Vědmed komentáře u knih
Připomnělo mi to moji cestu. Vypadá to, že všechny cesty v sobě nesou kus osamělosti, cár melancholie a obrovskou dávku přítomnosti, kdy je člověk spojen se vším.
Jak klubko se odvíjející příběh plný napětí. Pln naznaků nutí k pokusům předvídat, jak to bude dál. Barvy autorových slov zvou naši vlastní představivost k malbě společného dobrodružství. Srdce hladící zážitek!
Fragment básně o Artušovi z moudrého pohledu znalce mytologie. Artušův pád nám nabízí pohled do Tolkienovy dílny a jeho úvah nad tvorbou příběhu a skládáním básně. Fascinující je vazba Avalonu na Valinor, z které vane pocit, že těm nejctnostnějším z nás je dovoleno navštívit svět, o kterém nám Tolkien vyprávěl.
Ti citliví, co na ně temné síly dorážejí nejvíce, v sobě ukrývají mocný dar je zahnat a zároveň silný potenciál se jim poddat.
Přijmout bolest plynoucí z chyb, které jsme učinili, přehnodnotit svůj pohled na svět a nést břímě odpovědnosti. Otevřít se cestě.
Nejdůležitější je vždy další krok.
Věř sám sobě, ale neustále o sobě i pochybuj. Tam, kde si jsi skálopevně přesvědčený o pravdě, prověřuj. Kde nevíš, potvrzuj. I nejlepší skutky mohou být motivovány sobectvím stejně tak jako alturismem. A váhy jsou neustále v pohybu.
Opakujicí se motiv dívky na okraji společnosti z milujicí rodiny opanující nesmírnou mocí tentokrát ve školním prostředí.
Odmítnou lákavý společenský vzestup a nepodpořit tím tak na nerovných příležitostech založený systém, se kterým nesouhlasíme, vyžaduje velkou míru odvahy a upřímnosti k sobě samému. Privilegovanost pokryvá naše vidění závojem, nicméně život nám přináší situace, kdy jej můžeme odhodit a spatřit realitu takovou jaká je. I když to bolí, stojí to za to. Schopnost vidět rozdíl mezi hrdostí a egoismem chce velkou míru sebereflexe. Být vůči sobě pravdivý je předpokladem růstu.
Naděje ukazuje svoji největší sílu ve chvilích beznaděje. Pomyslné dno je bohužel pro každého jiné, tak některé pády vypadají nekonečné. Naštěstí nejsou.