MartinvonHau
komentáře u knih
Ráj mrtvých dětí
Roxann Hill
Co k tomu říct? Jako narozeninový dárek od dětí jsem to musel přečíst. Ovšem se značným přemáháním. Neseděla mi ich forma vyprávění, krátké kapitoly, ve kterých se nic nestalo a ze slova golfík mám vyrážku. A ten podivný konec. Prostě Roxann Hill není a nebude mou oblíbenou spisovatelkou.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
(SPOILER) První část věnována střetu s Říší, byla celkem fajn. Druhá s Mezkem, mě zoufale nudila. Už, když jsem knihu četl v devadesátých letech poprvé, mi celá zápletka s Mezkem byla jasná už někdy v polovině. Tentokrát, když jsem to věděl od začátku, jsem musel zatnout zuby, abych to vůbec dočetl. Bylo fajn přečíst si znovu knihy, které jsem v době dospívání miloval. Ale dva díly stačily, aby bylo nostalgii uděláno za dost.
Studená válka
John Lewis Gaddis
Výborná kniha a především základní vhled do Studené války. Vhled, který je nutný, aby člověk pochopil souvislosti. Takže zcela logicky chybí detaily a rozhodně se zde nedočtete například o aférách jako byly Irán-Contras a podobně. Ale získáte solidní kostru, na kterou ty detaily pak můžete nabalovat. Doporučuji všem, které zajímá nedávná minulost.
Zrádcové Říma
Simon Scarrow
Sbohem Cato, sbohem Macro. Bylo mi s vámi dobře, prožil jsem s vámi spoustu dobrodružství v celé římské říši, společně jsme vyklouzli z nejrůznějších nástrah a nebezpečenství, držel jsem vám palce, když vám šlo o krk, ale už to stačilo. Je to pořád slušně napsáno, má to spád a švih, ale mě to prostě nebaví. Už je toho moc, už se prostě na vaše dobrodružství netěším a čím dál častěji jsem se přistihl při tom, že počítám, kolik stránek mi schází do konce. A to i přesto, že jste se kluci tentokrát rozešli a zažívali sólo akce. Nezlobte se na mě, ale už mě to prostě nebaví. Budu na vás vzpomínat v dobrém, ale další knihy vynechám.
Římská krev
Simon Scarrow
Zatímco předchozí díl mě absolutně nebavil, tento byl mnohem lepší. Klasická jednohubka, která potěší a nechá odpočinout mozek. Ten tak aspoň nebádá nad psychologií postav, kdy proměna Cata působila zcela nereálně a uměle. Ale série už má 17. dílů a autor asi už před časem minul milník, kdy měl skončit. Dám šanci ještě jednomu dílu a uvidím.
Den císařů
Simon Scarrow
Už nějakou dobu tady hodnotím knihy a teprve teď jsem se zamyslel nad tím, podle jakých kritérií bych je vlastně hodnotit měl. Podle toho, zda je kniha opravdu kvalitní či naopak brak? Nebo podle toho, zda mě baví či ne? Právě Den císařů mě utvrdil v tom, že vlastně nevím. Asi si nebudeme nalhávat, že to je skvost světové literatury. Na to si Scarrow ani nehraje. Je to prostě klasické oddechovka, která se přísně drží žánru dobrodružné literatury. Tedy i tady se hrdinové dostávají do stále bezvýchodnějších situací, aby je nakonec zázračně a hrdinsky vyřešili. Na konci jsme prostě rádi, že ti, které jsme si oblíbili v minulých dílech, zase vyhráli. Takže potud fajn. Ale tento díl se mi moc dobře nečetl. Scarrow jede podle stále stejného mustru, nic nového to nepřináší. Navíc chování Cata nedávalo moc smysl a logika nad ním skřípala zuby. Za mě nejslabší díl. Zkusím ještě jeden a rozhodnu se, zda dostane Scarrow další šanci.
Seznam sedmi
Mark Frost
Moje srdcovka. Kniha, kterou jsem přečetl minimálně čtyřikrát. I když si musím přiznat, že to už na mne zdaleka nepůsobí jako poprvé. Tenkrát to byla bomba, dnes už to člověk zná i odjinud. Autor Sherlocka Holmese sám zažívá dobrodružství svého literárního hrdiny a společně s jeho předobrazem vyřeší celosvětové spiknutí. Čtivé, chytlavé. Paradoxně, když jde kniha do finále, stává se rozvláčnou a naposledy jsem se musel nutit, abych ji vůbec dočetl. A pointa? Od prvního přečtení absolutně největší zklamání z celé knihy. Autor si hraje na tajemství, stránky epilogu jsou slepené a uvozuje je text, že přečíst se mají až po dočtení knihy. Ale každý, kdo při čtení dával aspoň trochu pozor, to už dávno odhalil. Prostě banalita, že když se má ve světě zpřítomnit zlo, bude to zrovna tímto způsobem. Za ten závěr prostě hvězda dolů.
