no.a.co no.a.co komentáře u knih

☰ menu

Foukneš do pěny Foukneš do pěny Radka Třeštíková

Četla jsem od RT všechno, abych měla o něco opřené, že píše plytce, ploše. A ouha. Po Foukneš do pěny je to jinak. Neřešila jsem už od začátku kdo je kdo a o kom se zrovna mluví. Nechala jsem se unášet tím elektrovozítkem a všemu jsem včas porozuměla, jak autorka potřebovala. Tak jak to Vlaďka postupně ze sebe s ujetými kilometry shazovala, tak bylo jasněji a jasněji. A na konci jsem byla ráda, že je to fuč. Jako ta pěna, když do ní foukneš. Jenom mráz běhal po zádech. Asi ji začnu mít ráda ;-)

12.10.2020 3 z 5


Šťastní lidé čtou a pijou kávu Šťastní lidé čtou a pijou kávu Agnès Martin-Lugand

Mělo to pěknou obálku.

20.08.2019 odpad!


Pekáč buchet Pekáč buchet Kateřina Petrusová

Ach. Snad v rámci žánru - ano. Ale plytké, až by jeden zaplakal. Jen ty koláčky, ty mě lákají.

15.02.2018 odpad!


Děti z Bullerbynu Děti z Bullerbynu Astrid Lindgren

Všechno to bylo tak zábavné a tak ohromně napínavé. A na konci ani nevím, jak mi bylo. Trochu veselo a trochu smutno a pak už jen veselo. Byla jsem malá a chtěla zažívat všechna ta skvělá dobrodružství. Teď, když jsem velká, chtěla bych být v blažené spokojené nevědomosti. No přece nikde jinde nemůžou být tolik šťastné děti, jako u nás v Bullerbynu. Všimli jste si někdo toho děsiveho stínu blížící se války?

03.12.2017 5 z 5


Babička pozdravuje a omlouvá se Babička pozdravuje a omlouvá se Fredrik Backman

Babička je záviděníhodná a Elsa je malá lvice, co se s tím pěkně pere. Nejen díky třetímu trimestru těhotenství, ve kterém jsem knihu zhltla, mé emoce bouřily - smála jsem se, plakala, vzdychala nad příběhem a chechtala se s napětím, co přijde o stránku dál. MOC se mi to líbilo. Chtěla bych pro své dítě stejné hrdiny. A postupně, díky pohádkovému Miamasu, připravit (nejen) je na šedivý svět kolem.

30.08.2016 5 z 5


Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Nejhezčí na té knížce byla obálka. Bavila mě alkoholička Rachel, v duchu jsem počítala svoje vlastní okénka, ale to je tak vše. Mrazilo mě jen ze zpytování vlastních černých dír v hlavě. A občas jsem dostala chuť otevřít si k tomu vínko - to když jsem nechápavě sledovala, kolik stran ještě zbývá a neuměla si představit, co v nich jako má ještě být. Expozice s pohledy z vlaku bohužel netrvala dlouho. Mužské postavy mi přišly nahodilé, žádné velké charaktery. Kdo je pachatelem, bylo jasné celkem brzo. Trošička ženské výzvy "Pojďme se těch hrozných mužů zbavit!" ani šolíchačka s miminama tomu velkou parádu nepřidaly.

21.01.2016 1 z 5