mlovesreading komentáře u knih

Mé první setkání se Sepetysovou bylo velký dobrý! Odehrává se v době španělské diktatury po druhé světové a stravitelným způsobem ukazuje části historie, které jsou možná tak náplní pár hodin v dějáku. A jasně - ta romantická linka tomu hodně pomáhá. Dovedu si představit, že se k ní ještě někdy vrátím a přečtu si jí znovu. Za mě fakt spokojenost a možná sáhnu po starších knihách od Sepetysové.

1 09.11.2020

4,5*

Stejně dobrý jako první díl. Opět YA contemporary, co není jenom sluníčko, ale zabývá se něčím, co nějak přesahuje. Bude vás držet a nepustí vám, dokud nedočtete poslední stranu. Letos je to jedna z mála knih, která mě fakt zaujala a bavila natolik, že jsem prostě musela číst.

Místa bolela a v jiných jsem se zase viděla. Sice jsem nebrečela, ale rozhodně má potenciál vás absolutně rozložit! Zároveň vás přiměje přemýšlet a třeba si i víc dávat na určité věci pozor.

No, a Rev je prostě láska.

1 08.10.2020

Z Balady jsem měla velké obavy - co když z toho bude druhé Prokleté dítě? Původně jsem ani neplánovala číst, ale nakonec mě nahlodaly pozitivní recenze a riskla jsem to. A víte co? Vlastně jsem byla spokojená. První dvě třetiny byly naprostá pecka, pak to šlo trochu z kopce, ale po dlouhé době to byla kniha, kterou jsem nemohla odložit a jela jsem fakt jednu stránku za druhou. Nic jiného neexistovalo.

Jsem ráda, že se Collinsová nesnažila ukázat, že Snow je vlastně dobrý, jen se mu staly špatné věci. Ne, Snow byl zákeřný už tehdy a kvůli tomu to bylo super. Taky oceňuju to, že nám bylo ukázáno jak a proč se hry vyvíjely.

Jinak pořád čekám na svoje knížky o Finnickovi, Haymitchovi a Meggie. Nevzdám se naděje, dokud je nebudu mít.

9 05.10.2020

Dopisy na konec světa není typická young-adultovská kniha. Nenachází se v ní žádný otravný milostný trojúhelník - romantika jako taková je tam jen velmi okrajově a nemá ten klasický teenagerský nádech. Žádné "já sem tak ošklivá a on je tak hezký, nikdy by se na mě ani nepodíval, ale nakonec do mě vlastně byl zamilovaný celou dobu." Nope nope.

Laurelin středoškolský život také není malovaný jen v růžových barvách, vše má realistický nádech. Dellaira nic nezkrásňuje a píše věci tak jak jsou - ať už to je alkohol, drogy nebo i smrt. Jediná věc co v knize byla zidealizovaná, byla May. Na začátku to podle Laurelina vyprávění vypadalo, jako by May byla svatá a chodila po vodě, ale jak příběh pokračuje, tak můžeme vidět, že opak je pravdou.

Z počátku jsem váhala, jestli to stojí za to číst. Dopisy mrtvým? To bude blbost, říkala jsem si. Ale když se mi naskytla příležitost si knihu přečíst, tak jsem po ní sáhla. A udělala jsem dobře. Kniha byla naprosto skvělá. Dellaira spojuje krásně psaný text a poutavý příběh v netradiční formě dopisů.

Celá recenze na: http://marketacte.blogspot.cz

4 03.04.2016

Dojemný příběh dvou sourozenců, dvojčat o odloučení, hledání sama sebe a především odpuštění - sobě i druhým.

Kniha je vyprávěná ze dvou úhlů pohledu. Noahovy části je zasazena do minulosti, kdy je sourozencům třináct let a kapitoly ze strany Jude jsou zasazeny do současnosti, kdy je jim šestnáct. Oba pohledy se prolínají a tím vzniká jisté napětí - víme, co se stalo ale nevíme proč a jak. Pravý důvod jejich odloučení se čtenář dozví až skoro na samém konci. A to čekání stojí za to!

Dám ti slunce je první kniha, kterou jsem od Jandy Nelson četla a okamžitě mě dostala. Je výborně napsaná, chytlavá a je v ní nespočetně vět/hlášek/odstavců co stojí za to si napsat někam vedle a čas od času si je pročítat.

Pro mě je Dám ti slunce jednou z nejlepších knih, které jsem v letošním roce četla a řekla bych, že i těch, které teprve číst budu. Jestli váháte zdali si jí máte přečíst, tak máte - rozhodně nebudete litovat.

Celá recenze na http://marketacte.blogspot.cz

3 23.03.2016

Odvrácená Tvář Lásky je srdce lámající příběh o popírání, předstírání, bolesti, trápení, lásce, druhých šancích a naději. Příběh není jediným faktorem, který činí knihu tak výjimečnou, ale může za to i styl psaní.

Tate potkává Milese v den, kdy se stěhuje ke svému bratrovi. On leží opilý na prahu jejich dveří - ne přesně ideální způsob jak se představit. Od toho momentu Tate ví, že je v něm něco temného, že v jeho minulosti leží něco velmi bolestivého, co ho změnilo natolik, že zahořkl a uzavřel se. To jim však nebrání v tom, aby se stali "přátelé s výhodami." Také jí to nezabránilo v tom, aby se do něj zamilovala. Teď zbývá jenom se dostat přes jeho zábrany a přimět ho se do ní také zamilovat.

To, jak se se Miles proměnil v průběhu knihy, bylo něco neuvěřitelného. Překonal své strachy a poté co si dovolil cítit, žít a milovat se stal se lepším člověkem. A přestože Milesovi úhly pohledu nahlížely většinou na jeho minulost CoHo výborně popsala co se v něm dělo v současnosti - skrze Tate, což to ještě vylepšilo. Protože je lepší se o někom něco dozvědět skrze jeho činy, a ne jeho slova.

Tate jsem měla většinu času velmi ráda. Je velmi silná žena, ale být jí tak bych Milesův nevděčný zadek odkopla o dost dřív než ona (možná). Také se mi nelíbilo, jak rychle mu odpustila. Měla ho nechat, aby se více plazil a prosil. Ale celkově je Tate velmi sympatická postava, se kterou se může hodně lidí identifikovat.

Oba zvlášť jsou dobří, sympatičtí, ale dohromady jsou ještě lepší. Přinášejí na povrch ty nejlepší stránky toho druhého.

Existuje důvod proč je CoHo a její knihy oblíbené. Ten důvod je oprávněný. Nemůžete napsat knihy tak reálné, tak hluboké, tak emocionální, tak drsné, tak bolestivé a zároveň tak plné naděje a nesklidit za to nějaké ovoce.

Jestli jste od CoHo nic nečetli, tak byste rozhodně měli. Takhle totiž vypadá dobrá kniha.

5 16.03.2016