Sandik komentáře u knih

Nesmírně zajímavé a cenné svědectví o avantgardní architektuře a umění první republiky! Místy je to ovšem trochu nečtivé, zvláště tam kde autor namísto vzpomínek o architektuře spíše jen teoretizuje. Místy je to zase i docela vtipné. Taky je z toho vidět, že Honzík byl v době psaní knihy stále ještě přesvědčeným komunistou a ani zážitek padesátých let a sorely (kterou zjevně upřimně nenáviděl) na tom nic nezměnil. Prý ze to mohl jen ten kult osobnosti... Celkový dojem: 80%

15.11.2023

Výborně napsaná i nakreslená kniha, která dětem dané téma předkládá velmi poutavým a pochopitelným způsobem. Vytknout lze pouze drobnosti, především určitou grafickou nepřehlednost při čtení, neboť není vždy jasné, jak po sobě jednotlivé bloky textu, pojednávající o jednotlivých fázích zvířecí výchovy, následují. Celkový dojem: 85%

02.10.2023

Katalogu výstavy lze vytknout především to, že v podstatě dosti přesně, a mnohde navíc stručněji, opakuje informace obsažené už v Helenině knize z roku 2014. Druhý výtka se týká grafické úpravy. Ta je sice působivá, ovšem umístit popisky všech fotografií a reprodukcí až na konec knihy je neskutečně nepraktické a čtení to velmi zdržuje...
Celkový dojem: 70%

18.09.2023

Rozhodně dobře zpracovaná dětská kniha o přírodě s milými ilustracemi. 85%

02.09.2023

Kladem je přesvědčivé vystižení dobových reálií, což je ale dáno především tím že autor je ve svém dětství ještě do jisté míry sám zažil. Sympatické je místy i vystižení Mozartovy povahy. Mnohde jinde jde ale jen o čirou anachronickou fabulaci, a to navíc fabulaci v zásadě nezajímavou a nudnou. Představit si jaké to bylo při vznikání "opery oper" by samozřejmě bylo velmi zajímavé a lákavé, výsledkem je ovšem jen nudný barvotiskový obrázek, v němž akorát před skladatelovým géniem všichni padají do mdlob či jen tak tiše žasnou, ale jinak se tam vlastně vůbec nic neděje. Kdyby se Wolfgang alespoň pokusil svést budoucí nevěstu nebo se s hrabětem pohádal o vídeňské politice... Celkový dojem: 65%

01.09.2023

Hulpachovo přetlumočení známého románu je tak dobré, že se dá bez obav číst i dětem. A to není vůbec málo! Humor je laskavý, jazyk kultivovaný, text není ani krátký ani dlouhý... Celkový dojem: 80%

23.08.2023

Klasika která nezklame a je stejně dobrá jako kreslený večerníček, což se při podobných knižních adaptacích ne vždy podaří... 95%

2 18.07.2023

Neuvěřitelně vrstevnatá kniha, velmi hravá, námětově bohatá, rozvíjející imaginaci, neskutečně vtipná a plná velmi trefných komentářů které mohou pochopit pouze dospělí. Někdy jsou tyhle glosy vlastně i docela kruté (ale to je život tady). S dětmi máme moc rádi i interpretaci Marka Ebena, ovšem papírová kniha je papírová kniha (říkám já ;o) Místy jsem ovšem postrádal něco jako vysvětlení či návod ke čtení. Člověk se musí složitě dohadovat a až postupně pochopí, že to jsou vlastně příběhy vyprávěné rodičem malému dítěti a že v něm hrají roli plyšová zvířátka toho dítěte. (K tomu tady doporučuji skvělý komentář Osice, velmi zajímavé poznámky k překladu a do jisté míry i k pochopení knihy lze mimo to najít tady: https://www.phil.muni.cz/~jirka/children/children1/pu-kratochvilova.html)). Je škoda, že v češtině (alespoň v mém vydání) kniha neobsahuje ani původní ilustrace ani předmluvu autora... Celkový dojem: 90%

Kniha kvalitativně dosti rozkolísaná. Vedle skutečně nezapomenutelné Dášeňky a jen o fous horších předcházejících textů (Minda, Iris, Ben, Bijou, Blackie a Bibi) obsahuje i texty vysloveně příležitostné a dnes už značně antikvované a vlastně i naivní (výstav psů atp). Mimo to se v těch původně novinově vydaných "kočičích" textech Čapek často dost opakuje. Zajímavé jsou ovšem u nich shodné motivy s "Modroočkem". Že by nějaká ta nepřiznaná inspirace? ... Celkový dojem: 75%

8 24.06.2023

Rozhodně objevná kniha o stále ještě dosti neprobádaných tématech z pera člověka nanejvýš povolaného, vždyť Helena už je dnes jistě víc doma v Japonsku než v Čechách. Klidně přitom mohla být kniha ještě o něco obsáhlejší a rozhodně mohla obsahovat také více a kvalitněji reprodukovaného obrazového materiálu... Celkový dojem: 75%

24.06.2023

Stále asi nejlepší kniha o Deburauovi v češtině. Minimálně pro čtenáře Kožíkova opusu by mělo být povinností přečíst i tuhle knihu, neboť mnohé Kožíkovy omyly a výmysly uvádí na pravou míru... Celkový dojem: 80%

1 05.05.2023

Pokračování je stejně skvělé jako první část a ta poslední "skopičina" mi tedy vehnala slzy do očí. Dneska se společnost snaží podobným hyperaktivním dětem rozumět a pomáhat. Ne vždy se jí to samozřejmě daří, ale alespoň ta snaha se cení. Tehdy byly děti s ADHD zavírány do truhláren a byly jim ukládány nesmyslné tresty... Celkový dojem: 90%

1 24.02.2023

Emila rozhodně řadím k tomu nejlepšímu, co jsem od Lindgrenové četl. Nejen, že to je vskutku vtipné, ale navíc to i roztomile nabourává stereotypní představy o zlobivých dětech, jimž je to zlobení potřeba "vyhnat z těla" všemožnými tresty... Celkový dojem: 90%

3 15.02.2023

Opět moc hezká dětská knížka! Samozřejmě je škoda že to jsou jednotlivé příběhy a ne souvislé vyprávění, ale nevadí to tolik... Celkový dojem: 80%

1 24.01.2023

Příběh o Kajse Nebojse byl naprosto skvělý a pak přišlo zklamání. Ve druhé povídce už Kajsa není. To se dětem těžko vysvětluje. Ale dobrá. Pochopeno bylo... Některé příběhy jsou velmi vtipné, některé mi přišly poněkud nedotažené a jiné opravdu dost drsné. Některé velmi. Že ta dvě "přebytečná" koťátka v páté povídce rodiče utopili doslova jako koťata jsem radši moc nevysvětloval. Mnoho smutku vyvolala už jen zmínka o bílém křížku. Předposlední povídku jsem z téhož důvodu raději přeskočil celou. V poslední jsem z pohřbu udělal návštěvu ve městě... Ponaučení pro příště praví, že tohle rozhodně není kniha pro naši šestiletou holčičku, ale možná až jí bude osm nebo třeba deset, tak si ji snad přečte znova... Celkový dojem: 75%

12.01.2023

Opět kniha z knihobudky a zase zklamání... Největší z Pierotů je dobově obvyklým mixem dvou stylů. Tím prvním je pro 19. století typické romantické pojetí umělce jakožto nesmírně vnímavého a talentovaného "prosťáčka božího". Tak je v životopisných románech 19. a počátku 20. století s oblibou líčen nejen Michelangello či Leonardo da Vinci, ale i téměř současníci Henri de Toulouse-Lautrec či Vincent van Gogh. Tím druhým je naturalistické pojetí Zollova střihu, mnoha dalšími často méně talentovanými spisovateli přetavené do podoby značně šablonovitě budované proletářské literatury. Kožíkova bezútěšnost v tomto románu připomíná Langerovu Periferii či Vančurova Pekaře Jana Marhoula, oproti nim je ovšem Kožík literárně citelně méně zajímavý a učíst těch bezmála 450 stran pro mě tudíž bylo docela utrpení.
Nutné je říci také to, že Kožíkovo líčení v žádném případě neodpovídá skutečné historické postavě. Samozřejmě je to dáno už tím, že se především k první polovině života slavného mima dochovalo nesmírně málo pramenů, hlavním důvodem je ale prosté Kožíkovo rozhonutí, budovat svou postavu od počátku až do konce jako "nevinného trpitele". To mu jde snadno především v té části, k níž neexistují písemné prameny a může si tedy vymýšlet prakticky volně. V té druhé, kde i nějaké prameny k dispozici máme, mu to už jde hůř. Musí tedy vymyslet často až neuvěřitelné konstrukce aby všechno to, co vůbec nezapadá do obrazu Kožíkova hrdiny, nějak vysvětlil.
Tohle trpitelství hlavní postavy určitě souvisí s atmosférou druhé československé republiky a protektorátu, kdy román vyšel poprvé. Roli zde jistě hraje i to, že Debureau byl podle Kožíkova (mylného) přesvědčení i po otci Čechem (ve vydání z roku 1954 byly tyhle věci změněny, protože se v Kolíně našly další archivní prameny) a kniha tedy zapadá i do linie vyjádřené názvem publikace Viléma Mathesia vydané ten samý rok 1939, "Co daly naše země Evropě a světu".
Jaký byl skutečný J. G. Debureau se z knihy v podstatě nedozvíme, neboť jeho životní osudy jsou zde značně proměněny a překrouceny. Upřímně mě tedy nenapadá moc důvodů proč dnes podobnou knihu číst. Ale třeba někdo rád trpí nad vyfabulovaným a zcela nepravděpodobným příběhem... Celkový dojem: 55%

PS: Pokud někoho zajímá skutečný Debureau, vřele doporučuji tuhle knihu: https://www.databazeknih.cz/knihy/deburau-nesmrtelny-pierot-111595

2 09.01.2023

Václav Čtvrtek měl neuvěřitelný cit pro jazyk, přičemž mu nedělalo vůbec problém občas používat nejrůznější archaismy nebo nářečí, aniž by to zároveň jakkoli překáželo jeho dětským čtenářům. Forman Šejtroček má navíc tu výhodu, že se v něm oproti takovému Rumcajzovi na každé druhé stránce hloupě a zbytečně nezesměšňuje jičínský kníže pán, takže kniha vyznívá přece jen pozitivněji. Celkový dojem: 90%

5 06.01.2023

Klasický konferenční sborník, obsahující řadu příspěvků především ke Kladrubskému klášteru. Oproti referátům předneseným přímo na konferenci je určitou nevýhodou sborníku citelně menší počet obrázků, což zvláště z některých příspěvků činí poněkud náročnější čtení. Největším problémem sborníku je ovšem to, že prakticky nejde koupit. Dostali jsme ho my autoři, poskytnut byl některým knihovnám a instituce jej pro své knihovny údajně mohou získat přímo v Kladrubech, "běžný smrtelník" jej ovšem zřejmě získat nemůže...

1 28.12.2022

Knihy vzniklé zpětně podle večerníčků bývají citelně horší než večerníček sám. Mají totiž potřebu racionálně vysvětlit mnohé ztřeštěné situace, které se ve večerníčcích odehrávají velmi často. Nejmarkantnější to je samozřejmě u Štaflíka a Špagetky, kde se doslova exploze fantasie v knize přetaví v podivný, takřka tlivý příběh o dvou psích sirotečcích. Tady to naštěstí není tak hrozné, ovšem touha vysvětlovat všechnu tu báječnou fantasii a nadsázku animovaného seriálu racionálními důvody je tu také. Ty nejztřeštěnější příběhy se tedy dotyčným v knize vlastně jenom zdály. Asi nějaký surrealismus... 70%

21.12.2022

Nezapírám, tohle je další kniha přečtená proto že jsem kdysi viděl podle ní natočený film. Na ČSFD jsem mu dal tři hvězdičky a vyčetl mu spoustu věcí, ale až po přečtení knižní předlohy jsem pochopil, proč byl ten film tak slabý a čím je naopak tak silná tahle kniha... Ono v ní totiž jde nikoli o pouhou romanci s tragickým koncem, o dalšího Romea a Julii, ale o lidství jako takové, o pojmy "naše" a "cizí", "my" a "oni", "já" a "ty", to vše vyšponované na maximum válečnou situací... Samozřejmě jde taky o nesmírně přesný popis totalitní společnosti, v jejímž rámci lidé žijí vlastní malé životy a aby je mohli žít alespoň trochu normálně, činí všemožné kompromisy, o často vtipné a někdy i truchlivé historky plavců, o kousky života, o sny a přání.
Karel Zídek jako autor se mi po přečtení knihy jeví jako spisovatel nesmírně pečlivý, pedanticky trvající na detailech, s přesně chycenou a pochopenou psychologií a velkým pozorovacím talentem. Rukopis knihy asi vznikal dlouho a bolestně. Odhadnout to ostatně lze i z toho, jak málo knih Zídek za celý život napsal. V celku by se vešly do jednoho obsáhlejšího svazku... Samozřejmě si kladu i otázku, do jaké míry je to příběh autobiografický a kolik je v něm naopak spisovatelské fabulace. Tipuji spíše to první.
Každopádně je velká škoda, že se tahle kniha dnes mezi lidmi moc nezná. Obsahuje nesmírně důležité postřehy které dnes, v době kdy už se snad alespoň trochu jako společnost dokážeme vyrovnat s vlastní bolestnou minulostí, jsou snad ještě aktuálnější než v roce 1977 kdy kniha vyšla. Taky je škoda, že zřejmě neexistuje překlad do němčiny a ještě větší škoda, že ten podle ní natočený film se s knihou v podstatě v mnohém zcela míjí... Celkový dojem: 90%

4 10.12.2022