shenandoah komentáře u knih
Malá ukázka:
Člověk - Živočich natolik ztracený v nadšených úvahách o tom, co si myslí, že je, až přehlíží vše, čím by nepochybně být měl. Jeho hlavním zaměstnáním je hubení všech ostatních živočichů, jakož i svého vlastního druhu, jenž se nicméně zmnohonásobuje tak neochabující rychlostí, že zamořuje celou obyvatelnou zemi včetně Kanady.
Černobílý náhled na historické události. Ti, co jsou nahoře a bohatí, jsou zlí a škodí sedlákům a pokud takoví nejsou, tak skončí na popravišti. Král je nerozhodný, Cranmer zbabělý a Cromwell je prostě ďábel.
Zajímavé je srovnání s knihami Hilary Mantel (Wolf Hall především). Stejné postavy, ale jiný náhled.
Jedna z těch knih, kdy je film lepší. Ale některé věci pobavily, např. setkání s Nixonem. A překlad mě utvrdil v tom, že potřebuji ke správnému čtení čárky ve větách. Několikrát jsem se při čtení vracela, abych pochopila, kam která slova patří.
Dočíst tuhle knihu bylo pro mě utrpení. Možná by ani tolik nevadilo, že seznamování s jednotlivými případy přípomíná spíše telefonní seznam než zajímavé přiblížení děsivé kapitoly dějin. Nejvíc mě rozčilovalo to věčné "nasazování" na školu nebo na rodiče. Možná si tím autorka připravovala půdu pro své další knihy, jenže v téhle knize to na mne působilo jako laciné podbízení.
Tohle bylo snad ještě lepší než Zlodějka knih, mnohem víc autentické. Nezbývá než zatleskat.
Autorovi nelze v téhle knize upřít výbornou znalost prostředí a doby, do které nevnáší moderní myšlení, postavy jsou propracované, nijak černobílé, a mají svůj vývoj. Jen jedna věc mi chyběla, a to čtivost. Těžko jsem se vracela k rozečtenému příběhu, nedovedl mě připoutat.
Působilo to na mne jako soubor pocitů, myšlenek a vzdechů, které zůstanou, když něco skončí. Jako by to autor obrátil a chtěl to všechno vyjádřit před koncem, protože ten konec přijde velmi náhle.
Tento příběh je důkazem, že nezáleží na tom, komu je kniha určena, záleží jen na dobrém příběhu. A ten v knize je.
Ach ty chyby! Ne faktické, ale tiskové. Taková záměna Skotska za Irsko na mapě může být pro děti matoucí.
Detektivní zápletka nepůsobí nijak moc záhadně (ostatně příběh taky není žádný originál a má i jiné mouchy), ale už dlouho jsem se u knihy takhle nezasmála. Blair a její myšlenkové pochody. Díky tomu mi nevadilo vyprávění v první osobě, přestože to není pro mě to pravé, a odpustila jsem hlavní hrdince všechny její chyby.
To není fantasy, to je mystifikace. A vtipná. Příběh jsem znala už z filmu, a tak jsem si nejvíc užívala autorovy vložené komentáře. (To jsem zase já.)
Ale kapitolu z Beruščina dítěte bych klidně vypustila.
Má to svá místa přitažená za vlasy, ale čte se to dobře a autorovi se daří práce s napětím.
Mám zrovna takové baseballové období, takže jsem s radostí sáhla po této knize. Nejspíš to není typická Grishamova kniha, ale skrývá dobrý příběh (přestože předvídatelný) a možná i trošku poselství. A při popisu zápasů jsem měla pocit, jako bych tam byla.
Tahle kniha má své klady (neomezuje se jen na osobnost G. Washingtona, ale zabírá situaci ze širšího pohledu) i zápory (podle mne by si zasloužila více stránek, překlad).
Je tu pár citátů, které mě zaujaly:
"Viděl někdy někdo Washingtona nahého? To je nepředstavitelné. Nemá žádnou nahotu. Spíš mi připadá, že se narodil úplně oblečený, s napudrovanými vlasy, a že se při svém prvním vystoupení na tomto světě odměřeně uklonil." - autor cituje N. Hawthorna
"Duch tohoto národa se nedá ani v nejmenším srovnávat s Prusy, Rakušany nebo Francouzi. Tam řekneš vojákovi "Udělej to a to", a on to udělá, ale tady jsem nucen říci "Z toho a toho důvodu udělej to a to"; pak to udělá, ale jinak ne." - autor cituje F. W. von Steubena, který se takto vyjádřil o výcviku amerických vojáků.
Souhlasím s oběma předcházejícími komentáři, že hlavní problém byl ve vykreslení postav, které se prostě nezdařilo. Nedokázala jsem si je ztotožnit s postavami ze seriálu, jejich chování mi k nim prostě nesedělo. A navíc mi přišlo, že postavy jsou až příliš "ukecané", na tak dlouhé rozhovory by prostě nebyl čas. Opravdu slabá kniha.
Příjemné odpočinkové čtení. Ne všechno jsem autorce věřila, navíc jsem občas měla problém orientovat se v časové lince, ale jsem jí vděčná za to, že pro mě objevila Bernardina Luiniho. A mám chuť na Amaretto.
Škoda, že je ta kniha tak "profláknutá". Byla bych si ji užila víc, neznat ten příběh.