TheCiko5 komentáře u knih

Rozhovory o rozhovorech. Myšlenky, poezie, špetka filozofie. Humor, nohy, chlast. Psaní, vůně, drogy. Jaký byl doopravdy? Jak voněl? Jak psal? Ále co. Srát na to. Jdu se vykoupat.

10.03.2024

Každý z nás máme vztah se svojí matkou, s svými rodiči. A každý z těchto vztahů je něčím specifický, jiný... Těžko proto hodnotit knihu, kde je ústředním tématem právě tento vztah. Dítě posláno pryč z nějakého důvodu. Motiv mámy jasný, pro dítě nepochopitelný. Hezký střet generačních názorů... pěkně napsané.

08.03.2024

Tak to je velká pecka!!!
Pročítám...
Chystá se...
Těšte se!!!

14.02.2024

Pěkná sonda do života celé Afriky. :-)
Vyprávění je pěkné a hezky se čte, ale obsah logicky vydá na tisíc stran. Z toho důvodu mi přijde, že autorka v poslední pětině knihy už "spěchá", aby byl kone. Kapitoly se zestručňují, věty zkracují, vyprávění osekává na kusé informace.
I tak ale moc pěkné dílo a zpětně gratuluju k cestě !

23.08.2023

Naprosto famózní kniha!
Způsob, jakým Vás autorka vtahuje do atmosféry Římského Fóra, je naprosto dokonalý! Úžasně prokreslené charaktery Medullovy rodiny i římských státníků. Z naprosto každé věty textu stříká inteligence autorky na všechny strany. Ohromující erudovanost a k tomu ještě unikátní práce s českým jazykem. Čumím jako blázen.
Velice doporučuji!

21.08.2023

Otázka za milion dolarů:
"Může být herec dobrý dramatik?"
Odpověď je prostá. Ano i Ne.
Jistě. Autor dbá na text a jednotlivé charaktery. ( Ty jsou velmi pěkně nastíněné, ale bavme se o motivaci těchto postav. Polovina postav motivaci nemůže mít. Neustále hledají, tápou, šlapou vedle. A nositel "děje", nebo alespoň myšlenky je člověk, který pije, fetuje a chce se zabít. Co chce dokázat? Zabít se? Vyvolat soucit? Nevím.
Z toho vyplývá, že závěrečná katarze je až zoufale předvídatelná a tudíž hra postrádá rytmus, napětí a tím pádem i děj.
Jestli mají monology Richarda napovědět něco o jeho motivaci, důvodu, záměru, tak ani tady se to bohužel nepovedlo.
V Česku i díky lokálním konotacím nehratelné.
Bohužel, mrzí mě to...

19.07.2023

Tohle bylo prostě tak těžké.... Byl jsem lehce zhýčkán přirozenou plynulostí Heitzových Trpaslíků, a tak jsem v rytmu této knihy trochu tápal. Ohromné množství odborných termínů a neustálé hledání pravého významu daných slov tempu četby rozhodně nepřidalo. Jako blesk se vždy na moment vynořilo zapálení, svižnost, ale naneštěstí pouze v ojedinělých sekvencích. Mrzí mě to. Ale těším se na pokračování.

22.11.2022

Krásná knížka.
Autor si nehraje na přílišné beletristické vyprávění, spíš se zaměřuje na fakta. Jedná se o dokument, který si umím představit dokonce i na televizní obrazovce. Jasné, stručné, příjemné.

13.11.2022

Márquez se ve svých ranných povídkách celkem zřetelně snaží tancovat na hranici mezi životem a smrtí. Spíš ale než na slavnostní melancholický waltz jsem se díval na cha-chu řízlou polkou a charlestonem. Dobře, chápu, že hranice mezi životem a smrtí může být docela tenká, někdy dokonce úplně zmizí, ale tady jsem nevěděl co si vybrat. Ať jsem se zaměřil na postavy, energii, děj, emoce, formulace, či myšlenku, vždycky jsem se ocitl v autu. Příliš experimentu, málo formy. Za zmínku stojí povídky : "Žena, která chodívá o šesté", "Jak černý Nabo nechal čekat anděly", nebo "Muž přichází v dešti". Tam jsem zavnímal autorem udávaný směr. Tam jsem se stal pozorným čtenářem. Jinde bohužel ne.

27.11.2021

Jeden z nejútlejších souhrnů Shakespearova díla a přesto enormně obsáhlý. Autor se zaměří na každou jeho hru, na každé období, na každý sonet. Konotace, souvislosti, výtah z děl, osobní život, prostě tady najdete všechno. Doporučuju!

26.05.2021

Taneční soutěž "Šaffova ostroha" má svůj zvuk i mimo východní Slovensko. Mezi tanečníky na Slovensku se traduje, že ten,kdo se dostane na "Šaffovku", jakoby už vlastně vyhrál. Zažil jsem to. Zažil jsem tu atmosféru vydýchaného sálu kulturního domu, zpocené muzikanty a udychané tanečníky. Elektrizující napětí v zákulisí by se dalo krájet, vzduch houstne a mě se zrychluje dech. Začínám se rozcvičovat...

(ze vzpomínek F.C.)

20.04.2021

Systém vyprávění Podzimu z Pekingu úžasně nekoresponduje s představou, že se jedná o román. Shluky informací v jednotlivých sekvencích ale skutečně připomínají románovou stavbu, takže mýlit se můžete snadno. Ale daleko zajímavější než celý román, je příběh samotný. Myslím, že Vian měl trochu víc pracovat na popisech krajiny a vetnout svým textům jisté mystično...
:-) Plácám nesmsly, je to pecka jako většina jeho textů!!!!

14.02.2021

Ale no tak!
Začínám být pomalu alergický na mediální kampaně, vehementně propagující a do nebe vychvalující autory, kteří zkrátka nejsou českou veřejností dostatečně prověřeni. Takový autor, respektive takové dílo nemůže v Čechách uspět a je odsouzeno k okamžitému zapomnění.
Kniha chvilku připomíná slohovou práci, chvilku mám pocit, že nahlížím do policejního záznamu a rejstříku trestů. Bez emocí, bez osobního názoru na věc, strojeně, nezábavně. Bohužel.

04.01.2021

Jako ano. Většina jednotlivých příběhů má sice velkou vnitřní sílu, oproti tomu ale najdete v knize texty úplně mimo mísu, prostor a téma. Připadalo mi, že Kosinsky moc sází na jednu jedinou kartu, totiž atmosféru války. Několikrát je vyprávění i dost placaté bez jakékoliv šance, že bych si příhodu zapamatoval. A ano. Na Nabarvené ptáče to nenavazuje.

12.10.2020

Krásný dobrodružný příběh jako za starých časů. Při jeho čtení jsem si samozřejmě nemohl nevzpomenout na Jaroslava Foglara. Autorovy sympatie ke kultuře a jazykům Latinské Ameriky se rozhodně nazapřou, jelikož text obsahuje velké množství exotických jmen a výrazů.
Ale vzhledem k tomu, že na základním výrazu pro Opeřeného hada - Quetzalkoatl - jsem si vylámal všechny zuby včetně stoliček, tak představa, že toto jméno vyslovuje dejme tomu dvanáctilený chlapec (pro kterého je kniha určena!), je přinejmenším nepředstavitelná.
Vlastně je ale skvělé, že tu zápletku, že celé to drama si vytvořili sami kluci. To se mi líbí. Dělal jsem to stejně:-)

29.09.2020

Posílám Honzovi velké kočičí pozdravení do básnického nebe. Děkuji i za Tvoji poslední knížku!

12.07.2020

Autor má úžasný smysl pro lehký humor v kombinaci s melancholickou touhou po ztraceném čase. Může to znít divně, ale Troup tuhle disciplínu prostě bravurně zvládá.

28.05.2020

Vždycky když slyším melodie z Dlhého Klčova, málem zarachotí kroupa. Opět krásná práce Pišty Kocáka, a to nejen sběratelská, ale i editorská...

21.04.2020

Tento deník mě velmi příjemně překvapil svojí věrohodností a spisovatelskou vyspělostí. Juvačov nepíše zhurta a nárazově, jak bych předpokládal u klasické deníkové ich-formy, ale naopak se nebrání delším promyšleným popisům krajin a celkové atmosféry, které v něm věznice zanechaly (mimojiné častokrát atmosféry hodně zhuštěné). Tento aspekt na mě působí velmi pozitivně a jednoznačně pozvedá literární úroveň celé knihy.

30.11.2016

Na první pohled by se zdálo, že knížka je naplněná pochopením pro dětské žvatlání, vymýšlení, fantazie, hry s míčky a kouzla se zvířátky. Není bez zajímavosti,že v momentě, když se čtenář dozví, že Charms děti vesele nenáviděl a téměř trpěl při pomyšlení na dětský úsměv, nahlíží na celé dílo úplně jinak. Alespoń v mém případě to tak bylo. Bud´ nechápe, jak je to možné, že někomu takhle cynickému a zlému může vůbec vyjít dětská knížka, anebo tento systém škodolibě podporuje a nemůže se vynasmát vytříbenému Charmsovu vkusu, který nenápadně podporuje čtenářovu už tak podrážděnou fantazii. Samozřejmě se vůbec nejedná o knížku pro děti, což se mi fakt líbí.

14.02.2016