reader.007 komentáře u knih
První půlka knihy (příběh o tom, jak vypravěč a jeho přátelé vodníci pátrají po záhadně zmizelém kaprovi a příběh o bubákovi kterému se začal zajídat jeho ufňukaný způsob strašení) vyšla kdysi na LP deskách a v geniálním provedení takových mistrů jako byli pánové Hrušínský nejst., Kopecký, Brůžek, Nedbal, Moravec, Preiss a další, šlo opravdu o úžasný zážitek který, i když ne v psané podobě, vtiskl mé dětské dušičce hlubokou náklonnost k malebnému kouzlu staré Prahy. A i dnes si jej přehrávám s chutí, nasávám tu atmosféru a i kniha si časem našla místo v mé knihovně. Škoda jen, že mé děti tomu kouzlu zatím nepřišly na chuť, ale třeba se jednou dočkám :-)
Byl to první a na dlouho jediný příběh který u nás od B.P. vyšel a mě tenkrát tak okouzlil tím drobným vydáním a přepůvabnými kresbami, že jsem ho v knihkupectví prostě nemohla nechat, i kdybych si kvůli němu měla odpustit večeři :-))
A na adventní čtení dětem je to určitě lepší než Dickensova Vánoční koleda.
Oblíbená "Ťo to je?" kniha mojí mladší dcerky. Zvláště hledací obrázky z přírody (na louce, v lese, u rybníka, u moře apod.) jsou překrásně ilustrované, ty "civilizované" už tak povedené nejsou, ale i tak děti ocení jejich pestrost.
Jeden z mála příběhů kde Dickens staví do role hlavního hrdiny ženu. Ale jakou... Prostě svůj ideál - krasavice, přesto skromná a dokonale submisivní (a z mého pohledu až nesnesitelná) puťka - hospodyňka. Taky se mi zdála praštěná autorova tendence nechat nakonec zemřít všechny ty kteří v příběhu nějak výrazně zhřešili. Jinak je příběh tradičně košatý a na svou obsažnost celkem čtivý včetně uslzeného happyendu.
Obsah této knihy je vynikající důvod proto, abych dnes ani žádný jiný den v roce a až do konce svého života nezapíchla do ohně už nic znázorňující sebeošklivější nebo strašidelnější stvoření. Pochybuji, že většina lidí vůbec domýšlí, jak zrůdná historie předchází jejich "nevinné" dubnové radovánky. Jinak kniha je sepsána velmi čtivou formou i pro mladší ročníky.
Varování: tato kniha (a zvláště první příběh s Kolejáčkem) způsobila mé dceři ve věku zhruba 3 let těžkou závislost na čteném textu :-)) Zbytek příběhů, ve kterých hrají role hlavně zvířátka, už je slabší, ale i tak se capartům (i rodičům) líbí.
Jako červená knihovna se to čte opravdu znamenitě, jenže... kdo čeká humor a nadhled alá Jirotka nebo Wodehouse bude zklamán, protože tohle je sentimentální selanka 1. třídy kde není po vtipu ani památky. Navíc mě tam rušil ten prapodivný "anglický" slovosled ("jsi tak dobrý ke mně"). Ale jak říkám: čte se to jedním dechem, kam se hrabou Harlekýnky
Upravené vydání z roku 1992 je moje srdeční záležitost, několikrát zabavená za četbu pod lavicí a jistým způsobem i záminka k jedné čtyřce na vysvědčení (a z matematiky, kdo by to byl řekl, že? :-), nicméně kompletní vydání (a já mám to z roku 2009 z Knižního klubu) je pro mne největší literární zklamání mého života. Sorry, ale já se prostě nemůžu smířit s představou, že Jo pošle Tadeáše (Teddyho) do háje. Ne, že bych nebyla seznámena s tímto vývojem událostí již z filmové předlohy, nicméně kniha tomu nasazuje korunu tím příšerným svatouškováním.
"První pusu mamince" vzkřikne čerstvá novomanželka Meg... a takových míst je tam hromada. Možná, že to bylo poplatné době, ale to ještě neznamená, že se nad tím budu dojímat i já.
vydání 2013: verše tradičně skvělé, ilustrace by ušly, ale to zpracování... to je fakt ostuda. Větší úroveň už má většina omalovánek .
Kniha z mých nejoblíbenějších. Už si ani nevzpomenu kdy jsem ji přečetla po prvé, zato si však vybavuji přesně nadšení, když jsem o pár let později v knihovně objevila, že se jedná jen o část románu a že pokračování je neméně povedené. V předmluvě knihy Malé ženy (vyd. 2009) označuje překladatelka Jana Kunová knížku Sirotek lowoodský za "nesmyslný pahýl" původního románu a mně to prostě nedá, abych tu vyjádřila nesouhlas. Snad opravdu bylo zbytečné původní vynikající překlad Jarmily Fastrové upravovat na "verzi pro děti" různým vynecháváním náboženských citací či pozměňováním slov za lépe pochopitelné výrazy (ačkoliv tolik toho zase nebylo), na druhou stranu tím, že byla vydána jen část příběhu, jsem se já jako cca 11ti letý čtenář dostala ke knize, kterou bych jinak objevila mnohem později, mnohem složitěji a každopádně bych si k ní nevypěstovala tak vřelý vztah.
Další překrásná kniha kterou jsem objevila díky babiččině knihovně.
Dobrodružné putování laskavého Jasmínka a jeho křídového společníka Kulhánka má díky ilustracím Jaromíra Zápala stejně kouzelnou polopohádkovou atmosféru jako Neználkova dobrodružství a oproti Cibulkovým dobrodružstvím mi připadá ještě čtivější.
Díky motivu o ulhaném království, kde pravda je to, co žádá a hlásá vláda, i kdyby to znamenalo, že kočky musí štěkat, psi mňoukat a chleba seženete jen v papírnictví protože je to přece INKOUST, je kniha velmi nadčasová.
Skvělá kniha. Zvláště pro první samostatné čtení a děti, které si víc než na pohádky o čertech a princeznách potrpí na vyprávění o jiných dětech a zvířátkách. Fakt je, že kdyby nebylo půvabných ilustrací paní Zmatlíkové, byla by mne minula na hony a nikoho by nejspíš nenapadlo mě s ní obdarovat a tak bych teď četla dceři tak maximálně Děti z Bullerbynu, což by byla obrovská škoda
Nejsem žádný kovaný fanda T. Hardyho a po těch letech už ani nevím jak jsem se k téhle knize dostala (snad mě zaujal úryvek ve školní čítance), nicméně jako 16tiletá vášnivá čtenářka jsem nad ní slzela jak želva a jakkoliv jsem pohrdala Henchardem v momentě kdy bez nejmenšího zaváhání odevzdá vlastní ženu s dítětem cizímu člověku, stejně procítěně jsem oplakala jeho smutný a opuštěný konec. Dnes bych knihu tak určitě neprožívala, ale přečtení rozhodně nelituji a jednou ji určitě zase z knihovny vytáhnu...