Rocker-Tialk komentáře u knih

Po Eragonovi, který prakticky vložil děj Hvězdných válek do Tolkienova světa, jsem tak nějak čekal, že to nebude to pravé čtení pro mě, nicméně jsem dal Paolinimu ještě šanci a vlastně ani nevím proč (teda vím - měl jsem tu knihu koupenou spolu s ostatními díly a nebyla levná, abych ji bez čtení založil, nebo poslal dál), snad proto, že jsem chtěl dál hledat odkazy na cizí díla. Jenže jestliže byl Eragon rozvleklou knihou s minimem děje a striktním dělením dobra a zla, pak nenacházím vhodná slova pro extrém, jakým je ve srovnání s předchozím dílem Eldest. Jediným zpestřením, ačkoliv dost mdlým a jakoby dětsky učebnicovým, byly odskoky k Roranovu příběhu a k Nasuadě, oproti tomu cestu k elfům by bylo vhodnější shrnout jen v pár odstavcích v rámci jedné kapitoly spolu s Eragonovým výcvikem. Romány čte člověk především pro zábavu a ne proto, aby se dozvěděl o mravencích a vůbec o přírodě to, co se učí děti na prvním stupni základní školy. Dalším zklamáním pro mě byla závěrečná bitva, tady mírumilovnému Paolinimu evidentně chybí fantazie, a tak se omezil jen na popis kroků, které jednotlivé strany dělaly. Závěr knihy pak nebyl ani tak k smíchu, jako spíš k pláči, neboť nejde o žádnou parodii, ale on autor tohle klišé mezi klišé myslí naprosto vážně (ačkoliv jsem to očekával od jejich prvního setkání).
Na druhou stranu musím Eldestu připsat i kladné body, protože po jazykové stránce je nesrovnatelně lepší, než jeho předchůdce a autor projevil i trochu střízlivosti v idealizaci Eragona. Rovněž je kniha velmi čtivá, ovšem přiznávám, že většinu nezáživných popisů krajiny a zvyků všech národů Alagaësie jsem přeskočil, nebo jen rychle přeběhl očima, zdali se tam nenalézá něco podstatného. Pro příběh tyhle pasáže (tvořící velkou část textu) nejsou důležité a čtenáře spíše otravují. Na to už však trpěl i Eragon, vkládat popis krajiny do akční scény, to je krajně hloupé.

5 08.06.2011

Ságu jsem začal číst na doporučení spolubydlícího. Sice jsem chtěl po pár úvodních kapitolách přestat, ale nakonec mě ta kniha začala přeci jen bavit. Ne proto, že by to byla kdoví jak skvělá literatura, ale dobře se to četlo (kolem pěti set stran jsem přečetl za několik málo hodin na dva zátahy) a ještě lépe se tam hledaly odkazy na díla jiných autorů, ať už šlo o knihy, či filmy. V Eragonovi mi vadila především mizerná jazyková úroveň (jestli je to kvůli překladu, pak by měl Paolini zauvažovat o žalobě), kterou ještě umocnil fakt, že jsem jej četl bezprostředně po Húrinových dětech profesora Tolkiena. Rovněž předvídatelnost, rozvleklost a naivita příběhu a míra klišé byla dost nechutná, ovšem všechny tyto zápory lze přisoudit autorovu věku a nezkušenosti (otázkou však je, zda se nejdřív radši neměl pustit do něčeho méně rozsáhlého a osahat si spisovatelské řemeslo). Spíš než vážné literární dílo mi tahle kniha připomíná prožívání fantazií dětského čtenáře fantasy, který si nakonec sám píše přesně takovou fantasy, která se mu líbí a která vždycky dobře skončí a neobsahuje příliš mnoho zvratů, kde nikdo není opravdu zlý, snad jen vyjma hlavního záporáka. Patnáctileté čtenáře ta kniha bude bavit, pokud na ně nebude moc tlustá, ale starší a náročnější fanoušky literatury moc nenadchne.

10 08.06.2011

Velmi dobré dílo autora, od nějž jsem zvyklý na samá perfektní díla. A to je asi ten největší problém. Zmije se velmi dobře a rychle čte, sice člověk zpočátku zadrhává na vojenské hantýrce a frázích z ruštiny, ale po pár prolistování slovníčku na konci knihy a trošce googlení, aby doplnil vědomostní mezery, se to poddá. Zmiji bych však asi nedoporučil nikomu, kdo se nezajímá o historii, fantasy, nebo alespoň o zbraně. Jedno mě ale opravdu potěšilo: přeci jen došlo i na meče. Další věcí, které jsem si všiml už u trilogie z dob husitů a která se vyskytla i ve Zmiji, je určitá spjatost některých postav s Polskem. Vzhledem k autorovu původu se to dá chápat, ale v mých očích jej to trochu degraduje - čeho moc, toho příliš.

5 08.06.2011