matej.kulistak komentáře u knih

Naprosto skvělá kniha, psaná s nadhledem a ironickým humorem, tak lehce a členitě, že je pocitově daleko tenčí, než vizuálně. Moc mě baví autorovo hraní si s jazykem, míchaní zdrojů a občas i časových rovin. Poprávu oceňovaná kniha, velice hodnotná nejen jako dokument, ale snad ještě více jako dílo.
Notabene když se o této knize zmíní bohemista, je to zpravidla lkaní nad tím, že se Reiner rozhodl ponechat knihu jako román (s deklarovanými "95% 'tvrdých' informací") a nedotáhl ji do podoby monografie. Přitom kolik zdrojů autor sehnal o kolik času nad knihou musel strávit se skoro zdá, že chybělo možná právě tak 5%.
Tudíž jde o autorovu volbu, což lze brát snad i jako naschvál a provokaci a vlastně se to k tónu knihy hodí. Ti, kdo si na to stěžují tak jen stvrzují autorský záběr.
Osobně je mi líto pouze to, že když se Reiner tolik soustředí na Blatného jako osobu (a neváhá hodnotit a interpretovat chování nejen jeho, ale i spolusty jichých aktérů knihy), nedal si jakožto znalec svého subjektu a básník víc práce s podrobnější interpretací jednotlivých sbírek.
Např. zcela mimoděk na jednom místě Reiner zmíní, že Hledání přítomného času je Blatného dosud nejslabší sbírka. To je dost odvážné tvrzení na to, že není podepřeno jediným argumentem. A to velká škoda, protože natěšený čtenář se samozřejmě ptá proč. Jsem tak nakonec (při všem nadšení, protože kniha je skvělá) zklamán stejně jako výše zmíněný literární vědec, protože stran Blatného poezie jsem se toho dozvěděl překvapivě málo.

5 15.08.2023

Četl jsem výbor spolu s Hrušokovou monografií Daleko do ničeho. Když mě něco zaujalo, půjčil jsem si celou sbírku. Pokud se někdo snaží proniknout do Wernische bez předchozí znalosti, tento postup doporučuji. Pohled na celou autorovu bibliografii (resp. její velikost) může být totiž dost odrazující. Přesně kvůli takovým autorům existují výbory.

3 01.08.2023

Petr Hruška píše specifickým stylem. Tato kniha vykazuje značné podobnosti s jeho monografií o Šiktancovi. Je vybrána vždy výrazná a velmi těžce uchopitelná básnická osobnost. Navíc taková, jejíž dílo ještě není završeno. A to se mi líbí zejména.
Básník je představen jako tvůrce i osobnost velice podrobně, fenomém po fenoménu, rys po rysu, sbírku po sbírce. Nevyhneme se repetitivnosti, ale látka je těžká a v tomto případě i extrémně nepřehledná, proto to nevadí (byť ta délka...). Zvláštní poklonu skádám za bravuru, s jakou je utříděn a interpretován tak obsáhlý materiál, jaký kniha předkládá - i na poměry takových děl toto muselo být extrémně náročné.
A když je básník nakonec uchopen a srozumitelně předložen, je jemu samému ponechán prostor, aby psal dál a překvapil. Zároveň se ale poučený čtenář nebude v nových Wernischových knihách topit, protože bude rozumět kontextu. Výborná práce.
Ještě bych rád zmínil, že v Hruškovi se také nezapře básník. Proto je radost knihu číst i po jazykové stránce. Je vidět, jak pečlivě volí výrazy a jak se občas pouští do lehké jazykové hry, vždy ale funkčně a ve prospěch čtivosti knihy.
Četl jsem souběžně s Výborem Příběh dešťové kapky a poté několika novějšími sbírkami (tedy vždy s primárním textem, o němž právě byla řeč), co mě z výboru zaujalo jsem přečetl celé. Pokud někomu stojí zato pustit se do skoro 600 stran o Wernischovi (dodatky nepočítaje), tento způsob čtení doporučuji.

2 01.08.2023

Jedna z těch vysoce odborných prací, které může číst naprosto kdokoli.
Jednak proto, že je tak úžasně čtivá a zajímavá (wow efekty s železnou pravidelností).
Jednak proto, že je o fenoménu, který zákonitě důvěrně zná každý, kdo ji čte (gramotnost), ale asi nemá tušení, k čemu jej samého tato schopnost nejen uschopňuje, ale i determinuje. Je to kniha, která se týká každého a je fascinující, co všechno se sami o sobě dozvíte.

1 19.06.2023

Petr Hruška někdy cca v době vydání této sbírky řekl o Šiktancovi, že je to začínající básník. Myslím, že je to velice výstižné. Šiktanc není nikdy dost spokojený s tím, co už má za sebou, vždy hledá nový tvar pro další báseň. Byť se může zdát, že jeho poslední sbírky jsou už trochu "na jedno brdo", není tomu tak.
Vidět to lze právě v horninách, kde se jakási tříšť různých vjemů, slov, míst atd., kdy do básně leze všechno jaksi pospolu, proměňuje v zaujetí konkrétní chvílí, slovem, prožitkem. Je to zase o kus oproštěnější a torzovitější, než dřív. Jakoby Šiktanc v posledních sbírkách čím dál víc okrajoval to zbytečné až na kost.
Rozepiseji se zde o tom zástupně za několik posledních autorových knih, protože mám pocit, že velikost Karla Šiktance není v konkrétní sbírce (byť má mnoho takových, kvůli kterým samotným by si zasloužil nehynoucí slávu), ale v jeho díle jako celku, v jeho hledačství, neodbytnosti, pokoře.

3 19.06.2023

Postupně přečíst tuto knihu mi trvalo několik let. Musel jsem ji několikrát odložit. A s překvapením jsem zjistil, že o na texty, které jsem znal se odkazuje spousta jiných, filozofických, kulturních apod. knih a autorů. Borges byl vizionář, který v beletrii ukazoval to, na co musely humanitní vědy často přijít až dlouho po něm.
Ne vždy mi sednul jeho styl, kdy je každý rukopis dlouze uváděn jako nalezený text (výčty míst, edic, historických autorů, stylystické poznámky atd. apod.) a podrobně popisováno prostředí, které ve výsledku téměř nikdy nehraje podstatnější roli.
Jakmile se ale dostaneme k jádru povídky, k tématu, je to nesmírný intelektuální požitek. Pokaždé. Takže nezbývá, než autorovi jeho libůstky odpustit.

5 06.06.2023

Skvěle udělaná kniha shrnující básně Karla Křepelky.
Absenci ucelené studie o autorovi a jeho tvorbě nahrazují rozhovory a recenze. Pro pochopení autorových vlivů a intencí to stačí. Je řeč o Reynkovi, Holanovi, Divišovi.
Myslím, že Křepelka je důležitý hlavně pro to, že v jeho poezii je vidět tendence k mlčení, zkracování výrazu, kondenzaci významu na co nejmenší plochu, aby celek působil šířeji, nedořečeně. Aby hlavním dojmem básně byla zámlka.
To je fenomén v dnešní poezii běžný, možná dokonce převládající. Křepelka je tam možná jedním z neuvědomovaných inspiračních zdrojů pro mladší generaci.

2 06.06.2023

Písničky bez muziky na mě udělaly dojem v tom, jak intezivně se tam pracuje s významem slova. Ale opravdu na mě zapůsobila až tato knížka.
Má to dva důvody. Jednak je zde dominantní próza, v níž nonsens daleko víc vynikne coby nonsens (a ne pouze jako hra se slovy, k čemuž inklinuje báseň). Básně (i ty z předchozí knížky) jsem si v kontextu povídek užil daleko víc a naplno.
Jednak kvituji texty o autorovi a kontextu jeho tvorby (tj. úvod a doslovy). Zpětně bych sám sobě doporučil číst knihy v opačném pořadí. Věřím, že bych si hravé básničky daleko víc vychutnal.

2 22.05.2023

Přemýšlel jsem, co o této knížce říct, a pak jsem si přečetl komentář uživatele puml a uznal, že přesně tohle, jen horšími slovy.

Kniha skvěle pojmenovává vzorce chování, které si člověk vypěstoval coby emočně nezralý, pomáhá je pojmenovat a nabízí cesty, jak s nimi pracovat.
Líbí se mi šíře autorova záběru. Každá kapitola se soustředí na něco jiné a všechny jsou poměrně hutné.
Fascinuje mě šíře autorovy inspirace, byť je (jak jsem pochopil) evangelík, často se odkazuje na katolické autory (Benedikt, Jan od Kříže, Augustín, Terezie z Avily...) a očividně je dobře zná. Zároveň má rád názorné příklady (zejména mě byvily ty biblické, v nichž je kus psychologické interpretace postav). Nevím, zda je autor psycholog, zpíše na mě působí jako praktik, který má zkoušenosti z vedení sboru a do toho hodně čte, a zejména se snaží poučit z vlastních chyb.
Považuju četbu za velmi užitečnou, s dobrými podněty k zamyšlení i další četbě.

1 08.05.2023

Svatý Jan se v této knize ukazuje ukazuje jako skvělý pozorovatel, výborný znalec Starého zákona a básník, protože jeho přirovnání a metonymie fungují opravdu dobře (a umí je také dobře vysvětlit).
Kniha popisuje životní, zejména duchovní krizi - a dělá to způsobem užitečným pro čtenáře v jakékoli době.
Bál jsem se, jak těžký bude jazyk barokní španělské mystiky, ale čtení bylo daleko míň náročné, než jsem čekal. Jednak Jan postupuje systematicky a raději třikrát připomene, o čem právě mluví, než by se čtenář ztratil, jednak jazyk, který používá je sice obrazný, ale také přímý a neabstraktní, sledovatelný.
Tuto chválu nevím zda směrovat k autorovi nebo překladateli. Ale ať už je takový originál či ne, překlad takový je. Zachovává mírnou archičnost, ale nebojí se sáhnout do zásob české frazeologie, což je osvěžující. Navíc kniha disponuje (pro mě překvapivě) nemalým poznámkovým aparátem. Překladatel a editor odvedli kus dobré práce.
Ještě bych zmínil, že kniha je členěná do krátkých kapitol, které mají navíc číslované odsazené odstavce (de facto paragrafy), což člení hutný text, který je tak čtenářsky mnohem pohodlnější.

1 08.05.2023

Myslím, že tato sbírka dobře funguje jako generační výpověď. Úvodní oddíl, inspirovaný Sudety, to ukazuje celkem hezky. Jsme generace zelená, vnitřně toužící po klidu a harmonii v samotě, v přírodě. Zároveň součástí této idyly je pro nás jistá existenciální bolest, v které si tak trochu libujeme. Popisuje se zde krajina spíše ideální (včetně toho, jak příroda pomalu rozežírá staré domy), než reálná - na to je tu málo betonu, vykořeněnosti, nenávisti, chudoby (ne té poustevnické, ale té, kdy je potřeba platit nájem a živit rodinu). Poslední oddíl sbírky je zase vymezením se vůči generaci rodičů.
Síla sbírky je především tam, kde se lyr. subjekt odváží osobní výpovědi (např. pohled na muže s česnekem), a v působivých obrazech (spárkatá zima, mlhoryt).
Ještě bych vyzdvihl grafickou úpravu knihy, která nejen, že je krásná sama o sobě, ale krásně ladí s obsahem.

1 08.05.2023

Základní myšlenka je velmi jednoduchá: nic není originální, kreativita je o vybírání si kvalitních inspiračních zdrojů, porozumění jim a funkčním slučování.
Někdy až moc imperativů: dělej to, dělej ono, dělej ještě tamto. Ale člověk si z toho snadno vybere to, co je pro něj důležité. Velice oceňuji přehledné, vtipné a skvěle ilustrativní obrázky.
Kniha je krásná jakožto předmět, je vypiplaná. A dá se přečíst za dvě jízdy tramvají.
Dobrá úderná inspirace.

2 18.04.2023

Působivost básní je v tom, že dokáží na malém prostoru vybudovat koherentní situaci, místo, svět. Scéna je fantaskní a surreálná, ale přesto představitelná, živá. Báseň se nebortí s každým dalším veršem sama do sebe, ale otevírá se čtenářově představivosti, jde mu naproti, aniž by se podbízela, protože to, co si představujeme se nám ještě samo nijak nevysvětluje.
Autor má taky očividně smysl pro humor. Aniž by básně sklouzávaly k sebeparodii nebo grotesce, dokáží být provokativně nadnesené.
Výsledek je dostatečně komplexní, aby nepůsobil banálně, a dostatečně jednoduchý, aby se dobře četl, takže dobře vyvážený.

3 11.04.2023

Sevřený prostor bytu, vyplněný několika opakujícími se činnostmi - kouřením, sexem a jakýmsi podivným nutkáním dívat se na svět z jiné perspektivy, která jakoby se sama vnucovala.
Výsledek je často velmi vtipný, ale autentický (narozdíl od na první pohled podobných Špatných básní). Jako by to ani nebyly básně, ale autentické zápisy "básnického pobytu".

Kámen

pojala mě úzkost
probudil jsem se
byla noc
a mě napadlo
že na dvoře leží kámen
a tlačí do země
-
vykašli se na to
vole
říkal jsem si
kameny tlačí od nepaměti
-
nakonec jsem to nevydržel
vstal
sešel na dvůr
a ten kámen podepřel malým klackem

3 03.04.2023

Na malém prostoru skvěle vybudované prostředí i postavy. Líbí se mi místa, kdy je situace nějak popsána a o vývoji nebo pravdivosti popisu nám potom dává zjistit víc až chování postav.
Např. mě upoutal moment, kdy lékař varuje před fanatickým knězem, kterého poté ale přátelsky přijímá u sebe doma a zjišťujeme, že jejich charaktery jsou si v lecčemz podobné.
Někde se mi zdály situace zbytečně složité (proč lékaře poznáváme v situaci, kdy mu umírá kůň - na to, jaký má takové scéna expresivní potenciál, je hanebně nevyužitá; proč je vedlejší postava zesměňována podrobným popisem prdění? - komický efekt vyznívá spíše trapně, ostatní charakteristiky téže postavy nám ji představí daleko lépe a přirozeněji). Uznávám, že jde o kosmetické vady, ale próza takovéhoto rozsahu je na detailu do velké míry založena. V devíti případech z deseti se to povedlo naprosto skvěle, v jednom ne.

3 03.04.2023

Autor napsal knihu v době, kdy Šiktanc ještě žil a psal, čímž mu dle vlastních slov dal možnost autorovy závěry popřít, což je mi sympatické.
Obecně je kniha skvělá. Ukazuje odkud Šiktanc básnicky vychází, jak se jeho vidění světa a slova problematizuje a k čemu postupně dospívá.
Vlastně mě baví i fakt, že poslední sbírky se už do knihy vlézt nemohly. Čtenář je tak nucen překročit pohodlí cizí interpretace a číst dané sbírky (ve světle toho, co už o autorovi ví) o to pozorněji.

3 03.04.2023

Velmi mě baví autorovy příklady. Složitá věc je vysvětlena velmi názorně a srozumitelně. Křesťanství se tak jeví smysluplně a za něčím, co na dnešního člověka může působit hodně strojeně, okázale, povýšeně nebo ustrnule, najednou prosvítají původní ideje.
Je to příjemné čtení od ne-teologa k ne-teologům a jako takové mě bavilo. Abych jej ale užitečněji vytěžil, musel bych si dělat poznámky a napříč kapitolami vysledovat strukturu výkladu (což je ale problém můj, ne knihy).

5 03.04.2023

Knihu jsem přečetl naráz a vzápětí ještě jednou.
Nutno říct, že na podruhé mě autorův styl trochu rušil, ale tři troše cviku není těžké odhadnout, kde autor mluví o své životní filozofii a kde říká podstatné informace, pro které si čtenář především přišel.
Oceňuji především komplexitu autorva záběru. Několikrát mi vyvstala konkrétní otázka, na kterou jsem později v knize nalezl odpověď. Pokud název slibuje "kompletní návod", tak mám pocit, že to do velké míry splňuje (opravdu to posoudím, až budu mít vlastní zahradu).
Kdyby nic jiného, dala mi kniha velkou chuť do budování permakulturní zahrady a vhled do toho, proč a jak ji dělat.
S odstupem několika týdnů si všímám, že hodnotím jinak, co mi přijde v přírodě krásné (daleko víc mě baví trnité keře, proluky a zdánlivě hlochá místa).
Velice inspirativní kniha.

4 03.04.2023

Knihu jsem rozčetl na doporučení kamaráda historika a čekal jsem především popis středověké krajiny.
Ten jsem ovšem spíše nedostal, kniha je zejména o jejím vnímání středověkým člověkem, což je téma jistš neméně zajímavé, ale v tu chvíli ne pro mě.
Proto jsem knihu odložil a nemohu ji hodnotit, ale kdybych si chtěl přečíst o tom, o čem skutečně je, myslím, že by odvedla svou práci dobře.