Oookka
komentáře u knih
Citlivý člověk
Jáchym Topol
Chvílemi má člověk pocit, že čte bohatýrskou ságu, chvílemi pro změnu parodii na ni, chvílemi je to magický realismus po česku, panoptikum neuvěřitelných postav, představitelů různých typických "kmenů". Dlouho jsem přemýšlela, jak charakterizovat Topolovy popisy míst a situací, až mě napadlo slovo opulentní, taková opulentní slovní hostina. Příběh mě ve srovnání se Sestrou tolik nezaujal, ale přesto jsem se nakonec rozhodla pro 100%.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
(SPOILER) Velmi zajímavé téma, jak se vyrovnat s pobytem v cizí zemi, každá z postav představovala svébytnou strategii. Stejně jako pod vlivem uprchlické vlny z Ukrajiny, i zde jsem se sama sebe ptala, jak bych se s takovou změnou vyrovnala já. Zápletka s Pavlem mi nicméně přišla příliš krkolomná, a na rozdíl od jiných postav jsem se na konci nedozvěděla, jak se zpětně na svůj život dívá. Trochu mě zklamal i všeobecně šťastný konec.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Vzhledem ke kompozici knihy, která sestává většinou z poměrně krátkých kapitol, jde o takový kaleidoskop příběhů a postav, které přibližují život na Benecku od konce 19. století do konce 2. světové války. S hodnocením jsem váhala, kniha se mi velmi dobře četla, ale postavy postrádaly hloubku a pro toho, kdo už z daného období má něco načteno, byl jejich vývoj i konec od určité chvíle poměrně předvídatelný. Určitě ale román může přispět k odbourání černobílých pohledů na minulost.
Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách
Angela Saini
Na knihu jsem se těšila a nebyla jsem zklamaná, autorka shromáždila opravdu velké množství příkladů toho, jak byl a stále je vědecký pohled na ženy zkreslený. Trochu mě mrzelo, že někdy byla argumentace podle mého nedotažená, třeba v porovnání s knihou Silvie Lauder V pasti pohlaví. Ale rozhodně stojí za přečtení a přemýšlení. Dvě poznámky na okraj. Z různých příkladů uvedených v knize je vidět, že ani přírodní vědy nejsou mnohdy tak objektivní, za jaké se prohlašují. A za druhé, už bychom konečně měli přestat přechylovat cizí ženská příjmení, protože číst neustále Hrdyová, Gligaová apod. doslova bolí.
Vesnický román
Karolina Světlá (p)
Ke Karolíně Světlé jsem dlouho měla vztah, který má mnoho lidí ke knihám zařazeným do školního "kánonu", totiž že je to něco zastaralého, pro dnešní dobu nepotřebného. Vesnický román jsem si nakonec vybrala proto, že jsme se loni vydali právě ze Světlé na Ještěd, a také kvůli čtenářské výzvě. Ačkoliv příběh je po většinu času téměř jak z červené knihovny a rozhodování a jednání postav je pro moderního člověka někdy nepochopitelné, zůstalo ve mně po přečtení mnoho otázek, pro které si myslím, že stojí za to Vesnický román číst i dnes. Druhým velkým překvapením pro mě byl jazyk, který ač archaický, působil tak, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ve vydání z roku 2019 od nakladatelství Host je navíc bonus v podobě komentáře, který Vesnický román zasazuje do celkového kontextu tvorby K.S.