Šárkaxx komentáře u knih

Nebyla jsem schopná - došla jsem na stranu 72 a nevím z toho absolutně nic...

Podobně jako další čtenářky jsem tuhle sérii objevila až po shlédnutí "North and South", který zůstává v mé filmové sbírce. Knihy se mi trochu vlekly, doporučuju nejdřív přečíst a pak shlédnout.

Trochu mi to připomnělo Kroniku Picwickova klubu v tom smyslu, že jsou to drobné příběhy několika hlavních hrdinek, ale na rozdíl od mužských, tady jsou ženské protagonistky. Spíš povidkový styl, milé, ale jinak mě kniha moc nezaujala.

Čteno v originále - první půlka skvělá, druhá nezáživná, místy jsem i přeskakovala strany...

Moc krásné, ráda si od něj ještě něco přečtu. Konkrétně se mi nejvíc líbil Chillonský vězeň, Don Juan, tedy aspoň ta část, která je tu uvedená. Ale i ostatní básně jsou moc hezké.
Zajímalo by mě, proč se dělají tady ty výbory z díla a nepřeloží se sbírka jako taková?
Mj. ty jeho dopisy jsou zajímavý doplněk...

Verše moc hezké, ale jaksi mě ta kniha nezaujala. Témata mi přišla v dnešní době zastaralá a celkově kniha monotematická.

Jsem fanynka Pýchy a předsudku, takže už mám přečteno asi 200 knih na tuhle tématiku (já vím, je to šílenost), ale kam se hrabu, za posledních 10 let se jich napsalo kolem 1500 (hrubý odhad, řekla bych že podceněný). Takže ke komentáři Klarushky105 - toto je ten důvod. Variace PP jsou prostě stovky a toto je jedna z nich. Některé jsou dobové (tj. co by se stalo, kdyby např. Darcy nebyl na plese protivný - jak by to změnilo příběh?), některé jsou moderní - např. tato. Některé jsou pokračování, např. u nás vydaná série od Elizabeth Aston. Většina z nich ale u nás není a trochu pochybuji, že by tady bylo tolik fanoušků, aby se do toho někdo pustil.
Takže ve srovnání s ostatními moderními verzemi, co jsem zatím četla, je toto spíš slabší variace, dokonce si ani nejsem jistá, že se to dá pokládat za čistou variaci PP, protože Darcy tady je pouze "symbolem" Jane Austenové. A hlavní téma PP zde vůbec neprobíhá, název je tedy dle mého názoru zavádějící, spíš by se kniha měla nazývat Víkend s Jane (Austenovou).
Samotná kniha je čistá červená knihovna, bez těžší zápletky se šťastným koncem, prostě pohádka pro dospělé (řekla bych že hlavně pro ženy). Kdo má tento typ literatury rád, toho potěší, čekat od ní něco víc než únik od reality, je zbytečné.
Je trochu škoda, že ze všech těch autorek byla vydaná právě tato, když jsou na trhu rozhodně zajímavější a vtipnější.

Určitě se to nestane mou oblíbenou knihou. Nemusím moc takové ty moderní příběhy typu "roadmovie" a toto je jeden z nich. Bylo to zajímavé, ale jednou asi stačí.

Taková ujetá knížka o holubech, kteří si myslí, že jsou lidé. Vtipné, ale za mě by poloviční délka stačila..

Knihu jsem nedočetla, protože mě nebavila. Hlavní myšlenkou podle mě je, že meditací zlepšíte svou psychickou rovnováhu. A když budete dodržovat bio-rytmy a stravu dle svého typu, povede se vám dost lépe. V průběhu mě už pak dost dráždilo, jak neustále mluví o svém centru, kde toto všechno dělají a mají s tím výborné zkušenosti. Jako dobrý, ale kvůli tomu do USA nepojedu...

Samotná hra mi nepřišla zas tak extra, ale dialogy zejm. dvou sluhů (ale např. i komorné a sl. Julie) jsou nesmírně humorné a nelze než obdivovat překladatele, jak vtip z jednoho jazyka přenést bez ztráty myšlenky do jiného...

Vzhledem k praxi v psychodiagnostice se mi líbily autorovy úvahy a hypotézy, které se postupně (zvlášť v kazuisticem která je, jak autor komentuje "neideální", ale velmi často se vyskytující, což mi přišlo super, protože většina autorů si vybírá kazuistiky, které jsou velmi bohaté, zatímco tady ta moc ne) hezky krystalizují. Co je navíc, je psychodynamický přístup, zaujalo mě, z jakého úhlu nad tím uvažuje.

čte se to dobře, hlavní hrdina mi lezl na nervy už od prvních stránek, nicméně kolik knížek bylo tak dobře napsáno o antihrdinovi?

Musím se přiznat, že počáteční politické básně mě moc nebavily, i když zase na druhou stranu obdivuju, jak se postavil k tehdejším poměrům, nepoddal se, i když některé dle komentáře, vyšly až v době, kdy už to bylo bezpečné. I když pak píše o přírodě atd., tak mám pocit, že všude se prolíná smutek z jeho životních ztrát.
Nemůžu říct, že bych si tu sbírku chtěla přečíst znovu, byla na mě dost těžká.

Kdysi jsem četla výběr nádherných Heineho básní, toto je výběr zaměřený hlavně na hořkost vyhnanství, kritiku politiky atd., což je dost změna. Nemůžu říct, že by to bylo špatně přeloženo, příp. napsáno, ale ani nemůžu říct, že bych si ji ještě někdy chtěla přečíst.

Sbírka se mi moc líbila. Už podruhé u čínských básní přišla sociální kritika, básník komentuje hlad, vysoké daně, znehodnocování lidské práce proti politikaření. Možná že výběr byl schválně tak udělaný, aby odpovídal potřebám doby.
Přijde mi, že způsob vyprávění působí tak jaksi pozitivně, ale obsah je často smutný.

Na téhle knize mě zaujalo i přenesení do dnešního světa. Asi nejsilnější pro mě byl experiment, kde sama autorka přišla k lékařům s vymyšlenou nepatrnou halucinací a odešla od nich od všech s psychózou. Nevěřila bych, že je něco takového ještě možné. Jinak experimenty jako takové byly fakt síla.
V závěru podává velmi zajímavou otázku: "aby se klienti a pacienti cítili dobře." ... Oproti tomu experimentální psychologie se .. sledováním etického rozměru poslušnosti.. soustřeďuje na to, abychom konali dobře; budeme-li konat dobře, .. čestně, pak máme možnost vést důstojný život."
(klinická psychologie) ".. přistupovat k pacientům "s nepodmíněnou úctou", místo toho odvážili soustředit na morální život pacientů... " 268

Verše moc hezké, ale téma (boje mezi maury a křesťany) hrozné...

Souhlasím s Bórborkou, povídky nejsou ničím moc zajímavé. Smrt I.I. je jednoznačně nejlepší z nich. Taky se mi líbila poslední Po plese - zaujalo mě, co člověka všechno může ovlivnit při výběru partnera.

Velmi dobře rozepsány jednotlivé mechanismy, konečně jsem některé složité pochopila, i když je otázka, jak bych byla schopná je rozpoznat v praxi. Nicméně doporučuji jako základní literaturu pro psychology, psychoterapeuty a psychiatry.