puml komentáře u knih

Začínám být zřejmě, co se týče díla VN, lehce sentimentální. Ale je to skvělá kniha, takřka esenciální Nabokov. Všechna jeho velká témata jako paměť, posedlost, "téměř obyčejné šílenství", dějiny téměř zapomenutých věcí, literární eskamotérství a hravost, znejišťování vypravěčem, a především ten ironický humor, někdy tedy dosti literátský, ale baví mě objevovat ty zasuté mnohoznačnosti. Mně to bavilo velmi, zároveň vcelku chápu to rozkolísané hodnocení zde. Tenhle pozdní Nabokov je ale podle mě skvělý a je to taková třešnička na dortu pro ty, co přečetli jeho předchozí romány a povídky. Abychom zůstali ještě u těch otřepaných přirovnání (na víc se holt nezmůžu, nejsem VN), tak román je jako krystal, jako zrcadlící krystal se spoustou faset. Navíc je to taková malá autorova summa. Je to jedna z těch knih, které lze číst opakovaně. Nemůžu jinak než dát plný počet a doporučuji.

1 02.10.2023

Hodnotím vydání z RR z roku 2020. Nejkrásnější kniha roku? Dobře, obálka se povedla, má to takový ten francouzský švih. Ale ten text... Totálně zprasená záležitost. Proč to měl potřebu někdo dělit do dvou sloupců na stránku, to nechápu. Vydání z Trigonu je v tomhle ohledu čtivější a navíc má pevnou vazbu, takže se v ní i lépe listuje. Jinak co do obsahu je to taková malá monstrozita v tom nejlepším slova smyslu. Vskutku vyčerpávající studie, kde už jen k dokonalosti chybí seznam Rimbaudových "latrináží". Doporučuji.

Autor patří rozhodně k těm nejlepším současným českým dramatiků. Forman a Mikymauz na přebalu naznačují, že to bude opět notně absurdní. A je to tak, zase pěkně fortelně se experimentuje, tu se objeví Mikimauz aby si převzal FAMU, tu se podíváme do očistce, kde náhle stopli grant na nový Havlův a Vachkův opus a odskáče to žel i Formanův Amadeus 4. Škoda té politické žvanírny o disentu a pseudodisentu (zajímá to dnes ještě někoho?), toho je tady nějak moc. Jsou tam paradní štěky, ze kterých se dao podle mě vytřískat víc. Ale i tak fajne.

26.09.2023

Poezie s ozvuky dětských příběhů alá Obbecná škola nebo Bylo nás pět. Celé se to odehrává v okolí Hládkova v Praze během 50. let. Má to až románovou atmosféru. Moc pěkné počtení. Určitě se do Hládkova ještě vrátím. Doporučuji.

1 26.09.2023

Výborný výbor, básně jsou řazeny tematicky a dávají tak poznat autorovo zrání jako básníka se zájmem o Vysočinu a její pohnuté osudy a příběhy. Jak je napsáno v doslovu, originalita Doležala je v tom mísení stylů. Najdou se tu ozvuky Reynka, Demla, Zahradníčka, ale i Haška, Hrabala a kramářských písní. Doporučuji.

2 26.09.2023

Knihu jsem koupil od autora. Pozadí knihy je vcelku jednoduché, autor nechce nic mít s Dánským státem a jeho vykořisťováním a tak napíše ostrý pamflet (eseje to totiž moc nejsou) a následně se přesune do Prahy, kde autor očekává, že bude mít klid na psaní... Nevím, mě ty lamentace, že je něco prohnilého ve státě Dánském, moc nebraly. Pár citací Havla, ok, proč ne, ale tak nějak mimoběžně, jako celek je to pak takové nijaké. Setkání s autorem bylo ale docela fajn, i když mi tu knihu možná trochu moc nutil... A já podlehl a koupil si ji, i když jsem ji vlastně ani moc nechtěl.

23.09.2023

Sci-fi to moc není, rozhodně bych to nedoporučil klasickému vyznavači sci-fi. Pokud ale budeme za sci-fi považovat třeba takový seriál Mladý papež od Paola Sorrentina pak by se dal označit za sci-fi i Řím bez papeže. Je to v podobném duchu, jedná se spíš o teologickou sci-fi. Spousta esejistických vsuvek na téma katolictví včera, dnes a zítra. Bavilo mě to docela dost, i když přiznávám, některým těm debatám jsem příliš nerozuměl, ale skalní katolíci si tenhle román užijí. Morselliho psaní má něco do sebe a taková ta jemná ironie v každé druhé větě, to se mi líbilo. Taky si myslím, že se tímto kouskem inspiroval právě Paolo Sorrentino při tvorbě Mladého papeže. Jan XXIV. má docela podobný styl jako seriálový Pius XIII.

1 14.09.2023

Dosti rozporuplná kniha. Grafické zpracování je za plný počet. Pěkné kresby i malby. Samotné literární zpracování je ale diskutabilní. Je to další v řadě z velké části kompilovaných knih z Tolkienovy bohaté pozůstalosti. Je to vlastně kronika druhého věku, kde v centru stojí Númenor a jeho historie, respektive výčet vládců a nejzásadnějších událostí.

Jako proč ne? Mám tenhle způsob psaní rád, ale je tu trochu problém, že se nemůžu zbavit pocitu, že to celé stojí tak nějak na vodě, rozhodně daleko víc než v Húrinových dětech i Pádu Gondolinu. Jde občas o soubor textů, z nichž mnohé by asi sám Tolkien jen těžko autorizoval k vydání, jako varianty a náběhy, úvahy a koncepty, útržky z dopisů atd. Když vezmu třeba Húrinovy děti nebo Pád Gondolinu, tak to je vždy nějaké ucelené téměř románové vyprávění, které stojí v popředí. Tady je to víceméně spousta fragmentů, které sice skládají ten úžasný svět a obraz Númenoru, ale na druhou stranu celek vlastně nenabízí o mnoho víc než text z Nedokončených příběhů a Silmarillionu. Dokonce bych si dovolil kacířskou myšlenku, že méně je v tomto případě více.

Je to pro mě ale i tak srdcovka a jsem rád, že kniha vyšla. Tolkiena a pak Tolkienova současníka Mervyna Peaka považuji i při té současné záplavě různých pseudofantasy za naprostý a nepřekonaný vrchol žánru. Rád jsem v Númenoru pobyl a užil si ten Tolkienův lakonický, ale přitom básnický styl psaní, navíc ten překlad je opět parádní. Po pravdě musím napsat, že i kdyby vyšly knižně od Tolkiena popisky z ubrousků pod pivem z jeho oblíbené hospůdky The Eagle and Child, tak bych asi neváhal a koupil si ji. Nemůžu než doporučit, ale není to bez výhrad.

7 14.09.2023

Skvělé eseje a krátké povídky, které jdou až na dřeň. Život v NY pro začínajícího spisovatele byl (a stále asi je) místem s elektrizující atmosférou plnou nápadů, jen najít ten správný způsob, jak je zaznamenat. Problém trochu je, že v tý frontě na úspěch stojí fůra dalších potencionálních spisovatelů, a vy a vaše bolístky a "velký" příběhy vlastně moc nikoho nezajímají, pokud se tedy zrovna neznáte se Seanem (Pennem), Robertem (DeNirem) nebo Jeffem (Bridgesem) a nemáte v záloze nějakou společnou pikantní historku. Michael Greenberg nepopisuje, kterak se stal úspěšným spisovatelem bestsellerů a koho všechno potkal při cestě za úspěchem. Ne, je to zpověď autora, který vlastně nikdy pořádně neuspěl, průměrného pisálka z NY, kterých je tisíce, zručného řemeslníka a příležitostného ghostwritera, kteří přežívají víceméně za přispění notné dávky štěstí, sebezapření a alkoholu či jiných návykových látek. Vše podáno s potřebným nadhledem a ironií. Autorovo psaní připomíná Josepha Mitchella a trochu i Paula Austera. Za mě skvélá četba, kterou možná ne každý ocení, je to hodně o NY a jeho atmosféře. Kdo tam někdy chvíli pobyl (a já měl to štěstí že jo), ten bude k hodnocení téhle knihy asi o něco shovívavější. Procentuálně tak 88%. Doporučuji.

14.09.2023

Na český poměry hodně dobrý povídky, možná někdy trochu moc nostalgický nebo sentimentální, ale není to bez důvodu. Ta neukončenost mi nevadí, naopak to je devíza povídky, jen naznačit situaci a nechat ji takříkajíc otevřenou a zející. Jen tak dál. Doporučuji.

2 07.09.2023

Asi nejlepší nebo nejexotičtěji působící sbírka Michala Maršálka. Část Křehký jak bronz (Cesta do Beninu) působí jako takové malé africké zjevení. Sbírka se také vyznačuje pěkným grafickým zpracováním a výtvarný doprovodem desítkou obrazů Jakuba Špaňhela. Doporučuji.

03.09.2023

Rétorické finesy a humor, který do velké míry vychází z nechtěných jazykových přežbleptů. Líbilo se mi velmi. I na pohřbu může být veselo, tedy, pravda, jak pro koho...

2 01.09.2023

Těžká kvalita prakticky všech povídek. Nejsou to úplně klasické horory, spíš bych to označil za metafyzické horory v lehce absurdním oparu. Autor má blízko ke klasikům "podivna" jako je Kafka, Beckett, Buzzati nebo Borges. Obecně mi to připomnělo latinskoamerické autory jako J. J. Saera nebo kubánského autora lehce sureálných hororových povídek Virgilia Piňeru. Ze současných mě napadá spřízněnost s povídkami Mariany Enríquez a s temně lákavými filmovými vizemi Davida Lynche. Umný žánrový mix a svěží hororové počtení. Doporučuji.

2 29.08.2023

Výborná sbírka civilní poezie. Doporučuji.

1 29.08.2023

K Rybářovi jsem se dostal přes Lairda Barrona, kterého jsem předtím četl, a jenž Langana uvádí jako svého spisovatelského souputníka. Nemám příliš v oblibě tento typ "lovecraftovského" hororu, ale napsané je to velmi dobře a čtivě. Kniha má tři části z čehož první a třetí je příběh Abea a Dana a druhá je vyprávění jedné hodně dlouhé a zamotané historie místa zvaného Dutchman´s Creek.

První část je asi nejlepší, to když ještě nevíme, o co přesně půjde. Navíc truchlení a psychologie obou hlavních protagonistů vystihl autor dost hodnověrně. Druhá, historická část, je podstatně slabší, a to jak stylem vyprávění, tak celkovou pozvolna notně béčkovou atmosférou. Tahle část má okolo 150 stran, ale mě přišlo, že i 50 by bylo až až. Skoro bych chtěl napsat, že kdyby tam tahle část nebyla, nebo jen pár stránek z ní, tak by to bylo jen ku prospěchu věci. Třetí část se vrací k našim hrdinům a uzavírá tenhle hororový spektákl.

V rámci žánru asi velmi dobré. Já se ale řadím spíše k občasným čtenářům hororů, a když už horor, tak preferuji spíše kratší a zhuštěné příběhy, jaké píše třeba Brian Evenson, které nejsou tak spektakulární. Ti kdo mají rádi HPL ať si přidají hvězdu navíc. Za mě jsou to jen silnější tři hvězdy.

1 26.08.2023

Tak se nám tímto svazkem uzavřelo nebo možná spíš cele otevřelo dílo Karla Šiktance. I když, kdyby se mělo cele otevřít, tak by musely vyjít i ty rané sbírky, které ale autor odsoudil k zapomnění. Chápu, ale na druhou stranu, myslím si, že i ta mladická socíkovská rozjuchanost nějak k tomu dílu tohodle klasika české poezie patří. Že to jsou sbírky v duchu doby, není důvod, proč je nevydat. Naopak, právě proto by se měly znovu vydat a třeba i s kritickým doslovem, který by objasnil autorovy pohnutky k sepsání těchto dobových kšaftů. Ale rozhodnutí autora nelze než respektovat. Jinak tenhle závěrečný svazek je taková ta Šiktancova klasika. Zajímavá je úplně poslední báseň s názvem Konečná. To je zřejmě nechtěný autorův testament.

Takže komplet je uzavřen. Je to zvláštní zjev tenhle Šiktanc. Pěkná slovotvorba o tom žádná, ale upřímně, mě osobně nijak výrazně nezasáhla vlastně žádná jeho báseň. Nejsou tam slabá místa, ale ani nic, co by ve mně nějak víc zarezonovalo. Tak si říkám, že možná osobnost Karla Šiktance byla víc, než jeho poezie. Ale těžko říct, já se s ním nikdy nesetkal, ale znám pár lidí co ano a všichni říkají, že to byl v rozhovoru hodně zajímavý chlapík, který sršel ostrovtipem, a který dokázal ve svých více jak 80 letech přepít i ty nejkurážnější pijany, aniž by to na něm bylo nějak výrazně znát. Tolik legenda.

2 24.08.2023

Náhodný výběr z knihovny. Dobří překladatelé i dobré povídky ze současné, nebo téměř současné Číny. Lehce přízračné, kafkovské, mysteriózní ale i hravé, parodické a notně ironické. Nejlepší mi přišla hned ta první povídka o bohovi, co spadl z nebes do jedné polozapomenuté vesnice. Všechny ty povídky mají vesměs kritický podtón a svou tu zjevnější nebo jemnější alegoričností popisují pro našince někdy notně bezútěšný (ale přitom lidsky srozumitelný) stav čínské společnosti. Jen je mi záhadou, co je to vlastně za antologii a za autory. O autorech tu totiž nepadne ani slovo, což je trochu škoda. Možná je to ale záměr, těžko říct...

1 24.08.2023

O chlup sabší než Černá hora, ale i tak skvělá a hlavně chytře napsaná žánrovka s umanutým "ananasem" v hlavní roli. Trcohu ve stylu True Detective, ale tak nějak drsnější a s větší dávkou černýho humoru. Doporučuji.

2 23.08.2023

Skvělá žánrovka, která nezapře jak vliv noirových klasik alá Raymond Chandler, tak vliv Cormaca McCarthyho. Skvělý žánrový mix a literární lahůdka. Doporučuji.

1 12.08.2023

Nečekaně hluboká poezie. Jako temné hlubiny jezer očekávání a snů. Připomnělo mi to Valenteho a Robaynu. Doporučuji.

1 06.08.2023