Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Liší se ženský mozek od mužského? Jsou muži od přírody promiskuitnější? Je pro kluky přirozenější hrát si s autíčky a pro holky s panenkami? Měl Charles Darwin pravdu, když považoval ženy za méně vyvinuté a intelektuálně podřadné? Britská vědkyně, novinářka a popularizátorka vědy Angela Saini v knize Od přírody podřadné zkoumá fenomén výzkumů mezipohlavních rozdílů, který od dob Darwina patří mezi nejžhavější témata vědeckého zkoumání. Kniha vyšla ve Velké Británii v roce 2017 a získala cenu Physics World Book of the Year 2017 a druhé místo v žebříčku Goodreads v kategorii věda a výzkum. Časopisy The Spectator, deník The Guardian a mnohé další ji zařadily mezi knihy roku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/385943/od-prirody-podradne-anotace-KUf-385943.jpg 4.719
Žánr:
Literatura naučná, Sociologie
Vydáno:, Academia
Orig. název:

Inferior: How Science Got Women Wrong – and the New Research That´s Rewriting the Story (2017)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách

Přidat komentář
zanetkov77
11. července

Jak se věda mýlila v ženách? Proč bychom neměli k vědeckým výsledkům vždy přistupovat jako k něčemu nutně objektivnímu a neomylnému? A. Saini ukazuje na základě mnoha výzkumů, že vnímat ženu jako „biologicky podřadnou“ není správné, že žena není nutně od přírody slabší, emotivnější nebo cudnější než muž. Ukazuje nové pohledy na věci, které byly dlouho vnímány příliš jednostranně, klade proti sobě vzájemně si konkurující výsledky výzkumů a snaží se přijít na pravou podstatu historického vnímání vrozené podřadnosti žen a nabídnout jiná řešení. Knížka je napsána populárně naučnou formou, porozumět jí tedy může každý, je čtivá, zajímavá a poskytne vám nové úhly pohledu a taky nové argumenty, pokud budete chtít někoho přesvědčovat, že ženy opravdu nejsou od přírody podřadné.

mirektrubak
13. května

„Pokud se všichni kolem nás domnívají, že jsou ženy méně rozumově založené a hůře parkují než muži, pak si do této mozaiky rádi zasadíme sebemenší kousek informace, která se nám do ní hodí a podporuje naše předpoklady. Výzkumy potvrzují, že pokud lidé považují nějaké tvrzení za zřejmé, budou je považovat i za pravdivé, ale pokud jejich představám odporuje, odvrhnou je jako pomýlené. Proto tak obtížně přijímáme studie, které zpochybňují genderové stereotypy.“

Četl jsem na tomto webu už obrovské množství zajímavých komentářů (aktuálně mám 1800 přidělených palců a ani jeden nebyl ze slušnosti nebo ze soucitu :-), ale jen opravdu výjimečně vnímám tak silný souhlas s něčím názorem, jako v případě slov uživatele Cink262 k této knize. Jen tedy u mě s tím rozdílem, že vinou své nešťastně neprůbojné povahy se principu rovnosti lidí v diskuzích zastávám obvykle pouze v duchu.

Ve vědě je předpojatost obzvlášť bolestivá – věda by měl být prostor, na který by měl být spoleh, věda by měla dávat přesné odpovědi (Pokud je má. Pokud je nemá, má přiznat, že je nemá), jinak nebude moct hrát roli arbitra a jednotlivé skupiny ve společnosti si budou tvrdit to své, bez možnosti dorozumění s ostatními (protože bude chybět zastřešující nezpochybnitelná autorita) - už teď to v naší době silně pociťujeme (viz výrok Micheala Govea při Brexitu: „Myslím, že lid této země už má dost expertů ze všemožných organizací známých pod zkratkami, kteří se neustále mýlí.“) a když by se prokázalo, že na vědecké studie opravdu není spolehnutí, ještě by to zřejmě zvýšilo naši ochotu upnout se na vlastní pudy a všelijaké manipulativní zjednodušující teorie.

Je skvělé, že tato kniha mohla vyjít a že získala obecnou pozornost, snad pomůže trochu zvýšit povědomí o tématu lidské rovnosti. Přesto jsem při čtení cítil smutek, beznaděj a dosti značnou únavu ze světa, ve kterém vládnou stereotypy tak masivním způsobem. Zdálo by se, že v komunitě vzdělaných a chytrých badatelů bude pro předsudky míň prostoru, ale zjevně to tak není. Možná je to vlastně i naopak, chytří lidé si dokážou svoje škatulky vystavět rafinovaným způsobem a vytvářet si sofistikované strategie pro vyhýbání se nezapadajícím faktům – a i zvýšené sebevědomí může být problém (Přece bych se já, při své inteligenci a vzdělání, nemohl mýlit!).
Vzhledem k tomu, že jde o sebeklam nevědomý, těžko se s tím bojuje. Řečeno slovy Paula Matthewse: „Většina lidí, myslím naprostá většina, nemá v úmyslu podvádět. Jenom se nechávají unést svým výzkumem, špatně odhadují, jak moc se jim daří odhalovat nové skutečnosti, a nadsazují význam svých výsledků“. Ach jo.

salamandrina
10. února

Zajímavá kniha a čtivě napsaná.

Cink262
02. února

Kniha, kterou bych doporučil každému, kdo se zajímá o rovnost pohlaví ve světě.

Snad o sobě mohu říci, že jsem velkým zastáncem a podporovatelem feministického hnutí a snažím se jeho myšlenky v diskuzích - ať už mezi přáteli, tak mezi lidmi, které vidím třeba jen jednou v životě - bránit. Dřív nebo později ale při takových diskuzích o rovnosti mužů a žen dojde k oboru, který není mým koníčkem a přitom je asi pro argumentaci klíčový - dřív nebo později diskuze sklouznou k biologii.
Často se mi stávalo, že oponenti docházeli k názoru typu - ženy a muži jsou prostě jiní a je to tak dobře, protože se navzájem doplňují, bohužel slovo "jiní" v tomto případě bývá použito jako eufemismus pro vysvětlení toho, že ženy jsou prostě podřadnější. Ať již sebevíc chválíme a vážíme si ženské něžnosti, půvabu a vlastně celé typické esence "ženskosti", zamlouváme to, že tím myslíme i nižší průbojnost, hloupost a především podřadnost žen vůči mužům.
Co se mi vždy zdálo být nejhorší - biologie k tomuto všemu na první pohled vede. Neznalému člověku se těžko obhajuje, že ženy jsou stejně inteligentní jako muži, když ženy mají v průměru menší a lehčí mozek než muži. To, že muži např. vyhrávají častěji vědecká ocenění nebo více excelují v matematice - to všechno se dá vysvětlit celkem hravě společenským zřízením. Ale menší mozek?! (používám jej jako příklad, podobných je mnohem víc)
Diskuze tedy vždy skončily na slepém bodě, kdy nešlo příliš vyvrátit to, že patriarchální zřízení společnosti má silný základ na biologických predispozicích.

Nicméně - je tomu zcela jinak. Kniha "Od přírody podřadné" mi dost jasně ukázala, že ženské pohlaví není ani biologicky o nic slabší a méně důležitější pro rozvoj druhů blízkých člověku ani samotné lidské společnosti. Společnost se nějak vybudovala a to tak, že v ní mají hlavní slovo muži - občas mi bylo smutno z popisů prostředků ovládání žen i jejich přirozenosti - které jsou využívány bohužel nejen v zaostalých končinách Afriky.

Feminismu se v historii podařilo dokázat, že ženy mají mít ve společnosti práva jako muži a tato práva si z větší části vybojovala, vždy tu ale zůstávala přítomna ta pachuť toho, že toto vybojování bylo spíše násilné a pouze společenské, ta pachuť toho, že ženy jsou stvořeny být podřadné a žádné volební právo či právo na potrat to nikdy nezmění.
Tato kniha ale ukazuje, že je to všechno zcela jinak, ukazuje, že i biologicky jsou si muži a ženy rovnocenní a ani v myšlení se od sebe ve své přirozenosti vlastně ani zas tolik neliší, ukazuje, že lidstvo si myslelo, že ženy jsou podřadnější, protože věda byla odjakživa - z podstaty společenského zřízení - doménou spíše mužů. A proto se i velcí myslitelé často mýlili - Aristoteles si myslel, že ženy mají méně zubů, Darwin zase, že důležité vlastnosti pro přežití se dědí pouze od otců a jakpak se to má s tím mozkem? U žen je menší kvůli tomu, že jsou obecně menší postavy, ale inteligence je naštěstí zcela nezávislá na velikosti mozku. Teď se naštěstí k vědě dostávají stále více ženy (a muži dostávají rozum) a vědecky vyvracejí předsudky založené na "přirozených predispozicích" obou pohlaví. To ale bohužel nedopomáhá k tomu, aby takové předsudky ve společnosti nepřetrvávaly. Snad proto bych doporučil knihu každému, kdo chce tyto předsudky vymýtit - nepopírám, že je to lehké, je to těžké a nevím, jestli tento boj za opravdovou rovnost máme někdy šanci vyhrát - protože vždycky je jednodušší ponižovat ty, co byly po dlouhou historii ponižovány než jim spočítat zuby, než prozkoumat jejich dědičné vlastnosti, než začít zkoumat mozek - vždy je jednodušší ponižovat druhé než přemýšlet a usilovat o nezkreslené pojetí důležitosti ženy v lidské společnosti - důležitosti, která není podřazenější ale ani nadřazenější důležitosti muže, vždy je jednodušší ponižovat druhé než usilovat o rovnost, rovnost, kterou si ženy zaslouží už jen proto, že vyplývá z jejich přirozenosti.

Doporučujeme

Opuštěná společnost
Opuštěná společnost

Štítky

ženy gender

Autor knihy

Angela Saini
britská, 1980

Kniha Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách je:

v Právě čtených10x
v Přečtených27x
v Čtenářské výzvě5x
v Doporučených8x
v Knihotéce16x
v Chystám se číst48x
v Chci si koupit12x