Ronin Roujin komentáře u knih

HIstorická detektivka z období éry 徳川 (tokugawa). Jde o první knihu ze série příběhů, kde vystupuje Sano Ičiró, jehož policejní kariéru mapují další knihy z této série.

Sano je ve svém úřadě jen několik dnů a hned je nucen se úředně vypořádat se šinjú (smíšená sebevražda). Snad aby ukázal, že nové koště dobře mete, dojde se podívat na mrtvolu. Překvapivě zjistí, že utopenec nemá v plicích ani deci vody, což moc nejde do kupy s motivem sebevraždy z lásky. Vypraví se i do rodiny mrtvé dívky a tam mu je nenápadně naznačeno, že nemá strkat nos do rodinných záležitostí. Po návratu do práce mu něco podobného naznačí i jeho nadřízený.

Mladý policista se stále více a více začíná potýkat mezi hluboce zakořeněnou úctou k nadřízeným a bezpodmínečnou poslušností a touhou zjistit pravdu. Začíná sledovat několik stop a případ se začíná zamotávat. Sano se při pátrání po vrahovi potencionálního mileneckého páru dostává mezi různé lidi a do různých zajímavých prostředí. Jak charaktery vedlejších postav, tak interiéry a exteriéry jsou pěkně popsané a autorka se občas zaměří na různé aspekty fungování feudální japonské společnosti.

Kolem hlavního hrdiny se začínají objevovat další mrtvoly a on sám se dostává stále víc do problémů. Je dosti rozpolcen mezi tím, že tyto mrtvoly má na svědomí jeho touha po nalezení pravdy a ptá se sám sebe, zda cena za objasnění smrti dvou lidí není příliš vysoká. Když během pátrání po vrahovi nejenže odhalí jedno malé špinavé tajemství ale je svědkem přípravy státního puče začne jít do tuhého.

Vrah na něho hodí svoji poslední vraždu a z policisty se rázem stává lovná zvěř. Teď je vážně v rejži. Jen o vlásek unikne svým někdejším podřízeným a pomalu se začíná smiřovat s tím, že musí bojovat o svůj holý život a rodinnnu čest a jeho šance jsou velice mizivé. Pokusí se získat pádný důkaz pro své pátrání ale je odhalen a vrah se rozhodne s ním skoncovat jednou provždy. Zkusí tedy ještě naposledy zariskovat a vyjde mu to. Ve finále zachrání život šógúnovi, který jej později rehabilituje.

Autorce s podařilo pěkně skloubit poměrně svižný děj s klidnějšími pasážemi, kde se buď zaobírá psychickými pohnutkami postav nebo čtenáře seznamuje s různými aspekty života v historickém Japonsku. Tato doba, plná vojáků, kteří neválčí, rozbujelého státního aparátu s rozsáhlou byrokracií, kastovní systém a všudypřítomní špiclové, intelektuálové ve vyhnanství a propletený systém vzájemných služeb a protislužeb, vše nezdravě bublající v nedobrovolné izolaci od okolního světa připomíná nedávno minulou dobu, zde v české kotlině.

Pokud se zajímáte o Japonsko a jeho historii a kulturu jen okrajově, dozvíte se spoustu nových faktů. Pokud už o této zemi, její historii a tradicích už lecos víte, většinu z těch věcí budete znát ale na druhou stranu si asi víc užijete samotný příběh. Trošku mně vadilo, že díky tomu, že jsem dopředu věděl, že jde o knihu z větší série, tak jsem "tušil", že hlavní hrdina nemůže zemřít a nebyl jsem závěru knihy tak napnutý, jak bych byl býval. xD Nicméně, mohu všem tuto knihu s klidným svědomím doporučit. Ať mi Kappa sežere játra jestli to není dobrý příběh! A těším se až se začtu do dalších příběhů ze země vycházejícícho slunce.

5 06.06.2013

Kdybych o té knize nic nečetl, líbila by se mi asi ještě víc. Takto jsem měl díky recenzím na BF a předmluvě v knize trošku přemrštěná očekávání. Nakonec z toho nebyl román století ale "pouze" kurevsky dobrá sbírka sci-fi povídek. Titulní povídka se asi nejvíce přiblížila "součastnosti". Ale nevím, kterou z nich vybrat jako nej, všechny jsou dobré, některé o něco lepší ale žádná z nich nějak viditelně nevybočuje. ještě musím vyzdvihnout parádní obálku + ilustrace, což v současné době a u sci-fi není taková samozdřejmost.

1 06.06.2013

Tak trochu jsem věděl do čeho jdu, protože jsem už přelouskal (stejně výbornou a možná i o prsa lepší) sbírku povídek Paula B která se jmenuje Čerpadlo 6. Už zde jsou určité zárodky tohoto románu zpětně dosti znát (ne ve všech povídkách). Parádní je to, že zde autor vykreslil celý nový svět se svou mytologií, flórou a faunou podobně jako to udělal Tolkien se Středozemí,

Alternativní Thajsko z blízké budoucnosti, kde se příběh odehrává si můžete představit jako krásný nový svět v podání firmy Monsanto, který se změnil v obrovskou noční můru. Po přečtení pár článků o historii a praktikách této firmy, pochopíme ještě lépe některé motivy a reálie použité v této knize. Nynější ekonomika založená na ropě je již minulostí a přechod na energii uchovávanou v kličkopružinách, byl velice bolestivý. Celý svět byl nejen zpustošen mnoha vlnami nových virových epidem ale lidé jsou přes zemědělce rukojmími několika mamutích nadnárodních firem produkujíích geneticky modifikované "značkové" semena a potraviny. Malému thajskému království se politikou izolacionalismu daří udržovat rozsáhlou nezávislost. Ale nic není trvale udržitelné.

V samotném království je také hodně horko. Thajci jsou nepřátelsky naladěni proti všem cizincům, zejména Číňanům, kteří jsou vykázáni na okraj společnosti a div že nemusí nosit žlutou hvězdu. Mezi příznivci ministerstva obchodu a ministerstva zemědělství se stále přiostřuje již tak velké napětí. Ve vzduchu je cítit konflikt, který očistí zemi krví.

V této "pekelné kuchyni" pátrají agenti genetických společností po původu tajemného ovoce a tajně sní o tom, že se dostanou k pokladům ukrytým v thajské semenné bance. V jednom "zábavním" podniku, kam chodí i cizinci pracuje dívka, která není tak úplně dívka. Tedy nemá nic navíc tam dole, jak by si někdo mohl myslet na základě svých výletů do této země ale je spíše něco mezi člověkem, androidem a mutantem. Díky genovým úpravám na té nejhlubší úrovni a sadistické výchově v domovském Japonsku, představuje dokonalou služku. Má přímo živočišnou potřebu sloužit a zalíbit se svým pánům. Kdo by ji nechtěl?

Zdá se že není schopna se vzbouřit. Ale zázraky se dějí. A najednou zoufalý čin pouhé sexuální hračky odpálí nálož, která zaplaví celou zemi krví a plameny. Poté již nic nebude stejné jako dříve.

Příběh je parádní. Po pár stránkách vás vtáhne do děje a vy se ocitnete v ulicích asijské metropole. Časté používání thajských slovíček vůbec nevadí, spíše naopak. Pomůže lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s postavami knihy. Prostě obsah knihy je stejně parádní jako obálka s thajskou biomechanickou Monou Lízou. Dívka na klíček patří k těm nemnoha knihám, které je možné číst vícekrát a vždy v nich najdete něco nového a stále vám bude čtení bavit, i když budete znát pointu a kdo "byl zahradník".

3 06.06.2013

Většina příběhů začíná klasickým "potká chlapec děvče". Zde pro změnu potká chlapec chlapce a jelikož je to na koncertu blackmetalové legendy Gorgoroth nejde ani o nějakou gay variantu Romea a Julie. Kluci spolu nezačnou chodit ale založí další black metalovou kapelu.

Jeden z nich je drsný metalista a ten druhý ještě větší hovado. Tedy jeden z nich je asociální, negativistický a zmítaný depresemi a nenávistí ke všemu a ke všem. Ten druhý je to samé ale ještě na druhou. Ten se považuje za nadčlověka a všichni okolo jsou pitomci a tupé slabé ovce. Jak se jmenují je irelevantní, protože true (nejen norvegian) blackmetalisti mají "bojová" jména. Ten první si tedy začne říkat Ljåvold a ten druhý Vinterblod. Kapela se jmenuje Stormvold a přiberou do počtu ještě dva členy, kteří pro příběh nejsou moc podstatní.

Když byl Ljåvold (to je ten první) ještě Runar, byl sice divněj a negativistickej ale na blackmetalu ho zajímala ho hlavně hudba (a kdo říká, že to hudba není, zaslouží si ukřižovat hlavou dolů). Pod vlivem svého nového kamráda, který to má posazené naopak a upřednostňuje ideologii (nenávisti) před samotnou hudbou. Umí manipulovat s lidmi a líbí se mu to. Používá mírné prostředky, hrozby i staré dobré násilí. Ljåvold se pod jeho vlivem mění a radikalizuje. I to děvče v příběhu nesmí chybět. Jmenuje se Hilde a je Ljåvold kamarádka ještě z dob, kdy byl jen obyčejný Runar. Runar by si s ní možná i něco začal ale jako zlovolný a mocný Ljåvold si nemůže dopřát luxus vztahu s méněcenou osobou. Protože v bibli správného black metalisty stojí: kdo má holku je gay, kdo nosí jinou barvu oblečení než černou je gay, kdo poslouchá jinou hudbu než black metal je gay... ... a kdo zeslabí libovolnou black metalovou nahrávku (kdekoli a kdykoli) je všech teploušů král!

Chlapci vydají demo a je kurva dobrý. Odehrají i první koncert a Satan uslyší, že to je to dobré. Vinterbod opět někoho zmlátí a atmosféra začne houstnout. Čím víc Vinterblod odhluje svoje pravé já, národního satanistu v sobě začnou se ho jeho spoluhráči bát ještě více. A to ani před tím to nebyl nějaký sympaťák. I to, že Vinterblod začne hrát ještě s jinou kapelou (Dark), moc klidu mezi členy Stormvodlu nepřinese. Když Vinterblod zosnuje podpálení jednoho z kostelů celý příběh graduje v temném finále.

Ano, celý příběh je hodně temný, ano, část příběhu je o drsné a temné hudbě zvané black metal ale není to jen o ní a o křížích obrázených vzhůru nahoma. Je to i o vztacích, ovládání lidí, o strachu a jeho potlačování či využívání k ovládání jiných. Je to o vzpouře v době dospívání, je to o vůdcích a následovnících. Je to o hledání sama sebe a o ztrátě sama sebe. Je to kurva dobrý příběh. Pokud znáte kapely jako je Venom nebo Burzum knížku si užijete určitě víc ale líbit by se vám měla i když posloucháte něco jiného. Já ji přelouskal cirka během dvou delších večerů a líbila se mi hodně. Je přímo pekelně dobrá.

Jde o prvotinu a autor natočil jedno studiové album s právě již zmiňovanými Gorgoroth, takže ví, která bije. Po satanistovi napsal ještě jednu knihu a v součastnosti pracuje na třetí. Pokud si pořídíte knihu v analogové podobě (čti papírovou), tak si užijete parádní typografii Martina Peciny, mistra svého oboru, který sidal tuto knihu i do svého portfolia na webu book.-design.eu.

Jinak bych chtěl podotknout, že black metal poslouchám jen okrajově a co se týče "ideologie", tak satanismus u metalistů beru jako obdobu punku, kdy mladí kluci se snaží vymezovat vůdči svým rodičům a většinové společnosti, která je v Americe a skandinávských zemích dosti pevně spojena s křesťanstvím. Ale mám kamarády, kteří si na ulítávají na black, death, doom a dalších metalech. Znám jména kapel, které mají loga, které vypadají jako koruny stromlů v zimě, na obalech hudebních nosičů jsou obrácené kříže a trojčíslí jen ze šestek a jejich členové mají mrtvolně bílé obličeje protkané krví a na kůži a spostu kovu ale jak jsem řekl líbilo by so mi to i kdybych nikdy neslyšel Venom ani jejich následovníky a o náboženství se vůbec nezajímal.

10 06.06.2013