Lostindream komentáře u knih

Předchozí knihy „Mnoho mistrů, mnoho životů“ a „Jedna duše, mnoho těl“ byly určitě lepší. Tato mne úplně neoslovila. Nebyla špatná, ale obecné pravdy z knihy už jsem slyšel tolikrát, že mi spíš přišlo, že je to fráze za frází. V předchozích knihách mne hodně inspirovaly příběhy konkrétních lidí, které bohužel v této knize byly minimálně.

08.03.2020

U autorky je patrné, že píše spíše fantasy, než sci-fi. Projevuje se to jak na velmi obecném popisu technického zařízení, tak např. na vyobrazení mimozemšťanů (Přeměněných). Ti by mohli být vyměněni klidně za zombie. Bylo by to jedno. Místo kousnutí zombie je tu dech/polibek, pohybují se jako chladný synchronizovaný dav, necítí bolest, chovají se jako prázdné schránky.

Stejně jako u prvního dílu, sci-fi příběh je jen kulisa k příběhu 13letého hlavního hrdiny, který „vše vyřeší“ (stejně jako u 1. dílu si myslím, že by hlavnímu hrdinovi slušel věk spíše kolem 20 let). V tomto post-apokalyptickém světě stále řeší vztahy – „Uvidím někdy ještě maminku?“, „Pff. S Lunou jsme opravdu jen kamarádi.“, „Ta Chloe je moc hezká. Opravdu moc hezká.“, „Proč na tu Lunu ten kluk tak kouká? Ale nežárlím.“. Všichni ho litují, protože prý stejně umře. Navíc je to ten nejvzornější chlapec, který by ani v polorozbořeném vyprázdněném světě nechtěl projet v protisměru, protože mu to nepřijde správné.

Nicméně, když odvrátíme zrak od některých naivních pasáží, nad kterými není radno příliš přemýšlet, dostaneme se do docela fajn příběhu, který utíká celkem rychle.

01.12.2019

Místy až příliš naivní, místy až příliš geniální vzhledem k věku hlavního hrdiny. Asi bych se nezlobil, kdyby byl jeho věk trochu starší (19-20?) a nemuselo se řešit tolik oklik (řízení vozidel, ovládání moderní techniky apod.), jak takové situace vyřešit. Do toho sledujeme jeho naivní rozhodování a dětské přemýšlení o vztazích („...s Lunou jsme jen kamarádi...“). Celá kniha je víceméně spíše o vztazích hlavního hrdiny, kde se na pozadí odehrává nějaké sci-fi.

Nicméně, i tak se jedná o celkem nadprůměrně čtivou knihu, přeskočíme-li některé naivně napsané pasáže, má ke konci vcelku zajímavý zvrat a konec nutí čtenáře se pustit do pokračování. Styl psaní je celkem fajn, kniha se četla docela rychle a bez problémů.

Nehledáte-li skutečně sci-fi a stačí vám několik sci-fi prvků na pozadí příběhu o 13letém, smrtelně nemocném klukovi, nebudete zklamáni.

1 01.12.2019

Názorný příklad toho, že když máte mnoho skvělých příběhů, ne vždy dává smysl je spojovat do jednoho. Kniha se mi četla velice špatně, Derren neustále odbíhá od jedné myšlenky k druhé. Od hlavního příběhu karetního triku odbíhá ke stříhání nehtů a podobným, někdy až nepříjemně konkrétním, myšlenkám a vzpomínkám. Od těch následně utíká k dalším tématům v poznámkách pod čarou (dlouhým mnohdy i na několik stran), které mohou narušit další úvahy uváděné v závorce. Tolik úrovní, že sledovat a napojovat se zpět na jakýkoliv děj, dá opravdu velmi zabrat. Dávalo by smysl to vidět zfilmované, ale v knize tomu chybí minimálně lepší struktura a rozdělení na podkapitoly. S předchozí knihou se tato nedá srovnávat, úrovní i smyslem je zcela jinde.

1 04.01.2019

Zajímavý vývoj od knihy Společenství.

01.09.2017

Kniha, kterou jsem se skutečně bál číst.

2 01.09.2017

Celá kniha lze shrnout do jednoho odstavce: „Můžete mít skvělé nápady, úžasné myšlenky, být neskutečně kreativní, ale nikdy ničeho z toho nedosáhnete, pokud to dělat nezačnete. Takže musíte hlavně začít.“ Ve výsledku kniha nic nového nepřináší, klasický motivační styl zaměřený na američany, kteří se nedokážou rozhoupat. Navíc se mi kniha nečetla úplně dobře, spousta výplňového obecného textu, kdy jsem si občas říkal, že po přečtení stránky jsem se nedozvěděl absolutně nic.

01.04.2017

Výborná kniha se spoustou motivačních příběhů, které vás nakopnou něco dělat.

27.03.2016

Jak zkažená duše musela tuto knihu napsat? Lahůdka. Uspokojí ty černé kousky vaší duše. Budete slintat blahem.

3 28.03.2013