Matematicka komentáře u knih

Tři velice zajímavé životní osudy lidí, kteří z Československa z různých důvodů uprchli, aby tu pak po revoluci nějak pomohli (ač s různými motivacemi), ale nikdo z nich už se sem zcela nevrátil. Každý z těch životních osudů je velice zajímavý. Luboš Kreč je rekonstruuje poctivě a pečlivě - mluví s různými lidmi, vydává se na různá místa. Ale občas už se do různých odboček zamotává. Například když psal o dvou přítelkyních Paula Rausnitze, začala už jsem se ztrácet v tom, o které zrovna mluví. A skutečně se nedozvídáme, jak se "paní Remoska" o české remosce vůbec dozvěděla.
Postavení těchto tří životních osudů vedle sebe do jedné knihy může vést k dalšímu zamyšlení: Jaký vlastně máme vztah k těm, kteří naši vlast kdysi z různých důvodů opustili? Co od nich očekáváme? Čím nás mohou obohatit?
Kniha se mi velice líbila i po grafické stránce. Je velice pěkně zpracovaná.

1 06.02.2021

Nakladatelství Vyšehrad jistě patří velký dík za odvahu přiblížit dílo výborného německého teologa Thomase Södinga českým čtenářům.
Překlad takového díla je vždy velice náročný. Helena Medková se ho zhostila poměrně dobře. Cca v první třetině knihy mě rušilo, že překládá biblické texty, aniž by uváděla, o jaký jde překlad a ve vysvětlivkách vysvětluje i to, co je čtenářům teologické literatury obecně známé. Dále v textu už tyto "vysvětlivky" naopak zcela mizí a cituje už výhradně z ČEP, příp. z Bible kralické. Tam, kde jde o výrazný rozdíl, překládá některý z německých překladů. Takhle to mohlo být od začátku knihy. Taky mě překvapilo používání pojmů typu "hebrejská Bible" místo u nás obvyklého "Starý zákon", kde jsem musela vždy chvíli přemýšlet, co je tím myšleno. Ale je možné, že to jsou spíš moje neznalosti.
Kniha vůbec není "nudnou teologií", která by se života netýkala - spíše naopak - jak pěkně dokládá např. tento úryvek:

"Oním vyvýšeným je a zůstává Ježíš. Jeho velikonočnímu prohlášení před učedníky předchází malé gesto, z něhož je zřejmá identita zmrtvýchvstalého s tím Ježíšem, o jehož životě a smrti vyprávěl Matouš. Učedníci, kteří ho na hoře v Galileji vidí, pochybují. Ale Ježíš se od nich neodvrací, přistupuje k nim a oslovuje je. Veškerá jeho „plná moc“ je čistá láska. A jeho láska je plná síly. Kdo toto pozná, má účast na velikonočním tajemství; kdo v to uvěří, je Ježíši tak blízko jako jeho učedníci a cítí svoje vlastní poslání."

1 19.01.2021

Krátké vánoční příběhy, ve kterých ožívají zvířátka, rostliny... Některé z příběhů mi "nesedly", ať už proto, že byly dost polopaticky podané, příliš kosmické nebo až příliš korektní (poslední příběh Byl Ježíš černý, nebo bílý?). Přesto nelituju, že jsme si knihu v adventní době s celou rodinou přečetli, ale víckrát už bych to nepotřebovala opakovat. Není to kniha, ke které bych se ráda vracela...

1 25.12.2020

S Táňou Fischerovou jsem se prostřednictvím tohoto rozhovoru více seznámila. V mnoha věcech s ní nesouhlasím, ale její poctivost ve slovech a činech a angažovanost pro občanskou společnost je obdivuhodná. Bylo zajímavé podívat se např. na fungování parlamentu pohledem "obyčejného", poctivého člověka, který do něj vstoupí.
Co se týče vedení rozhovoru, v úvodu Daniela Brůhová píše, že Táňa rozhovor "značně proškrtala". To je dobře, to mu velice prospělo, delší už si ho moc představit nedokážu. Působil na mě občas jakýmsi neuspořádaným dojmem. Z rozhovoru s Táňou Fischerovou se asi dalo získat i více...

Obsahově - neboli svědectví života zpovídaných mužů na 100 %. Formální stránka - tedy vedení rozhovorů + jazyková úprava bohužel slabší. Knihu udělali nadšenci-neprofesionálové a tomu odpovídá výsledek. Ale je dobře, že vzpomínky těchto mužů zaznamenali a my se k nim díky tomu můžeme vracet.

1 05.12.2020

Povídky mi přišly na Agathu Christie až dost jednoduché. Je možné, že byly výrazně zjednodušeny pro účely česko-anglického vydání. V knize to bohužel nikde není uvedeno. Pro čtení v angličtině je to pro mě výhoda (nejsem na tom s angličtinou nejlépe), ale "odhalení vraha" v průběhu povídek s Herculem Poirotem mi přišlo nemožné. U "lehčích" povídek A. Christie s jiným tématem mi to tolik nevadilo. Překlad do češtiny mi nepřišel nijak zvlášť kvalitní, ale nejsem odborník, abych to posoudila. Pro základní orientaci v anglickém textu byl dobrý. Nejvíc se mi líbila povídka "The Manhood of Edward Robinson".

1 07.11.2020

Příběh jednoho "obyčejného" Němce, který žil ve 20. století, pečlivě zrekonstruovaný pouze na základě dostupných historických pramenů, bez beletristického domýšlení.

"U Hermanna Diamanského lze jednoznačně zjistit symptomy, které jsou dnes spojovány s posttraumatickými stresovými poruchami. Mohla by na to poukazovat mezerovitost v jeho vzpomínkách a často podivuhodně protikladné výroky. Určitě je třeba konstatovat trvalé narušení. Můžeme předpokládat, že se tu silně projevilo zacházení ze strany gestapa v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti – až po předstírané zastřelení –, stejně jako strašlivé zážitky v koncentračních táborech. Zvláště důležitá musela být zkušenost s „likvidací“ „cikánského tábora“, které musel bezmocně přihlížet. Právě on, který mohl mnoho věcí zařídit a leckomu zachránit život, nebyl tehdy s to nějak pomoci, ztratil kontrolu nad děním a musel bezradně strpět, že bylo zavražděno i dítě jeho milenky. Vývoj po roce 1945 se postaral o to, že trauma přetrvalo: naděje na lepší společnost v NDR byly ostudně zničeny. V intrikách a bojích o moc znamenala někdejší účast ve španělské občanské válce nebo v akcích hnutí odporu v koncentračních táborech stále méně, ba vzbuzovala dokonce nedůvěru. Zbytek završilo nedostatečné zpracování historie nacismu, účast na osvětimském procesu či unavující boje o společenské uznání a „nápravu“ na východě i západě Německa."

1 24.10.2020

Martin Petiška vydal už mnoho knih příběhů. Příběhy sbírá od lidí známých i méně známých a v mnoha z nich se zaměřuje na anděly.
Kniha Deník anděla strážného je zaměřena především na anděly strážné: Jak si je představujeme? Jak asi zasahují do našeho života? Nemohli bychom se na svůj život podívat také jinak, kdybychom se na něj podívali z pohledu anděla strážného?
Najdeme tu příběhy obrovských životních náhod spojených s anděly – věděli jste například, že při hledání sošky anděla zapadlého do závěje či při pomoci andělovi jedoucímu z besídky na nádraží můžete poznat svého životního partnera? Mnohé příběhy nám také přibližují bezprostřední pohled na svět, který mají děti – a dospělí se mohou jejich pohledem v mnohém inspirovat, případně se tu dozvíme zajímavé „rodinné zvyky“, které se v některých rodinách předávají z generace na generaci a pomáhají jejich členům přenášet se přes životní těžkosti a problémy ve vztazích.
Obzvlášť se mi líbil příběh o vytrvalosti lásky, kdy se člověku v těžké životní situaci stane „andělem“ někdo z jeho nejbližších s názvem Sport a láska.
Všechny příběhy jsou krátké a velice poetické – někdy na můj vkus až příliš „polopatické“ a „sladké“. Pokud ale máte tu správnou náladu ke čtení této knihy a dávkujete si příběhy po troškách, určitě se vyplatí nad podobnými příběhy zastavit a popřemýšlet. Třeba tu najdete i inspiraci, jak se stát „andělem“ pro druhé.

"Uděláme si vejlet do ráje."
"Do ráje?"
Žasnu.
"Hmmm."
"DO RÁJE?"
Ještě nějakou dobu bych chtěla být tady na zemi, která má do ráje daleko, ale stejně... Kéž by se dalo do ráje jezdit snadno, samozřejmě, jak si to náš chlapeček zřejmě představuje.
"Vždyť víš, že to nejde. Jak bys tam chtěl jet?"
"Budeme dělat, jako že jsme v ráji."
"Jak?"
"Budeme si říkat samé hezké věci. Budeme na sebe... jako v ráji. Usmívat se... a jíst dobroty..."

1 15.07.2020

Životopis kněze, vězněného nacisty i komunisty, asi úplně nenaplnil očekávání, která jsem od něj měla po přečtení podtitulu „vězeň, kněz a převaděč“. Bohuslav Burian totiž od totalitních režimů nacismu a komunismu netrpěl bez svého vlastního přičinění a zcela nezaslouženě (jak to bylo například u faráře Josefa Toufara, který aktivně proti komunismu nic velkého nepodnikl), ale tyto režimy ho trestaly za jeho vlastní aktivitu – vždy velice odvážnou, někdy až zbrklou – a trest pak také dopadl na další lidi, kteří mu v jeho činnosti pomáhali. V tomto pohledu umožňuje osud kněze Bohuslava Buriana různé interpretace a myslím si, že to bude i důvodem, proč asi nikdy nebude oficiálně svatořečen, přestože zemřel v komunistickém vězení.
Kniha Františka Koloucha nejednoznačnosti v životních osudech Bohuslava Buriana nezastírá a snaží se nám představit jeho životní příběh co možná nejpravdivěji.
Jako mladý kněz – kaplan ve Slavonicích zorganizoval eucharistickou pouť k poutnímu místu za městem – ke kostelu Božího Těla, při které mimo jiné řekl:

„Potom si dobře zapamatuj, milý křesťane, že jsi tím pravým vyznavačem, když dovedeš Boha vyznat a k němu se neochvějně hlásit, i když ti to přinese příkoří a posměch. „Jako mne pronásledovali, tak budou pronásledovat i vás. Po tom pozná svět, že jste moji učedníci.“ A to je tvé největší vyznamenání.“

Životopis kněze, který ve svém životě mnoho vytrpěl a mnoho lidí muselo také trpět kvůli němu a jeho činnosti, stojí podle mého názoru za přečtení a promýšlení – právě že nejde o žádný učebnicový příklad „hrdiny bez bázně a hany“.

1 14.07.2020

V úvodní kapitole knihy se dozvíme, o čem a jakými prostředky kniha vypráví i základní informace o procesu jejího vznikání. Pak následuje podrobný výklad po oddílech textu (odpovídají zhruba kapitolám, ale jejich rozdělení je tematické). Ke každému oddílu je zařazen úvod, pak autorský překlad Petra Chalupy z hebrejštiny a následují textové a překladové poznámky. Pak je text vykládán po jednom až dvou verších, na závěr se autor zamýšlí nad významem textu daného oddílu.
V knize Ester se Mordochaj jako věrný žid dostává do konfliktu s totalitním státem. Statečné vystoupení proti člověku, který zneužívá svěřenou moc, je pro něj i celou jeho rodinu riskantní. V textu této knihy není nikde zmíněn Bůh, a to ani vlastním jménem, ani obecným označením „bůh“.
Podrobný komentář knihy Ester vybízí k její poctivé četbě. Při té můžete objevit zcela nové souvislosti a „starý“ biblický text tak k vám může zcela „nově“ promlouvat.

Vybírám úryvek ze zamyšlení nad závěrečnou desátou kapitolou knihy Ester:

"Krátká desátá kapitola potvrzuje hlavní charakteristiku celé knihy, a sice těsné propojení Mordechaje se svým národem. Zdá se, jako by se Ester pouze podílela na jeho odpovědnosti za Židy. Jeho mimořádné kvality mu umožnily působit na dvoře perského krále. Hlavní postava se vyznačuje obětavou službou národu, cítí se jeho odpovědným členem.
Mordechajova židovská identita nevylučuje souběžnou identitu perskou. Žid Mordechaj je v postavení perského premiéra symbolem různých napětí, která vyplývala ze dvojí loajality. Je však také symbolem zdařilého udržení rovnováhy. Je živou ilustrací toho, že Židé v diaspoře mohou sloužit Bohu i králi."

1 07.06.2020

Kniha navazuje na autorův komentář k První knize Samuelově a má i stejné uspořádání: V úvodní kapitole se dozvíme, o čem a jakými prostředky kniha vypráví i základní informace o procesu jejího vznikání. Pak následuje podrobný výklad po oddílech textu (odpovídají zhruba kapitolám, ale jejich rozdělení je tematické). Ke každému oddílu je zařazen úvod, pak autorský překlad Petra Chalupy z hebrejštiny a následují textové a překladové poznámky. Pak je text vykládán po jednom až dvou verších, na závěr se autor zamýšlí nad významem textu daného oddílu.
V Druhé knize Samuelově je hlavní postavou král David, který si zřídil rezidenci v Jeruzalémě a sjednotil všech dvanáct izraelských kmenů do jednoho státu. Bůh je s Davidem, a David je díky tomu úspěšným králem. Ale jeho působení má i odvrácenou stranu – někdy používá prostředky, které mu nejsou ke cti – např. násilí v různé podobě i míře. Přesto se David stává modelovou mesiášskou postavou.
Podrobný komentář Druhé knihy Samuelovy vybízí k její poctivé četbě. Při té můžete objevit zcela nové souvislosti a „starý“ biblický text tak k vám může zcela „nově“ promlouvat.

Vybírám úryvek ze zamyšlení nad významem textu o Davidově zločinu s Batšebou v 2Sam 11,1–27:

"Epizoda vzbuzovala vždy na jedné straně rozpaky nad tím, že by se zbožný král David mohl dopustit takových zločinů, na druhé straně také údiv nad otevřeností, s níž tento text nešetří slavného krále, který byl prototypem Mesiáše (je pochopitelné, že v knihách Paralipomenon není po tomto příběhu ani stopy). V této podivuhodné dvojznačnosti se dostala Batšeba i do Matoušova rodokmenu Ježíše Krista jako „žena Uriášova“ (Mt 1,6).
Je výborné, když jsou významné historické osobnosti vzorem, který je možné následovat. Jen proto, aby byli ještě lepším příkladem pro ostatní, však není přípustné zamlčovat jejich prohřešky. Tento text mluví o prohřešcích krále Davida otevřeně a zdůrazňuje, že v Izraeli platí pro krále stejná etická omezení jako pro každého jiného člověka, nemá více práv než ostatní lidé, ani není nad zákonem či mimo zákon. U mnoha mocných lidí v minulosti i v současnosti se můžeme setkat se zcela jiným pojetím moci."

1 07.06.2020

Zajímavé životní osudy kněze a opata tepelského kláštera, který prošel nacistickým koncentrákem i komunistickými věznicemi (přičemž ty druhé vnímal jako horší). Jeho styl víry i jazyka odpovídá době, ale jeho životní myšlenky i postoje jsou inspirativní i dnes.
Spíše zbytečná mi přišla poznámka zřejmě jeho spolubratří, kteří knihu připravovali k vydání:
"Vyprávění je zcela pravdivé, ovšm je třeba říci, že autor je psla v sedmdesátých letech a později svou práci neopravoval. Psal tedy na základě poznání, které tehdy měl. Někdy zaráží jeho pozitivní přístup ke spoluvězňům, kteří se později stali komunistickými prominenty."
Právě v tom, že kniha není nijak jednoznačně černo-bílá, mi přišla zajímavá.

1 04.03.2020

Výborné svědectví ženy, která prošla koncentračním táborem Ravensbrück a byla jednou z těch, na nichž nacisté dělali pokusné operace v rámci "výzkumu". Neskutečné vykolejení hodnot ze strany nacistů a neskutečná odvaha žen, které se jim postavily a své životy zachránily.
Přišlo mi až neuvěřitelné, jak zrale se dokázala v mnoha situacích zachovat - vzhledem k tomu, že když ji zatklo gestapo, byla ještě středoškolačkou. Spolu se svými přítelkyněmi se jim podařilo neuvěřitelné - zachovat si důstojnost tváří v tvář všemu, co je potkalo (a že toho bylo neskutečně mnoho).
Je to silné svědectví v útlé knížečce a vřele doporučuji k přečtení všem. Přijde mi škoda, že tahle kniha je ve výprodeji za 50 Kč.

1 18.01.2020

Krátké komentáře k úryvkům evangelia, které se čtou ve všedních dnech adventu při katolické liturgii. Kniha je přehledně uspořádaná a velice pečlivě připravená. Obsahuje různé podněty z textu původního jazyka - řečtiny. Určitě stojí za přečtení, zamyšlení a rozjímání nad Písmem v době adventní, kdy bychom se měli ztišit.

1 09.01.2020

Krátké autorovy úvahy na nejrůznější témata. Často se v úvahách objevuje autorova milovaná hudba a příměry s ní spojené. Některé úvahy mě zaujaly méně, jiné více, každopádně jde o jeho celoživotní moudrost, ke které je potřeba mít respekt. A vzhledem k tomu, že už autor není mezi námi, je to i jeho stopa, kterou tu po sobě zanechal.
Kromě vlastních úvah vybral i citáty na různá témata, které se mi líbily ještě více. Milé oddechové čtení na noční stolek.

1 30.11.2019

Vůbec se mi nelíbil styl psaní autorky. Ale životní příběh rabína Zolliho je tak zajímavý, že rozhodně stojí za přečtení i následování. Jeho poctivost a odvaha, když v 65 letech opustil všechno, pro co do té doby žil, mi přijdou obdivuhodné.

1 28.09.2017

Brilantní rozhovory, které má smysl číst ještě po dvou letech. Inteligentní otázky, inteligentní odpovědi. Nejvíc se mi asi líbily rozhovory s Miroslavem Petříčkem a Jacquesem Rupnikem a doslov Petra Pitharta.
"Obávám se, že svět je už tak zařízen, chcete-li tak stvořen, že dobra (nejen vzácné, ale i vzácnější hodnoty a statky) jsou navzájem málokdy slučitelná, ba většinou se vylučují. Třeba rovnost a svoboda. Jednou hodnotou se obvykle platí za druhou, když ne absolutně, tak tedy mírou: z této hodnoty musíme ubrat, abychom této mohli přidat. My lidé musíme volit, ač to děláme neradi."
Z doslovu Petra Pitharta, s. 242

1 31.08.2017

Výborný výběr z literatury pro děti olomouckého básníka a autora literatury pro děti Radka Malého. Doporučuji i rodičům druháčků jako inspiraci, co s dětmi číst.

1 27.02.2017

U této knihy je potřeba dramaticky odlišit obsah a formu. Obsah – pokud ho vůbec mohu pro otřesnou formu posoudit – je pravděpodobně výborný rozhovor papeže Františka s italským novinářem A. Torniellim na téma milosrdenství. Ten mohl být velice zajímavý a inspirativní a ráda bych si ho přečetla.
Ovšem forma – tedy práce nakladatelství Omega od překladu, přes korekturu a redakční práci – je opravdu odstrašující. A tak se tu dočítáme o papežově vnučce apod., aniž bychom se mohli seznámit s myšlenkami papeže Františka – ty z tak nepovedeného překladu lze jen stěží dešifrovat. Rozhovor bych si moc ráda přečetla, ale v jiném překladu. Pokud byste někdo měli tip, jak se dostat ke kvalitnímu překladu, sem s ním...

"Věřím, že tohle je posvátná země. Kdyby tomu tak nebylo, nic by nemělo smysl. Tohle je kolébka a pramen všeho. Tady to všechno začalo. Pro mě, pro tebe, pro muslimy. A za to, že tady můžu žít, velebím Pána, i když si myslím, že žádný neexistuje. Nebo si mě alespoň nevšímá."
izraelský taxikář
Výborná reportážní kniha, složená z pohledů různých obyvatel Izraele na svět kolem sebe. Autor stojí celou dobu v pozadí a nechává promlouvat tu pestrou směs osobností.
Pokud vás zajímá Izrael, židé, nebo muslimové, určitě stojí za přečtení.

1 08.01.2017