Trixi0207
komentáře u knih
Propast smrti
Robert Bryndza
Robert Bryndza mě zatím nezklamal, četla jsem všechny jeho knihy. Kate s Tristanem jsou sympatičtí a kniha se čte velmi dobře. Ale souhlasím s mnoha komentáři, že tento díl není úplně TOP. Za mě je to možná i tím, že mně příběh odehrávající se v komunitě gayů zase až tolik blízký nebyl:-).
100 nejkratších cest k Tobě aneb příběh duše
Petr Casanova
Moje první přečtená kniha od Petra Casanovy a i když nejsem zrovna typ pro tento druh literatury, tak musím přiznat, že na většině myšlenek něco je. A pokud se ještě člověk nachází právě v té životní fázi, kdy potřebuje radu a myšlenkovou podporu či vysvětlení věcí, které se nám v životě dějí, tak určitě doporučuji.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Hotýlek jsem asi v návalu povinností nějakým omylem "přeskočila". A jsem ráda, že jsem si toto léto našla čas, protože vyprávění to bylo, jak už je u paní Mornštajnové zvykem, opravdu famózní. Knížka se čte jedním dechem, i když je to vlastně takový obyčejný příběh jedné širší rodiny 20.století, což bych si ale dovolila tvrdit, že právě potvrzuje autorčin talent. Není třeba se nad osudy a rozhodnutími hrdinů nijak pohoršovat, ta doba byla prostě taková a člověk si tím připomene, jak právě 20.století bylo plné zvratů, které dost často lidem obrátily život vzhůru nohama.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Po Pláži v Chorvatsku jsem sáhla po přečtení knihy Aleny Mornštajnové Listopád, a to záměrně, právě kvůli tomu, jak moc jsem byla po této skvěle napsané dystopii "zničená". Bohužel jsem ji dočítala doslova s přemáháním, tentokrát byl pro mě příběh opravdu velmi slabý a velmi lehce předvídatelný. Asi nejsem správný typ na letní románky plné modelek, luxusu, pro mě byly postavy příliš povrchní, i když na druhou stranu popis přístavů i pláží byl velmi pěkný. Ale zatím na Julii Caplin nezanevřu a určitě jako oddechovku ještě něco zkusím.
Listopád
Alena Mornštajnová
Do této knihy se mi vlastně moc nechtělo, ač jsem velkým fanouškem Aleny Mornštajnové. Možná proto, protože dystopie zrovna nepatří k mým oblíbeným žánrům. V roce 1989 mi bylo 14 let a musím přiznat, že jsem za tu dlouhou dobu i já jako mnoho jiných zapomněla, jak moc se vše změnilo a jak se nám od roku 1989 i přes mnohé problémy daleko volněji dýchá. Čtení to bylo neveselé a často až děsivé, ale každopádně 5* si kniha za mě bezesporu zaslouží, i když zřejmě už nebudu mít nikdy odvahu se k ní znovu vrátit. Po jejím přečtení jsem musela sáhnout k opravdu oddechovějšímu letnímu žánru, abych se z toho trošku "vzpamatovala". Každopádně jsem autorce vděčná, že se podle informací, které jsem slyšela v rozhlasovém rozhovoru s ní, rozhodla po mnoho letech rozmýšlení takovou knihu napsat. Ono občas neškodí si připomenout i to, co už vlastně vědět nechceme.