tomas6658 komentáře u knih

Viktor Fischl prostě psát uměl - poeticky, dramaticky i laskavě, o vážných i nevážných věcech v životě. To opět potvrzuje Žlutým domem, krátkým, ovšem velmi zajímavým a tematicky silným románem.

Hlavní postava románu, český novinář Jan Brázda pracující pro BBC, se ocitá na doporučení svých přátel v boarding housu pro válečené emigranty v Londýně, pod vedením jisté Gwen Bartierové. Postupně se seznamuje s velmi pestrým obyvatelstvem domu a sbližuje se s Gwen, která žije pouze ve formálním manželství. Všudypřítomná válka ukazuje svoji tvář zkázy a bere si svoji daň i v řadách obyvatel domu a jejich příbuzných. Jan je spolu s nimi nucen potýkat se se svým exulantským údělem a vším dobrým i špatným, co mu život přináší, v čemž se mu Gwen stane trpělivou a chápavou partnerkou. Po osobní rodinné tragédii (potrat Gwen a nemožnost mít spolu s ní děti) i po dalších tragických událostech (sebevražda básníka Dobreva, žlutý dům je na konci války zničen náhodným bombardováním, při němž umírají někteří jeho obyvatelé), se Jan po válce rozhoduje k návratu do Prahy, kde je zaměstnán v rozhlase. Tento návrat ovšem nemá dlouhého trvání v roce 1948 je nucen k opětovné, tentokráte mnohem delší emigraci. Závěr románu je napsán z pohedu Janova vnuka (pár adoptuje na konci války syna) a bilancuje závěr Janova a Gwenina komplikovaného, ale naplněného života

Vedle emigrantství a obtížného hledání vlastního „místa v životě“, je výrazným motivem románu i zjišťování, že (řečeno s autorem): „mnoho z toho, čeho se v životě dopouštíme, nezáleží na nás“ tedy motiv náhody, která do velké míry určuje životní běh člověka. K tomu autor na jiném místě poznamenává: „Víme, že se vydáváme na cestu do mlhy, z níž se v nejlepším případě vrátíme s prázdnýma rukama, ale spíš s tisíci šrámy a jizvami, a přesto se na ty marné výpravy nepřestáváme vydávat znovu a znovu“. Spolu s výše jmenovaným je kromě užívání poetického jazyka (pro Fischla typického), silným motivem knihy i naděje a víra v lásku k bližnímu - "kdo zachránil jedinou duši, jako by byl spasil celý svět"...

Druhý Werflův román, ovlivněn značně Dostojevským a expresionismem. Brilantní a jímavá studie „zločinu“ z mládí a polemická analýza ohledně trestu a rozhřešení. To vše podáno v kontemplativním hávu úvah nad vírou a nad možnostmi osobní spásy ducha.

Vyšetřující zemský soudce Arnošt Sebastian se setkává s podezřelým z vraždy prostitutky. Podle shody jmen nabývá postupně dojmu, že se jedná o bývalého spolužáka z gymnázia, se kterým jej poutalo přátelství, ale i určitá osobní závist (v němčině existuje pojem „Haβliebe“) kvůli jeho literárnímu talentu a daru filozofického myšlení. Umocněno dojmy z právě proběhnuvšího setkání se spolužáky z gymnázia po pětadvaceti letech, kterého se daný spolužák neúčastnil, proběhne v mysli hlavního hrdiny sebereflexe dávných událostí, kdy se vůči němu provinil nejprve urážkami, posléze falešným obviněním za něco, co nespáchal. Následkem toho, ve snaze zachránit se před vyloučením ze studia, donutil Arnošt spolužáka k útěku z města. Hlavní hrdina je tedy tížen svým vlastním svědomím za učiněné příkoří a představou, že svého spolužáka svým způsobem přiměl až ke spáchání vraždy. V širší rovině dochází k obvinění sebe sama a svého mravního pochybení a obžalobě svého nicotného života, prožitého ve falši. V závěrečné scéně dochází k jakési extatické snaze o spásu duše, která ovšem vyzní jako omyl a jako jakési marné gesto...

Zajímavostí je dvojí vrstvení děje a času - z přítomnosti k prožívání studentských let a nazpět. Silným motivem je také potýkání se a vyrovnávání se generace potomků s jejich rodiči, která nevyznívá nijak příznivě a uspokojivě (např. komplikovaný vztah Arnošta a jeho otce, soudce nejvyššího soudu, poměr starého třídního profesora Kia a jeho „morální“ působení vůči svým žákům). Bez zajímavosti nejsou ani autobiografické prvky a skutečnost, že děj románu se odehrává v Praze, Werflově rodišti.

30.09.2023

(SPOILER) Werflova expresionistická novela, kombinující sociální drama a psychologickou studii závěru jednoho života. Strhující vyobrazení a obžaloba maloměšťáctví, ale i vůle vzepřít se životním okolnostem a hledání vlastní důstojnosti.

Hlavní postava, vídeňský maloměšťák českého původu Karel Fiala, předčasně penzionovaný vrátný, je zasažen, stejně jako miliony dalších jemu podobných, ekonomickou krizí a hyperinflací v Rakousku po 1. světové válce. Zašlou slávu svého života představují vzpomínky na mládí strávené v císařské armádě a na následné zaměstnání jako vrátný u zemského soudu. Ve skromném chudinském bytě, který sdílí se svou manželkou, nezaměstnaným synem trpícím epilepsií a manželčinou sestrou, starou pannou, která svojí labilností, zlovolností a hysterickými výlevy obtěžuje své okolí, může čtenář sledovat postupné Fialovo fyzické i morální troskotání. Bezvýchodnost situace (ohrožení chudobou, boj o vlastní důstojnost, nemoc syna a snaha o jeho zabezpečení) svým způsobem obrací nabídka starého známého, pojišťovacího agenta, na uzavření životního pojištění na dožití. Vidina východiska (zabezpečení rodiny) se stane nadějí, ke které se lze upínat. Fiala ovšem záhy těžce onemocní. A zde začíná souboj vůle nad tělem hnán nadějí na získání peněz z pojistky jakoby odmítá zemřít před lhůtou zaručující vyplacení pojistného - oproti předpokladům lékařů i manželky, což se stane načas určitou senzací. V závěrečné části, jakési halucinační rekapitulaci svého života, Fiala nakonec svůj zápas vyhrává

Hlavním motivem díla je psychologický rozbor umírání hlavní postavy, v kontextu situace a doby (outsiderství hrdiny a jeho rodinné zázemí, dopady hospodářská krize, chudoba). Reflexí prochází i etičnost jednání hlavní postavy, ve světle určitých nízkých motivů (problematizace přežití za každou cenu za účelem splnění pojistných podmínek, konformnost, nemožnost se vzepřít nenáviděné sestře manželky) v protikladu s jakýmsi vzedmutím vůle v závěru života, ve snaze pomoci svým blízkým. Tematizuje se i vztah otce a syna a jeho vývoj. Po výrazové stránce je potom znakem díla (jakožto dalších mnoha Werflových děl) práce s textem ve smyslu jeho určitého básnického pojetí, plného jinotajů a symbolů, s úspornou formální dějovou linií.

13.09.2023

(SPOILER) Městské sady:
Román z prostředí vyšší měšťanské společnosti, jehož děj je zasazen do přelomu roků 1915 a 1916. Jedná se o autorovu prvotinu, kterou napsal v pouhých osmadvaceti letech. Dílo bylo ve své době často srovnáváno s dílem Kafkovým a Proustovým a má velmi výrazné impresionistické prvky.

Hlavní postavou románu je dospívající chlapec Renato Martin, syn z bohaté měšťanské rodiny, jemuž je třináct let a navštěvuje klasické gymnázium. Chlapcovo zrání se odehrává na pozadí stále více se připomínající první světové války, která se postupně, vlivem domácího služebnictva a gymnaziálních profesorů, stává důležitým motivem (příspěvky na válečné úsilí, smrt syna majitelky papírnictví na frontě, zvyšující se vlastenecké úsilí gymnaziálních pedagogů). Renato prožívá intenzivní vnitřní citový i myšlenkový vývoj, který je formován jak jeho spořádanou patricijskou rodinou a gymnaziální docházkou, tak i vlivem jeho anglické vychovatelky a v neposlední řadě i citovým vzplanutím k dívce Marianě. S tou se často prochází v městských sadech a snaží se ji zaujmout svými znalostmi prózy i hudebních děl. Jeho sokem v lásce se však stává jeho spolužák z gymnázia Felix, kterému se podaří Marianu svést a získat její přízeň, využívaje přátelství s Renatem k přístupu k ní. Ve světle určitých nepříznivých událostí se Renato odhodlá k činu, který je vůči Felixovi shovívavý, ale pro něj samotného riskantní. Následkem je, že se Felix od Renata odvrátí a Mariana se i s matkou odstěhují z Prahy

Hermann Grab pocházel z bohaté pražské aristokratické rodiny, která vlastnila textilní továrnu a konvertovala z judaismu ke katolicismu. Jeho otec byl povýšen roku 1915 do rytířského stavu (Familie Grab von Hermannswörth). Sám autor byl mimo jiné i klavírní virtuos. V románu uplatnil prvků impresionismu a postmodernismu (nedějovost, imaginace, vnitřní monology a myšlenky), které se pak odrážely v textu díla děj, který se často prolíná do snových a kontemplativných obrazů a myšlenek, např. "Někdy nám z ničeho nic připadne, že skutečnost, kterou jsme si vystavěli z hrubého materiálu svých smyslových vjemů, je jen něčím náhodným, a zatímco si ze starých stavebních kamenů budujeme skutečnost novou, jako když v krasohledu dáváme vznikat novému obrazu, prožijeme podobný prožitek, jaký nám připravuje umění nebo láska". Myšlenkově propracované, zároveň čtivé a velmi osvěžující.

Advokátní kancelář:
Krátká povídka, která byla vydána z autorovy pozůstalosti. Reflexe nástupu fašismu v Evropě.

Prostřednictvím mladé písařky, zaměstnané v právní kanceláři židovského právníka čtenář sleduje postupný nástup nesnášenlivosti a xenofobie, doprovázen vnějším vlivem (fašistická Itálie) a propagandou. Vlivem postupu událostí musí postupně kancelář opustit jeden z advokátů (odpůrce fašismu), majitel kanceláře (židovský právník) a židovská písařka. Nakonec je majitel kanceláře zatčen a ve vazbě spáchá sebevraždu a kancelář je arizována.

Oddech na útěku:
Povídka zabývající se údělem židovských emigrantů, snažících se uniknout před fašismem z Evropy.

Děj se zaměřuje na starší manžele Ehrlichovi vídeňského židovského obchodníka s koženým zbožím a jeho manželku kteří se dostanou na útěku přes Francii do Portugalska a s dalšími emigranty se stejným údělem se snaží získat vstupní víza do Spojených států. Vlivem peripetií (nepřízeň konzulů z amerického vyslanectví, omezené kvóty na udělování víz, naladění americké společnosti směrem k izolacionismu a nevměšování se do evropských záležitostí) se horší naděje manželů na vystěhování a zintenzivňuje se jejich obava před deportací zpět do nacistické třetí říše. Vlivem psychického vypětí se zhoršuje již tak podlomený zdravotní stav pana Ehrlicha, který po všemožném úsilí přesvědčit americké úřady k udělení víza nakonec umírá. Jeho manželce se nakonec podaří vystěhovalecké vízum získat

Svatba v Brooklinu:
Autobiografická povídka o nesnadném potýkání se válečných uprchlíků s novou americkou realitou.

Hlavní postava, židovský novinář a hudební kritik, doktor Korn se po příjezdu do New Yorku musí zabývat tím, jak si v nové zemi zajistí své živobytí a existenci. Jeho doposavadní zkušenosti se zdají být v novém působišti nevyužitelné a jeho znamí z řad emigrantů mu radí začít se živit něčím jiným, co by bylo výnosnější než hudební kritika. Z těžkých obav o další existenci je Korn dočasně vytržen pozváním na svatbu své sestřenice. Při této příležitosti se dostává v diskusi do sporu s některými svatebními hosty a vzniká vzájemné nepochopení, syceno mimo jiné i nesouhlasem velké části americké společnosti podílet se aktivně ve válce proti evropskému fašismu. Na cestě zpět ze svatby do svého skrovného bytu je doktor Korn při noční procházce Central parkem přepaden a zavražděn.

10.09.2023

Historický román na motivy života Mojžíše Porgese (Mosese Porgese von Portheim), prolínajícího se s životními osudy napoleonského vysloužilce, původně chudého venkovského Žida Itziga, dějově zasažený do přelomu 18. a 19. století. Zároveň mé první čtenářské setkání s Jiřím Weilem.

Životní příběhy Mojžíše Porgese, rodáka z pražského ghetta, a Itziga Fideleho, chudého venkovského žida, mísící a prolínající se na pozadí velkých i malých dějinných událostí konce 18. a první poloviny 19. století. Oba dva hrdinové v mládí podlehnout svodům falešného mesiášství a vydávají se do jeho služeb Mojžíš do služeb samozvaného židovského mesiáše oné doby, Jakuba Franka, Itzig (po určité době, kdy pracoval pro Mojžíše) do armády císaře Napoleona, o kterém ho potulný židovský učenec přesvědčí, že je novým spasitelem židů a strůjcem jejich emancipace. Vystřízlivění a další životní osudy obou postav jsou značně rozdílné Mojžíš se přiučí textilnímu řemeslu a postupně se stane váženým a bohatým pražským továrníkem (majitelem prosperující kartounky) a posléze i šlechticem, Itzig je ve válce zmrzačen a vrací se jako válečný vysloužilec a žebrák do Prahy, kde se protlouká hraním na harfu. Běhy jejich životů se opět střetávají v době, kdy se zaměstnanci Mojžíšova závodu v roce 1844 organizovaně vzbouří proti nahrazení jejich práce novými stroji. Vzpoura je nakonec násilně potlačena a její vůdci pozatýkáni. Při potlačování vzpoury Itzig umírá ve věznici pro žebráky a je pohřben se všemi náboženskými poctami na židovském hřbitově na Žižkově, za účasti pohřebního bratrstva, jehož váženým členem je i Mojžíš Porges.

Krásným a poutavým jazykem napsaný román, mistrně prolínající několik dějových linií. Nemohl jsem se od něj odtrhnout a nemohu jinak, než mu dát z mého pohledu plné hodnocení. Pro zajímavost ještě dodám, že tato kniha byla vydána rok před autorovým úmrtím a byla věnována tehdejšímu státnímu židovskému muzeu v Praze.

28.08.2023

Subor kratších autobiografických próz, převážně na téma holocaustu, zrcadlící autorovu mezní životní zkušenost s touto tragickou historickou etapou. Mimo své vlastní prožitky je dalším významným motivem těchto próz úděl židovského národa a v některých z povídek i vzpomínání na autorovo dětství a dospívání v chasidské komunitě ve svém rodném měste Sighetu, které se nachází v dnešním Rumunsku.

Své vyrovnávání se s hrůzami holocaustu Wiesel dle mého velmi přesně zachycuje v povídce "Smrt mého otce", kde mimo jiné zmiňuje: "Jednoho dne třeba vysvětlíme, jak byla z lidského hlediska možná Osvětim, ale z Božího hlediska to jednou provždy zůstane jedním z nejvíc zneklidňujících tajemství."

Elie Wiesel (spolu např. s Primem Levim, Otou B. Krausem, Arnoštem Lustigem) patří mezi významné autory memoárové autobiografické literatury o holocaustu. Za jeho celoživotní působení a dílo byl vyznamenán roku 1986 Nobelovou cenou míru.

16.08.2023

(SPOILER) Soubor povídek s hlavním motivem postav, ocitajících se v situacích, kdy se jejich doposavadní (často přehledný a spořádaný, až nalinkovaný) život velmi radikálně proměňuje a nabývá zcela odlišných podob. Dalším společným prvkem povídek je hledání vlastní identity a víry, tváří v tvář všem osobním slabostem a pochybení. Hrdinové povídek jsou konfrontováni s něčím novým, neznámým a dosud nepoznaným (a navýsost přitažlivým) pročež opouští svoji doposavadní zajištěnou existenci - hledají tedy svoji možnou duchovní spásu. Děj povídek se odehrává v autorově rodném Haliči a v Paříži, kde Roth prožil závěr svého krátkého a pohnutého života.

Leviatan
Příběh vesnického židovského obchodníka s korály Nissena Piczenika. Jeho obchodní úspěch a oblíbenost v širokém okolí jsou ovšem v kontrastu s postupně rostoucí vnitřní nespokojeností (nešťastné manželství a především touha poznat a porozumět světu moří a oceánů jako místa, která jsou místem původu korálů a také domovem Leviatana, bájné starozákonní mořské nestvůry). Vlivem několika situací (setkání s námořníkem, který pochází ze sousedství, návštěva Oděsy a jejího přístavu, nástup obchodní konkurence - obchodníka s umělými korály) a sílící touhy po životní změně, doprovázenou krachem obchodu a odlivu všech zákazníků a následném úmrtí manželky, se Nissen rozhoduje navždy opustit svoji rodnou vesnici a vystěhovat se do Kanady. Parník, kterým se plaví, se však potápí a Nissen umírá situace je vykreslena jako návrat k něčemu, co bylo hlavnímu hrdinovy zdánlivě vzdálené, ale přece tak blízké a přirozené - návrat k sobě samému a své duchovní podstatě. Povídka je parafrází na starozákonní legendu o Leviatanovi, strážci všech moří.

Falešné závaží
Státní cejchovní úředník Eibenschütz, rodák z Mikulova, je po dvaceti letech vojenské služby přeložen do Haliče k ruské hranici kontrolovat obchod. Svojí služební nesmlouvavostí si brzy v kraji pašeráků a nepoctivých obchodníků udělá řadu nepřátel. Postupem času se ovšem vlivem několika zásadních událostí (nevěra manželky, zatčení a odsouzení místního mocného zločince Jadlovkera a úřední správa jeho hostince a především milostné vzplanutí k milence Jadlovkera, cikánce Eufemii) stává z Eibenschütze postupně alkoholik, který ztrácí chuť žít. Navíc propukne v kraji epidemie cholery, na kterou umírá i manželka hlavního hrdiny a její dítě. Vlivem nesrovnalostí počas epidemie se Jadlovker dostává na svobodu a s pomocí svého kumpána Kapturaka osnuje vraždu Eibenschütze. Po jejím vykonání upadá mezi lidmi velmi neoblíbený úředník Eibenschütz rychle v zapomění.

Fallmerayer
Přednosta c.k. Jižní dráhy Fallmerayer se v předvečer první světové války při řešení železniční nehody seznámí s ruskou šlechtičnou, do které se zamiluje. V touze po ženě se přihlásí jako dobrovolník do války a ocitne se po určitých peripetiích na Ukrajině. Zde se, koncem války, opět shodou náhod setkává s hraběnkou Walevskou a stane se jejím milencem. Podaří se jim únik přes Istanbul do západní Evropy, kde začínají nový život a zplodí dítě. Obratem v tomto novém začátku je ovšem návrat manžela hraběnky, kterému se podařilo uniknout bolševické revoluci. V ten okamžik Fallmerayer svoji milenku opouští.

Legenda o svatém pijanovi
Poslední Rothova povídka, napsaná krátce před jeho předčasnou smrtí. Slezský rodák Andreas se po době, kdy se živil jako horník v Quebecu a po odpykání trestu za vraždu, ocitá jako žebrák a alkoholik v Paříži. Jednoho dne se setká s člověkem, který mu daruje dvě stě franků s tím, že je má vrátit, až bude mít na splátku, do kostela panny Marie batignolleské. Následuje šňůra podivuhodných setkání (s ženou, kvůli které se ocitl ve vězení, s bývalým spolužákem - známým fotbalistou, kamarádem z dolů) a další zázraky v podobě nabytí dalších peněz. Slib splatit půjčených dvě stě franků však zůstává (i přes několik neúspěšných pokusů) nenaplněn. Při posledním pokusu dostát svému slibu Andreas umírá.

31.05.2023

(SPOILER) Soubor čtyř povídek z protektorátního období. Na rozdíl od dalších souborů je zde zajímavá skutečnost, že žádná z hlavních postav povídek není židovského původu. Tři ze čtyř povídek se odehrávají za doby Květnové revoluce v Praze roku 1945.

Leitmotiv všech povídek sbírky je hrdinství v mezní situaci, hrdinství civilního a neokázalého. Popis vnitřního vývoje situace a zrání postav, které vedou k danému jednání. Náznak nejistoty budoucnosti. Přednost dostává popis vývoje děje a vnitřního rozpoložení postav nad jejich popisem, ten je spíše základní či náznakový. Osud postav je pak jakoby pouhou malou součástí většího celku děje, který se odehrává všude okolo (např. osud lidí schovaných ve sklepě v době Pražského povstání).

Dívka s jizvou:
Příběh Jitky Thelénové, jejíž rodiče byli popraveni za podporu odboje po atentátu na Heydricha a jež se ocitá v pražském ústavu pro německou převýchovu. Dospívání hlavní hrdinky (ve velmi striktních podmínkách ústavu) se mísí s její rostoucí touhou po odplatě za smrt svých rodičů. Pod záminkou koketerie se sblíží s jistým německým poddůstojníkem, který se poté stává terčem oné plánované odplaty Povídka byla vydána posléze i v přepracované verzi v souboru Neslušné sny.

První před branami:
Sirotek, kterého vychovává jeho babička, se ocitá v předvečer Pražského květnového povstávní v nemocnici, která je ovšem zabrána pouze pro německé vojáky. Všimne si jej důstojník SS a doporučí jej německé doktorce. Při té příležitosti se chlapec dostává do styku s posádkou SS, která je v obranném postavení blízko jeho bydliště. Přes varování a zákazy své babičky se chlapec (touha po prožití dobrodružství a zapojení se do rodícího se povstání) začne s vojáky sbližovat a jednomu z nich se pokusí ukrást pistoli. Je při činu přistižen a spolu s babičkou oběšen. Jednání babičky je proloženo citací biblických žalmů a jednání velitele vojska je demaskováno jako licoměrné domáhání se božího práva a etiky.

Modrý den:
Německá zaměstnankyně pražského pracovního úřadu Inge (a prostitutka pro německé důstojníky) se při propuknutí povstání setkává s německým vojenským soudcem pražského vojenského soudu (a fanatickým nacistou), který u ní v bytě hledá úkryt před odchodem do ilegality. Tváří v tvář neodvratnému konci a kapitulaci nacistického Německa je fanatický nacista odhodlaný udělat vše pro svůj únik, bez schopnosti jakékoliv sebekritické sebereflexe a Inge (která nikdy nebyla fanatickou přívženkou nacismu) tím ovlivní. Pod vlivem této indoktrinace Inge vyvěšuje uprostřed povstání z okna svého bytu vlajku s hákovým křížem a v zápětí umírá i se soudcem po útoku povstalců. Povídka vyšla později v rozšířené a přepracované verzi samostatně.

Hodiny jako větrný mlýn:
Mikropříběh náhodného setkání devíti lidí, kteří se ve sklepení židovské radnice v Maiselově ulici v Praze ukrývají před náletem za pražského povstání. Jejich předešlý osud je naznačený pouze útržkovitě. Skupina je objevena třemi mladými vojáky wehrmachtu, kteří, fanaticky indoktrinovaní nacistickou ideologií, hledají v touze k odplatě přeživší Židy. Skupině se podaří z tohoto nebezpečí vyváznout, ovšem dům se v zápětí dostane pod palbu německého děla Nejednoznačný konec, kdy se čtenář nedozví, jestli skupina přežila.

19.05.2023

(SPOILER) Román popisující závěrečné okamžiky 2. Světové války a různé příslušníky nacistické mašinerie v dané situaci. Na prostoru devíti kapitol čtenář sleduje vývoj charakterů a jednání vojáků tváří v tvář nevyhnutelné porážce, všeobecnému chaosu a v neposlední řadě i svým deziluzím. Absurdní zbytečnost prodlužování angažmá Němců v prohrané válce, rozpoutané kdysi Hitlerem a jeho posluhovači z čirého šílenstí a pohrdání rozumem, je zachycena v nyní již neudržitelné fázi, vyžadující zbytečných obětí a způsobující další zločiny proti lidskosti. Jednotlivé postavy si v ní poté volí své vlastní osobní přístupy (bestialita do poslední chvíle, rezignovanost, nekomplikovaný útěk do amerického zajetí atd.). Ve všech devíti kapitolách je určitým tmelícím prvkem postava vojáka (a bývalého malíře) Feinhalse spíše antihrdiny, který povětšinou jen pasivně pozoruje okolní zmar a rozvrat.

Autor zachycuje válku a události v ní v její absurdnosti (např.: v jedné kapitole je obnoven zničený most jedné zapadlé slovenské vesnici jen proto, aby byl v zápětí zničen při ústupu). Tyto absurdnosti mají tragické vyústění. Bestialita některých aktérů (např. obersturmführera Filskeita jako symbolu zaslepeného přisluhovače nacistické mašinerie), je stavěna do kontrastu humanitě a lidskosti některých postav (např. Židovka Ilona).

V závěrečné kapitole umírá hlavní postava Feinhals na prahu svého rodného domu, zasažen sutinami z ostřelování německého dělostřelectva v posledních dnech války. Na jeho mrtvé tělo padá i bílý prapor, který byl na domě vyvěšen jeho rodiči. Jednou z možných interpretací je opět absurdnost této tragédie, vyplývající z pasivity hlavního hrdiny jako její nechtěné součásti a odsouzení této pasivity (scéna s padajícím bílým praporem).

09.04.2023

(SPOILER) Soubor sedmi povídek z prostředí terezínského ghetta o lidech žijících pod neustálou hrozbou smrti. Leitmotivy povídek jsou hledání odvahy k činu, třeba i zoufalému. Touha po blízkosti a citech jako protikladu k osamocenosti v mezních situacích, pociťované morální zábrany a svědomí, sebeklam, absurdnost existence v době nelidskosti, hledání naděje i tváří v tvář smrt. Tenká hranice mezi etickými hranicemi člověka a živočišností - přežitím bezohledně a za každou cenu. Významné autobiografické rysy. Náznakovost a používání skrytých významů. Mísení času prožívaného postavami povídek (subjektivního) a vnější reality (objektivní čas). Řetězení situací a mísení časových rovin.

Návrat:
Hlavní postavou je čtyřicetiletý Hynek Tausig, skrývající se před transportem z Prahy do Terezína pod falešnou totožností. Během zoufalého úniku ze skrýše dochází vlivem duševní katarze k odvržení života v úkrytu a k dobrovolnému nástupu do transportu. Tváří v tvář hrůzným prožitkům v ghettu (ponižování, fyzické násilí, atmosféra rezignace a očekávání smrti) se však Hynek odhodlává k útěku...

Růžová ulice:
Střetnutí prosté židovské ženy se zástupcem velitele v terezínském ghettu s tragickou dohrou pro ženu. Snaha hlavní postavy o důstojnost i tváří v tvář utrpení a smrti. Děj se zaměřuje na myšlenky a představy obou aktérů onoho střetnutí v kontextu dalších událostí. Kontrast snahy o důstojnost židovské ženy, usilující o zachování lidství i v mezní situaci blížící se smrti, s cynickou bezohledností, násilnictvím, chamtivostí a intrikami příslušníka SS. Náznak naděje, ztělesněný v postavě a konání německého vojenského řidiče.

Děti:
Přátelství dvou chlapců v terezínském ghettu. Snaha o přežití, nalézt naději i v nelidských podmínkách a navzdory všem okolnostem. Konfrontace se smrtí (odvoz těla staré ženy z domu pro přestárlé) a se svědomím (ona žena by mohla být ta, po které chlapci kdysi pro zábavu házeli kousky tvrdého chleba). Konfrontace myšlenek na lepší život s jeho konečností. Pomíjivost a proměnlivost naděje "lesklé jako oblouk dlažby, po níž klouže od rána do večera den, než utone ve tmě."

Morální výchova:
Hlavní postava, chlapec Karlíček, se snaží stát jedním z party na pokoji 16 v terezínském ghettu. Je konfrontován se smrtí jednoho z chlapců z party a snaží se vyhýbat nucené práci. Touha stát se jedním z party jej přivádí k naplánování krádeže chleba a margarínu, při kterém zraní ženu s dítětem. Následně se u Karlíčka a pár dalších hochů z party probouzí svědomí, jiní naopak čin bagatelizují nebo chtějí co nejdříve na vše zapomenout. Svědomí a "cena" za získání jídla je v kontrastu s touhou být jedním z party a udělat pro to i nemorální věci.

Štěpán a Anna:
Setkání dvou mladých lidí v terezínském ghettu a jejich platonické milostné vzplanutí. Touha uniknout tíživé realitě a sny o společné budoucnosti. Touha nebýt sám a cítit opravdovou lásku. Dívka Anna je však poslána brzy transportem do vyhlazovacího tábora na východ...

Modravé plameny:
Parta mladých výrostků v terezínském ghettu, plných mladosti a sexuální touhy, tváří v tvář hrozby transportů na východ do vyhlazovacích táborů. Kontrast s postavou člena Rady starších, Marmulstauba, který se snaží uchovat své místo v ghettu za cenu jakéhokoliv kompromisu a servilnosti vůči komandantovi tábora a SS. V závěrečné scéně umírá jeden z výrostků, kovář Mahler, v zoufalé snaze se bránit útoku německých vojáků. V nastalé represi ze strany SS je vypraven transport do vyhlazovacího tábora, ve kterém končí jak Marmulstaub tak i zbylí z party chlapců.

Naděje:
Starý manželský pár Šimon a Chana. Noc v baráku starších v ghettu a čekání na jídlo, které ten den služba nepřinesla - symbol hladovění. Daná situace je prokládána Šimonovými myšlenkami ohledně lidského údělu a existence člověka. Snaha neztratit naději jako jednu z mála posledních věcí, držících člověka naživu.