Slzotvůrce

Zajímavý a pro mě nevšední příběh

Viděla jsem film, takže jsem měla představu, o čem kniha bude. Těch 500 stran na mě ale bylo opravdu moc. Přijde mi důležité mluvit o ubližování dětem, aby se podobné věci už nikdy neopakovaly. Romantická linka ani celkové vyznění příběhu však za mě vůbec nefungovaly.

Atmosféra knihy je vlastně docela povedená. Temnější pohádkový motiv Slzotvůrce dodává příběhu melancholický nádech a autorka umí psát emoce tak, aby čtenář cítil tíhu minulosti obou postav. Některé scény mají opravdu silnou náladu a čtou se rychle.

Problém je ale hlavní hrdinka. Nika mi bohužel vůbec nesedla. Velká část knihy se točí kolem jejího neustálého obdivování Riegela. On se na ni sotva podívá a ona z toho má vnitřní monolog na půl stránky o tom, jak je dokonalý, tajemný a bolestně krásný. Po určité době to začne působit trochu únavně. Riegel je sice zajímavá postava, ale když ho někdo takhle vytrvale staví na piedestal, ztrácí to sílu.

Romantická linka tak místy působí spíš jako nekonečný kolotoč pohledů, napětí a dramatických emocí, které by potřebovaly trochu ubrat. Kniha má potenciál, atmosféru i čtivost, jen by si zasloužila vyváženější dynamiku mezi postavami.

Celkově je Slzotvůrce příjemné, rychle čitelné romantické drama s temnější pohádkovou atmosférou. Příběh je zajímavý, ale hlavní hrdinka mi jeho kouzlo trochu kazila.

Hodnocení: průměrná kniha - dobrý nápad, ale ne úplně moje krevní skupina. @knihodura

Tohle je asi jeden z mála případů, kdy se mi líbil film, ale knížka ne. Knížku jsem se rozhodla přečíst právě proto, že jsem viděla film a moc se mi líbil, to ale o knížce říct nedokážu. Nějak mi vůbec nesedl styl autorčina psaní a během čtení jsem opakovaně bojovala s pokušením knihu odložit, ale nerada nechávám za sebou nedočtené knihy. Nakonec jsem to tedy zvládla přečíst, ale mám pocit, že mi to trvalo ukrutně dlouho. Pořád se tam opakovaly jedny a tytéž věty a tempo knihy bylo hrozně unylé a pořádně se nic nedělo. Vlastně jsem v knize ani hlavním postavám tu lásku nevěřila....a tak jak byly v knize popsány, mi ani nebyly nějak zvlášť sympatické... Zkrátka film byl v tomto případě za mě rozhodně lepší.

Podlehla jsem hodnocení a doporučení. A kniha mě tolik zklamala - měla jsem jinou představu.
Autorka má repetitivní sklon psaní - pořad někdo škrábe, kouše,…
Kniha také otevírá těžká a důležitá témata, o která se lehce otře, ale jinak se v knize skoro nic neděje, celý příběh je naprosto předvídatelný a nepřináší nic nového.
Kniha byla na můj vkus příliš vleklá, pomalá, vůbec by neuškodilo ztenčit počet stran.

Tohle bylo silné...
Jen jsem otevřela knihu, a už jsem se stala Nikou. Oblepovala jsem si prsty barevnými náplastmi, bála se a zachraňovala včely.

Slzotvůrce je úžasná kniha. Velmi nevšední, řekla bych. Příběh vás pohltí, budou vámi cloumat emoce jak vaše, tak Niky a Rigela.

Miluju Nikinu jemnost kontrastující s Rigelem a jeho osobností.

Přesně u těchto knih si uvědomuju, jak moc mám ráda čtení. Představte si, že byste prostě NEPROŽILI ty chvíle, ve kterých jste četli tuhle knihu.
...
depresivní.

Už dlouho mě nějaká kniha takhle moc ohromila. Musím se přiznat, když jsem Slzotvůrce zrovna nečetla, neustále jsem přemýšlela a přemýšlela jak to bude s Nikou a Rigelem, kdy už si zase budu moct číst...
Ani v noci se nedělo nic jiného. Moje sny byly plné právě téhle knihy.
Miluju.

(SPOILER) 90% - Téma, postavy i autorčin styl psaní mi padly do nálady jako už dlouho žádná jiná knížka. Navenek by se to mohlo tvářit jako nějaká young adult romanťárna možná ještě švihnutá fantasy, pokud by člověk čekal na zjevení se skutečného slzotvůrce. Jenže jak už to tak bývá, o naše slzy se dokáže postarat i jenom obyčejný nám blízký člověk. A ty další vypláčeme sami při boji se svými démony.
Děti z dětského domova, jejichž život poznamenala ředitelka, která je léta týrala - už to by byl dost hutný námět. Ale pro autorku je to jen tíživé pozadí pro příběh dvou téměř dospělých mladých lidí - Niky a Rigela, kterým se v sedmnácti letech konečně poštěstí dočkat se předadopční péče u dvou skvělých lidí Anny a Normana. Mohl by to být příběh prozářený sluncem, kdyby si Nika i Rigel s sebou nepřinášeli smutná tajemství z doby strávené v dětském domově a velikou vzájemnou nevraživost. Pro Niku je Rigel chlapcem, kterého jako jediného ředitelka milovala, zatímco ostatní mučila. A taky chlapec, který ji léta trápil. Nebo to bylo všechno trochu jinak?
Moc se mi líbila postava Niky. Ta její nezlomná naděje a víra v pohádky se šťastným koncem, ta jemnost, s jakou se stará nejen o malá zvířátka, ale i o lidi kolem sebe, a to přesto, že ji odstrkují tak, jako Rigel. Ona působí jako ta nejvzácnější květina v zahradě, což autorka úžasně potvrzuje svým stylem psaní, který je, nevím jak to jinak popsat, než snový. Čtenář naprosto věří tomu, co na ní vidí rodiči opuštěný Rigel, zničený, polámaný, který se naučil se vyrovnat se světem tím, že kouše kolem sebe jako veliký zlý vlk. To její pronikání jeho obrannou zdí je popsané úžasně.
Líbilo se mi to moc. Vůbec bych tam proto nepotřebovala ty kousky, kdy autorka začala psát příběh z Rigelova pohledu. Za mě tím dost pokazila tu snovou atmosféru Ničina vnímání a zejména jsem cítila, jako by mě tím obrala o ten proces Ničina objevování pravdy - protože tu pravdu na čtenáře Rigelovým pohledem prostě najednou hodila. Za mě veliká škoda, nutné střípky z jeho pohledu jsme se klidně mohli dozvědět až během jeho kómatu třeba od Adeliny, která z dětského domova vše věděla, nebo od Anny, co se týkalo Rigelovy nemoci. A osobně bych tam nepotřebovala ani tu dlouhou pasáž "o 3 roky později", klidně by mi stačil onen závěr po letech s dcerkou, kde se dalo v pár větách odbýt i to mezi. Chápu, že autorka měla potřebu konfrontovat Niku s ředitelkou domova, ale pak ten soudní proces zase na můj vkus dost rychle utnula. Navíc si ani nejsem jistá, jestli jsem potřebovala vědět, že i po letech je Rigel připravený zmlátit každého chlapa, který se na Niku usměje. Ale až na tento závěr je ta kniha moc dobrá a určitě od autorky ještě něco zkusím.
Nakonec jsem zkusila i film, ale příznivcům knihy ho spíš nedoporučuji, pokud si chtějí zachovat pěkný dojem, který z knížky mají. Je velmi zkratkovitý, prakticky úplně zmizelo všechno to napětí, kdy Nika nechápala, o co Rigelovi vlastně jde (ve filmu je jeho posedlost Nikou patrná v podstatě hned od začátku) a jediné, co mi navozovalo atmosféru z knížky byl soundtrack.

Tak tady plati asi stonasobne, ze kniha je lepsi nez film. Kniha je velmi poeticka. Tech prirovnani a podobne. Ale trosku mi vadilo, ze toho chci te - ale nemuzu te mit, tam bylo az moc. Bala jsem se, ze me to nebude bavit, ale nakonec precteno za par dni.

Nika a Rigel jsou jako můra a světlo. Chlapec z hvězd a dívka jemňoučká jako motýlí křídla. Přitahován jeden k druhému, ale nejspíše to skončí záhubou.

Nika je ztělesnění jemnosti. Miluje brouky, ležení v trávě a aby její svět měl vůbec nějaké barvy potřebuje náplasti na prstech. Jejím protikladem je překrásný, nádherný Rigel (zdůrazňuji aspoň dvakrát jako autorka), který je krásný jako samo nebe a protivnější než zlý vlk v Karkulce. Umí perfektně vrčet, zle koukat, a štěkat na hlavní hrdinku ať táhne do pekel. Ovšem její srdce přitom vždy zaplesá! Velmi mi připomínal parodii na Edwarda ze Stmívání.

Toxický vztah hlavních hrdinů, jejich podivnost a uzavřené světy, mi přišel zvláštní. Ale ono to tak možná má být, protože oba jsou pošramocené duše. Autorka tu mistrně popsala těžkosti, kterými museli oba projít a jizvy na duši. Kniha je psaná krásným jazykem, tak trochu poeticky a to jí dost zachraňuje skóre. :)

Osobně jsem ale na méně podivínské a trochu tvrdší hrdinky. Do Niky stačí šťouchnout prstem a ta se zhroutí jako domeček z karet...

(SPOILER) Podlehla jsem falešné představě o čem měl příběh být, a to o magické bytosti jménem Slzotvůrce - moje vina, kniha obsahuje dost těžká témata, ale i tak musím podotknout to, jak se vliv wattpadové tvorby v díle odráží.
Samotné pasáže z dětského domova jsou tragické a vliv traumatu vysvětloval určité chování jak Niky, tak Rigela. Zbytek je ale bohužel cringefest v hlavní roli s temným nepochopeným Rigelem (který je ve skutečně ale opravdu krutý, šikanující, nepříjemný) a drobounkou něžnou dívenkou Nikou. Většinu času se totiž nacházíme v hlavě Niky, která neustále omílá to, jak je Rigel krásný, nádherný, dechberoucí, čarovný, charismatický a nevím ještě jaký vrčící, kousající vlk. Na moment jsem si říkala, zda se Rigel ukáže jako vlkodlak, ale bohužel ne. Příběh se prakticky nehýbe, často se opakují pomalu stejné scény, fráze a myšlenkové pochody - zkrátila bych to tak o 200 stran a úplně smazala skok v čase o tři roky kde se ve 21 letech stále plácají v těch samých žárlivých a trapných rádoby svůdných scénách.
Anna a Norman jsou nejlepší postavy.

Nika prožila většinu života v dětském domově, ve kterém kolovala pohádka o tvůrci slz, muži s očima jako sklo, schopného všechny rozplakat a naplnit srdce emocemi. Skoro už ani nedoufala, že přijde den, kdy to místo bude moct opustit, ale stalo se tak, jelikož si ji jeden pár vybral k adopci. Má to ale jeden háček, a to ten že spolu s ní odchází i Rigel. Ten poslední člověk, se kterým by Nika chtěla žít, protože spolu nikdy nechychazeli a má za to, že společné soužití bude nemožné...

Knihu mám doma už přes rok, a tak jsem byla ráda, když se odhlasovala na společné čtení. Tenkrát mě upoutala její obálka a nadšené recenze, takže jsem se na ni hodně těšila, ale bohužel však mám jiné dojmy, než jsem čekala.
 
Příběh mě zaujal, a to bylo také štěstí, jinak bych knihu asi odložila, protože se mi první půlka celkem dost táhla a při čtení jsem měla dojem, jak kdybych byla prvňáček, který jakou dobu s obtížemi louská jednu stránku. Tomuhle asi moc nepomohly ani delší kapitoly, které tu byly. Za mě by knize hodně prospělo, kdyby ten začátek byl o dost kratší. Od půlky se to zlepšilo a čtení mi utíkalo víc, a tak jsem ráda, že jsem ji neodložila a četla dál, protože to ve finále byl hezký příběh, který v sobě ukrýval těžká témata, a některé chvíle v druhé části mě nenechaly chladnou, že mi utekla i nějaká ta slza.
 
K těm dvěma jsem si chvíli hledala cestu, protože jsem je potřebovala trochu poznat a pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. Oba dva byli úplnými opaky, ale zároveň oba byli zlomení a jejich životy přes všechno navzájem provázané. Čas od času se tu objevily i kapitoly z Rigelova pohledu, a hlavně ta první hodně vysvětlila a dala možnost do něj nahlédnout. 
 
Jsem ráda, že jsem se ke knize konečně dostala, a i když jsem čekala, že z příběhu budu více odvázaná, tak nelituji, že jsem se do Slzotvůrce pustila a moc děkuji holkám ve společném čtení, že jste do toho šly se mnou

Muselo být velmi těžké psát knihu, kde chcete vystihnout, jak myšlení takových lidí probíhá. Myšlenky jim skáčou jedna přes druhou a nemají tušení, co se s nimi děje. Snaží se na vše přijít a nemají odpovědi. Paní autorka se s tím poprala výborně. Čtenář chvílemi ničemu nerozumí a nemá tušení, co se stane a jak se zachovají. Krásné pojetí tématiky.

Občas bylo až nepříjemně bolestné číst o něčem, co člověk zná na vlastní kůži. Kniha mě zasáhla asi víc, než jsem čekala. Pro oba jsem měla pochopení a souhlasím s komentáři, co už zde jsou, že by kniha mohla být aspoň o 100 stran kratší. Každopádně se zařadila mezi velmi milá překvapení a asi se k tomu ještě někdy vrátím.

Kniha, která vás zasáhne !
Je to smutný, emotivní příběh o utrápených a zlomených duších,
které jednoduše slepit nejde.
Veliké doporučení.

Skvěle napsáno, emotivní , melancholické, popis emocí. Teď se podívat na film.

" A tak se zrodila Láska. Začala chodit světem a jednoho dne potkala Moře. To tak okouzlila, že ji darovalo svoji houževnatost. Potkala Vesmír a on ji daroval svoje tajemství. Pak potkala Čas a on ji daroval věčnost. Nakonec potkala Smrt. Byla hrozivá, větší než Moře, Vesmír a Čas. Byla připravená jí čelit, ale Smrt jí darovala světlo.
" Co je to? " zeptala se Láska. " To je naděje " odpověděla Smrt. " Takhle tě vždycky uvidím z dálky a budu vědět, že se blížíš."

Nečekala jsem, že mě tohle vezme tak silně. Není to dokonalé, ale emoce mi zůstaly pod kůží ještě dlouho po dočtení. Styl psaní krásný, některé pasáže bych četla pořád dokola. Postavy komplikované, zraněné a lidské – přesně to, co mám ráda. Byly tam chvíle, kdy jsem jen seděla a zírala do zdi. A to je pro mě známka silného příběhu. Četla jsem to s těžkým srdcem, ale nelituju ani jediné stránky.

Viděla jsem film a ten nezachytil ani desetinu emocí této knížky. Autorka umí tak krásně pracovat se slovy, emocemi ....Přečetla jsem ji jedním dechem a pak jsem ji ještě v tichu a klidu chvíli duševně zpracovávala.Moc pěkné

Knihu jsem přečetla velmi rychle. Čím to? Dokázala ve mně probouzet emoce. Podle mého názoru autorka umí krásně slovy popsat pocity, které mnohdy zdánlivě ani vyjádřit nejdou. A přesto se to povedlo.
Děj mě vtáhl okamžitě a i když jsem pomalu více tušila, jak se to s tím nezáporným záporákem má, mnoho věcí by mě ani ve snu nenapadlo. A jeho pohled, byl úžasným doplněním celku.
Jak už bylo víckrát zmíněno v komentářích, také bych knihu zkrátila a několik stran, i když tím bych přišla například o tento úryvek:
"Víš," zamručel Rigel, když jsme spolu zůstali sami "máš vzácný talent přitahovat pitomce."
K filmu se raději více vyjadřovat nebudu. Připadal mi jako parodie na knihu.

Vybrala jsem si knihu do čtenářské výzvy, nemám zapsáno do které, je to už skoro rok a půl, nicméně si ji pořád pamatuji a rozhodně ne v dobrém slova smyslu...

Začátek ještě jakž takž ušel. Já jsem čekala fantasy, to se nekonalo, ale tak budiž. Knihy neodkládám a alespoň tam byla ta mystérie kolem Rigela, tak to nebylo úplně prázdné.

Teda do té doby, než se celá mystérie rozhalila na asi 13 stranách a pak už to šlo z kopce. Autorka nabaluje témata jedno za druhým ve snaze šokovat především hlavní hrdinku, která ale moc nereaguje a pokud někdy měla nějakou psychologii, tak ji všechny ty šoky bezpečně zabily.

Nad to si autorka nepohlídala časovou osu, některá fakta (třeba jak dlouho trvá vyléčit naražená žebra) ani věk postav v době některých událostí. Já tomu dala asi 5 minut a vyšlo mi, že dvě z nich měly spolu sex v deseti letech. No, co se člověk nedozví...

Na první verzi docela ujde, ale chtělo to ještě tak tři čtyři revize, než to šlo do tisku. Za mě naprostá ztráta času a nervů - 0 hvězd.