reader.007 komentáře u knih
Asi jsem povrchní, ale zase mne k četbě knížky přitáhly ilustrace. A je vidět že Zdenka Krejčová je nejen vynikající ilustrátorka, ale při volbě svých zakázek má navíc výborný vkus. Pěkně vykonstruovaná zápletka nedlouhé ale čtivé knížečky, bezvadné čtení pro pokročilé malé čtenáře.
Tak jsem se na radu nejmenované uživatelky (ahoj Naias ;-)) seznámila s dílem madam Cartlandové a dostalo se mi přesně toho slibovaného. Musím uznat, že zápletku umí baba vyšperkovat jen co je pravda a když pak došlo na patos, smála jsem se dokonce nahlas. Co ale bylo opravdu nejlepší, je rozuzlení v nefalšovaném Cimrmanově stylu (nejsem tvůj strýc, jsem tvůj otec), takže i když se s velkou pravděpodobností nevrhnu čistě na červenou knihovnu, od B.C. si časem ještě něco přelouskám
Na Štíplovou (netradičně) poetické až snové verše doplněné kouzelnými a technicky naprosto přesnými ilustracemi Mirko Hanáka. Celá knížka je jako přelud.
Půvabné orientální pohádky které vyzdvihují především spravedlnost a chytrost.
Vydáno v roce 1968 a na poslední straně přijíždí tank s přátelsky mávajícími vojáky. Jaká to ironie... Ale ilustrace jsou moc hezké... Prostě kouzelný Klečka
Jediné Neználkovo dobrodružství které jsem přelouskala až v dospělosti. Dobře jsem udělala a dost jsem se bavila. Ano, je to třeba propaganda, ale na čem jiném má člověk dětem taky ukázat tu nebetyčnou blbost utopistického světa, kde jsou si všichni (správní) rovni, bohatí jsou pochopitelně zlí a jejich náprava začíná až zchudnutím... Podle mě je to mnohem mírnější, než třeba takový Sekora a některá jeho hmyzí veledíla.
Je to asi první kniha o 2. světové válce kterou vám jako dítěti doporučí kdekdo. A na dané téma to vůbec není špatný začátek. Žádné cílené vymývání mozků, jen zpověď malé holčičky, která se ve své rodině i jejím okolí cítí cizí. Jak se časem ukáže tak právem a autorka dokázala celý příběh pojmout tak strhujícím způsobem, že tahle útlounká knížečka strčí do kapsy kdejaký román.
Tato kniha a o něco později vydaný Damoklův meč mi velmi příjemnou a nenásilnou formou osvětlily takové výrazy a slovní spojení jako jsou například Kolombovo vejce, Norimberský trychtýř nebo Utopie. Už proto mají společně skutečnou literární hodnotu, protože s dětmi mladšího školního věku nehrají oblíbenou dospěláckou hru "na to jste ještě mrňaví".
Známé i méně známé pověsti z oblasti Brněnska. Knížka se čte velice dobře, pověsti jsou krátké a jejich děj svižný a i když jsou jednotlivé příběhy většinou veselé, v některých přeci jen prosvítá hořký úděl porobených lidí a to nejen za třicetileté války.
Každopádně je to asi nejlepší dětská knížka pověstí jakou jsem kdy četla. Nejvíc jsem se bavila u kapitoly Jak přišly do Slavkova brambory.
Přesně vím, že jsem ji dostala tehdá k Mikuláši (a brácha Funky Kovala, kiš kiš :-)), a uchvátily mě hlavně ty ilustrace ještě v době, kdy jsem neměla ani ánung že nějaký sci-fi, fantasy apod. vůbec existuje, takže i když mě ani dneska tento žánr nijak zvlášť nebere, tyhle obrázky nabité životem a akcí si budu v knihovně hýčkat se stejným nadšením, jako když mi bylo 10.
Na první setkání s Kingem to bylo nadmíru uspokojivé čtení. Oba dva dny co jsem knihu četla (a věřte že jsem se snažila ukrást si každou volnou minutu) jsem si připadala jako když sedím ve vyšetřovačce a s vytřeštěnýma očima hltám každý slovo báby, co se tam jen tak mimochodem přišla obhájit, že svojí zaměstnavatelku fakt neutloukla válečkem na těsto, ať už si ostrovní šuškanda mele co chce... No a osudy této "dámy", z těch mě mrazilo ještě víc - ale to asi každýho, kdo už má doma nějakýho toho sviště.
Podobně slzopudné jako ostatní Dickensova tvorba, ale mám tuhle povídku raději než Vánoční koledu. Nevím proč, prostě je to tak.
Bezvadné první čtení a na konci je navíc senzační básnička pro začínající čtenáře (kdo nerad spoilery, zavřít oči ;-))
Tohle platí pro děvčata
stejně jako pro kluky:
máš-li ruce neumyté,
neber knížku do ruky!
Proč má knížka trpět za to,
že se čtení přeruší?
Tebe taky pro nic za nic
netahají za uši!
Ty spíš v noci na postýlce
u táty a u mámy -
knížka chce spát v knihovničce
s ostatními knihami.
Nebylo to špatné čtivo, místy i celkem vtipné, ale přestože že jsem nebyla geniální dítě, zdálo se mi přemýšlení obou hlavních hrdinů příliš nedětské a takové vyumělkované.
Jsou knihy u kterých mi pět hvězdiček přijde prostě zoufale málo. Jestli jsem se kdy, byť jen v duchu, zarouhala že neexistuje dobrá dobrodružná kniha plná fantazie čistě pro děvčata (a není to žádná "harlekýnka"), tak si sypu popel na hlavu a odvolávám, odvolávám, odvolávám. Vadí mi jediné: že jsem si ji nepřečetla mnohem, ale mnohem dřív, je jedním slovem úžasná..
Tak přeslazené, že jsem po druhé stránce měla 100 chutí to zahodit.
Na knihu z edice Love story je to takový lepší průměr, nicméně mě to přivádí k neodbytné myšlence, že podobná literatura je jen systémovým nástrojem jak z dívek a dam vytvářet roztřesený a nadržený uzlíček nervů, kdykoliv se kolem nich vrtne nějaký třeba jen trochu přitažlivý chlap. Na to že tuhle literaturu píšou především ženy, je to dost podpásovka vůči vlastnímu plemeni ;-)
Mnohokrát jsem přemýšlela jestli paní Němotová ty holčičí cajdáčky opravdu psala (nebo je jen kryla jménem jako v případě "detektivky" Malý a velký Mefisto), jenže pak jsem si přečetla tuhle knížku a rázem mám jasno. V ní se totiž propojuje její rozjásaný smysl pro humor a hubatost jakou dodává šmrnc svým dívčím hrdinkám a zároveň tu jsou ty sladkobolné pasáže které můžou mrazit nebo jínit oči i takovému cynikovi jakým jsem jinak já :-)
Je to hezké, je to čtivé, je to originální a co jiného si člověk může nad takovou tenoučkou oddychovkou vlastně přát...
Přiznávám že mě zlákala obálka a pocit z přečtení je... no... rozporuplný. Téma bylo poměrně nadějné (taky co maj ty baby co to píšou furt vymýšlet za novoty), ale jak jsem se tak prokousávala dějem připadal mi stále více šroubovaný. První půlka měla ještě celkem šmrnc, ale druhá se tak divně klikatila a kdyby to nebylo ušmudlaných 180 stran, ani bych snad nechtěla vědět jak to skončí. Samozřejmě happyendem, abych teda úplně neodrazovala ;-)
Tak jsem si to po letech zase přelouskala a i když na jednu stranu přiznávám, že je to nepochybně stejně čtivé jako když mi bylo telecích 16 let, nepamatuji se, že bych měla tehdy tak obrovskou chuť vzít do ruky červenou tužku a sekat jedno přeškrtnutý véčko za druhým. Asi za to mohou učitelské geny, ale množství tiskových chyb v této knize předčilo dokonce i produkci od Talpressu a to už je opravdu co říct. Nemluvě o překladu, z kterého máte někdy dojem že se o něj postaral Google překladač, když měl hodně špatný den.