učtese komentáře u knih

Kniha je rozdělena do čtyř povídek, příběhů Clauda a jeho přítele Gordona. Všechny obsahují humorné momenty, ale podle mě všem trochu chybí pointa. Četl jsem hlavně kvůli tréningu angličtiny. Na rozdíl od Robinsona Crusoe od Computer pressu, který je hodně upravený a přizpůsobený výukovým účelům je Dahlova kniha mnohem těžší.Daleko větším problémem než záplava nových neznámých slov, se ukázal slovosled anglického textu, kdy jsem často nepochopil význam věty i když jsem použitá slova znal.

30.12.2013

O literární úrovni se hovořit nedá, kniha je maximálně přizpůsobená svému účelu. Jazyková úroveň pokročilí, podle mého také neodpovídá, protože já rozhodně pokročilý nejsem, ale tohle jsem četl bez problémů. Takže spíše pro začátečníky. Plusem jsou popsané gramatické jevy, krátké cvičení a cd namluvené rodilým mluvčím.

26.12.2013

Některým textům, esejům jsem nerozuměl ze dvou důvodů. Za prvé podivná slova a věty, které mi nedávaly logický smysl a význam ani po několikerém přečtení. Já bych řekl, takový lyricko - mystický styl. A za druhé texty, ve kterých jsem chápal slova, věty, ale nerozuměl jsem, proč to bylo napsáno, co mi to má říct.
No a ty ostatní texty jakoby přesně popisovaly některé moje pocity a myšlenky, které bych ale nedokázal takhle pěkně formulovat.
Celkově můžu knihy pana Cílka jen doporučit a sám si nějakou další určitě přečtu.

07.12.2013

Příběh vyprávěný dětskýma (chlapeckýma) očima ... kde já jen už tohle jednou četl ? Kdyby to měla být jediná deviza téhle knihy šel bych s hodnocením ještě níž. Ale je tu ten historizující prvek. Belgie a druhá světová válka. V souvislosti s válkou mě napadne Německo, Rusko, my Češi, Francie, Anglie, ale co Belgie? Co dělali Belgičané za války, na čí straně stáli?

24.11.2013

Vemte si nějakou fotku nebo vzpomeňte na nějakou událost a na šedesáti stranách popište a rozpatlejte vaše niterní pocity a nálady.
Pak se sami sebe zeptejte: " Kdopak by si to rád přečetl, koho by to tak zajímalo ? " Odpovím vám : "Nikdo a Nikoho ! "

Četl jsem vydání z roku 1969, volně upravené Jaroslavem Gillarem. Jde tedy o samostatnou povídečku o pomateném Popriščinovi.
Věřím, že v roce 1915 to mohlo působit originálně a nedivil bych se, kdyby autor za takovou kritiku poměrů v Rusku zmizel kdesi na Sibiři. Jenomže dnes o sto let později mám pocit, že už jsem podobných "zápisků" četl více, takže zbývá jen ta zábavná složka, ale zařadit tuto povídku mezi zábavné nebo humoristické bych se neodvážil.

23.11.2013

Půjčil jsem si bilingvní verzi, ale pro začátek, na seznámení s anglicky psanou knihou je to dost složité. Často jsem v celých odstavcích rozuměl pouze zájmenům. No ale kniha se mi líbila, svět viktoriánské anglie je úžasný a i když detektivky moc nemusím, nějakého dalšího Sherlocka si určitě ještě přečtu.

22.11.2013

Nechal jsem se nachytat nadšenejma recenzema. Čekal jsem originální příběh, nečekané zvraty, napětí a vtip. Jedinou originalitou jsou postavy, tedy jejich lidsko-hmyzí původ. Samotný příběh je bohužel nejprofláklejší ze všech. Dobyvačný národ vos chce uchvátit celý svět a partička hrdinů jim v tom zabrání.
Na téměř pěti stech stranách se odvíjí lineární vyprávění bez jediného zvratu, překvapení a vtipu. Samotné postavy mě nijak nezaujaly, nikdo si nezískal mé sympatie ani nenávist, hlavně jsem na ně nedokázal myslet jako na lidi, ale pořád jsem je viděl jako ty broučky, kteří jim zkřížily geny. Nejsem velký fanoušek fantasy, takže můj názor berte trochu s rezervou. Jsem spíš naštvanej, že jsem naletěl na nahypovaný marketingový kecy. Další díl už rozhodně číst nebudu a jsem zvědavej kolik dalších pokračování ( z momentálních deseti) se podaří na českém trhu vydat.

12.10.2013

Moje první setkání s Janem Křesadlem a určitě neskončí jen u této knihy. Fuga trium obsahuje tři příběhy. Tři muži se skrývají v suterénu blázince, dva se schovávají před úřadující okupační vládou a jeden dobrovolně. Osudy těchto tří (nebo spíše dvou co se skrývají) tvoří jeden příběh a další dva jsou tvořeny knihami z nichž jedna je čtena a druhá psána. Jednu knihu čte pro ukrácení času Victorinů Cornell a druhou ze stejných důvodů píše Hubertů Elaphid. Pojítkem všech tří příběhů je právě útěk. Střídání těchto částí psaných různým stylem a dokonce doprovázených různými ilustracemi charakteristickými právě pro každou část (všechny jsou dílem autora), tvoří z Fugy trium velice originální a zajímavou knihu, která stojí za přečtení.

02.09.2013

V době kdy Valachi promluvil, jistě způsobil senzaci a šok, ale dnes kdy je organizovaný zločin součástí (ne-li hlavní složkou) vládnoucí elity většiny zemí, mě jeho vyprávění nějak nepřekvapilo. Kniha začala dobře a slibovala napínavou a zajímavou četbu, ale brzy jsem se začal ztrácet v záplavě jmen a složité struktuře mafiánských rodin a také v odpovědnosti za chyby nebo přestupky spáchané členy Cosa Nostry.
Velice jsen se pobavil když Valachi mluvil o svém podnikání v hracích automatech. Měl přidělenou síť provozoven, kde mohl umístit své automaty a když ke konci knihy žádá svého společníka, aby nezapoměl vyměňovat desky, pochopil jsem, že šlo o skutečné "hrací automaty".

15.08.2013

Kniha o tom, jak by tady (na světě) mohlo bejt krásně, kdyby... Jenže kdyby co?
Kdybychom se zbavili techniky a průmyslu, jedli zdravě, byli hodně na vzduchu, obalili se melounovým cukrem a žádný stres a negativní myšlenky by neměli šanci? Jenže vždy se najde nějaký neŽIT, který nám bude chtít dokázat jak nudné, fádní a prázdné naše životy jsou.
Pokud máte možnost a schopnosti doporučuju číst jenom anglickou verzi. Já začal číst nejdřív anglickou a pak českou stránku, ale pak jsem na tu českou zabloudil už jen pro slovíčko co jsem neznal. Ten překlad se podle mě snaží o něco co v knize není a taky několik slov a obratů bych viděl jinak.
Třeba, "večeře se chýlila k začátku", ale věci se vždy chýlí ke konci, k začátku se může schylovat. Potom "kamenné stavby stavěné po vzoru té dálky", co to je?, "in order of distance", podle mě znamená v pořadí podle vzdálenosti. Soundless přeložit jako bezzvuký mi připadá krkolomné. Pak slovo štětovnice ve spojitosti se zapomenutými podniky, štětovnice je výztuha výkopu, díry, aby se nesesouvala zemina, takže Piles bych viděl spíš jako pilíře nebo piloty.A naposled, neŽIT osloví postavu Pauline slovy : " Nazdar Pavlíno" . Proč?

Hrůza. Žádný příběh, žádný děj, jen jakési náhodné výjevy ze života Billyho Kida doplněné o veršované povídání a poznámky jeho známých. To vše ohromně "tvrďáckou" hovorovou češtinou, které není místy téměř rozumět. Být Kidem, tak celý náklad knihy, jednu po druhé rozstřílím na cucky.

Pro mě velké zklamání. Už název a anotace jsou zavádějící. Singularita je místo na které nelze aplikovat běžné fyzikální zákony, na nic takového jsem v knize nenarazil.Z knihy jsem pochopil, že lidstvo do žádné reality neuniklo, ale prostě vinou jakési obdoby počítačového viru pomřelo. Způsob genetické úpravy dětí, aby tvořili shluky pocházela od lidí ze společenstva (před jejich smrtí) ne od zbytků lidí na zemi. Celá myšlenka shluků, tedy kolektivních bytostí mi připadá scestná.Mohlo by to fungovat jako třeba u včel nebo mravenců, ale pak tam musí být zapojeni všichni.Zde jsou dua, tria, kvarteta a náš hrdina je dokonce kvintet. Připomínalo mi to komické scénky, kdy jsou uprchlí trestanci k sobě připoutáni řetězy a chodí všude spolu. Praktický život v takovém uspořádání si vůbec nedovedu představit. Jednotlivé kapitoly vypráví členové kvintetu, ale není v tom žádný rozdíl. Po prvních stranách jakéhosi seznámení a trošce děje, přijde nudná pasáž o ničem a vše se vysvětlí na posledních třiceti stranách takovým sešupem, že jsem to moc nepochopil, kdo vlastně a proč. V celé knize snad není jediné souvětí jen krátké věty typu: Už jdeme dlouho. Utáboříme se. Jíme ryby. Jdeme spát do stanu. Ráno pokračujeme. Jasný konsenzus. Dočetl jsem to jenom proto, abych tady nekritizoval něco co jsem v půlce odložil.

15.06.2013

Adolfín a Serhomil jdou na raut k baronce Dologechcijové. Zde Adolfín zjistí, že mu byl ukraden pazneht. Na pomoc je zavolán detektiv Major, ten po zvážení situace zapojí do pátrání ještě svého pomocníka Lůzyhněva Kolibřichoslava. Pátrání zavede skupinu do Majorova domu kde je nalezen rukopis popisující část života Barona Visiho. Při čtení vyjde najevo, že baron je otcem Lůzyhněva a také že Adolfínova matka byla baronovou milenkou a jemu pazneht ukradla.Po tomto zjištění Major neváhá a Adolfína zastřelí. Poté se Serhomil přizná, že jeho matka se za svobodna jmenovala Honisvojová a je tudíž sestrou Honisvoje též vylíčeného rukopisem jako baronova nepřítele. A snad proto jej Lůzyněv zabije. Lůzyhněv se s Majorem vydává pátrat po svém otci. Naleznou jej v Majorově domě, jenže je rukojmím Zuzleho -Adolfínova komorníka, který pase po paznehtu. Zuzle se již chystá umučit Majora s Lůzyhněvem, aby dostal z barona odpověď na to kde je pazneht. Situace se zdá bezvýchodnou, ale zasáhne letec Popotepec Betlasotl, Majorův dávný přítel. Zabije Zuzleho, ale sám zahyne. Starý baron jim poví kde je ukryt pazneht. Major s Lůzyhněvem jej vezmou a poté co jej Major vhodí do oceánu, odjíždějí spolu vstříc prosluněné budoucnosti.

27.04.2013

V knihovně mě zaujala hezká obálka a dostal jsem chuť na trochu historického čtení, ale brzy mě chuť přešla.Kniha je zřejmě určena mladším čtenářům, tak kolem dvanácti let. Jakoby si někdo přečetl něco o starých řemeslech a rozhodl se, že okolo slov platnéři, pulérníci, brníři a cechmistr, purkrabí, rychtář vystaví "historický" román. Je to příběh outsidera, který vlastní pílí, pronikavým myšlením a nezlomným charakterem ke štěstí dojde.Ke konci knihy jsem toho chlapce Lukáše už tak nenáviděl, že jsem doufal že bude polapen a středním platnéřským kladivem roztepán do tenkého plátu.Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na hrozný film Kozí příběh. Tohle je takový platnéřský příběh.

Jedním slovem neuvěřitelné. Nemyslím tím nehorázné, prostě jsem tomu příběhu nevěřil. Asi nejsem cílovou skupinou čtenářů, tou budou nejspíš mladší lidé. Mě tenhle sladkobolný příběh, nebo lovestory přišel zoufale naivní, vykonstruovaný. Tuhle trochu lásky, tady trochu napětí, zahustíme osudem, okořeníme palestinsko izraelskými narážkami. Snědl jsem tuhle kaši všechnu, čekaje na dně nějaké překvapení, ale nebylo tam nic.

28.03.2013

Knihu napsal Ir, vyrůstající v Holandsku, nyní žijící v New Yorku. Hlavní postavou je Holanďan, žijící v Londýně a několik let pracovně v New Yorku. Celkem těžké takovou knihu hodnotit, narodil jsem se jako Čech, žiju v Česku a zřejmě tady i zemřu. A musím přiznat, že je pro mě těžko pochopitelné jak může někdo žít mimo rodnou zem. Chvíli jsem měl pocit, že jde o jakousi propagandu, na podporu imigrantů, o to ukázat po jedenáctém září vyděšeným Američanům, že to jsou stejní lidé jako my všichni. Kniha pro mě byla výletem do světa lidí s odlišnou mentalitou, o jejich touhách, cílech a cestách k jejich dosažení.

20.03.2013

Čekal jsem povídky tak trochu ve stylu Oty Pavla, ale většina těch povídek je spíš takový strohý popis nějaké události, která by podle mě nestála ani za zmínku. ( Koupě krávy, pastva, prodej ) Měl jsem pocit, že zvířata a les tu fungují jen jako zdroje, jako pracovní nástroje. Neskutečně mě iritovalo používání nářečního "tady " místo "sem"(Polož to tady. Přišel tady.) Jestliže je celá kniha psaná spisovnou češtinou, pak tohle beru jako obludnost.

18.03.2013

Ulrich dělá hlavně co musí, než to co by chtěl a aniž si to uvědomuje je jeho život drcen dějinami. Autor nám podsouvá historické události jen tak na okraj, ale po přečtení jsem měl dojem, že to byl právě vývoj světa a společnosti, který nejvíce ovlivňoval Ulrichův život. Druhá část se snaží najít odpověď na otázku jak prožít život a naplnit jej, je-li to vůbec možné.Má větší šanci talentovaný lehkomyslný Boris nebo cílevědomá pracovitá Chatúna?

05.02.2013

Anotace popisuje knihu celkem dobře, i když možná to vypadá, že to je pěkný chaos, ale není. Ten umírající člověk vzpomíná, ale nijak cíleně, nebilancuje, spíš se mu vybavují různé vzpomínky, útržky. Vypadá to, že jsou to vzpomínky na takové obyčejné prosté věci, ale pro ty jež je prožili měli nějaký zásadní význam a zcela jistě jim změnily životy. Kniha se čte velice dobře (přečetl jsem jí na jeden zátah) a můžu jen doporučit.

29.01.2013