sika444
komentáře u knih
Plodnost
Émile Zola
Opravdu pozoruhodný román - jakýsi časosběrný dokument, sledující jednu rodinu a lidi okolo ní. Kniha je součástí cyklu "Evangelia" a tvoří jakousi utopickou oslavu plodnosti. Spisovatel zde vykouzlil novou ideologii plodnosti, která zahrnuje jak plození lidí, tak oplodňování země. Hlavní postavou je Matouš Froment se svou manželkou Marianou, pár milující se a plodící děti. Matouš současně vzdělává neplodnou půdu, odvodňuje bažiny a zavlažuje vyprahlé písčiny. Symbolicky tak je zde spojeno úsilí živočišné a úsilí kolonizační. Jakýmsi protikladem jsou příbuzní a známí Fromentových, většinou lidé sobečtí, požitkářští, vypočítaví a nakonec zlí. Zola ukazuje prázdnotu a neplodnost jejich existence zaměřené jen na sebe. Třetí linii románu tvoří osudy chudých lidí, vesměs dělníků a služebných, kteří doplácejí na nemilosrdné poměry v Francie konce 19. století.
Jednou z nejpůsobivějších oblastí, o níž Zola píše, je svět opuštěných a nechtěných dětí, které jsou přivedeny na svět a posléze odvezeny kamsi na venkov, kde z nich většina zemře. Součástí tohoto velkého a krutého obchodu je také obchod s kojnými, jehož příčinou je neochota Pařížanek kojit své děti. Vlastní děti mladých venkovanek, které odjíždějí jako kojné do Paříže, jsou pak odvezeny zpět na venkov, kde většinou umírají na nedostatek péče.
Zola nemilosrdně staví do kontrastu rodinné štěstí Fromentových s bídou a neštěstím těch, kteří nedávají prostor přirozené plodnosti. Kniha je v lecčems naivní a chvíli trvá, než čtenář překoná onu ideologickou jednostrannost autorova pohledu. Pak však překvapí suverénní znalost poměrů a hluboká psychologická sonda do duší žen, které se nejprve vyhýbají těhotenství, a posléze o ně marně usilují. Líčení jedné z nich, Konstance, která dospěla až k nenávisti a zločinu, patří k nejlepším stránkám knihy.
Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě
Mika Waltari
Kniha je pozoruhodná. Autor se netváří jako vševědoucí znalec poměrů, ale nabízí souhrn informací, které mu v době sepsání byly dostupné. Většinu toho, co se zde píše, lze snadno ověřit jako pravdivé. A tak znovu s úžasem sledujeme bezostyšnost, s jakou sovětské impérium pohltilo tři malé pobaltské republiky. Postup je rychlá a standardní, Rusko to tak dělá dodnes. Velký obdiv patří Finsku a jeho prezidentu Mannerheimovi, že se ubránilo ruské invazi. Na ruský nátlak odpovědělo silou, a ačkoli válku prohrálo, uhájilo samostatnost. Hodně poučné.
Ženský sněm
Aristofanés
Hra je dramaturgicky slabší, nicméně jednání sněmu a líčení komunismu pod ženskou vládou mají něco do sebe. Chudáci mladíci... Pozdní Aristiofanes, ale stále stojí za to ho číst.
Mír
Aristofanés
Skvělá je scéna z nebe, uplácení Herma a nastínění poměrů mezi bohy. Nevím, zda tento Pantheon někdo mohl brát vážně. Díky za velmi výstižný komentář JulianyH.
Naši, 4. díl - Boubín
Josef Holeček
Příběh Vojtěcha Boubína, hajného v knížecím lese. Doprovázíme ho na studia, do Němec, v knížecí škole a posléze v jeho postavení pytláka. Holeček velmi ostře tepe knížecí zvůli (jsme v roce 1848) - kníže Egon a kněžna Ada jsou ztělesněním poněmčelé aristokracie, která má jediný cíl: hospodářský prospěch. Přitom se neřídí morálkou ani slušností. Scény na zámku jsou opravdu drsné. Velmi dojemný je popis lásky rodičů Boubínových a umírání Vojtěchova otce. Svazek je plný děje a velmi dobře se čte.
Podle přírody
Winfried Georg Sebald
Je to tresť Sebalda, jedinečný text - proud imaginace, myšlenek, asociací. Tuto metodu přivedl k dokonalosti ve svých vrcholných knihách. Zde i díky typografické úpravě člověku zřetelněji dochází, že se jedná o báseň v próze. Může se opájet textem plynoucím ve volném proudu s vědomím, že nikam nespěchá, protože cílem je právě tato chvíle.
Achilleova píseň
Madeline Miller
Kniha je udivující tím, jak v ní autorka dokázala spojit gay romanci se seriózní prací s řeckými mýty. Vztah Patrokla k Achilleovi je idylický, o něčem takovém asi sní každý gay. Kdyby nebylo zasazení příběhu do kontextu řeckého světa trójské války, byl by to čirý kýč. Autorce se však povedlo to, co k dokonalosti přivedla Christa Wolfová: mýtus zaplnila živými lidmi a my jsme se stali aktéry dějů, jež známe z Homéra, Sofokla a Eurípida. V tuto chvíli pak autorce odpouštíme idyličnost vztahu dvou hlavních postav s vědomím, že kdyby více pracovala s psychologií, kniha by se jí mohla rozpadnout. Takto je prostě věrná a dokonalá láska obou mužů axiom, který ukotvuje celé vyprávění. Výborný nápad vyprávět příběh Patroklem se zúročil v závěru knihy, v němž překračujeme hranice pozemského přebývání - zcela v souladu se starořeckým chápáním smrti a posmrtné existence. Snad jen k Thetis nemusela být autorka tak tvrdá.
Útěk do Egypta přes království České
Otfried Preussler
Tohle stojí za to hlavně kvůli humoru, který není na úkor úcty k Bohu. Audience svatých a marný pokus sv. Václava smířit Čechy a Němce jsou opravdu podařené. Ale už sám ten nápad nechat svatou rodinu putovat severočeským a východočeským pohraničím je geniální. Skvělý překlad, hluboké myšlenky - a celé je to velmi evangelní. Díky.
Naši, 3. díl
Josef Holeček
Je to jedinečné pojednání o namlouvání a vzniku manželství. Bakulovic Anýžka a Adam Králenec jsou jen pevné body, kolem nichž se rozehraje předivo vztahů, intrik, pokusů o sblížení rodin a pod. Vlastně to je těžká psychologie, ba psychoanalýza.
Vedle toho je zde nádherná pasáž o bezdomovcích a žebrácích, kteří přicházejí o posvícení ke Kojanům. Příběh hloupé Bětky a bratří Ludvíka a Emila mluví k srdci.
Velmi podnětné je pojednání o manželské lásce, o kráse jako příčině lidského pádu, o společenské hierarchii a o zdraví. Holeček opět nezklamal, i když děje zde mnoho není. Ten není totiž důležitý, důležité je, že v osudech postav jsme, přebýváme. Málokdo tohle umí tak zprostředkovat, jako právě Holeček.
Chazarský slovník
Milorad Pavić
Jedinečná kniha, naprosto originální formou, dějem, postavami, imaginací, schopností mixovat realitu s fikcí. Naprosto originální je myšlenka tří slovníků v jedné knize. Tím vzniká plastický obraz, nejednoznačnost - a čtenář se stává součástí hledání pravdy. Ján Števček v doslovu velmi trefně charakterizuje to důležité:
"Predmet Pavićova diela je tedy moderný človek vo všeobecnosti, ktorý sa vyrovnáva s dejinami ako so svojou prítomnosťou, s tradíciou ako so svojou súčasnosťou. Pavić chce odpovedať na otázku, ako zjednodušiť zložitý obraz reality; jeho odpoveď je v tom, že zjednodušiť výrok o realite a dôjsť k pravde je možné iba vtedy, keď vezmeme do úvahy všetky možné hľadiská na realitu a nájdeme, ak už nie kompromis, tak etický prvok tolerancie, vzájomného pochopenia. V Hľadaní neexistujúcich skutočností narážame tak podľa Pavića na čosi, čo existuje v nás samých."
Lépe žít a milovat díky terapii časové perspektivy: Jak uzdravit minulost, přijmout přítomnost a vytvořit ideální budoucnost
Philip Zimbardo
Některé pasáže jsou opravdu inspirativní (např. texty o sexualitě, o laskavosti), jinde vnímám příliš to, na co trochu zjednodušeně říkám, že to je "americké".
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Stále přemýšlím nad tím, kolik je v knize hloubky, jak píše doslov, a nakolik si to na hloubku hraje. A nevím. Zdá se mi, že se autor sem tam dotkne důležitých témat, avšak zase od nich rychle unikne do Klářina vnitřního světa. A tak ty klíčové etické otázky jsou jen tak nahozeny. Vlastně mě nezajímá lidství robota, ale lidství moje. A po přečtení (mimochodem, podezřele snadném) si nejsem jist, zda jsem se o něm něco dozvěděl.
Navzdory tomu je kniha pozoruhodná svými dystopickými motivy - motiv "pozdvižení" je inspirativní, i když nevím, zda nám nehrozí spíš elitářské "ponížení".
Naši, 2. díl
Josef Holeček
Pozoruhodná kniha, která nemá v české literatuře obdoby. Není zde děj, zato je zde množství úvah a popisů. Čtenář nesmí spěchat, jinak poezii Holečkovu nezavnímá. Nejvíce úvah je zde o víře a náboženství. Úplně fascinující jsou legendy o smrti. Holeček je doslova posedlý myšlenkou o mesiášské roli selského stavu. Mluví o svobodě a maluje před čtenáře doslova eschatologickou vizi budoucího uspořádání světa, v němž sedlák bude garantem spravedlnosti. Jednou z nejpozoruhodnějších částí knihy je pojednání o dětech a jejich výchově. Člověka až mrazí, když čte o tom, jak byly děti týrané a šikanované - a bylo to naprosto společensky přijatelné.
Velkým přínosem je i zachycení nové vlny rekatolizace v 60. letech 19. století, o němž se neví. Jejím nástrojem jsou zde misionáři - redemptoristé a pak noví kaplani. Holeček jako rusofil těžce nese odsuzování pravoslaví, protože - ač sám katolík - má široké ekumenické srdce. Jeho definice "křesťanskosti" je stále inspirativní.
Vrcholem druhého dílu epopeje je Bartoňův hauzír, tedy jeho cesta na poušť. Je neuvěřitelné, kolik slov Holeček objevil či vymyslil, aby popsal krásu jihočeské přírody. Jeho líčení západu slunce nad rybníky snad nemá jinde obdoby.
Encyklopedie ruské duše
Viktor Vladimírovič Jerofejev
Mnoho o této knize je řečeno v předchozích komentářích. Snad jen dodám, že díky krajní nekorektnosti leccos člověku dojde. Ano, je to paušalizující, je to kruté, sprosté, ale bohužel výstižné. Při čtení jsem si mnohokrát vzpomněl na Šukšina a jeho bolestné povídky, v nichž ruskou mentalitu velmi výstižně zachycuje. Doporučuji, byť s varováním.
Telo/čas hier
Andrew McMillan
Odvážné básně svou otevřeností, silné emocemi, hluboké pravdivostí pocitů a postojů člověka, který se snaží žít důstojný život v souladu se svou přirozeností. Některé mají velkou poetickou sílu. Zdá se mi, že překlad je velmi citlivý a působivý.
Rozhovory o umění, Bohu, životě a lidstvu
Gustave Flaubert
Některé úvahy jsou opravdu podnětné: "Buďme přesvědčeni, že štěstí je mytus, který vynalezl ďábel, aby nás uvrhl v zoufalství." A dále: "Pojetí ráje je v podstatě pekelnější než pojetí pekla. Předpoklad dokonalé blaženosti je pramenem většího zoufalství než předpoklad ustavičné trýzně, ježto jsme odsouzeni k tomu, abychom jí nikdy nedosáhli; na štěstí si ji nedovedeme představit, to je útěchou. Nemožnost okusiti nektaru má za následek, že člověku chutná chambertinské víno."
Pěkné jsou i autorovy podněty týkající se socialismu a vývoje společnosti vůbec.
Než se setmí
Reinaldo Arenas
To "barokní" líčení autorova sexuálního života je opravdu pozoruhodné. Zvláště ty zástupy sexuchtivých mladíků toužících právě od něj ukojit. Mnohem pozoruhodnější je tedy druhá linie knihy - líčení života v komunistickém ráji. A nejde jen o reálie, ale o pocit bezčasí a šedi. Na ten si pamatuji i já. Cenné je pojednání o tom, co museli na Kubě umělci zaplatit za krásu.
Kniha vlastně stojí za přečtení, byť je jaksi nedovařená (autor nestihl udělat korektury). Emoce z ní doslova tryskají, a pokud se člověk nepohorší nad popisy explicitních sexuálních scén, může se nakonec i radovat z té bezprostřednosti a otevřenosti. Byť s příchutí smutku, protože všechny rozkoše nezprostředkovaly blízkost. Tu daroval až přítel Lázaro v exilu - bez jakéhokoli sexu.
Noci šelem
Cyril Collard
Těžko hodnotit knihu, v níž jde tak autor s kůží na trh jako zde Collard. Dlouho to vypadá jako sonda do života promiskuitního muže bez jakéhokoli mravního zakotvení. Jakmile se však objeví postava Džamela, mladíka, od něhož nechce sex, ale jemuž dává pouhou lidskost, kniha nabývá mnohem hlubších dimenzí. Explicitní scény jsou trýznivé, ale nezbytné. Hloubka ponížení je nezměrná a schopnost být člověkem stále slabší a slabší. A pak se objeví Džamel... A pak je zde Laura, jejíž nekonečné telefonáty tvoří velkou část nepříliš rozsáhlého díla. A s Laurou se stále znovu vynořuje otázka, co je láska a co není. Stálo by za to nad knihou debatovat s dalšími čtenáři a přemýšlet nad tím, co nám v ní vlastně mladý autor odkázal. Mám pocit, že to nevím. Jen se snad trochu něčeho dotýkám...
Čas srdce. Korespondence
Paul Celan
Bolestné čtení. Dopisy plné míjení, lásky i soucitu, zraňování a ztracenosti. Kniha obsahuje i několik Celanových básní. Určitě stojí za přečtení.
Náhražka lásky
Ménalkas (p)
Ne, tohle není velká literatura, a přece stojí za to knihu přečíst, protože se jedná o jeden z prvních románů, který líčí lásku dvou mužů. A protože jeden je Francouz a druhý Němec a děj se odehrává v roce 1913-1914, je jasné, jak vše musí dopadnout. Pozoruhodná je snaha tvůrců pochopit vztah dvou mužů, z nichž jeden je jasně bisexuální. Zkoumáme právě jeho nitro, jeho zápasy, překvapení ze sebe samotného, když zjistí, že jej mladý německý důstojník přitahuje. A právě pro tyto vrcholní pasáže knihy, v nichž hlavní hrdina zkoumá, co že se to s ním vlastně děje, stojí za to knihu číst.