opic 12 komentáře u knih

Jen jsem se narodil, studená sprcha. Chlapče, chlapče, kam jsi se to dostal, to jsem neměl tušení, že je život mrcha, chlapče, chlapče, kam jsi se to dostal ...
Ten čas ,ten čas, neúprosný čas. Jen se narodíš, ortel vynesen. Osud zpečetěn.
Krevní msta. A život jde dál. Tikot hodin. Slyšíš ?? Udělej si čas. Pochybuj, přemýšlej, dělej člověče. Třicet dní. Odpočet běží.
Kdo to vymyslel ?? Je to užitečné, má to smysl. Prý tomu je na chlup, 500 let. Kvůli identitě a jiným věcem. Berličky pro lidi ,opájet se a přitom žít je tak snadné.
To není kniha ,to je dokumentární veledílo. Malé rozsahem, obrovským drtícím přesahem, až k podobenství o lidské zvůle ,síle spoutanosti tradic, původních zvyků, přesvědčení či nemožnost vymanit se z okovů.
Budete kolečkem. Jste součástí. Jste stát ve státě. Nebude to příjemný.
Užívejte si to. O to více blíže k uvědomění, že se vlastně nemáme zase tak špatně. Jako přesvědčení to není marný.
Ten neúprosný čas. Ta představa neodvratného. Den nadešel. Chce se křičet. Náhle.
Výstřel ...

5 17.01.2024

Když se v Kongu ozve gong, pozve opice tygra na ping-pong.
Začínáme odlehčeně a to se vzápětí změní.
Vypravování vypadá zpočátku dobrodružně. Cesta do pravěku se, ale nekoná. Spíše něco ve stylu cesta do země Mašukulumbů, alias ,Doktore,jedete letos zase do Afriky ? ,Doma bude, už se narajzoval dost ,odvětí manželka.
Kdo touží po napínavém příběhu s prvky dobového jiskření s nádechem cestopisu, bude nejspíše zklamán. Robinson odjel na dovču a Pátka nechal doma.
Plaviti se na parníku proti proudu řeky bude vyžadovat zpomalení nejenom kontaktu očního s mihajícím textem mezi řádky vyžadujícím dosti čtenáře soustředěného. S přibývajícími stránkami se ještě více bude zpomalovat,téměř se plavba zastaví. Atmosféra dostane ráz hloubavého psyché ,pitvajícího jakési zlo, (snad) skrytém v Africké džungli. Co když ten bubák je skrytý v nás ? Přijel s námi a vlivem okolností - nááá-ro-díííl se ? Vykvet nám z lůna a rostl ? Pohnutky jistě netradiční. Taková cesta v parníčku v parném rovníkovém létě z člověka leckdy může stvořit ?? Něco. Co Vás čeká dále, si jistě znamenitě dokážete objevit i užít sami. Návrat k nám, poněvadž v tom jedeme všichni, nemusí být příjemný.
Literární rozbor a interpretací prý může být mnoho, tvrdí teoretici z literárních klubů i hájů.
Conrad a jeho Srdce temnoty je očividně zásadní dílo nejenom minulého století. Číst mezi řádky a spoustu věcí si domýšlet v nedořečených takřka leckdy snových pasážích, zejména v závěru hypnoticky jinačí forma vyprávění ,může působit skoro jako hádanka. Kdo se dostane do srdce temnoty a neztratí se,možná nalezne klíč. Dokud se příběh nestane skutečností. V jiných časech. Na jiném místě. S jinými lidmi. Člověk však zůstává. Zůstává sám. Samota není hrozná. Je šílená.

9 11.01.2024

Tak to řekni. Mám. Řekni to.
Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct.
Že při četbě Ammanitiho se cejtím líp.
Řekni mi mámo, ty přeci všechno víš a všechno znáš to, co je kolem nás ,tak řekni mámo jak vypadá čas.
Jak řeka, když proudem se valí, jak z oblaků, když padá sníh.
Jak bouře ,jež slyšet je zdáli, jak pláč ,co se proměnil v smích.
To tak zní čas ,to tak zní čas ...
Ammaniti je zajímavej. Tak samozřejmě Ital :) Ted se raději budeme bavit ve smyslu ,zajímavej jako spisovatel.
Vezmu tě a odvedu tě pryč. Už při prvním seznámení trefa do černýho.
A potom nic. Nic ve smyslu,nemůžu nic dalšího od něho sehnat.
Vyprodáno ! Antikvoše zarytě mlčí. Hlídací pes zase na oplátku knučí.
A tu se najednou zjevil. V jazyce slovenském,ale nakonec proč ne.
Když musíš milý čtenáři,tak prostě musíš. A po těch letech čekání ...
Vo co kráčí se dozvíte z anotace. Pohled očima kluka tu samozřejmě byl vícekrát. Jenže tu je to takové prekérnější zajímavě zamotané. Veselé neveselé. Trpké hořce rozpálené z Italského venkova. Tam na jihu život byl pro mnoho lidí mnohem těžší. Pravdu neví. Říká se to.Bojím se skoro říct. Někdy až taková nehezký nepěkná věc. Zpočátku naivní pohled upřímného kluka. Jak stránky plynou, čím dál tím více skličující nálada. Na někoho může působit dozajista až na těžký splín. Autor jako Ammaniti dokáže zaujmout a způsobem jakým to dělá je vždy velmi silným zážitkem. Je jednoduše zajímavej. To slovo vlastně nikdy nepoužívám, co se týká spisovatelů všeobecně :)
Pro mě tuplovaný zážitek v jazyce našich susedov. Tak snad nebol zážitek tolik zkresleny a celkom som si to naozaj i užil.
Kniha se dá zhltnút za takové den nebo naozaj maximálne dva.
Dakujem,to je všetko.
Horké léto tenkrát v sedmdesátém osmém.

6 10.01.2024

Čarokrásné městečko v nostalgických vlnkách hřejivých jásavých i v čarosmutných časech nastávajících.
Strýček Pepin jak ho známe z filmu. Na druhou stranu také někdo úplně jiný. Více vrstev a hlavně to člověčenství které ho obklopuje. Živel tajfun dozajista jedna z nejsilnějších postav.
Pepinovi tu je asi dáno nejvíce prostoru. Samozřejmě je to malý Bohoušek. Tatínek s mamkou a další. Hřích zapomenout na neurotického dědečka. Jeho uragány vzteku a naráz klidové období, aneb - :) - každá bouřka se přežene,patří též k nezapomenutelným.
Možná srandovní, ale taky vlastně hořké. Hrabalovská přikrášlená poetika, jednoduše neodolatelná.
Už od první kapitoly s tetováním proslulé kotvy a jak to celé dopadlo, je pravděpodobnost, že s nimi , se budete cítit příjemně.
Veselé příjemnosti leckdy zlobivého dětství v kontrastu válečného i poválečného žití, kdy úsměv leckdy střídá v časy vážnější. Poslední kapitola v kontextu vyústění celé knížky je mistrovská. Čas ten se zastavil.
Staré Havránek se chtěl nechat přejet kvůli sbydlení anobrž souloži, jeho žena při sbydlení jedla jablka a tak Havránek si vzal prášky na spaní a lehl si na koleje a usnul a ráno se probudil a kolem néj jezdily vlaky, oni totiž tu kolej opravovali a zavedli jednokolejnej provoz a tak starýho Havránka nepřejeli, protože podle spisku páně Batisty má býti soulož v posteli a v tichosti a soustředění, ne aby přitom baba práskala jabka ...
samozřejmě by se dalo pokračovat dále. Košatý sloh Hrabalův a co dokáže napsat jen sám život. Čeká to na Vás, vítejte v dobré společnosti :)

9 09.01.2024

Co je pro mě Čaroděj a sklo ?
Především autor ve výborné formě. Bude to znít už skoro jako klišé,v té nejlepší formě v rámci celé tvorby.
I když a to úpřímně přiznávám,moc se mě nechtělo vracet ve vzpomínkách na pistolníkův počátek. Chtěl jsem putovat dál v pustinách,neopouštět partu.
Místo toho se mám soustředit a naladit se na docela jiný příběh,dejte pokoj :)
Ano a to je právě to. Tato kniha by obstála i jako samostatná storka.
Bylo by nošením dříví do lesa, ale jen tak ve zkratce.
Prokombinovanost děje je velkým plusem. Přehršel postav a silných charakterů a jejich vykreslení. A nakonec velký nával kolotoče emocí.
Ve finále se tedy podařilo a asi po sto a něco stránkách si mě tenhle mix žánrů dokázal znovu omotat.
Když říkám mix,něco na způsob,ehm. a bylo to tu vesměs napsáno již mnohokrát.
Něco ve smyslu fimového Excalibura a to bez mečů. Spíše ta mystika ap. Westernová atmosféra dolarové trilogie a zejména epika Hodného,zlého a ošklivého prodchnutá s Vášní v srdci. Zvláště milostná linka tzv. až za hrob. Budto to znáte a nebo toužíte prožít. Fandíte a věříte jim jejich city, vášnivě matoucí a opravdovou nefalšovanou lásku bez kýčovitých kudrlinek. Zároven s předzvěstí něčeho zlého a osudového.
Čtyřka s čarodějem to nakonec i tentokrát dokázala.
Jestli se bude další cesta ubýrat na sever či jih a nebo úplně někam jinam zatím netuším,ale již ted je jisté,že vše se ubýrá směrem k dalšímu dílu.

11 08.01.2024

22.12.23
Svatá je hodina,čas znovu začíná,noc voní růžemi,tak sladce,že se mi plakat chce radostí,že dýchám a že sním,že čistá je široká,cesta člověka.
Někdy nelze život pochopit. Proto čteme.
Jsme dělníci ve sběrně starého papíru. Po celý život poznáváme,učíme se. Ztrácíme se. Mizí me. Šumí me. Bude to stačit ? ? ?
Štíhlá brožůrka,neb rychlé čtení samotě uškodí. Hrabalovsky poetické melancholické pábení. O údělu a smyslu vskutku Sisyfovském.
Chce se ti dýchat dýchej. Chce se ti žít žij. Tu káru potlačíme dál.
Nehodí se možná,ale ten smutek na nás leze.
Po včerejším smutném činu u Rudolfina je to pro mnoho lidí o to těžší.
Kdo trhá nit života,nežije,slepý je,voda je vylita,my tančili jsme dosyta,nekonečný vesmír,za mraky zářící,na síle tajemství,havrani plující.
Samota hlučná příliš.

10 22.12.2023

16.12.
Za oknem prší. Celý den zataženo.
Co zbývá ? Spousty času pro pár řádků do deníku.
Jsem z nich vyždímanej. Chci se ztratit. Někam. Aspon na nějaký čas.
Tak rád bych jel na ty hory. Stejně nepojedu. Vím kde mě bude líp.
Mamka nic nepozná. Nějak to udělám. Nějak to dopadne.
Každý jsme sám. V podstatě. Nezbývá mnoho času. Zítra je taky den.
19.12.
Odloučení. Odloučení.
Mamko věř mi, že jsem se snažil. Dělám co můžu.
Kéž bys spatřila tu krásu. Věci jsou nepopsatelné. Slasti. Svéhlavé rozptýlení. To je má jediná výhra.
Odloučení. Odloučení.
20.12.
Jsem ve sklepě. Ve skrýši. Ničím nerušené zimní prázdniny. Nic se nemůže stát ...
21.12.
Vypravěč Ammaniti je úderně svěže minimalisticky boží. Překládala Eva Zaoralová.
Připomínka = až vylezu za týden ze sklepa, sehnat další :)

4 21.12.2023

Vlaky sledované ostře.
Už jen ten krásně zvučnej název.
Text ubíhá pohybem rychlíku.Napomáhá tomu i útlý rozsah, ani nestíháte počítat šranky podél kolejí.Hrabalovské vyhýbky nemusí být pohodlné pro každého cestujícího.Pozvolné střídání vjemů i střípky ze života postaviček nabírá rychlost a spěje k poslední zastávce, tam v dáli.Za kopcem.Na konečné.
Známý příběk dospívání.Jiskřivě eroticky zabarvený.Hledání rozpaky flustrace pochybnosti.Spousty smutných těch pravých věcí o nás.Samozřejmě i líbivé úsměvné líbezné chvilky se objeví z hvizdem výpravčího hubičky.O lidech, človíčcích, kteří ne vždy nemají na semaforu zelenou. O to jsou krásnější ryzí upřímnější uvěřitelnější a zaryjí se pod kůži.
Květnatá souvětí , prostředí i drobnokresba situace.Vyplívají z děje, jakoby samy říkali "na detailu záleží". Tohle přeci znám,řekne-li si čtenář.Tak spisovatel,může bát spokojený a hrdý zároven.
A potom se to stalo...stal se mužem.Miloš Hrma to dokázal.Byl štastný...pod hvězdami všemi.Co na to Mášenka ? Vzpomínka na plot.Zůstává nekonečná.Ještě předtím je tu však ještě jeden obraz.Nezapomenutelný moment :
... a já zvedl zelenou lucernu a vlak se rozejel a Máša se znovu na mne přitiskla,tak se přitiskla,jako se musely na sebe přitisknou naše dětské fotografie,aby při sobě držely a Máša mne políbila a pak se chytila železné tyčky a vyhoupla se na stupátko,na prsou ji modrounce svítila služební lampička a já stál,oněmělý,mprotože jsem cítil,že jsem opravdovým mužským....
Vana,holuby,smějící se bestie,razítka atd. Spousty a vlastně na každé stránce nezapomenutelných rezonujících emocí.
Útlá nabitá knížečka pro příjemný večer. Na mechanickém návěstí je volno !

14 20.12.2023

Tohoto dobrodružství se může zúčastnit téměř každý.
Nepotřebujete znát pravidla. Předpokládá se , čtenář již znalý předchozích dílů netřeba nic vysvětlovat. Vzhůru na rampu - kloboučku hop !
S kloboučkem můžete být v klidu , pustiny jsou tu , stačí se jich dotknout.
Nemám problém s prvním ani s druhým dílem.Směs žánrů to se musí nechat, čtivé jakbysmet, vtahující ostošest.
Spíše se moc nekamarádím s fantasy žánrem ap. Elfové,obři,mluvící fauna, znáte to.Právě to byl ten důvod proč jsem se temné věži jako takové zpočátku vyhýbal.
V pustinách se začíná právě tento žánr a jeho prvky více objevovat.Naštěstí to zatím není nic tak pro mě rušivého ba právě naopak je to pohlcující a hezky to do sebe zapadá.Tento svět a ačkoliv není zrovna přívětivý určitě to je sama radost ho obývat.
Kniha je rozdělena na dva vcelku samotné díly.První je Kingovsky typicky rozvláčný.Což v tomto případě není na škodu.Jednoduše by se dalo říci jde o dost to nejlepší z Kinga :) Je to v podstatě rozjezd pro gradující část druhou.Žánry se střídají,napětí střídá smršt emociální.Vypravěč si Vás vodí za ručičku, prostě mu zobete z ruky. Fandíte té partě a čím dál víc jsou sympatičtější poté co již jste společně prožili. Samotný děj si Vás ochočí.Nemá tudíž cenu cokoliv prozrazovat a o zápletce se zminovat. V rámci série a jak tvrdí série již znalý.Zde se jedná prý o díl průlomový. Mě se třeba líbí jak je každý doposavad jiný a navzájem se celkově liší. Nejenom mixem žánrů ,ale jako celkově u Stephena. Co mě u něj kolikrát vadí, tady ho skoro nepoznávám :) Uvidíme , našlápnuto má parádně. Ted před dalším dílem a ten třetí je tak mimořádně otevřený ,to se jen těžko odolá. A to se pustil do pokračování po hodně letech.
Co naplat : kloboučku hop !

10 19.12.2023

Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši.
Najíti za horou když někdo čeká nás a uhodnout kde srdce skrývá se a buší.
S Johnem a Billym sejít se u baru po náročném dni na ranči u sklenky pálenky v tomhle pajzlu na rohu ulice.
Prohodit pár krátkých slov s barmanem Cormacem a nebo s místními zajít na kus řeči. Zavzpomínat na ztracený svět dávno před námi.
Prolejzat vobčas do hampejzu pro trocha vášně a kdo ví i trocha něhy.Mechiko volá ....
Další den pro další dobrodružství.Co nám to stádo zase přichystá.Jen ne obyčejný rutinní den.
Vyslechnout spousty hlášek i přemítat vo životě.Ženských.Kamarádech.Co je nového.Co se přihodilo.Na pokéc.
Celkem spokojený život ? a mohl být ještě spokojenější.
... tam hlína voněla lidská bolest srdce a duše tak marně toužily.
Ten malý domek.Tam co smích mohl vyprávět.Co jiný příběh stát se mohl.Dětský smích ani pláč nikdy nezazní.
Mladík s jednou slečnou v podzimní nostalgii v zašlých hájích toulají se.
Kytaru srdce zdvihni a hrej. S kytarou s pentlí v okraji.
Neplač.
Umírej.

7 12.12.2023

Magický štrúdl od Kinga.
Základní kostra děje není zdánlivě vůbec příliš složitá. A přesto to je docela vše složitě popsáno :) Mnohovrstevnatost jedničky pistolníka se obrací v prach na pobřeží západního moře. A přesto mnoho vstev najdete i tady.
Ostatně se to dalo očekávat,další díly tu mají červená hodnocení i všeobecně přijímaný jásot :)
Přímočarý děj má však grády. Autor si tak přidává do štrúdlu rozinky a ořechy.
Prolínání času a prostředí.
Z toho by jeden byl paranoidní, ostatně i na to tu je zaděláno.
( zdravíme - :-) - P.K.Dicka )
Postav a jejich podvědomí. Barvitě vylíčené a zajímavé přednosti i neřesti všech zúčastněných ,to je ta správně přidaná ingredience se skořicí do předem ostrouhaných Kingovských jablek. Dělá to tak neodolateným způsobem,že mu i lescos odpustíte. Jemnounce slabší třetí vchod dveřní by chtěl promáznout.
Čtivost a to i v rámci neutuchající tvorby je závratná.
O napětí samozřejmě není nouze. Kopec originálních nápadů.Vizuálních vjemů prostupují ze stránek do čtenářské mysli. Pokaždé se těšíte až se vrátíte do tohoto světa a necháte se jím obklopit.
Pistolník rozhodně přilnul k srdci. Mirek Dušín si dává vagace,nic není černobílé. Jako on i ostatní si vytrpí své. Metafora putování za lékem na svoji nemoc a všech jejich strádání i soužením.
Vždycky je na místě vzdát hold a to i spisovatelům všeobecně, jak jenom udržet prazvláštní změt (bordel) a hodit to na papír.To je to umění co nás nepřestává fascinovat. Obzvláště u takových mohutně rozjetých sérií podobně jako u této s věží temnou v nedohlednu.
Stephen a jeho štrúdl jako o babičky.
Když se ohlédnu za Třemi vyvolenými, tak obstojí velmi vysoko i v rámci celé Kingovy tvorby ( mnou zatím přečtené ) i jako samostatná kniha velmi vysoko.
Zatím se daří udržet propečenou pozornost. Doufejme,že ji udrží i nadále.
Už se těším na babčáky bramboráky zmrazky kramfleky sejkory cmundy striky.

V Pustinách.

7 23.11.2023

Kiss miao kitty minka bishito mish anebo hezky česky čičí
Doporučuje se předem nakoupiti zásobu kočičích jazýčků.
Jestli jste tedy napojeni a není Vám cizí manga s láskou ke kočičákům a k čtyřnožkám všeobecně jste tu vítáni.
Fanoušci Džundži Ito nečekejte nečekejte vyloženou hororovou šlehu.
Víceméně popisný komiks o stereotypu se soužití člověka s jeho domácím mazlíčkem.
Kresba přesná a věrně vystihuje to co asi většina chovatelů dobře zná.
A právě i proto dokáže jistě vyloudit nejeden úsměv na tváři.
Navíc by se jistě dalo označit nálepkou autobiografické. To se počítá.
Něco málo přes sto stránek se tu muselo kapánek naklonovat o pár kočičích pacek navíc. Čili nad dopisy diváků a otázky pro autora jsou nicméně příjemným granulákem a kapsičkou v jednom a jistě ho každý Mikeš ocení.
Tajný život mazlíčků (ne pro každého) jednoduše pro číču :)

4 21.11.2023

Putování,putování,putování za prací.
(cože za prací ? Ale neboj)
Před sluncem nás klobouk chrání.Mech je naší matrací.
Ne nebojte se děcka necvokatím nespoileruju ani jsem na cestě nepotkal Lotranda ze Zubejdou.
Prostě a jednoduše nevycházím z údivu.
Od Carrie k Billy Summers a co dál Kingu máš mi ještě co nabídnout ptal jsem se před pár týdny sám sebe.Bubáky a strašení až tak nevyhledávám a rozhodně nikdy nebudu mít Stephena v knihovně komplet.Takže co bude dál ... O existence Temné věže jsem samozřejmě věděl,ale doslova ji schválně ignoroval. V povědomí,že to nebude pro nic pro mě.Pár řádků přečtených kdesi na webu rozhodlo jinak.Přeci jenom to zkusím i když je to dosti rozsáhlá záležitost.Sáhnu po prvním dílu a uvidí se.
Verdikt je na světě.Sorry Kingu a Bachmane to jsi stvořil ty ? Vždyt se to Vám ani moc nepodobá ? Stalo se nečekané.Líbilo se a to moc.A to prý jednička je nejméně oblíbená.Pokud byla jednička špica co potom další díly,když jak tu většina čtenářů jsou lepší ?
Míchanice všeho od magismu realismu,hypnotického tripu,snového a něčeho co se jmenuje Salvádor Dalí.A to je pořád málo.A spousta zrcadel a odrazů od jiných.
Samotné vyprávění na cestě o cestě s jakousi skládankou o minulosti. Víme že nic nevíme a to děj pohání stále za horizont všedních dní.Zvláštní směsice čehosi.Dystopický western ? Fantasy no to snad ne.Někdy to spíše působí jako jakási meditace křížená s odyseou.Zdánlivý čurbes na přeskáčku a těžší orientace mezi odstavci to je ta pravá šleha na dlouhé chladné večery.Žánrově to zaškatulkovat jak snadné a prosté.
Kde jsme se to octli.V kterém čase a které světě. Kdo je ten a kdo je onen.Jen na málo dostanete odpovědi.To je ta esence která mě držela v napětí z očekávání.Na konci nevím vlasně neví téměř nic.Nejkrásnější na tom je,zatím mě to vůbec nevadí.
Načal jsem něco zvláštního a nepopsatelného.
Opus magnum ? Fajn,když myslíte.
Temná věž je mnohem dál než se zdá.

10 15.11.2023

Večerníček o zmuchlaných mapách,zmačkaných lidských uzemí.
Žádný otevřený sex. Žádný šulínek ani piškotky.
Jeden mord nic víc :-D Pst nikomu ani muk.
Samota odloučení zůstávají.
Postava jménem Houellebecq jako třešnička.
Autor si hezky se čtenářem hraje.
Lítá v tom. Dojde i na věci onaké jaké by jste od něj nečekali.
Zdánlivě jinaký román.Michela H.,ale rozpoznáte hned.
Je prostě svůj.
Pasáže intelektuálních úvah v menšině,více příběhu.
Spisovatel vykoupaný v očistné lázni si dozajista užívá.
Nezlobí neštourá nenasírá uklidnuje.
Samozřejmě pokračuje ve svém určitém stupni výtečného náročnějšího psaní.
O čem se zdá umělcům,malířům,spisovatelům ...
Snad ještě není vše jenom o penězích.

4 14.11.2023

Na Mars padají kapky deště.
Prší a prší.
A nějak smutno mi je. Už zase smutek na mě leze,jako když se po ulici s mrtvým rakev veze.
Ale s mrtvým zajdou za roh a pak sejde z očí.
.......
Již od první povídky je tu lidský zápal k poznávání a objevování.
Co čert (pardon) člověk nechtěl.Něco se pokazí,něco se zvrtne.
Kolonisti dobyvatelé. Místní domorodé obyvatelstvo. Připomíná vám to něco.
Od napsání knihy se toho moc nezměnilo.
Víra v lidstvo ? Naděje v lepší zítřky ? Možnosti tu jsou.
Tak jak to napsal jenom on.
Nastoupíme do rakety a zaletíme si třeba o víkendu někam u Kolína k vodě. Tak jak to přeci dělávají lidi.
Archaicky působící vyprávění nezacházející do detailů popisných kompozic krajiny a nebo technických Clarkovských vymožeností.
Astronomické objevy i vědomosti to co známe dnes ?
To tu není potřeba. Mars je zrcadlo Země. Co víc si přát.
Přímočaré bez všelijakých odboček a komplikovaností mnohovrstevnatých story vymožeností pozdějších scífek.
Bradburyho nostalgicko malebně poetický jazyk toto nepotřebuje.Povídky na sebe (zdánlivě) nenavazují.
Přitom je to důmyslně kompaktní a živoucí historie.
Pozdější téma z 451 stupnů Fahrenheita tu také vystrkuje růžky.
Od každé další povídky padá velmi silná tísnivá atmosféra.
Ba co více,až téměř beznadějně temná.Je to v podstatě líbivá klasika,ale silně skličující. Melancholie post atomového věku.
V době vydání. Co jiného čekat po dvou velkých válkách či nastupující studené ? Optimismus ?
V současnosti jsme na tom samozřejmě lépe. Vlajky duhy vlají nad hlavami.
Knihy přeci nekončí v plamenech a na indexech.
Martanská kronika je hrubě neaktuální a není se čeho obávat ??
.......
Prší,prší na vrcholky Olympů.
Mně ten smutek neodvezou mně holt schází kočí.

14 13.11.2023

Billy. Čistič Billy !
Co si dáme ? Po dlouhé době si dáme instantního Kinga.
Pozdější a vlastně z tvorby nedávné.
Neúnavný průvodce po temných vodách lidských skutků a nejenom to.
Neskutečný pracant psaného slova. To všechno mu nelze upřít.
Vyprávět to on dovede. Zapůsobit taktéž.
Do té doby než se krapítek začne zadrhávat. A čeho je mnoho toho ...
Kingovci ráčej vodpustit :)
U něj vždycky zamrzí jak mrhá. Na postavu vrší příběhy a děj samozřejmě košatí ale tolik materiálu a postav o kterých už do konce leckdy neuslyšíme. Vymýšlí příběhy a přitom samotný děj stojí v zácpě.Je totiž červená. Takřka přemrštěnost.Uvěřitelný svět který dýchá a jistě funguje ale ? Typická Kingoušova ukecanost a rozvláčnost.
Ano a právě tolik uznávaná i uctívaná.
Načež se rytmus vyprávění dostane někam a efekt neočekávanosti je tu.
Žádná pátračka sledovačka vyšetřování a útěk. Klišé se nekoná.
Je to něco podobného když jste poprvé koukali na Hitchcockovo Psycho.
Děj se přeladil a tvůrce si vás pěkně šoupnul na lopatu.
Pokračování se nese v jiném duchu a tempu. Zahlcenost a rozvláčnost je ta tam.
Kudy kam mistře ? A jak to celé skončí ? Nápad byl a nějak to splácat dohromady.
A o tom to je. Drží to jednoduše pohromadě a nepustí.
Napětí a chemie mezi charaktery umí. Co naplat zase ledacos odpuštěno.
Nadržuju co se dá dělat. Asi i proto jak se mu podařilo vykouzlit příjemný uspokojivý (slza ukápne) závěr. Sympatická storka. Billy šel po těch zlejch vo tom žádná.
Tak zase někdy.Nechám se zlákat

11 31.10.2023

Stmívá se nám dřív.
Čas nadešel.Osvětlených dýní.Pestrobarevných lebek.Ztracených dušiček.
Není příhodnější začít si s temným karnevalem právě v tento čas ?
Je to doufám jasné.Nikdo menší než právě R.Bradbury,se bude pokoušet nahlodat zdánlivé bezpečí u Vás (nejenom) doma.
Poněvadž je to nejenom skvělý vypravěč,ale i zdatný povídkář.
Na malé ploše pár ztránek,leckdy dokáže vykouzlit úsměv,obavy,strach,překvapení a nejenom to.
Nejde však o nějakou prvoplánovou hrůzu a strašení jako takové.Ray je přeci jenom jiný level.
Všechny ty věci jsou tak součástí našeho světa.Uvědomujeme si je a stejně tak dobře víme a známe.Jen nám leckdy nejsou příjemné.Součástí putování nic menšího než naší existence.
Svíčka zatím hoří,mihotající plamínek ...
Obdivuhodná dílka tak jako Emisar.Dále pak Kostra,Skleněná nádoba,Jezero,nebo třeba Usměvavý lidé.
Prozrazovat cokoliv netřeba.
Poetika a zvláštní pochmurnost na čtenáře dolehne ve většině povídek.
Když už se smrákalo a blížil se soumrak knížky i posledních stránek.Doléhala atmosféra povídky Ústav o to více.
Melancholická rozdvojeně smrtelná záležitost.
Stále vidím Annu,jak se dívá z okenního víklenku,čelo přitisknuté na sklo a hledíc ven na oblohu a temnou ulici ...
Závěrečná drtící mexická povídka - Další v řadě.
A o čem pojednává ? O smrti přeci dětátka kůzlátka.
Věřte,jsou tam místy i veselejší kousky.
Dia De Los Muertos.Jack Skellington.Dušičky.Samhain.Atd.
Jedno mají společné.Svíce s plamínky.Úcta.Oslava.
Vzpomínky na věčnost.
Bradburyho Temný karneval k tomu ladí dokonale.

5 30.10.2023

Stádo boží udržuj bez poskvrny !
Kniha se skvělým nápadem a myšlenkami v ní.Jak jinak - nadčasové.
O jedinečnosti a zázraku.
Když hustí většina nějaké dogma,ještě to neznamená jedinou pravdu.
Sympatický počin,který schazuje druhá část+nedotažený závěr.
Téměř po deseti letech čteno podruhé,v hezky vyvedeném druhém vydání.
Jakési bezčasí po jakési katastrofě.
Norma budiž blahoslavena !
Komunita lidí a v ní další (utajená se zvl. schopnostmi) a nějaké jiné frakce okolo té hlavní,které tu hlavní napadají atd.Ta hlavní je takzvaná nejsvětější ze všech.Ti vyvolení.Co se domnívají,že na chlup vědí a znají záměry toho nejvyšího maséra na mráčku.
Přísný tatík,přátelský strýček,sourozenci a další.
Jakmile se ve vyprávění dostáváme do vzdálené neznámé pustiny atmoška je na ústupu.Sice děj z akční,což je dost na škodu.Tak to má,ale být.Pronásledovatelé co stíhají pronásledované,tak ti se propadnou do nikam.Pak už se řeší kdo z koho a jak to celé tak nějak dopadne.
Zničehonic se zjeví ...
V čistotě je naše spása.
Druhá polovička kapánek nevyvážená.Vždyt jenom kolem těch schopností by se dalo malinko vytěžit příběhově více.Něco málo přes dvěstě stránek,nu což.Sorry Wyndhame.Jakoby mu docházel dech.
I tak zaslouží kukly respekt.Jen je mám u Wyndhama z jeho tvorby,uložené až na pomyslném chvostu.
Tři pěticípé neměním :)

Romantická poutová atrakce s poetickým přesahem o zlu.
Autorovy návraty do dětství v průběhu,jak příznačném v barvách podzimu.
Ze začátku skvělé přesně v duchu příznivém,to co na Bradburym mám rád a obdivuju.
Viděno očima dvou nerozlučných kamarádů.Tatínek nakloněný mládí,v duchu Malého prince porozumění a vše glosující mudrující.
Po atmošce podzimu a bezstarostnosti mládí,přichází tajemno a různá bizardní stvoření.Fantasy se strašením.
Důraz na ZLO v mnoha podobách a stylizované do onaké dětské fantasy.Ve druhé půlce se to již mlátí hlava nehlava,vrací se a stoupá v šemožných nerovných potyčkách.Vskutku začarovaný kruh.O tomtéž a dlouho :)
Tam jsme si s mistrem nesedli.A právě tenhle styl tolik obdivovaný,podobně třebas využívá Kingáček (např. TO) nadpřirozeno vs. děti.Nejsem úplný fanda,co naplat.
Vypravěč znamenitý,jen ta storka nebyl přímej zásah.
Rozhodně se bude líbit všem,co mají rádi přesně takové.
Na další Bradburyho kousky se těším,vo tom žádná :)

6 28.09.2023

Příběh o nasranosti i nejenom o ní.
Synonyma: naštvanost,podráždění,rozhněvanost.Pojednání o dívce,co jí došla trpělivost,Vy sráči.
Carrie je z rodu rychlých kvapných uhánějících knížek.
Čte se sama,zatáhne drápky a nepustí.Pokud jste teda zrovinka na takovou knížku naladěni.Sice první vydaná od Stephena,nikoliv však napsaná.
I tak se tu dějí věci nevýdané.Čtenář,jestli se takový najde,neznalý vůbec předlohy,se již od začátku dozví,že k něčemu dojde.Vychytaně si autor pohrává s naší samotnou myslí.
Děj je kompaktní a články,reportáže,spisy nenarušují děj.Obvzláštnují předvídatelné,navíc punc originality.
Prožitek znásobují pocity se samotnou Carrie,stotožnění s ní ?
Kdo z nás nezažil kousíček ponižování,nebo náznak povýšeného chování,kamarádům,co jsou takzvaně jiní ? Spolehlivé terče pro hordu zakomplexovaných jedinců,kterým dává vyniknout parta,kolektiv jako takový ?
Ti by zasloužili ? Po zásluze dostanou na prdel ?
Nezapomenout na klima v rodině.Maminka jedna z nejhodnějších.Zapřísáhlá puritánka a kazatelka v jednom.
Vře to v nás.Pomsta na dosah.Mít tak dovednosti jako ona.
Leckdo by se mohl inspirovat,provést i bez zvláštních schopností.
Jednoduché otázky.Nejasné odpovědi.
Nebylo to,přeci jenom kapánek kruté ?
Kdo nezažil nepoznané,neví.Život může být někdy děsnej horror.
SK od začátku kariéry nepsal,jen takové nějaké onaké bezduché story.Dal do toho něco navíc.Měl za ušima to se musí nechat.
V základě prostý příběh,který se na první pohled nezdá.
Nedá spát :)

18 24.09.2023