Paulus.1987 komentáře u knih

Jednoznačně pětihvězdičkové ohodnocení. Nemohu se ubránit srovnání s Čapkovými Hovory s T. G. Masarykem, čímž samozřejmě nechci a ani nemohu srovnávat tyto dvě osobnosti otce a syna, natožpak jejich přínos pro naši zemi. Pan prezident Masaryk byl filozof, proto pro mě bylo místy obtížné se v některých jeho myšlenkách a názorech orientovat. Naproti tomu myšlenky pana ministra Masaryka byly právě vzhledem k jeho osobitému (dalo by se říci prostému) stylu vyjadřování skvěle srozumitelné. Byly to myšlenky plné moudrosti, laskavosti, lidskosti, a v některých případech také humoru, takže jsem se při četbě nejednou nahlas zasmál. Například hned na začátku, kde Masaryk definuje nekonstruktivní kompromis aneb jak sedlák zvolil zlatou střední cestu... :-)
Pan Fischl stvořil úžasné dílo, které v budoucnu rád znovu otevřu. Pokud si je nepřečtu celé, tak jím budu aspoň listovat.

8 05.10.2017

Když jsem Bílého tesáka četl před mnoha lety poprvé, nijak zvlášť jsem z něj nadšený nebyl. V dospělosti jsem dal Jacku Londonovi druhou šanci v podobě románů Tulák po hvězdách a Martin Eden, které mě pro změnu zaujaly velmi. Rozhodl jsem se tedy k Bílému tesákovi vrátit s tím, že v něm třeba najdu něco, co jsem tehdy jako kluk najít nedokázal. A stalo se...
Stejně jako ve dvou zmíněných románech "pro dospělé", ani v tomto totiž autor nevykresluje lidskou společnost v dobrém světle - první člověk udělá z hlavního hrdiny tažného psa a rváče, aby jej nakonec zradil a prodal, druhý člověk z něj udělá krvelačnou bestii pro potěchu davu a třetí člověk mu sice daruje lásku a domov, udělá z něj věrného hlídače, ale také v něm de facto postupně dusí jeho přirozenost.
Tak nějak jsem doufal, že na konci uvidím Bílého tesáka opět svobodného zpátky v divočině, ale nestalo se. Na druhou stranu chápu, že použitý happy end je zvlášť pro mladé čtenáře asi veselejší a stravitelnější. I tak jsem ale velmi rád, že jsem dal románu ještě jednu šanci. A třeba ne poslední.

9 29.09.2017

Už dlouho se mi nestalo, že bych dokázal polovinu 350 stránkové knihy přečíst za jedno odpoledne. Román je neuvěřitelně strhující - jednak kvůli ději, který má spád, a také díky krátkým kapitolám, ve kterých se vypravěči/hlavní hrdinové střídají.
Podle mého názoru nemá smysl uvažovat nad tím, jestli je tento román lepší nebo horší než V šedých tónech. Oba romány jsou skvělé, každý z nich vypráví trochu o něčem jiném, ale jedno téma mají společné - neskutečné lidské utrpení způsobované jinými lidmi.
Přemýšlím, co mě vlastně vede k tomu takové knihy číst. Zřejmě v koutku duše cítím jakýsi morální dluh vůči těm lidem, kteří byli nuceni popisované hrůzy prožít. Občas není špatné si něco takového přečíst, aby člověk zůstal nohama na zemi. Třeba knihu jako je právě tahle.

12 20.09.2017

Po historických románech nesahám příliš často, ale když jsem tu u Ranhojiče viděl tak skvělé hodnocení a velkou spoustu nadšených komentářů, nedokázal jsem odolat.
Románu se nedá moc co vytknout - rozsáhlý, ale přesto skvěle čtivý příběh, touha hlavního hrdiny po vědění omezovaná náboženskými dogmaty, špinavá středověká Anglie, v mnoha směrech vyspělá Persie... Jednoduše skvělé a zajímavé.
Přesto si neodpustím menší kritiku. Jediné, co mi na knize vadilo, byly detailní popisy erotických scén, které se mi poněkud barvily do "odstínů šedi" a do historického románu mi moc nezapadaly. Možná budu za puritána, ale myslím si, že kdyby autor tyto scény jen taktně naznačil a zbytek nechal na čtenářově fantazii, kvalita románu by se tím rozhodně nijak nesnížila.

10 28.08.2017

Každý čtenář má občas potřebu sáhnout po nějaké odpočinkové, méně náročné knize. Já jsem ve svých 30 letech sáhl po Ivanhoeovi, kterého jsem naposledy četl na střední škole. Z pohledu čtenáře 21. století by se dala knize vytknout spousta věcí, které uvedli někteří čtenáři - určitá naivita, nelogičnosti - např. že hlavního hrdinu v převleku poutníka na začátku příběhu nepozná ani vlastní otec, ani jeho milá, atd. atd. Já jsem bral v potaz to, že čtu historicko-dobrodružný román, který byl napsán v 19. století, a knihu si užil. Užíval jsem si příběh, nádhernou češtinu překladu pana Krause, krásné černobílé ilustrace, zažloutlé stránky, které knize dodávaly punc starobylosti. Zkrátka a jednoduše, tahle je kniha je buď pro staromilce, nebo pro pamětníky dob, kdy mladý čaroděj s kulatými brýlemi v literatuře pro mládež dosud neexistoval.

6 27.08.2017

Kdysi jsem viděl filmové zpracování, které jsem považoval za kvalitní, a vzhledem k velice slušnému hodnocení knižní předlohy jsem se rozhodl, že si ji také přečtu. Kniha je zajímavá v tom ohledu, že příběh popisuje pohledem devítiletého chlapce, proto se svým stylem psaní podobá knize pro děti. Hlavní hrdina okolní události vnímá svýma očima, nerozumí jim, nechápe pravý význam toho, co se kolem něj děje... ale dospělý čtenář alespoň částečně znalý historie samozřejmě ví a chápe. O to víc šokující je závěr. Stejně jako mnoho dalších čtenářů si knížku umím skvěle představit ve školních knihovnách základních škol. Jednoznačně doporučuji knihu i film.

8 12.08.2017

Stejnojmenný film mám na DVD již několik let, ale dosud jsem nenašel odvahu se na něj podívat. Udělal jsem tedy kompromis a v Levných knihách jsem si za 89,- Kč koupil Kaplického román (tímto děkuji Levným knihám, že se u nich dá nakoupit také kvalitní literatura, v mém případě např. Orwellovo 1984). Knihu jsem četl zhruba týden vesměs po večerech a zcela poprávu se zařadila mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četl. Dá se říct, že vše bylo již napsáno ostatními uživateli. Podobnost s politickými procesy v 50. letech 20. století je víc než patrná. Pouze by mě zajímalo, jestli to byl autorův záměr, nebo náhoda... Nicméně problematika manipulovatelného stáda, které je schopné věřit naprostým nesmyslům odporujícím zdravému rozumu, je podle mého názoru bohužel stále aktuální.

26 30.06.2017

Teprve moje druhá kniha od Arthura Haileyho, přičemž tu první (Detektiv) si budu muset přečíst znovu, jelikož si vůbec nepamatuji, o čem byla. Už je to spoustu let...
V tomto románu se setkáváme s osudy několika lidí, které spojuje pobyt či práce v jednom hotelu v New Orleansu a jejichž příběhy se na konci knihy krásně uzavřou. Jedná se o pohodové a nenáročné čtení, ve kterém nechybí nástiny vážnějších témat jako je morálka a odpovědnost za své činy, ale i rasová segregace v 60. letech. Určite ne poslední Haileyho kniha, která se mi dostala do rukou...

"Jednou za čas, řekl doktor Ingram, člověk musí zvážit to, co chce, proti tomu, v co věří... Vy jste to, McDermotte, neudělal, když jste k tomu měl příležitost. Měl jste moc velký strach o tenhle hotel, o své místo... Ale někdy člověk dostane další příležitost. Jestli se to stane vám, využijte ji."

12 10.12.2016