puml
komentáře u knih
Dál – dál a dál
João Guimarães Rosa
Rosa snad nenapsal jedinou slabou věc, nebo aspoň všechno to, co vyšlo v češtině je naprosto úžásná četba. Tato nevelká novela zasazená, jak jinak, do prostředí mýtického sertaa v brazilském vnitrozemí je další ukázkou Rosova mistrovství. Přímočarý děj, který je u Rosy základem kvalitní četby, která nenudí. Rychlý spád a především vynikající psyhologická drobnokresba postav, vystižená pomocí rádoby nepodstatných a všedních deatilů. V neposlední řadě je to opět samotné sertao se svou mýtickou atmosférou. Sertao jako hlavní protagonista defakto všech Rosových románů. Místo, kde čest a hrdinství mnohdy splývá se zbabělostí, pochybnostmi a zákeřností. Místo, kde si i ďábel musí dát pozor na kejhák... Doporučuji.
Burití
João Guimarães Rosa
Burití přináší opravdu magický zážitek z četby, ale není to magický realismus jako například u Márqueze nebo jiných latinskoamerických autorů. Jedná se o zvláštní, dusný, exotický styl s množstvím expresivních popisů, šerosvitných nálad a celkově velmi erotickou atmosférou. Vše působí vyváženě a plyne jako klidná řeka s množstvím nebezpečných vírů. Některé popisy jsou natolik autentické, že má čtenář pocit, jako by člověk zrovna stál uprostřed rozpáleného sertaa. Postavy a předměty se jako by rozpouštějí v horku a noc přináší smutek a odevzdání se do chladné náruče hvězd. O příběhu tahle knížka moc není, ten je dost jednoduchý a celkem přímočarý, ale už jen pro tu náladu, jemnou psychologii a nádherný jazyk (naprosto zasloužená Magnesia Litera za překlad) se vyplatí se ponořit do magického světa postav žijícíh v sertau, tam u palmy Burití... Doporučuji.
Důkazy spojení
Raúl Rivero
Nekompromisní odsouzení režimu na Kubě, který již desítky let likdviduje jakýkoliv projev svobodomyslnosti či jen náznak kritiky nebo nespokojenosti s tamními poměry. I přes celkově skličující dojem, který člověk při čtení jednotlivých minipříběhů získá, jsem se několikrát neubránil úsměvu, i když hodně strnulému. Snad ani Kafka nebo Orwell nepředpokládali některé bizarnosti, o kterých se člověk v této knize dočte. Namátkou jen třeba příběh Snílek z Boniata, ve kterém jistý Ibrahím vypráví v parku svým známým z práce sen o moři a zvláštní cizí lodi, kterou ve snu viděl. Druhý den zatčen a následně odsouzen za pokus o nelegalní opuštění země. Mým nejoblíbenějším příběhem je ale rozhodně Zátiší s jídelním lístkem, ve kterém je několik receptů, jak připravit vydatný řízek ze slupek od greapfruitu nebo sekanou ze slupek od banánů. Delikatesa prý také jeden čas byla pizza z čeveným barvivem místo protlaku a rozpuštěnými, vydatně osolenými kondomy místo sýra. A to vše se zapíjelo (zapíjí) "značkovým" alkoholem Hozený záda, Cukrouš, Páleňák nebo Stažený kalhotky... No a my tady přemýšlíme o tom, jestli si ugrilujeme spíš biftek z argentinský nebo brazilský hovězí, a jestli to budeme zapíjet francouzským nebo snad raději italským vínem... Doporučuji především pánům Babicovi a Pohlreichovi;-)
Jonášovo znamení
Thomas Merton
Zápisky Thomase Mertona o životě v klášteře působí v dnešní hektické době jako zápisky z jiného světa. Mertonovi zápisky jsou stručné, mnohdy lakonické, ale o to působivější je popis jeho přijetí až k postupnému začlenění do komunity řádových bratří. Merton také popisuje nástrahy života v klášteře a i přes horoucí víru dává v některých zápiscích nahlédnout do hlubin duše a pochybností o svém údělu. Zápisky jsou prosty mentorování a citových výlevů. Místy bude, a to především laika, kniha trochu nudit svými popisy různých mší a všech těch úkonů spojených s údělem života v klášteře. I některé teologické problémy jsou laikovi těžko srozumitelné, ale na druhé straně právě to je součást života (mimo jiné) za klášterními zdmi. Doporučuji.
Sněžný part
Paul Celan
Pro mě bylo shledání ze Celanovou poezií iniciačním zážitkem. Verše o bolesti, ztrátě, smrti, smutku se nečtou lehce, ale výpověď je to naprosto upřímná a jde takříkajíc až na krev. Jediná výtka je z mé strany k překladu. Ten je trochu tendenční a daný především osobností překladatele. Tím nechci samotný význam překladu snižovat, naopak, je to mistrovská ukázka překladatelského umění Ludvíka Kundery. Celanovy básně se bytostně vzpouzejí nějakému definitivnímu zařazení a jednotnému překladu. Což je vidět dobře na překladech básně Fuga smrti, jejíž několik verzí je dostupných i na internetu. Slyšel jsem nedávno interpretace některých básní od Radka Malého a ty svým překladem posouvají významy některých básní více směrem ke spiritulní a duchovní poezii, namísto zažité spíše surrealistické interpretaci Ludvíka Kundery. Pro srovnání by bylo tedy jedině dobře, kdyby vyšel (a on snad opravdu vyjde) nový překlad Celanovy poezie z "dílny" Radka Malého.
Výbor Černé vločky v překladu Radka Malého vyšel u Archy v roce 2015 - viz můj komentář k němu.
PS - I přes další překlady pro mě zůstává překlad Ludvíka Kundery "nejautentičtější" a nejvíce zakotven v přímém prožitku doby a jazyka. Je to dáno jednak určitou spřízněností překladatele a autora, a jednak i citem pro zvukomalbu. Ale je to spíš můj osobní vhled než fakt. Překlady Radka Malého jsou, myslím si, v lecčems přesnější, ale prostě mi nezní, nerezonují ve mně tolik, jako ty Kunderovi.
Básnické spisy
Bohuslav Reynek
Kritické vydání všech sbírek Bohuslava Reynka v jednom svazku v krásné úpravě a s velmi dobrým doslovem Mojmíra Trávníčka. To mluví za vše.
Odlet vlaštovek
Bohuslav Reynek
Nejintimnější a zároveň asi nejlepší sbírka Bohuslava Reynka. Reynek neměl rád, když se jakkoliv teoretizovalo nebo mluvilo o jeho díle. Nebudu to tentokrát činit ani já. Doporučuji.
Propast propasti
Vladimír Holan
Poslední dvě sbírky, které autor schválil k vydání, než se po smrti dcery úplně odmlčel. Vynikající básně, do kterých je těžší proniknout, ale o to víc se zarývají pod kůži. Chce to jim dát čas. Já sosobně jsem Propast propasti dvakrát vrátil zpět do knihovny po pár přečtených básních, protože jsem jim vůbec nerozuměl a pročet jsem se k ní opět až po několika letech, kdy mě její podivná obrazotvornost naprosto uchvátila. Chce to trpělivost a řekl bych, že spíš nočního čtenáře. Rozhodně to není poezie do hospody, na pláž a na jiná veřejná místa, i když proti gustu.. Její síla se ale vyjeví spíš v tichosti a plném soustředění na četbu. Samotnou kapitolou jsou pak grafiky Bohuslava Reynka, které básně doprovázejí, a jež si Holan přál užít výslovně pro tento poslední svazek, jako hold jednomu ze svých nejlepších přátel a příznivců, s nímž se paradoxně nikdy nesetkal (viz Bohuslav Reynek Korespondence). Vzniká tak ojedinělé setkání dvou solitérů české poezie, potažmo grafiky, v jediném svazku poezie Vladimíra Holana. Neznám lepší doporučení.
Pivovarnictví
Ladislav Chládek
Pro všechny ty, kdo se chtějí o pivě a vaření piva dozvědět víc a chtějí proniknout do tajů tohoto lahodného nápoje, jenž nemusí být nutně tak fádní a chuťově nezajímavý, jak se nám některé převážně velkokapacitní pivovary snaží, svými povětšinou dost nezajímavými a často i ve výrobě šizenými pivy, neustále dokazovat. Pivo je chuťově a typově stejně pestré jako víno a především u nás v ČR si zaslouží jeho konzumace náležitou pozornost, což nutně neznamená vypít 10 a víc piv na posezení, ale třeba jen jedno, ale Ale;-)
Potkal jsem kámen
Michele Ranchetti
Vynikající výbor v překladu Zdeňka Hrona. Kdo má rád italské básníky "hermetiky" počínaje Ungarettim, ten si jistě Ranchettiho poezii oblíbí. V českém kontextu snese Ranchettiho obtížná poezie srovnání snad jen s pozdní poezií Vladimíra Holana. Pro mě osobně dost těžké čtení, protože Ranchetti neustále zpochybňuje již napsané a svým hutným, zkratkovitým stylem znemožňuje proniknout nějak výrazně do smyslu některých básní. Je to spíš o pocitu a konfrontaci se samotným bytím a jeho limity, a to jak fyzickými, jako je nemoc, smrt, ztráta blízkého člověka, tak psychickými, jako je bolest a paměť. Doporučuji.
Zachráněná slova
Salvador Espriu
Poezie Salvadora Espriu je jako sen o vodě a ohni. Jedná se o ve většině případů poezii spirituální s množstvím symbolických náznaků, které nejsou ovšem účelové a samotné básnické obrazy působí jako vzpomínka na nějaký dávno zapomenutý sen.
Kdo chodí tmami
Aleš Palán
Osobně jsem Petrkov navštívil a setkal se s Jiřím i Danielem Reynkovými. Nezapomenutelný zážitek. Ta atmosféra. Ten, jak se říká, génius loci petrkovského zámečku a okolí tam stále ještě je... Krajina do sebe usebraná a svému osudu ponechaná... Krásné je i knihkupectví a zároveň nakladatelství Petrkov v Havlíčkově Brodě, ve kterém pracuje snad již pravnučka pana Reynka. Nemohl jsem jinak, než si koupit na památku Kašpara z hor v překladu Jiřího Reynka. Samotnou knihu Kdo chodí tmami výborně vystihují příspěvky "kní". Doporučuji.
Chrám plný květů
* antologie
K tomuto výboru je škoda každého slova navíc. Průzračnost, jednoduchost, prostota a hloubka čiší z každé zde přeložené haiku. Opět vynikající překlad pana Antonína Límana, díky kterému našlo do češtiny citlivého překladatele množství zajímavých japonských autorů a především pak komplet sbírka starojaponské poezie Manjóšú. Doufám, že pan Líman vydrží v plné síle aspoň do stovky, a že se dočkáme ještě mnoha dalších podobných knižních skvostů. Děkuji pane Límane. Doporučuji.
Bělejší než sníh
Tadeusz Nowak
K tomuto výboru jsem se dostal víceméně náhodně, ale o to víc mě potěšil snový a imaginativní styl Tadeusze Nowaka. Básně plné imaginace, kterou lze nejlépe přirovnat k snově nostalgickým, mýtickým výjevům z obrazů Marca Chagalla. Jeden z mých nejoblíbenějších výborů z vynikající edice poezie Plamen. Doporučuji.
Magnetický bod
Ryszard Krynicki
Polská poezie byla do češtiny vždy hojně překládaná, ale v posledních asi dvaceti letech vyšlo převážně jen několik výborů z básníků jejichž styl se vyznačuje převážně civilismem a tematizací současného života. A tak potěší, když malé nakladatelství Protimluv vydá ve velmi dobrém překladu takto objemný výbor tvorby jednoho z nejzásadnějších polských básníků, jehož poetika se na jedné straně vyznačuje civilním a někdy i lehce angažovaným pojetím, ale na druhé straně je Krynicki zvláštním způsobem básník spirituální a duchovní. Nejedná se však o lacinou spiritualitu viděnou ve všem a všude, ale o těžce vydobytý okamžik prozření, objevující se a mizející v tu nejméně očekávanou chvíli. Doporučuji.
"Slepé? Hluché? Němé?
Nepochopitelné?
Je. Bolí."
Umění 20. století
kolektiv autorů
Skvělá publikace, která představuje v ucelém a komplexním přehledu umění 20. století, a to i s přesahy do nových médií, které razantně ovlivňují podobu dnešního umění. Samozřejmě se nejedná o nějaký vyčerpávající výklad, to by ani rozsah knihy neumožňoval, ale v zájmu čtivosti a množstvím informací je to ideální start pro ty, kteří se chtějí orientovat v hlavních proudech a vývojových tendencích umění 20. století bez - pro laika někdy nadbytečných - přesahů do mnohdy těžkopádné teorie obrazu a médií. Doporučuji.
Světové literatury 20. století v kostce
Ivo Pospíšil
Výborná příručka a nezbytnost pro všechny, které zajímá literatura 20. století. Na poměrně malém prostoru neuveřitelné množství zajímavých informací a tipů k četbě. A to je asi hlavní problém této jinak skvostné publikace, a to sice její malý rozsah. Bohužel, je to zatím jediný "komplexní přehled" hlavních proudů literatury 20. století v několika vybraných zemích. Doufám, že do budoucna vyjde nějaká ucelenější a komplexnější kniha o literatuře 20. století alespoň v rozsahu knih, které vycházejí o umění 20. století - viz vynikající kniha Umění 20. století: http://www.databazeknih.cz/knihy/umeni-20-stoleti-115307. Doporučuji.
Dvě smrti - Příběh koně / Smrt Ivana Iljiče
Lev Nikolajevič Tolstoj
Nejlepší, co jsem zatím od Tolstoje četl. Krátké, výstižné a naprosto pravdivé. Doporučuji.
Totální chaos
Jean-Claude Izzo
Parádní neo-noir román z francouzské Marseille. Kniha má vynikající děj a spád a je svým způsobem víc o městě a jeho kultuře než o samotném zločinu, který je jen symptomem tohoto dekadentního ráje, ve kterém se mísí desítky kultur z různých koutů světa. Hlavní postava vyšetřovatele Fabia Montaleho je naprosto perfektní a patří k mým největším oblíbencům mezi inspektory.. a možná je i tím největším.. Hořký příběh, ve kterém se jako ve správném noir románu vypije kotel kafe a vykouří stovky cigaret, s pochmurnou, melancholickou atmosférou potlačované bolesti. Už se těším na pokračování s názvem Chourmo. Doporučuji.
Nebezpečné touhy
Konstantinos Kavafis
Zprvu jsem ke Kavafisovi přistupoval s ostychem. Všude množství aluzí na antickou kulturu. Příběhy, které staví více na pocitu než na ději. Ale postupem času jsem se do Kavafise pročetl až do té míry, že se stal jedním z mých nejoblíběnějších básníků a v pomyslné řecké triádě přeložené Růženou Dostálovou: Seferis, Elytis, Kavafis je Kavafis svou průzračností a až asketickou pečlivostí mým největším oblíbencem. Doporučuji.