně snaží a prokládá ten divný příběh na motivy: "Jak chudá dívka ke štěstí díky malé lsti přišla", různými vedlejšími liniemi (Parol nebo Šaškovy glosy), ale už to není ono. Jde prostě vidět, že Willovi už to moc nejde a že to období komedií už má za sebou. Avšak nám to vůbec nemusí vadit, jinak bychom totiž neměli ty úžasné tragédie.

14.11.2016