Tony86 komentáře u knih

Nedočteno, trpěl jsem do 1/4 a vlastně nevím, co jsem četl. To se mi nestává, snažím se vždycky dočíst, ale tady mě to vůbec nemrzí, nečekám totiž, že by se to zlepšilo. Ještě horší než Roky v kruhu.

Člověk u tohoto hlavně nesmí přemýšlet. Řecká mytologie a důstojnost titánů a bohů je tady sražena na samé dno. Ke konci je odhalena směšnost Dia, který se učí stará slova a pár vtipných hlášek, třeba když Prométheus uplácal muže a ženu, moc se mu to nepovedlo a pomyslí si: "Nevadí, ti dva se už nějak snesou!" :D Našlo se i něco k zapamatování: "Být nesmrtelným - to znamená nečinnost, a já chci, aby moji tvorové byli činorodí."

26.03.2021

Až do poloviny jsem se docela trápil, ztrácel jsem smysl vyprávění a netušil kam to spěje, každopádně jakmile Amélie pokládá svou ručku na Jakubovo rámě, začínají se věci dít. Z toho, co vypadá jako začátek krásného spolužití, tak vytoužený přelom v životě Jakuba, vzplane oheň, ne však lásky. :D Povinná "preventivní" četba pro každého starého mládence. Tento příběh si budu pamatovat.

16.03.2021

Ač je knížka poměrně útlá, klame tělem, čte se dlouho - je nabitá spoustou detailních informací k událostem Pražského jara, není to zrovna jednoduché čtení a vyžaduje předešlou obecnou znalost tématu.

26.02.2021

Titulek je výstižný. Knížka je ilustracemi nabitá, snad bych těch informací uvítal víc, možná až "příliš" stručné dějiny Prahy.

2 17.02.2021

Můj první Čapek. Styl, jakým je kniha psána, mi nesedl a byl jsem rád za každý obrázek; těmi je kniha doslova napěchovaná, jsou krásné a dotváří nebo vlastně jsou tím hlavním, co mě přeneslo na sever, dýchalo na mě a vytvářelo atmosféru - úžasná země nekonečných lesů a skal, ale už i vytrácejícího se způsobu života Laponců.

1 19.01.2021

Po skvělém Šťastném Jimovi jsem si myslel, že Amis bude můj oblíbený. Tohle je skoro ztráta času a papíru; jakoby autor prostě MUSEL něco napsat. Nějakou hloubku jsem v tom nenašel a na dovolenou bych to už vůbec nebral.

1 18.12.2020

Můj první Dostojevskij. Nestalo se mi ještě, aby mě kniha upoutala už jen svou první větou. I přes pár archaismů starší češtiny (SNKL 1956) se čte velmi snadno a vždycky jsem se k ní rád vracel. Poslední dvě kapitoly jsou silné a emoční, mohlo by to tak skončit a já bych hodnotil za jasných 5 hvězd, ono to ale v epilogu pokračuje a příběh se ukáže ještě s mnohem větší hloubkou. A prý že tuhle knihu psal D. horkou jehlou...

2 07.12.2020

Skvělá kniha, jen mi nejde do hlavy proč ji tady doposud nikdo nehodnotil a proč je heslo "Ota Hora" Googlu skoro neznámé? Přitom min. v letech 45-48 byl jedním z hlavních, kteří upozorňovali na postupnou komunizaci Československa. Svědectví je rozsáhlé a detailní a je proloženo spoustou citací jiných osob; nejvíc mě dostala 629. interpelace o poměrech v bývalém internačním táboru v Kolíně. Chystám se na druhý díl, až seženu.

1 02.11.2020

Po vzrušujících bojích lásky s kouzelnou Fotis se Luciovi obrátí život naruby a jsa trýzněn svými majiteli mu jde mnohdy i o život a co hůř, jednou i o mužství a to už spíš chce ze skály skočit sám, umřel by "alespoň celý". :D Na mnoha místech mě příběh rozesmál, archaická čeština je výborná. Jen ta poslední kapitola...

1 20.10.2020

Za mě překvapení, že i dobré hodnocení není ničeho zárukou. Délka kapitol je nerovnoměrná, třetí je na celých 85 stran! Až za polovinou se začíná něco dít, ale bohužel s takovým spádem a nevykresleně, že z toho požitek moc není. Trestanec, který je jakýmsi kámošem divochů asi, promluví na paní Roxburgovou (tohle spojení se v knize objevuje asi milionkrát) jako idiot, ale během pár pokusů mluví naprosto plynně a bez chyb; místo zubů má hnědé pahýly, páchne a tak se do něj Ellen zamiluje. A on do ní, samozřejmě. Překlad má chyby. Některým pasážím jsem nerozuměl a ani poslední větě. Zpátky v knihobudce jí bude líp.

07.10.2020

Příjemný pocit, když tuhle knihu vezmete do ruky - pěkná obálka a ilustrace, živý font a styl psaní; myslím, že zvídavější dítě by to mohlo upoutat. Jen obsahově jsem čekal víc, volného prostoru by se tam pro to našlo dost.

01.10.2020

Sebráno z knihobudky a rychle i vrátím. Dost ilustrací mě rozesmálo, ale informační hodnota nula! Byla škoda překládat.

1 01.10.2020

Příběh člověka, který prožil opravdu dobrodružný život, jakoby tohle všechno na něho jen čekalo a on tím proplouval. Díky inteligenci, charisma, osudu nebo shodou náhod toho zažil mnoho, mnoho zajímavých lidí poznal a mnoho měl i žen.

01.10.2020

"Hodláte mě polekat...? ... Ale já se vás nebojím ... Jsem strašně paličatá, a když na mne někdo zadupe, schválně neuteču. Zkusí-li mě někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy." Myslím, že přesně tady Darcy čtverácké Lízince dokonale podlehl. :)

6 16.09.2020

"Halucinogenní", tohle slovo pode mnou už někdo použil a objevuje se několikrát i v knize a asi tam není úplně bezvýznamně. Příběh mě upoutal od samotného začátku, ani ne tak co se dálo, ale svým košatým stylem vyprávění. Ovšem jak jsem pokračoval, začaly mi vadit ony bohaté rozbory jak prší a jak fouká a jak toto působí na hlavní postavu - na jeho tělo, na jeho mysl, na jeho duši a na jeho ducha... snad jsem nic nezapomněl. :) Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Místy to autor žene opravdu do extrému, taky si umím představit, jak těžký musel být překlad, najít ta vhodná slova. Jo a mohlo se to jmenovat prostě Malicroix, stejně jako originál; totiž zmínka o dlani a pahorku je jen na jednom zcela nevýznamném místě.

1 28.08.2020

Tohle nebylo dobré. Těžkopádný styl, četlo se to dost nesnadno, až do poloviny mi příběh unikal a absolutně nezaujal, postavy neosobní a stále vzdálené. V další polovině se Constance přitíží a víc popisuje její stav a děje kolem; čtenáři jako mě to ale stejně nic nedalo.

06.08.2020

Moje první Agáta. Začal jsem číst netuše o čem to bude - krátká seznámení s lidmi, kteří někam jedou, mi přišlo jako těžký úvod a mělo jich být deset, říkám si: to si nezapamatuju. Tak jsem se koukl o čem ta kniha je, byl jsem v obraze a začal znovu. Kapitoly jsou rozděleny do krátkých částí, takže člověk není nervozní na jaké straně bude kapitola končit, paradoxně ale většina částí i kapitol končí tak, že jsem byl vždy popíchnut číst dál. Závěr je překvapivý a až do úplného konce jde o napínavé čtení.

11 27.07.2020

Čtení, které mě bavilo od začátku do konce. Život lorda Byrona nebyl dlouhý, ale zato plně prožitý, byť si lord kolikrát stěžuje jak nešťastný je. Až jsem záviděl to období před 200 lety - po světě chodila zhruba 1 mld lidí a byli si vzácnější, lord nemá nouzi o milenky, ani se nesnaží, sám je uhrane svým kosým pohledem a samy mu padají do náruče, nakonec 9. přikázání znají úplně jinak. Knihu jsem poprvé krátce prolistoval - "občas nějaké verše, to bude asi životopis", odložil jsem ji že ji vrátím, pak jsem se k ní vrátil a začal číst a jsem rád za to. Je to 400 poctivých hustých stran a čte se to samo - respekt překladu od J. Zaorálka, dostalo se mi do ruk vydání z roku 1970 a po padesáti letech tu knihu přečetl první já, listy tuhé a některé ještě slepené. Určitě se k ní zase vrátím.

4 21.07.2020

Je to překlad z ruského originálu, primárně pro děti/mládež, často se setkáváte s informací o výskytu na území Sovětského svazu, to by nebyl problém. Problém je, že krom pravdivých informací, je obsah obohacen o autorovu velkou představivost - mečoun usmrcuje svou kořist probodnutím; spačci v Austrálii si umí udělat hnízdo i na hřbetech živých ovcí; mláďata vlaštovek, aby nevypadla z hnízda, jsou na "kšírách" - na nožkách mají namotané koňské žíně, druhý konec je připevněn hlínou ke stěně hnízda. Tady jsem skončil, to mi stačilo. :)

26.06.2020