Lucie Pfeifer. komentáře u knih

*OBSAHUJE SPOILERY*
Začátek mě zaujal a vtáhl do děje. Každopádně se musím přiznat, že od té doby, co hlavní hrdina utekl - a vyhl se tak válce, jsem doufala v kapitolu, kdy se tam vrátí. Nebo kdy aspoň pro něj někdo přijde, zjistí se, že se jí vyhýbá,...cokoliv! Místo toho následovaly jen nic neříkající dialogy s jeho milou a nekonečné popisování toho, jak se jim žije a co si zrovna dávají ke svačině.
Pro mě tedy jel děj kvalitně z kopce. Je to škoda.

5 24.03.2018

Povrchní čtení. Méně je někdy více.

4 16.01.2021

Kniha se mi na začátku opravdu moc líbila a četla jsem ji jedním dechem. Každopádně, pro mě přišlo veliké zklamání alá kapitola s názvem ,,Londýn, 2006". To opravdu ne...zvykla jsem si na hrdiny a celkovou atmosféru první světové války, že z tohodle se mi udělalo ouzko. Knihu odkladám na dobu neurčitou. Vzhledem k jejímu pozitivnímu hodnocení, jí třeba dám ještě někdy šanci.

Málokdy se stává, že vám je hlavní postava nesympatická. Protagonisté jsou většinou vytvářeni tak, aby si je čtenář oblíbil. Emmu, která si s arogancí osobovala právo zasahovat lidem do jejich osudů, si nešlo oblíbit. Ani ke konci.

Austen to určitě takhle udělala naschvál a já musím říct, že se mi Emma natolik protivila, až se mi to celé vlastně zamlouvalo. Nestalo se, že by ve mně jediná strana románu nevzbuzovala nějaké pocity. V jednu chvíli jsem byla celá nešťastná z nikdy nekončících rozprav slečny Batesové, z přehnané starostlivosti pana Woodhouse se mi protáčely panenky a nedočkavě jsem čekala na příchod pana Knightleyho, až za pomocí své suché přímočarosti vyplodí konečně něco zajímavého. Nejvíce ze všeho jsem ale pociťovala netrpělivost. Celou dobu jsem čekala na to, až se někdo z nich konečně postaví ze židle u jedné z těch rádoby nastrojených setkání a zakřičí: „Stejně nikoho z vás nemám rád!“, protože tu povrchnost, neupřímnost a přehnanou zdvořilost jsem zvládala ze všeho nejméně.

3 12.05.2022

Tady mi trvalo o něco déle, než jsem se dostala na autorovu vlnu.

Ale musím teda říct, že když už se člověk začte, vnímá každý řádek. Rozhodně nejde o povrchní čtení, musíte tam s těmi postavami být. Musíte si představit, jak sedíte v té observatoři a překládáte Farmu zvířat do klasické řečtiny, jak pomáháte za teplých letních dnů zrenovovat váš rodinný stolek nebo jak sedíte už poněkolikáté v jedné kavárně s osobou, která vás přivádí do rozpaků. Musíte to prostě cítit.

Věřím, že Aciman je velký srdcař, který svým knihám dává přidanou hodnotu v podobě kulturně obohacující složky, která jeho díla dělají tak výjimečná.

3 27.08.2021

Vyprávění Holdena jakožto kluka, kterého nic nebaví a vše ho deprimuje. S jeho názory se moc často neztotožníte, a proto nemáte moc příležitost ho ani politovat či se s ním hlouběji "spojit". Zkrátka se nestane jednou z Vašich oblíbených knižních postav. Ale i přes to, že se v knize nic neděje, čtete jeho vnitřní monolog dále a čekáte co se bude dít, protože jeho vyprávění je nesmírně čtivé. Ale nebude se dít nic, a nakonec zjišťujete, že mu ke troše štěstí stačil jen pohled na jeho malou sestřičku na kolotoči.

"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."

3 14.07.2020

Přelouskala jsem se přes nic neříkající polovinu knihy a v té druhé jsem jen hltala řádek za řádkem. Nebyl to úplně příběh, který mě oslovil, ale spisovatel. Jak všem postavám dokázal připsat myšlenku, která samozřejmě byla výplodem jeho mysli. Tolik názorů se kterými jsem se ztotožnila, tolik věcí popsaných tak, že bych to lépe nikdy nedokázala a mluvilo to za mě. Dokázal do postav vdechnout život. Jedna z mála knih, ze které si beru opravdu hojný počet myšlenek, ke kterým se hodlám určitě ještě jednou v budoucnu vrátit.


- ,,Jsou okamžiky, kdy naše duše jako by se vymanily ze všeho temného, co je zahaluje, a jsou schopny tak jemné vnímavosti, že jsou pak některá mlčení výmluvnější než sebedelší řeči."

3 29.11.2018

Tak nám náš malý Alexík pověděl svůj příběh. A já ho nenáviděla a bylo mi z něj na nic. Pak jsem ho milovala a bylo mi ho líto. Nakonec mi po něm bude smutno, protože dospěl a "volkuje odinočky" a já nemohu s ním. Určitě si na něj několikrát ještě vzpomenu. A na všechen ten "fisíz".

3 18.07.2018

Začnu tím, že se nejedná o lehké dílo. Jsou tam dlouhé esejistické pasáže, které vyžadují stoprocentní koncentraci. Stačí na chvíli soustředit mysl jinam a můžete si celou jednu stránku přečíst znovu, protože se ztratíte. A možná se ztratíte i tak, protože to filozofování je někdy opravdu nad rámec běžného chápaní. Zmatky chovance Törlesse totiž doslova kopírují svůj název. Jsou především o vnitřním sporu mladého člověka, který se ztrácí ve vlastních myšlenkách a hledá východisko a porozumění pro svůj vlastní pochod mozku. Morální hodnoty, otázka sexuality, volba mezi jednou a druhou stranou. Parta chovanců, která se v rudé komoře proměňuje v cosi úplně jiného. Temného. V noci utvářejí ze svých zvrácených představ realitu, hrají si na boží soud a druhý den usedají zpět do školních lavic, v povaze naprosto neslučitelné s tou večerní. Kdyby do toho všeho Törless tolik nefilozofoval, bylo by to mnohem snesitelnější.

Možná, že nejsem na dílo dostatečně intelektuálně připravená. A možná, že to jsou všechno jenom několikastránkové nicneříkající úvahy o matematických imaginárních číslech, které pohřbívají jinak velice dobře vymyšlený sled událostí o pubertální krutosti.

1 31.01.2023

Aforismy jsou nahlédnutí do nejhlubších zákoutí Kafkovy mysli. Je tam nádhera a temnota, kterou jsem si dokázala představit jen částečně. Je to hromádka myšlenek, které se potácí mezi smíchem a slzami. Jsou to destilované vášně jednoho umělce, který i přes svou nekonfliktní povahu vedl od samého začátku až do konce boj s vlastní existencí.

1 05.06.2022

Čtení pro mě bylo spíše utrpením, než požitkem. Námět příběhu je skvělý, bohužel to sestavení textu a celkově ten fakt, že to není ani chronologicky, dle mého knize ubralo na kvalitě.

1 12.11.2018

Co na to říct.
Začátek byl zdlouhavý, nudný, bez akce, chyběla tam ta šťáva a ke čtení jsem se musela i trochu nutit. Nebýt toho konce, toho srdceryvného špatně krásného konce, tak je to podle mě nejmíň povedený díl. Každopádně tato trilogie bude patřit mezi mé oblíbené.

Šílený.... Ke konci jsem už přeskakovala stránky, nedalo se to vydržet. Děj vlastně o ničem, nic zlomového se tam neděje, nemá to spád, napětí,....