Básnické spisy

Kniha obsahuje úplné básnické dílo Bohuslava Reynka z celého jeho tvůrčího období šedesáti let. Druhé souborné kritické vydání se pokouší podat co možná ucelený obraz o tvorbě jednoho z nejsvéráznějších a nejsugestivnějších českých básníků s výborným výsledkem, a před čtenářem tak defiluje široké pásmo ryzí, hluboce lidské a osudové poezie. 2. vydání. -- zdroj: www.kosmas.cz --...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26433/basnicke-spisy-26433.jpg 523
Žánr:
Literatura česká, Poezie
Vydáno:, Petrkov
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
mirektrubak
21. května

„Sníh padal, plachým k pokoji
a mocným k pokoře.
Slétli se vrabce do chvojí
a chrastí na dvoře.

Drobounké vtiskli šlépěje,
když na sníh sedali -
sníh, oblak naděje
na mrazu úskalí.

Tu bylo v sněhu mnoho hvězd
a lidská stopa jediná.
Zářily květy ptačích cest,
zmizela dědina.

Jediná stopa dítěte
jak větev povadlá
vtiskla se v běli zakleté,
v tání se propadla.“

Jsou básně, které jsou jako hrst barevných konfet. Jsou básně, které jsou jako přitulení plyšového medvěda. Jsou jiné, které jsou jako údery kladiva, a ještě další zase připomínají precizně poskládané origami. Číst si verše Bohuslava Reynka je na první pohled jako osamocený pobyt uprostřed nehybné, tiché přírody. Jenže to je jen první dojem - ve skutečnosti se pod zdánlivým klidem přírodní a náboženské lyriky skrývá živá a těkavá energie a velké množství různých pocitů. Stačí se do světa jeho poezie ponořit a nechat ji na sebe působit, nespěchat. Výsledek bude stát za to. Alespoň u mě to tak bylo.

Četl jsem letos už třetí souborné dílo českého básníka (ti další byli Jirous a Zahradníček) a Reynek je jednoznačně nejvíc konzistentní. Už na startu své básnické kariéry si vybere dvě témata, Boha a přírodu, a drží se jich celý život. Dějiny jdou kolem, nacismus a nástup komunismu ovlivňují i jeho život, ale na jeho tvorbě to je patrno spíš okrajově. To se mi zdá hodně sympatické, že si najde v životě to důležité a zůstane tomu věrný. Bůh a příroda, dvě zásadní věci, které se navíc často slévají a působí jako dvě strany jedné mince.

Já jsem se seznámil s Bohuslavem Reynkem v devadesátých letech, ve formě zhudebněných děl (zaslouženě proslulá Iva Bittová a nezaslouženě zapomenutá kapela Pluto) a mnohokrát jsem si od té doby říkal, že se musím na jeho tvorbu podívat důkladněji. Tak jsem rád, že jsem dluh splatil.
V prvních Reynkových básních mi trochu skřípala už nepoužívaná slova (jejichž význam jsem si musel občas dohledat), formy slov („všickni“ a „okeán“...) a taky velmi časté používání přechodníků, ale nevadilo to příliš. Ve sbírkách napsaných po roce 1948 se do autorovy tvorby dostal melancholický, zádumčivý tón, což jeho básním dodalo na síle a poslední sbírky se mi tak líbily nejvíc - vím, že to zní docela krutě, člověku Reynkovi jsem určitě nepřál konflikty s komunistickým režimem, ale jeho básním to, myslím, prospělo.

„Dni všední, kříže, pátky,
a kde jsou neděle?
Únava, tíseň zmatky,
kdekterý krok je vratký,
kam prchli andělé?

Měl Kain už v lůně matky
znamení na čele
a osten Abelova vraha?

Zda Kainům nikdo nepomáhá?“

buccaneerka
01.08.2016

Bohuslav Reynek je ojedinělým českým básníkem 20. století. Jeho básně nutí k zamyšlení, často se objevují motivy domova, přírody a křesťanství. Pro Reynka je přirozené vnímat Boha všude a ve všem. Jeho básně jsou čtivé, krásné a hluboké.

puml
16.04.2013

Kritické vydání všech sbírek Bohuslava Reynka v jednom svazku v krásné úpravě a s velmi dobrým doslovem Mojmíra Trávníčka. To mluví za vše.