trudoš komentáře u knih

Richard Laymon je Král. Tak prosté to je. Je mi jasné, že jsem si tímto výrokem právě podepsal ortel smrti u všech literárních kritiků. Protože o (ne)umění Richarda Laymona lze říct jen jedno - je to tak mimo, že se to vymyká osnovám. Román Ten, který ovládá tvé tělo přináší vše, co od braku můžete očekávat. Jednoduchá, až prostinká zápletka psaná zcela impulzivně, kdy se autor moc nezabývá osnovou. Strhující děj, jenž často paradoxně stagnuje třeba i sto stran, které však i přesto přečtete jedním dechem. K tomu přihoďte ještě nějaké to soft porno plus násilí toho nejhrubšího kalibru a ste doma. Přitom nejde ani o žádnou dekadenci, neogotiku či jiné zhůvěřilosti. Něco tak hloupoučkého si prostě buď totálně zamilujete, nebo absolutně odvrhnete. Víc možností není.

19 06.03.2015

James Ellroy je bezesporu jedním z nejtemnějších spisovatelů kriminálního románu. A LAPD je v jeho podání tím nejmocnějším gangem, který kdy mohl v Los Angeles fungovat. Úplatkářství, policejní brutalita a falšování důkazů na denním pořádku. Přesto se zde vyskytnou lidé, kteří se snaží se situací něco dělat, ale nemají možnost bojovat jinak, než špinavě a falešně. Pro autora prostě neexistuje černá a bílá, pouze mnoho odstínů rudé.
Oproti předchozímu L.A. Přísně tajné je příběh trochu slabší, dlouho graduje a takřka se nehýbe z místa. Finále ovšem opět stojí za to. Nekompromisní je i autorův literární styl, když totálně ořezal stavbu vět a ponechal na papíře jen to podstatné. Často však dokazuje, že neztratil schopnost používat slova, ale naopak, že dokáže s textem pracovat natolik kvalitně, že si může dovolit i takovéto experimenty.
V kombinaci s románem Lovci mafie Paula Liebermana pak ideální sestava, člověk ocení, nakolik umí James Ellroy pracovat se skutečnými postavami a událostmi.

21 05.03.2015

Sympatický text, na můj vkus snad jen příliš průhledný. Moc se mi navíc nepodařilo ztotožnit se s hlavními hrdiny, protože jejich úhel pohledu na věc byl příliš jednostranný. Všichni měšťáci jsou špatní, protože si ničeho neváží a jejich způsob života je vysloveně proti přírodě, naopak to nejlepší, co může být, je souznět s přírodou, běhat s laňkami a objímat stromky. Omlouvám se, ale tohle je mi prostě proti srsti, jako kdyby život ve velkoměstě z člověka automaticky dělal šmejda. Chovat se jako svině ještě přímo nesouvisí s tím, jak kdo kde žije.
Závěr je sice přirozený a přesně v mezích od začátku nastavených, ale v rámci krátkého rozsahu mi chyběla nějaká ta pointa (kromě toho, že se má člověk zbavit světského mamonu, aby byl šťastný jako bleška, etc., etc., etc.) Mnou vytknuté nedostatky ovšem zcela vynahrazuje chytlavá čtivost, bezelstná syrovost a neomalená poetika, kterou je příběh doslova prodchnut. Příjemně jazykově jednoduché a přitom plné jízlivé kritiky moderní společnosti.

13 04.03.2015

Ocelové Srdce je románem pro mládež, což se podepisuje v nepříliš detailně propracovaném světě, který je sice nápaditý, ale v mnoha ohledech nefunkční. Jako velkolepý akční film, kde se na logiku prostředí ve kterém se odehrává, příliš nehledí. Což mě, přiznám se, u Brandona Sandersona trochu zaskočilo - mám jej rád především pro jeho originální univerza, která dokáže realisticky vykreslit (a předchozí román pro mládež Ritmatik nebyl výjimkou). Jinak má kniha vše co má dobrodružný příběh mít, děj prakticky neztrácí tempo v jediné kapitole, solidní zápletka, zábavní hrdinové a skvělé nápady - drobně to evokuje seriál Heroes, jen tak trochu naruby. Lehký naivismus a schematičnost házím za hlavu, opět přisuzuji na vrub nutnosti zaujmout především mladší čtenáře. Nepříjemné jsou však časté chyby v textu, zapříčiněné pravděpodobně nepříliš pečlivou redakcí.

18 03.03.2015

I když má Štěpán Kopřiva za sebou řadu zběsilých akčních románů, jeho debut na poli detektivky je relativně umírněný. Pro mě je každopádně Rychlopalba jednoznačným důkazem, že současná česká tvorba dokáže směle konkurovat té angloamerické, o skandinávské nemluvě. Uvěřitelná zápletka, autentické prostředí, sympatické postavy, to vše profesně skvěle zvládnuté a zábavně vyprávěné. Snad jen na můj vkus chvílemi zbytečně rozvleklé, což je způsobeno tím, že se autor kromě ústřední zápletky zamotává do soukromého života hlavního protagonisty. Oproti tomu hrdinovo mravenčí vyšetřování trefně vystihuje úmornost policejní práce a příběh výrazně zlidšťuje. Nejvíc ovšem oceňuji vybalancování očekávatelného závěru „marnost nad marnost a nic než marnost“, ke kterému se od poloviny schyluje. Jen mi zůstává záhadou motivace bezejmenného pochůzkáře, jehož práce je naplněna byrokratickými nesmysly a lidskou hloupostí, přitom si však dokáže udržet zdání příčetnosti. Rozhodně bohudík za takové jedince.

56 02.03.2015

Přestože Grant Morrison dokázal, že mistrně zvládá superhrdinské týmovky (New X-Men, JLA), u Batmana se kupodivu motá v různých psychedelických monolozích o odpovědnosti či osudovosti a to na úkor děje. I když zápletka nového alba slibuje Netopýrovu smrt, dojde akorát k tomu, že se zas nějaká nová parta padouchů pokusí Batmana dostat pod drn. Naneštěstí na to nejdou příliš originálně a podle toho také skončí.
Batman R.I.P. mimo jiné v mnoha momentech odkazuje na titul Batman a syn, takže jestli se chcete trochu orientovat, máte co načítat. Problém je, že mezi jednou a druhou knihou chybí cca devět u nás dosud nevydaných sešitů, pročež ne všechno dává smysl. No a pak je tu obligátní „pokračování příště...“, což je vůbec nevýhoda - album zamířilo na trh, který se v batmanovském vesmíru orientuje jen matně, a tak se pro neznalce komiks stane spíše barevným portfoliem, než že by měl dotyčný možnost chápat souvislosti a návaznosti. Celkově hezký zářez ve sbírce, ale jinak nic víc, bohužel.

14 01.03.2015

Detektivky Jaroslava Velinského patří bezkonkurenčně k tomu nejlepšímu, na co jsem v tuzemské produkci kdy narazil, a každý další jeho román mi to potvrzuje s nekompromisností fyzikálních zákonů. Výtečná práce s jazykem, která velmi povedeně převádí žánr americké drsné školy do československých kulis, funguje s naprostou precizností, přičemž nátura samotného hrdiny nemá daleko ke klasickým figurám Raymonda Chandlera. Vyslovená radost číst kteroukoliv knihu z téhle řady.
Konkrétně tato netradiční finkovka je navíc sympatická tím, že autor výrazně změnil prostředí, v němž se bezděčný vyšetřovatel Ota Fink normálně pohybuje, a ještě k tomu mu dal doživotní cejch bývalého trestance. Což v dobách poválečných rozhodně nebyla žádná výhra. Vzrůstající moc komunismu se na každý škraloup dívala skrz prsty hned dvakrát, takže moc nepřekvapí, když Ota po šesti dílech přichází o práci v továrně. Osnova příběhu hned vypadá úplně jinak a musím říct, že tahle nezvyklá koncepce sérii jen a jen pomohla.

37 28.02.2015

„Nové“ dobrodružství udatného Conana kupodivu nic nového nepřináší, ale to asi nikoho nepřekvapí. Na můj vkus z textu čiší odbyté řemeslo na objednávku, přijaté čistě jen pro tu legraci - aniž bych se chtěl autora dotknout či tvrdit, že to tak skutečně bylo. Osvalený hrdina se zde chová jako chodící hora masa, která za a) má vždycky pravdu, za b) je neporazitelná a za c) moc dobře si první dva body uvědomuje. Pak je tu pár novot, jež mi pod nos nešly už vůbec. Jako třeba, když se ikona mého mládí málem pomiluje s vlčicí. Nic proti uslintaným náhražkám koček, ale vocaď pocaď.
Příliš to nevyhrálo ani křoví. Prakticky všechny vedlejší figury jsou charakterově snadno zařaditelné a dělají přesně to, co od nich čekáte. Aneb komedie dell'arte ve fantasy. Děj přebitý množstvím zápletek se pak mermomocí snaží získat tajemný nádech, který však moc nefunguje - obludy totiž působí nějak nemotorně. Jedinou zajímavou potvorou tak pro mě byla pouze Létající hlava, ale ta je tu bohužel jen do počtu.

15 27.02.2015