Richard Skolek
komentáře u knih
Ticho před bouří
Robert Kirkman
Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).
P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.
Touha je slepá
Robert Kirkman
Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).
P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.
Bezpečí za mřížemi
Robert Kirkman
Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).
P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.
Kniha plná dinosaurů
Federica Magrin
Pěkná knížka, kterou ovšem dost kazí zvláštní pojetí. První polovina je skvělá a přehledně představuje spoustu dinosaurů, tam se žádné překvapení nekoná. Druhou polovinu ale tvoří "péče o dinosaura", kde jsou rady typu "pořiďte si přívěs, jinak se svým mazlíčkem nikam nedojedete" nebo "kupte si překážky na drezuru koní, ať si s ním můžete hrát". Chápu, že každá polovina by sama o sobě byla na vydání moc krátká, toto spojení je ovšem bizarní.
Mimoto se mi zdálo, že část ilustrací je poněkud zvláštní a někteří dinosauři na mě svůdně pomrkávají, ale tam může být problém na mé straně.
5minutové pohádky z divočiny
kolektiv autorů
V jádru je dobrý nápad, knížka by ale potřebovala mnohem víc péče, než dostala. Je hodně znát, že základem nebyla láskyplná autorská práce jednoho člověka, nýbrž povel skupině redaktorů. Úroveň i styl tak značně kolísá. Nepříjemné je i to, že vedle klasických pohádek evropského stylu je tu dost příběhů, které jsou spíš mýty nebo legendami a které by potřebovaly nejen víc prostoru, ale rozhodně také nějaký kulturní kontext.
Kapesní panoptikum s.r.o.
Josef Kroutvor
Netuším, komu je tato knížka určena nebo proč vůbec vznikla. Je složená z krátkých útržků textů, které jsou jazykově i obsahově extrémně nesourodé. Myslel jsem, že se třeba později začnou skládat do nějaké mozaiky, to se ale nestalo. Odcházím pouze se zjištěním, že má autor poněkud nemístnou slabost pro krokodýly.
Putin a putinismus
Walter Laqueur
Kniha je rozhodně zajímavá a autor velice erudovaný, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že se ani nesnaží předstírat nezaujatost. Textu by také velmi pomohla lepší práce redaktora, mnohde se topí v záplavě nepodstatných detailů.
Příběhy a menší básně
Josef Kainar
Krásná sbírka, ostatně jako každá od Kainara.
Malá kašna, čarodějná skřínka
s andělským zvoněním.
Voda se odehrává,
menuet v kapkách klinká.
Sotva den otrne,
a sním.
Ty vzdálené paravesmíry
Otakar Adámek
Krátká povídka, která působí spíš jako nedotažený první draft než jako hotový text. Je tu spousta náznaků zajímavých nápadů, autor ale chaoticky přeskakuje od jednoho ke druhému a žádný nerozvíjí. Nezvládnutá je i stylistika, postavy chvíli mluví nespisovně, chvíli knižně. Na konci jsou dva zvraty, jeden je ale zcela nepodstatný, druhý vyvolává řadu otázek a bez dalšího vysvětlení nedává smysl. A jakkoliv oceňuji snahu dostávat do sci-fi víc tuzemských reálií a postav, s fyzikální jednotkou "bujnoch" jsem se úplně sžít nedokázal.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
Po první knize jsem se velice těšil, jsem ale mírně zklamaný. Asimov je vynikající v grandiózních myšlenkách a hlubokých filozofických úvahách, tam mu není rovno. Jeho povídky jsou famózní. Pokud ale píše delší příběh, v němž se objevují i zcela obyčejní lidé žijící obyčejné životy, výrazně mu dochází dech – postavy jsou ploché, rozhovory úmorné.
Orbis Tweetus
Otto Bohuš
Na mě příliš chaotické. Základ tvoří dobré, ale často recyklované marketingové rady, které bohužel vzhledem k omezení délkou nelze nijak vysvětlit či rozvést. Tato moudra potom střídají velmi kreativní texty, které jsou ovšem naprosto náhodné. Některé mě pobavily, některé překvapily svou hravostí, zhruba u poloviny jsem kroutil hlavou a přemýšlel, proč vlastně v knize jsou a co jimi chtěl autor říct.
Marné milování
Oldřich Mikulášek
Úchvatné. V poetičnosti se Mikuláškovi vyrovná snad jedině Seifert.
Byl večer, cvrčkem v tichu sladký.
Záhadný hvězdou. Prostý tmou.
Napůl žena
Perumál Murugan
Ačkoliv se děj odehrává v kultuře, která je nám dost vzdálená, téma páru, který nemůže mít děti, ačkoliv by si to moc přál, je univerzální. Příběh je ale vyprávěn jaksi podivně, strnule, ke skutečnému posunu dochází až v samém závěru. Autor navíc knihu ukončuje v místě, kde by většina vypravěčů začala, a část, kde by příběh logicky mohl nabídnout nejvíc, zcela chybí. Murugan sice později napsal dvě pokračování, příběh ale není prezentován jako první díl většího celku a jako samostatné dílo je to slabé.
Love!
Milan Ohnisko
Nějak jsme se s autorem nepotkali. Výjimečně ve mně něco zarezonovalo ("Kolik nízkosti je třeba / k průměrnému štěstí"), většinou jsem ale nechápal. Moc tomu nepomohl ani jazyk, který skákal mezi archaickými výrazy a hovorovou češtinou ("Bohové jsou hašteřiví / ni ten hlavní není ready"). Knížka navíc obsahuje velmi nesourodé básně, které jako by patřily do samostatných sbírek a v jednom textu pohromadě být vůbec neměly.