Temnarka komentáře u knih

(SPOILER) Musím říct, že jsem měla od knihy zřejmě příliš vysoká očekávání. Důvody jsou poměrně jasné:
1. Vydalo ji nežánrové nakladatelství s podporou Ministerstva kultury.
2. Má nádhernou obálku.
3. Nejde o anglosaskou fantastiku.
4. Zajímavý svět.
5. Velice slibná první kapitola.

Spálila jsem se. Poetika první kapitoly se během několika stran vytratila. To, co zbylo, mi upřímně přišlo dost mizerné i na autorčin debut.

Takže opět v bodech:
1. Špatně napsané postavy, které působí nesympaticky a chovají se nekonzistentně nebo rovnou hloupě. Hlavní hrdinka Ofélie mění své názory dvakrát během kapitoly, není chytrá, hezká, statečná ani morální, po většinu času jen smrká nebo zakopává o vlastní nohy (FAKT!). Thorn se chvíli chová jako roztomile zmatený autistický účetní, který rozumí jenom číslům a o nic jiného se nestará, chvíli jako hrubiánský agent KGB, který je schopen odstranit kdykoli kohokoli, a na konci je z něho učiněný dvorský intrikán, který tahá za nitky politiky... S jistotou o něm víme pouze to, že je vysoký, protože to autorka zmiňuje v každé druhé větě. Berenilda je chvíli ukvokaná dvorská slepice, chvíli milující teta/matka, chvíli sadistická mrcha. Rosalin vyhrála opakovaně cenu za nejzbytečnější gardedámu roku, protože kdyby se chtěla hlavní hrdinka s hlavním hrdinou spustit, má k tomu příležitost v každé druhé kapitole. Rosalin by neuhlídala počestnost ani u mrtvé vačice. Zbytek postav je akorát komparz.
2. Nulová chemie mezi hlavními protagonisty. Nulová chemie mezi postavami obecně. Autorka prostě neumí budovat vztahy mezi hrdiny, což je u pokusu o kombinaci Jane Austen, Hry o trůny a Pottera průser.
Hlavní protagonisté se nemilují, ale taky nemají důvod se nesnášet... jsou si v zásadě po většinu doby buřt a do konce prvního dílu se na tom nic nezmění. Okej. To je fakt romance, kterou si chci číst.
3. Autorka neumí psát dialogy. Což je u románu, kde se nic moc neděje a po většinu času se jen žvaní celkem otravné... s čímž souvisí...
4. Absence příběhu. Jako fakt. Ono se tam kolem a kolem nic neděje. Na začátku se prkenně dohodne politický sňatek a pak si po většinu doby jen čteme o tom, jak je hlavní hrdinka někde zavřená.
5. Děj se posouvá tak, že autorka dostává hrdiny do naprosto nesmyslných situací, které následně vyřeší deux ex machina zvratem. Zároveň má ale spisovatelka nulový cit pro dynamiku děje, takže nás dvě kapitoly nudí nějakým nesmyslným žvaněním a následně napínavou situaci shrne na jedné straně. Obvykle hrdinčin problém nechá vyřešit KGB Thorna, a když to nemůže udělat KGB Thorn, tak tam lupne nějakou mechaničku, která se tam zjeví zničehonic a vlastně nemá žádný důvod pomáhat... Meh.
6. Svět, který na první pohled působí zajímavě, je jenom nelogickým slepencem motivů, které působí, jako když pejsek a kočička pekli dort. "Jedeme vzducholodí na pól, kde se všichni živí hlavně lovem, budeme bydlet ve vznášejícím se městě, na kterém je dvůr jako z doby Ludvíka XIV, mají zde auta, ale také saně se psy, kostely s lavicemi a oltářem, kde ale uctívají Odina, budeme bydlet v paláci, který je z poloviny tvořen pouze iluzemi, které ohýbají čas a prostor, ale vlastně tak úplně ne, protože... proto."
7. Naprosto nefungující systém magie. (Vysvětlí mi někdo, jak je možné, že pokud sňatkem přecházejí magické schopnosti jednoho člověka na druhého, proč toho v zásadě nikdo v tom světě nevyužívá?)
8. Hlavním dvorským intrikánem, který tahá za nitky, je desetiletý fracek se superschopnostmi... což je možná věrohodné v románu od Kinga, ale tady to působí fakt jako pěst na oko.
9. Autorka očividně netuší, co píše a pro koho to píše. Scény jako vystřižené z Narnie střídají dialogy o defloraci hlavní hrdinky. (Tu se podle všeho pokouší v jakési survival game deflorovat polovina dvora, aby nasrali KGB Thorna, protože KGB Thorn, který je schopen odstranit i vlastní babičku, je přesně někdo, koho chcete nasrat a sahat mu na snoubenku.)
10. Šílený překlad. Místo herců uklánějících se na jevišti po představení tu máme figuranty, kteří se navzájem masírují, aby vstali z mrtvých... místo amoniaku/čpavku na probuzení čicháme salmiak (?)... apod. Nechápu, že tohle prošlo redakcí, tvl.

Kolem a kolem... Po celou dobu jsem myslela na to, jak strašně ráda bych si četla tu fantasy dvorskou romanci o autistickém účetním a jeho snoubence, kterou z toho autorka chtěla mít. Ale bohužel... výsledek není úplně uspokojivý. Tak snad příště.

5 10.06.2020

Za mě nejslabší díl jinak vynikající série. Mladší dva sourozenci jsou upozaděni a hlavní gerojem se stává Tyler a Tylerův sexuální život. Ostatní jsou už jenom stafáž, jen Kinsey si občas trochu pofňukne. (Kecám, fňuká v jednom kuse, u toho se ve vypjatých scénách se ocucává s novým přítelem... co na tom, že před pár týdny "seznámila" toho starého s bráchovými bruslemi, to už je zapomenuto...)
Přišlo mi, jako by už autor neměl sílu nějak hlouběji propracovávat ostatní postavy, které v předchozích dílech často tak zajímavě nadhodil. Charaktery působí spíš jako karikatury sami sebe než skutečné postavy (Nina už je jen máma a Alkoholička s velkým A, Duncan už je jen strejda a Gay s velkým G).
Možná proto jsem ve svém hodnocení poněkud příkrá... Je fér přiznat, že to mělo spoustu skvělých momentů, nějakou tu pointu a vůbec. Ale přesto mi přijde, že hlavní potenciál té série zůstal bolestně nevyužit...

1 03.04.2020

Kdybych měla Hastrmana srovnat se Sedmikostelím a Stínem katedrály, které jsem od Urbana četla dříve, tak se mi zelený mužík ze všech tří subjektivně líbil nejvíce. Zároveň jsem k němu ale nejkritičtější.
Tak nějak cítím, proč autor rozdělil příběh do dvou částí a co tím chtěl sdělit, zároveň je to za mě asi největší slabina knihy. Urbanovo mystické 19. století je skvělé. Prostředí, postavy (nejvíc mě bavil kněz a jeho záliba ve dřevě), tu a tam trochu vodnického sarkasmu... Pak to působí, jako by autorovi v polovině knihy došel dech, nevěděl, jak rozehranou partii dohrát, tak hodil šachovnici do kanálu a šel hrát kuželky. Což by nevadilo, kdyby dokázal čtenáře pro kuželky nadchnout. Ne. Poetika první poloviny je pryč, postavy fuč, příběh nikam nesměřuje. Dočítám a mám na jazyku hořkou pachuť. Málem bych zapomněla i na onen záblesk geniality, který jsem zahlédla mezi řádky. Naštěstí mám dobrou paměť.

6 08.03.2020

Velice úsečná a přitom precizně provedená sonda do rozkládající se rodiny. Motivace jednotlivých postav zůstává čtenáři skryta, některým může chybět zdůvodnění, proč se Bářina matka chová, jak se chová. Podle mého je to ale z velké části autorský záměr, matka (a také otec, sestra) není v Bářině životě přítomna jako osoba, spíše jako jakási vnější nepochopitelná síla. A ač se dívka snaží, nic se na tom nemění.
Jednu hvězdičku strhávám za konec, který podle mě podle mě potřeboval více prostoru na to, aby se rozvinul a příběh nepůsobil useknutě. Takto to trochu působí, jako by autorce došel dech a nevěděla, co dál a potřebovala příběh nějak ukončit. Motiv použitý na konci by si zasloužil pořádně vyznít.

8 04.03.2020

Jenom bych chtěla poopravit komentující Adelajdu - Burke je britský historik, resp. možná historický antropolog. Hnutí Annales na něj jistě mělo vliv, ale neřadila bych ho k němu, dle mého se k němu ani sám nehlásí. I z knihy samotné a autorova přístupu je to podle mě patrné.

25.08.2018

Dračí město stojí kdesi na pomezí mezi dobrodružnou fantasy, young adult a fantastikou prodchnutou svébytnou přírodní mystikou ve stylu Mlh Avalonu. Příběh se v mnoha směrech drží zajetých žánrových schémat (středoškolačka se dostává do jiného světa), na druhou stranu je v něm ale jistá dávka citové autentičnosti a upřímnosti, která celému příběhu dodává rozměr. Čtenář se spolu s hlavní hrdinkou ocitá v propracovaném světě s vlastní mytologií a kousek po kousku objevuje jeho taje, učí se nová pravidla. Občas bude muset autorce prostě věřit, že věci fungují, tak jak fungují (umístění Zarny apod.) a skeptičtější čtenář si možná bude klást všetečné otázky. Ovšem vzato kolem a kolem, pokud se podíváme na to, co vychází v domácí i zahraniční fantastice pro odrostlou mládež (DM rozhodně není knížka pro děti, spíše skutečně čtenáře ve věku hlavní hrdinky (16) a více - i na nějaké to šušu dojde)... tak Dračí město musím hodnotit velice pozitivně, zvlášť jako prvotinu, a upřímně doufám, že si najde své čtenáře.
Osobně jsem velice zvědavá na další díl, který by měl být o fous komplexnější a dospělejší.