reader.007 komentáře u knih

(SPOILER) Hrdinka je čtenářům knih S.R. známá už z knihy První polovina nebe a zde sledujeme pokračování, kde o cca 4 roky starší Simona mezitím zakotvila v manželství i úspěšné kariéře. Je prakticky neuvěřitelné dnes číst o babě ve věku 21-22 let, která se považuje za prakticky vyschlou větev protože JEŠTĚ nemá dítě (škoda že si nemohla zacestovat alespoň o 20 let do budoucnosti, kdy porodnice už praskaly ve švech 40ti i 50ti letými prvorodičkami. Tehdy by nejspíš raději šly na potrat než aby absolvovaly tu hanbu stát se matkami ve věku babiček). Ale zpět k ději:
Zprvu přistupuje k "povinnosti" zplodit potomka skoro pečlivěji a urputněji než královská manželka, postupně se ale pod vlivem tlaku okolí a zdánlivému nezájmu manžela stává opět tou starou blbkou, kterou jsme měli možnost poznat už v předchozí knize, a tak vlastně jen náhodou a díky utkvělým romantickým představám nedotáhne do konce nevěru, která by jí když ne zničila život, tak minimálně mohla zajistit doživotní špatné svědomí při pohledu na malou kukačku.
Na štěstí pro ni byl autor milosrdný :-)

3 25.01.2023

Nevím jak to působí na náctileté čtenáře, ale z mého pohledu je to jednak dost nedůvěryhodné (pasťák jako strašák? bejvávalo...), jednak jako účelová agitka nad kterou bude plesat leda učitelský sbor, jak to nakonec hezky dopadlo, všichni se nám polepšili a zlé jsme zastrašili, takže už si do smrti na nic netroufnou, navíc je tu ta epizodka s menšinami jak jsou hodní a jako jediní se s chlapcem baví normálně... No jak jsem říkala - nedůvěryhodné.
Kromě toho mě tam docela nebavily ilustrace, které působily jako karikatury hrdinů - hlavní hrdina - blonďáček s velkým nevinným kukučem vs. jeho tyrani s podivnými škleby na tvářích a zavilostí čišící z očí. Myslela jsem že tohle karikováni zaniklo s šestákovýma románama.

Byl to můj první počin od této autorky a musím říct, že nikterak motivační. Když jsem zhlédla její dílo, nevím co si mám myslet o spisovatelce, která přeskakuje od knih pro dospívající přes pohádky pro nejmenší a literaturu pro dospělé až k filmovým adaptacím. To třeba takový Rudolf se držel svého kopyta a šlo mu to dobře. Ba co dím, výborně.

1 24.01.2023

(SPOILER) Žila byla jedna skromná dívka, která neměla macechu, zato však ji prozřetelnost vybavila „zlou“ sestrou. Ta sice před lety opustila rodný dům kvůli výhodnému sňatku, ale záhy manžela uštvala a tak má nyní políčeno na dalšího. Ten se však spíš než v ženských raději ďoube v záhoně a čichá ke kytičkám, ale on povolí…. Z jakého důvodu chce poznat matku té stíhačky co za ním pálí, to je záhada, ale nejspíš už všechny ostatní návštěvnice zámku unudil svou vášní pro zahradu do bezvědomí, tak potřebuje další oběť.
Stíhačka neváhá vyplnit přání vyvoleného – matka sice bývala pohledná, ale teď už je to přece jen neškodná čtyřicetiletá stařenka, tak o nějaké konkurenci nemůže být řeč. Není divu že takové sebevědomí je náležitě potrestáno. I když...

(SPOILER) Na každém šlechtickém dvoře mají něco – někde levobočci vydávají ukřivděné paměti, jinde nemůžou provdat dceru. Zvlášť když mají dvě a ta vdavekchtivější je zároveň i ta protivnější. To se pak skočí po každém Ivanovi který nestačil zabouchnout vrata před nosem. Dlouhé zásnuby nejsou žádoucí, mohl by se rozmyslet a tak i když si budoucí nevěsta užene chorobu těsně před odjezdem, raději její nepřítomnost zakamuflujeme záskokem, jen aby budoucí manžel neucuk. Zaskakující dvojče je sice nevhodně duchaplné a i jinak dokonalé, jenže lepší nemáme, snad to nebude vadit a král i poddaní následnou výměnu velkoryse přehlídnou, zvlášť když je revoluce na spadnutí.
Ale to je vlastně jedno, stejně jsme si tu zemi zase jen vymysleli.

3 17.01.2023

(SPOILER) 1822 - Můj milý deníčku, dlouho jsem tě zanedbával, bo se stalo moc věcí. Jednak jsem se oženil a protože sousedi z vedlejšího kopce řikali, že tak budeme víc kamarádi, vzal jsem si tu jejich gertrudu. Bohužel mi hned po svatbě oznámila, že s ní žádné kámošení nebude, jenže to lhala, protože na to už jednoho měla a dokonce si s ním ukámošila buben. To jsem ale zjistil až když mi zdrhla. Tak jsem se urazil, našel jsem ji i kámoše a toho jsem oddělal. Nechtěně... Bohužel si to gertruda vzala moc k srdci a tak musím zase shánět novou. Uvidím s čím přijede pucflek, ale doufám že v tom chudobinci vybere nějakou pořádnou obludu, aby u sousedů na kopci viděli, jak moc jsem uraženej…

3 16.01.2023

(SPOILER) 1879 - Stará Viki zase jednou luskla prstama a další nebohá přízeň musí hned pakovat svatební výbavu, aby si Anglie mohla zašpendlíkovat další evropskou kolonii na seznam kámošů, byť se zde jedná o zemičku fiktivní. Hrdinka Tilda tedy odevzdaně harcuje Evropou, jenže když už stojí skoro na hranicích svého budoucího panství, je jí najednou oznámeno, že ještě nemaj naleštěný na svatbu všechny příbory, tak ať se laskavě expeduje zpět někam… tak třeba do Mnichova, ten je na dostřel. Takový návrh je přijat s nadšením, protože jednak odkládá dohodnutou svatbu, jednak skýtá možnosti nečekaného povyražení. To se ale poněkud zvrtne, když se při tajné návštěvě v rozdováděné putyce octne přímo uprostřed policejní šťáry. Aby unikla skandálu, pokusí se utéct ruku v ruce se svým starým profesorem, jenže v tlačenici se ty ruce nějak pomíchaj a než popadne dech, najednou se drží docela jiného chlapa. Aby oba unikli policejnímu slídění, využije Tildin nový společník náhody, že si chlupatý zapomněli klíčky v zapalování a oba zmizí i s policejním antonem. Ani tím však jejich dobrodružství nekončí...
Jak mi lezou na nervy zrovna ty „cartlandky“ kde je nějaká vymyšlená země-nezemě, tak tohle bylo nečekaně dobrý. Teda začátek a prostředek celkem průměr, ale ten konec byl fakt legračně… rozpustilý.

2 15.01.2023

(SPOILER) Láska vítězí (1917) – Přestože historie i sami Angličané hodnotí svou pozici po Waterloo jako vítěznou, mnozí z těch, kteří tehdy navrátili do vlasti, se jako žádní vítězové necítili. Hrdina příběhu naštěstí nenechal doma manželku a má alespoň to štěstí, že mu neschází žádná z končetin, jenže i když neumírá hlady, zpustlé panství a rodný dům moc nadějí neskýtají. A to ještě objeví v matčině ložnici dalšího nezvaného strávníka. Přes počáteční chuť ji vypakovat pochopí dívčiny důvody vyhledat azyl v jeho domě a nakonec se skamarádí natolik, že jí odpustí i to, že ho elegantně zbaví vdavekchtivé bývalé milenky a na oplátku jí vypomůže vypoklonkovat nevítaného ženicha.

3 09.01.2023

(SPOILER) Vítězství srdcí (1793) – Býti bastardem nebyl nikdy žádný med, i když je tatík šlechtická honorace. Pokud miloval svou metresu i s levobočkem, je to sice o drobet lepší, jenže jen do chvíle, než se do toho vplete takové povyražení, jako bylo francouzské vražedné revoluční běsnění. Není tedy divu, že Cerissa hodlá rodnou Francii opustit pořádným kalupem. Naštěstí není sama, komu doma hoří půda pod patama, a do cesty jí osud vloudí anglického emigranta, který, podmaněn jejím smutným osudem a bezmocí, se uvolí sehrát s ní v Anglii komedii a sehnat jí bohatého manžela. Do Bathu dorazí jako nedobrovolní hrdinové, když se jim cestou podaří zlikvidovat proslulé bandity, a nenadálá popularita z toho pramenící má ještě další dohru, v jejich osudu klíčovou...

1 09.01.2023

Sice jsem se u toho nijak zvlášť nebavila, nicméně na medvědí "tanečníky" a jejich drezéry už se po přečtení tohohle nikdy nebudu dívat stejně...

"Proč to musí být mládě?"
"Protože se musí cvičit od narození. Starší medvěd je tvrdohlavý a člověka neposlechne. Když je mláděti pět měsíců, upilují mu zuby až k dásním a navléknou mu kovový obojek. Když se vzpamatuje z bolesti, drezér mu působí další muka tím, že mu řeže a pálí přední tlapky, takže se medvěd staví na zadní, aby bolest zmírnil. Drezér přitom tahá za řetěz připevněný k obojku. Tak se medvěd naučí tancovat na zadních, protože při každém zatahání za řetěz se mu vybaví nesnesitelná bolest."

Knihu jsem se pokoušela sice číst, odkládala a zase brala do ruky, přeskakovala a nakonec nedočetla. Nedokázala jsem ji dočíst ale ani nečíst. Přelouskat poctivě celou bylo pro mne nemožné hlavně proto, že mi vadila (a vlastně i dost nudila) linka s tím mladým spisovatelem a taky sebedestrukční potácení se Sophie ve vztahu s... už ani nevím jak se jmenoval. A nečíst mi nešla hlavně proto, že jakmile jsem dospěla ke klíčové pasáži "volby", nedokázala jsem přestat číst, dokud jsem pro slzy viděla písmo. Strašlivá představa... A kvůli tomu jednomu odstavci jsem sice četla, ale už se nikdy znovu nepokusím.

Kniha na 10 minut.
Sice celkem vtipná, ale... co to vlastně mělo bejt? Odrazování dětí aby chodily do knihovny? Nebo naopak motivace? A pak byl najednou konec. To se autor tentokrát moc nevycajchnoval. Když už nakousl domácnost s pěti klukama, měl z to raději vysmolit pořádnou knihu než tuhle brožuru... Zvlášť když to má (zřejmě) nějaké pokračování.

1 17.12.2022

Když jsem si popis knížky po prvé přečetla v jiné knize z edice, napadlo mě, že to je přesně ten typ příběhu, do kterého se tak ráda obouvala Cartlandová, ačkoliv ta si nikdy neodpustila větší pentle, cukrovou vatu a především mnohem slabodušší hrdinky, které padají před svých hrdinou hned na to... na kolena.
Snad taky proto je tahle kniha mnohem vtipnější a duchaplnější než všechny "cartlandovky" dohromady, i když ji mírně hendikepuje poněkud šroubovaný sloh.

Je ale znát že to psala Francouzka, protože kdo jiný by si dovolil svatokrádežný výrok na adresu jmenovaného vojska:
"Prušáky ovšem také (...) nenávidím, ale to jsou opravdoví vojáci. Ti se bijí s ohněm, kdežto Angličané jen tak, na rozkaz a při tom vypadají jako by se báli, aby se neumazali."
Se pak nedivte, že ji Cartlandka neobšlehla, taková urážka!

3 09.12.2022

No dobrá, četla jsem to jen proto, že mě zajímalo co zase za poklad dcera dovalila z knihovny a stručně shrnuto, je to "vlhký sen pubescentní muzikantské Lidušky okořeněný stalkingem a v barvách Cvrlikání". Dočíst to mě donutila jedině touha vědět, proč ta ústřední kikina sedí ultimátně doma na prdeli za zavřenými dveřmi a sociální vazby udržuje jen s cvokařkou a podobně jeblejma pošukama přes chytroplacku. Cukrkandl se táhnul až ke konci, kdy přišla studená sprcha a kdyby mi dcera netvrdila, že na to údajně navazuje druhý díl, kde "je všechno jinak" asi by mne z posledních řádků poněkud mrazilo.

3 30.11.2022

Hlavní hrdina si během válečného tažení proti Napoleonovi uhnal pár škrábanců a než se z nich vylíže, nechce se bavit dokonce ani s nejbližším příbuzenstvem. Jeho babička je ale z tužšího těsta než na jaké stačí paličatý voják a tak mu do domu nasadí děvče, které své jizvy z minulosti schovává hlouběji i když jsou paradoxně ze stejného bojiště jako u jejího nedobrovolného kolegy.
Než si oba mladí ujasní své pozice, je to docela legrace a v porovnání s jinými knihami stojí za přečtení možná i více než jednou. Mohla bych sice brblat trochu o historické nevěrohodnosti některého chování, nicméně... co už. Většina ostatních "historických" romanťáren je na tom mnohem hůř a tady se navíc autorka dotkla i poměrně zajímavého aspektu válečného utrpení, což knize na čtivosti jen přidalo.

2 30.11.2022

Za mne má v celé sbírce smysl, švih a vtip jediná báseň, která vlastně i tu sbírku dobře shrnuje:

VIRGULE
Koupil jsem si tužku
za tři padesát:
marně na ní tlačím,
verš z ní nevypáčím,
nechce se jí psát.

Co si vlastně myslí
tahle propiska!
invenci mi ničí
flétna trpasličí,
která nepíská.

Mám ji reklamovat,
ztrestat její klam?
Hůl nad sebou lámu,
vyhodit tu dámu
si však netroufám.

Zobáček má němý,
zato pevný klips.
Jako malá túje
přísně ukazuje
tam, kde teče Styx.

(Navíc ji velice prakticky najdete hned na klopě obálky, minimálně ve vydání 1984)

2 24.11.2022

Nemůžu říct, že by mne tahle kniha vůbec nijak nezasáhla, stejně jako cítím zvláštní úzkost, ale někdy i radost když se probírám starými fotografiemi pradědečků a prababiček a vzpomínám na lidi dávno mrtvé a jejich pohnuté osudy. Tahle sbírka básní nebásní (no nerýmuje se to, tak co je to za báseň, že... ;-) má totiž přesně takovou atmosféru. Pár střípků dává znát, k jaké straně "barikády" se autor a někteří členové rodiny přikláněli, což sice může ve výsledku trochu skřípat, nicméně i to patří k dokreslení portrétů lidí i doby do níž patřili. Nalezeno v knihbudce a poputuje zpět...

3 19.11.2022

(SPOILER) Každý nevděčný a nablblý hejsek oplývá alespoň jednou ctností a pro hrdinu tohoto příběhu je onou ctností jeho sestra. Bohužel mají i otce stejně nevděčného a nablblého, kterému nestačí že mu dcera v podstatě spravuje panství, takže se mimo sladkého nicnedělání ještě rozhorluje nad tím, jak je nedokonalá, všední, příliš vysoká a především PŘÍLIŠ SVOBODNÁ. A že synáček potřebuje platit dluhy, zadá mu jako revanš ze svého pohledu nesplnitelný úkol – najít té hrozné dceři (a sestře) manžela. Mládenec si k tomu na pomoc naverbuje kámoše, ale už jejich první pokus je tak nemožný, že kýžený „plán“ zamýšlená oběť okamžitě odhalí. Protože je to bytost nezdravě hodná, nejen že je za to nerozčtvrtí a nenaháže hladovějícím rybám či jiné potřebné havěti, ale dokonce se rozhodne být jim ve snažení i nápomocná. Výsledkem je trochu za vlasy přitažené, předvídatelné, nicméně docela vtipné počtení.

3 20.09.2022

(SPOILER) Na mne trochu moc nadšení pro gotické romány, ale docela to šlo, ačkoliv ten předmanželský sex... ccc...

2 04.09.2022

Je to hezké, dost smutné, i když pro děti díky „šťastnému“ konci poměrně laskavé čtení. Nám dospělým musí být ale jasné, že na světě bohužel bylo, je a bude vždycky mnohem víc slonů jako Stella a goril jako Ivanova rodina. Snad jen s Bobem jsou ty čísla trochu vyrovnaný…. Ačkoliv… Člověk jako rasa toho má na triku opravdu hodně, takže si milé děti raději ověřujte, zda váš mazlík nepochází z pěstírny, zda vaši oblíbenou kosmetiku náhodou netestují na zvířatech a ještě tisíce dalších hříchů jakými se my lidé prohřešujeme na svých zvířecích spolubydlících na Zeměplacce. Kromě toho mi nešlo nevzpomenout na historku Davida Taylora (Zvěrolékař v ZOO), kdy ošetřoval taky jedno „zvíře na efekt“ - krokodýla z restaurace, který to po letech živení se odhozenými hranolky dotáhl až na gangrénu v ocasu, což mu ale paradoxně zachránilo život.

2 04.09.2022

(SPOILER) Hledat si nevěstu když je dobrá pověst v čudu je oříšek... Tedy jen v této knize, pochopitelně - ve skutečnosti dcery, vnučky, neteře, schovanky a jiné nešťastnice samozřejmě odedávna končily v postelích kdejakého movitého nebo alespoň otitulovaného zvrhlíka, koneckonců živit starou pannu se prodraží… No ale zpět ke vzdušným zámkům: Jeho Milost má tedy jakože smůlu, ovšem paní matka nelení, zaangažuje rodinného přítele a ten má naštěstí mezi známostmi i jednu takovou kiki… ehm, líbeznou vdavekchtivou dívku, které stačí k celoživotní lásce a iluzím jen jedna matná vzpomínka z dětství. A je se svou zaslepeností tak urputná, že nakonec toho svého rytíře opravdu pokryje zlatou zbrojí a ten než se naděje, je z něj rázem hrdina poddaných a nějaká ostudná minulost… pche! Nevolníci na bály nechodí a drby z high society se při práci na poli nepředčítaj.