veronikaJ36e
komentáře u knih
Interview s upírem
Anne Rice (p)
Když mi kamarádka věnovala Prince Lestata, zděšeně jsem si uvědomila, že musím knihu odložit, protože se v ní vůbec nechytám. Ono to samozřejmě bude i tím, že se jedná až o jedenáctý díl Upířích kronik, z nichž jsou do češtiny přeloženy jen první, druhý, šestý a právě jedenáctý díl, ale… Věděla jsem, že si nutně potřebuji dát rereading.
Příběh Louise de Pointe du Lac, kterému dal Lestat de Lioncourt svůj dar noci, mi učaroval už jako malé holce, kdy jsem poprvé v televizi viděla film.
Knihu jsem četla až po letech, když jsem na ni narazila v Levných knihách, ale díky ní jsem si tohle vyprávění zamilovala ještě víc.
Snad se brzy dostanu i k Upíru Lestatovi a zbytek série jsem si našla (kromě přeložených dílů) v angličtině, tak mi držte pěsti, ať to nevzdám. :D
Třpyt, vášeň a slzy
Andrea Červenková
Příběh o životě neobyčejné ženy, která se narodila se znetvořenou tváří, ale pro změnu s andělským hlasem. Není divu, že mi příběh připomněl Fantoma Opery. Stejný není, ale určitě bych našla podobnosti. Upřímně by mě zajímalo, jestli je autorka fanynkou, nebo jde jen o náhodu.
Kniha byla skvělá, životní příběh Mony mě naprosto učaroval. Líbilo se mi vyobrazení panoptika a lidí v něm, mám nejradši asi Liv, ale všichni byli skvělí. Dokonce i Gerald, i když se změnil hrůzným způsobem. Co na začátku odsuzoval potom sám dělal
Příběh byl od začátku do konce skvělý, jen mě mrzí, že epilog nebyl delší, pár informací mi tam chybí
Slzotvůrce
Erin Doom
V Grave kolovalo mnoho příběhů. Šeptané historky, pohádky na dobrou noc... Povídačky vyprávěné polohlasem za temných večerů. Ta nejznámější byla o slzotvůrci.
Není moc knih, kterým bych dala víc než pět hvězd, kdyby to databáze dovolila. Jednou z nich jsou moji milovaní Bídníci od V. Huga... A tou druhou, ačkoliv to bude znít bláznivě v porovnání právě s Bídníky... Tou je Slzotvůrce. Nechápu, že se o ní mluví tak málo. Že jsem se o ní nedozvěděla na sociálních sítích, nýbrž jsem ji objevila náhodou v knihkupectví. Protože já jsem snad nikdy nečetla podobnou knihu... Knihu, která by si tak krásně hrála se slovy, která by dokázala jen přes písmena na papíru předat tolik skutečných emocí, že jsem mnohdy nemohla ani dýchat.
Věřila jsem Nice i Rigelovi úplně každé mrknutí oka, každý úder srdce. Když se Nika Rigela bála, bála jsem se s ní, a když po něm toužila... Měla jsem pocit, že vnímám vše co ona. Bylo to tak skutečné, tak nádherně napsané. Příběh byl tak originálně podaný... YA romance a přitom s tak nádherným nádechem mystična v podobě příběhu o slzotvůrci...
Ke knize se jistě ještě vrátím a nechávám si ji v knihovně napořád.
"Rigele... Nemůžu tě nenávidět."
"Lžeš slzotvůrci. To bys neměla."
Rozcestí osudu
Emilly Ross
Kniha, které nemám absolutně co vytknout. Extrémně vychvaluji to, že se nejedná jen o bezduchou romantiku, jakých je spousta a které mě až tolik neberou.
Hlavní hrdinka Sára je v tomto případě skutečnou hrdinkou, jejíž život je jedno velké peklo. A já nechci psát, v čem všem, protože to celé bylo pro mě jako čtenářku neskutečné - všechno objevit a projít si tím při čtení. O to vás nechci připravit!
Nevím, co říct, aniž bych něco prozradila, ale tuhle knihu v závěru prostě miluju.
Děkuji, žes ji, Em, napsala.
Zlomky nekonečna
Adéla Rosípalová
Adélka napsala úžasný příběh dvou mladých kluků, který je tragický, ale vlastně neskutečně krásný. Kniha pro mě měla neskutečně silné téma a já si při čtení vzpomněla na tátu, v okamžiku, kdy Erik usedl na vozík.
Nejvíc mě to chytlo až s nástupem nemoci, ale pak to byla jízda. Je mi fuk, jestli lidé říkají, že je to gay verze Hvězdy nám nepřály. Není. Je to verze sebe sama, verze Erika a Matta, a já můžu říct jen jediné slovo, které mě přimělo se rozbrečet. #nekonečno
Služebník a pán
Lo
Myslím, že v českém překladu nenajdete explicitní yaoi mangu. A tato není výjimkou. Jenže já to naštěstí nečtu pro erotiku.
Kniha mě zaujala nádherným grafickým zpracováním i příběhem. Na začátku mě trochu šokoval věkový rozdíl mezi Christianem a Danem (18 a 26 let) a to hlavně proto, že na začátku je Chris devítiletý chlapec.
Dan ho začíná učit na klavír a vlastně mu skoro nahrazuje otce, který se o něj nikdy pořádně nestaral. Není divu, že si k němu Chris vybuduje silnou náklonnost. Chlapci se ale odcizí, když se Danovi a jeho rodině stane nehoda
Chris nakonec odcestuje do L.A., kde má svůj život a stane se členem hudební skupiny. Po třech letech svého učitele opět uvidí a uvědomuje si, že mu musel zmizet ze života, aby si uvedomil, co k němu cítí
Příběh je milý, srozumitelný a místy docela vzrušující svým vlastním způsobem.
XOXO
Axie Oh
(SPOILER) Je mi to líto, vážně. Tuhle knihu všichni v mém okolí vychvalují. A ona vlastně celkem není až tak špatná, jen v porovnání s předchozí korejskou romancí, kterou jsem četla, rozhodně není dobrá. Včera jsem četla recenzi, že je uvěřitelná, že čtenářka věřila postavám každý nádech i vývoj jejich vztahu... Omlouvám se, ale já ne.
Nějak mi to nesedlo. Příběh sám o sobě vlastně v pohodě, ale hrozně mi neseděl Če-u. Mně to celé mezi ním a Jenny přišlo takové podivné. Chvíli ji nezná, chvíli zná, chvíli se k ní má, pak zdrhne, pak ji zatáhne někam za roh, pak spolu děsně moc chodí, pak... Já nevím. Pokud bych někomu věřila tu lásku k Jenn, tak to bude Nathaniel... Ale jako všechno kromě toho mě bavilo, ta škola, rodinné vztahy, hudba, přátelství... Fakt to není špatná kniha, jen je to prostě hlavně romantika a ta tam za mě úplně nefungovala.
Kolem a kolem... Dobrý, ale četla jsem lepší.
Spřízněné duše
Susan Lee
Kniha mě neskutečně bavila, skvěle se četla. Obsahovala dramatické i krásné scény, nebyla vlezlá, nebyla erotická Což, upřímně, já zas tak nepotřebuji, aby tam ta erotika byla, takže mě příběh upřímně překvapil. Musím zjistit, zda má Susan Lee více knih, protože se mi vůbec nechce opouštět její hlavu, která stvořila tento nádherný a něžný příběh.
Susan, děkuji.
Gronnyho dobrodružství
Matyáš Tachecí
Rozhodla jsem se pro tuto knihu, protože mám ráda fantasy a zaujala mě anotace. :)
Přestože jsem knize dala jen necelé 4 , velmi se mi líbila a od začátku do konce mě bavila. Chvílemi jsem měla pocit, že příběh dýchá podobnou energií jako Hra o trůny, i když je psána mnohem jednodušším stylem. To možná může někomu vadit, mě ale ne. Text byl čtivý a nikde jsem se v příběhu neztrácela.
Jednoduchost mi začala trochu vadit až ve druhé polovině knihy, kde bych si dokázala představit více zvratů.
Romantická linka nebyla ani potřeba, ale byla jen lehce a chápu, že jsou čtenáři (spíše čtenářky), kteří ji tam prostě potřebují.
Já bych ji viděla jinde a mám sto chutí napsat fanfikci, za kterou už uvidím tu reakci autora - nejspíš mi poděkuje za propagaci, ale vzápětí mě zabije za to, že si nedokážu pomoct a hned mi jede mysl takovým divným, zvráceným způsobem.
