Starllete.
komentáře u knih
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Žítkovské bohyně mě okouzlily. A to musím říct, že nejsem člověk, který by věřil v léčitelství a bylo by mu takové téma blízké. Přesto mě příjemně zasáhla magická amtosféra Hrozenkova a jeho léčitelek. Navíc oceňuji, kolik témat autorka do příběhu zahrnula, aniž by to působilo překombinovaně. Nejde jenom o léčitelství, ale i osudy jednotlivých bohyň a útrapy doby, ve které žily.
Ano, člověk musí číst pozorně, aby se nezačal ztrácet ve jménech a detailech, ale existují i daleko náročnější knihy.
Jediné, co mě mrzí, že jsem nečetla knihu na nějakém příhodnějším místě, než v metru cestou do práce.
Temné vody
Kodži Suzuki
Temné vody je úžasná hororová sbírka, která podle mě neměla slabá místa. Všechny povídky měly skvěle znepokojivou atmosféru, byly čtivě napsané a napínavé. Autor umí překvapit, vyděsit, znechutit, hlavně ale dokáže u čtenáře vyvolat fóbii z vody. Ideální čtení na léto.
Ve stínu černých ptáků
Cat Winters
Podle anotace jsem věřila, že to bude strhující čtení. A mohlo by nejspíš být, kdyby téma zpracoval jiný autor.
Celou dobu jsem se při čtení nemohla zbavit dojmu, že byla kniha zařazená do špatné kategorie. Spíš než horor mi to připadalo jako young adult. Chování postav, jejich dialogy, myšlenkové pochody hlavní hrdinky mi přišly takové naivní a povrchní. Nedostatek detailů a to, že autorka vůbec nešla do hloubky, mě na knize rušilo asi nejvíc. Nedokázala jsem se ztotožnit s žádnou postavou.
Konec byl předvídatelný a takový uspěchaný.
Tajná večeře
Raphael Montes
Knihu jsem otvírala s nadšením a musím říct, že mě nezklamala. Příběh byl dobře napsaný, děj pěkně ubíhal a rozhodně to nebylo zas tak brutální, jak se píše v některých komentářích. Za co ale dávám hvězdičku dolů je, že jsem tomu prostě nevěřila. Pobavilo mě to, zaujalo, dokonce mě to donutilo uvažovat nad některými etickými otázkami, které autor naznačuje, ale nijak zvlášť jsem příběh neprožívala.
Kdyby byla lépe propracovaná psychologie postav a jejich motivy, bylo by to za plný počet.
Odpusťte mi, váš Leonard
Matthew Quick
Mi se kniha líbila. Bylo to vtipné a zároveň dojemné čtení, i když mi občas přišlo, že autor tlačí moc na pilu. V knize jsem našla i několik zajímavých myšlenek, které by stály za zapsání. Ale co se konce týče, musím souhlasit s některými komentáři výše: knize by prospělo víc, kdyby se Leonardo zabil. Nebo kdyby byl jednoduše konec víc dotažený. Dalším mínusem pro mě je, že většina postav nedostala v knize moc prostoru. Co třeba ten spolužák, kterého chce Leonard zabít? Sám v knize téměř nevystupuje, je jenom v Leonardových myšlenkách a vzpomínkách.
Za mě je nějakých dvě stě stránek pro takový příběh málo, kdyby měla kniha jednou tolik, bylo by to na plný počet.
Blázen ve městě
Ota Filip
Co se mi na knize líbilo, byla forma, kterou je psaná. Autor vypráví příběh a zároveň o něm přemýšlí a popisuje, jak v jeho hlavě vzniká. I samotný děj byl zajímavý, ale místy to bylo docela náročné čtení. Ke konci knihy mě navíc začalo rušit, jak často používá autor slovo "variace".