Necromortis
komentáře u knih
Stíny v zrcadle
Inger Edelfeldt
Kniha vysloveně pro malé gotičky :P Jako 16 letá jsem ji přečetla jedním dechem, teď, když mi je 20 pryč už mě místy poněkud nudila. Ale pořád mi to připomíná moji velkou touhu být "dárk end ívl" :)))
Na dně: Příběh jedné anorexie a bulimie
Marya Hornbacher
Četla jsem, docela dost mě to psychicky vzalo... Líbí se mi, jak je autorka upřímná a nebere si servítky, všechno napsala narovinu (např. "ve 12 letech mě zajímalo píchání") Tohle by nejmíň korektor díla dnes vůbec nepustil na stánky, pokud by to nepřepsal na něco velice spisovného a slušného.
Zcela bez tíže: Miriam trpí anorexií
Marliese Arold
Tato kniha byla v dobách mého blbnutí s jídlem mojí biblí. Dnes, když jsem ji četla, jsem úpěla nad množstvím chybných interpretací, opakujících se slov a dokonce i gramatických chyb. Podle knihy Miriam stále jen mumlala, lhala a všichni ostatní taktéž. Román působí, jako kdyby autorka věděla o problematice PPP úplné kuloví a překladatel/ka zase neuměla příliš dobře německy.
Moje krásná sestra
Brigitte Blobel
A přesně tohle se děje dnes a denně ve spoustě rodinách, někdy je to ještě horší.
Velké trápení
Helena Šmahelová
Bylo mi Jany líto od začátku do konce. Podle mě by její rodiče, hlavně tatínek, zasloužil tak akorát po držce.
I když ono ani maminka nebyla tak úplně košer, včetně té rádobykamarádky Věry. Tohle dílo je krásným příkladem toho, co se může stát, když jsou rodiče příliš sobečtí a je jim jedno, nebo ani nevidí, že jejich srágory na děti působí. Omlouvám se za hrubší slova, ale je to tak.
Žena roku 1900
Helena Šmahelová
Taktéž má nejoblíbenější kniha. Vím, co je to žít s alkoholikem, který jen slibuje a není ničeho schopen, natož se postarat o rodinu, takže jsem s Růženou stoprocentně soucítila. Bylo mi dost líto, že nezůstala svobodnou, či že se jí nepodařilo prchnout s Pavlem. Kniha je krásným a čistým náhledem do bývalé doby; nadchla mě i jako příznivkyni secesní módy.
Ztracené dny
Robert Reger
Tahle kniha se mi líbila od začátku až do konce, nicméně další tři, které přišly po ní už pomalu působily, že je autor/ka potí z posledního -stejně tak, jako Relikvie Smrti od Rowlingové. Poslední kniha Emily Strange byla už naprostá blböööst.