Lostindream komentáře u knih

Tak dočteno. Byla to jízda. Hodně fajn série. Jedna z mých top.

2 19.04.2024

(SPOILER) Já nevím. První díl si na nic nehrál, byl super. U druhého už byla spousta věcí překombinována. Granger se rozhodoval úplně zjevně mimo, až si po pár stránkách člověk říkal, že to přece bylo jasné od začátku. Hromada nejasného riskování a po vědomém úvodním obětování lidí bez dalších emocí jsem pak už byl k dalším ztrátám trochu odměřený a moc jsem je neprožíval (obětovat tisíce/miliony a pak se starat o život někoho konkrétního? Úplně jsem to necítil). A to závěrečné vyřešení bitvy flotil, kdy byl protivník v absolutní přesile, všichni na Grangera křičí, aby se stáhli a zmizeli, dokud to jde, a Granger jen: „Ne, nikam! Prostě to nějak dáme,“ aniž by měl jakékoliv tušení, co vůbec dělá.

1 15.02.2024

(SPOILER) Ach jo, úplně se mi nelíbí, kam to směřuje. Uvidíme v posledním díle. Oproti předchozím dílům série je tento malinko jiný, více roztěkaný, Weston více nesoustředěný a tajnůstkářský (oproti původním strategičtějším rozhodnutím), bitvy velkolepější (tady to vypadalo, jakoby oproti prvním dílům neměli v boji s Drasiny větší problémy je vyhlazovat, jen je udolávali na kvantitě), skokový pohon bohužel skoro nevyužitý atd. Čtení sice zajímavé, ale oproti předchozím knihám spíše zklamání. Zkrátka vysoko nasazená laťka, kterou se zde, dle mého, úplně nepovedlo udržet.

1 30.01.2024

Tohle bylo vážně super. Chci vědět více o minimálně dalších 15 životech Harryho Augusta. :-)

2 17.09.2023

Do prázdna, Dewesová! Tohle bylo snad ještě lepší, než první díl.

3 03.06.2023

První polovina taková hodně nudná až naivní. Expert, který se celý život zabýval mnohovesmíry, si celou dobu nedokázal připustit, byť o tom ani náznakem neuvažoval, že by se mohlo jednat o alternativní realitu. To bylo na facku. Hrozně se to táhlo až zbytečně na několik stránek. A jak již mnozí naznačili, s temnou hmotou kniha nemá nic společného.

A za co je velké mínus, je styl vyprávění v přítomném a budoucím čase. Celou dobu jsem přemýšlel, zda si to postava jen plánuje, nebo to už udělala. A najednou je děj zas někde jinde. Např.:

– Vyjdu ven do chladného rána a sestoupím dolů z verandy. Vzadu za srubem se pozemek mírně svažuje k jezeru. Dojdu na konec zasněženého mola.

Ano, to má být opravdu styl vyprávění knihy, ne myšlenkové pochody postavy nebo plánování. Občas tedy celkem matoucí.

Nakonec to spravila druhá polovina, kde se děj konečně rozjel a závěr tu první polovinu příběhu více jak vynahradil. Jason-ception parádní.

4 23.05.2023

To bylo skvělý! Rozhodně můj šálek čaje, do prázdna!

5 03.03.2023

(SPOILER) Tak tohle jsme si nezasloužili. Steraka sleduji již docela dlouho a na jeho první sci-fi jsem se docela těšil, když i na Arilu byly tak kladné odezvy. Bohužel, tady to nefungovalo. Tato sci-fi vůbec není sci-, ale jen fi. Stačí si vládnoucí roboty a oživlé araky zaměnit za mágy a oživlá zvířata pomocí kouzel (např. ze dřeva nebo kamení) a dostanete úplně stejný příběh (viz Kletby). Postapo prostředí je tak moc nadužívané, že aby se to nějak zachránilo, muselo by tam být něco extra unikátního, co by drželo celý příběh v té kategorii sci-. Tady to zkrátka nefunguje.

Toto neměla být kniha, ale fantasy povídka. Celé je to psáno takovým naivním stylem pro předpubertální děti. Nepouštěl bych se pak ale do sci-fi, kde je vyžadován i větší rozhled v technických detailech a přesné označení a popis strojů a nástrojů vytvořeného světa. Kletby a soustředění k zapnutí technologie sem úplně nepatří. I ve Star Wars máte duchovní stránku, ale světelný meč soustavným soustředěním nezapínáte.

Vykreslený svět mne neoslovil a ani pořádně nevtáhl do děje. Podobnost hlavních postav na obálce s Anakinem a Obi-wanem také nebyla úplně šťastná (vyvolávalo to jiné očekávání). Potenciál ve formě černého (mimozemského) slizu byl zazděn hned v prvopočátku, kdy se o něm více mluvilo jen v Prologu a pak už vůbec. Místo něj nastoupili araci a záhadný sliz byl tatam. Všichni si ve vytvořeném světě žili tak nějak v rámci možností OK a motivace hlavních postav pro mne byly tak trochu nepochopené. Nedokázal jsem se s nimi sžít. Příběh byl fádní, předpovídatelný a závěr nepřekvapující.

Vyprávění malinko zmatené. Kapitoly příliš dlouhé. Doporučoval bych je rozdělit do více částí nebo podkapitol. Osobně nemám příliš rád prvoplánové názvy kapitol pomocí čísel. Vypadá to pak, že se s tím autor moc nezabýval a ten sáhodlouhý text ve Wordu pouze bezmyšlenkovitě rozdělil na několik částí s čísly. Ale i struktura s názvy kapitol tvoří děj knihy – vede čtenáře a vzbuzuje očekávání.

Příliš mnoho nadužívané přímé řeči, což občas znělo opravdu zvláštně. Až to někdy vypadalo, že autor své čtenáře považuje za méně inteligentní a je potřeba jim vše vysvětlit až přespříliš artikulovanou mluvou.

„Legrační, před pár dny jsem o nich četla knihu,“ otřela si špinavé prsty hadrem a sledovala dva další roboty třídy André, jak se vydali za tím prvním. „Původně to byla čistě vojenská technologie, měli pomáhat na severní frontě. Ale jakmile arbitři začali používat propagátory, všechnu složitou elektroniku to výrazně narušovalo. Proto se na frontě nepoužívají ani protektoři.“
„To ví přece každý,“ přešel Eled do autobusu bez oken a prohlížel si potrhané sedačky. „Proto je každý André tak levný. Vojáci je všechny museli prodat. Arbitři jich přitom vyrobili mraky.“
„Správně! A víš, proč se jim říká André?“ zvedla obočí Anami.“

nebo

„Například slovo arak má hodně podobný příběh. Nejdříve se jim říkalo Autonomní Robotická Extraterestrální Kultura, zkráceně Arek. To bylo těsně před tím, než nás Moly Griffin sabotovala a lidstvo upadlo do technologické temné doby. Slovo Arek tak používali lidi převážně verbálně, neměli ho kde napsat, a nikdo si tak nevšiml, že se během těch sto let temnoty změnilo na arak. Je to příjemnější na jazyku.“

Přitom by stačilo ten příběh trochu více „vyprávět“ a někdy nechat čtenáře, ať si k jednotlivým věcem dojde pomocí indicií sám.

Možná vážně jiná cílovka (děti 8–12?):

„Druhým strukturálním prvkem Astry je dvojitá spirála, která začíná zde na špici a rozvíjí se po celé délce lodi, se kterou ji spojuje řada dlouhých ramen. Spirála totiž rotuje a vytváří odstředivou sílu, která simuluje gravitaci. Z pohledu zvenčí celá loď připomíná takový velký vrták.“
Prezident chápavě přikývl. „Viděl jsem už pár vědeckofantastických filmů. Je to jako při zatáčce v autě, člověka to prostě táhne do strany.“

(Mimochodem část s vesmírnou stanicí na orbitě planety úplně zbytečná.)

Chvilka pro edukaci:


„Proč jsou Gorové první mimozemská civilizace, se kterou jsme se setkali?“
„Narážíš na Fermiho paradox?“ zeptala se Alva.
„Ano. Jenom v naší galaxii je zhruba sto miliard hvězd. I kdyby jen nepatrný zlomek z nich poskytoval vhodné podmínky pro život, najít mimozemské civilizace by mělo být velmi snadné. A to je jenom jedna galaxie, aktuálně jich vidíme skoro dalších sto miliard. To že jsme stále nikoho nepotkali, je naprostý paradox.“

Je rozdíl mezi efektivním a efektním:
„Eled se úderu žhavého kladiva téměř nemohl dočkat. Byl to velmi efektivní způsob, jak vydávat nové zákony.“

(Efektivní způsob to určitě nebyl.)

Chyb a překlepů je v textu požehnaně. Rozhodně bych doporučoval důkladnější kontrolu.

Celkově je znát, že je rukopis ještě nevypsaný a někdy docela naivní. Budu držet palce, ať se to do budoucna zlepší. Zatím bych se ale sci-fi kategorii vyhnul.

1 29.12.2022

(SPOILER) Když už mě překvapil druhý díl, který byl úplně jinde než první, tak přišel třetí. Tohle graduje tak parádně, že to ani není možné. Nejen, že je kniha velmi čtivá, ale je i dobře strukturovaná a příběh se vám odkrývá postupně. Po malých doušcích. Hezky pomalu a precizně. Skvěle se tak buduje příběh a tajemno okolo nových objevů a zvratů. Musím pochválit i překlad do češtiny, kdy se kniha četla o mnoho lépe, než předchozí dva díly.

Velmi mne baví, jak autor odvypráví kousek příběhu a v další kapitole se vrátí o kousek nazpět a ukáže příběh z jiného pohledu a ono vám to najednou postupně začne vše do sebe zapadat. Těch nápadů a nových světů/časových linií zde bylo tolik, že to nelze ani spočítat. Přenesení čtenáře do světa knihy zde zkrátka bylo prvotřídní.

Luo Ťi nelze nemilovat. To je opravdu postava, která, když se objeví na scéně, víte, že to děj posune o mílové kroky kupředu. Naopak, postava, která byla na facku už od první chvíle, co se objevila, byla bohužel postava hlavní – Čcheng Sin. Namyšlená, sebestředná p**a, která zkazí, na co sáhne. Mnohem více sympatií si u mě získal Thomas Wade. Nebýt jeho, Sin by v ději skončila po první kapitole.

Občas se v knize objevily nelogičnosti a naivita – nevím, zda jen postav, nebo i přímo autora knihy. Protože připravovat několik desítek let jedno dvě řešení (ostatní zavrhnout nebo rovnou zákonem zakázat) na ochranu Sluneční soustavy a pak být překvapen, že vlastně zkáza nepostupuje stejně jako proběhla jinde, je opravdu naivní.

Černá doména hodně zajímavé téma. Stejně tak druhy pohonů. Trochu mne mrzí, že se to neposunulo ještě dále – kromě rychlosti světla představit úplně jiné možnosti pohonu, příp. více se zabývat manipulací nejen prostoru, ale i času.

Zkoumání čtvrtého prostoru mělo tak dobře našlápnuto, ale vytratilo se tak nějak do vzduchoprázdna :). Podobně jako Jün Tchien-mingovy Pohádky. Čekal jsem, že třeba Gravity a Blue Space využijí znalostí čtvrté dimenze a přijdou s nějakým plánem. Když už tak snadno vyřadili kapky. Dešifrování pohádek bylo opět trochu zklamání. Řešení od Sin a Aj stejně vycucané z prstu jako všechna nesmyslná zamítnutá předchozí – ale jejich bylo správné. Nikdy nevyřešené obrazy přitom byly jasné na první dobrou a „neperspektivní“ princ Hluboká voda milion dalších řešení, než že se jedná o konstantní rychlost světla (300 tis. km/s), která nakonec nebyla tak konstantní, jak se tvrdilo (viz černé domény a brázdy).

A ten prvek lásky mezi Čcheng Sin a Jün Tchien-ming? Hahahaha. Tak to jsem jim vážně nežral. To bylo tak na sílu, že když se Sin celou knihu hnala za Tchien-mingem a nakonec musela „19 mil. let“ strávit s někým jiným, ani ji to nepřišlo divný. Ještě vtipnější na tom je, že když Aj pár stránek letěla po Kuan I-fanovi a postupně si budovali nějaký vztah, najednou střih a „výměna manželek“.

I přes pár chybek a problémů, na které v knize narazíte, si dovoluji tvrdit, že je to jedna z nejlepších sci-fi, kterou za poslední dobu budete držet v ruce.

11 29.12.2022

(SPOILER) No dobrá, tedy. To jsem po předchozí knize nečekal. Parádní kniha, která v mnohém předčila první díl. Hlavní zásluhu na tom má především točení se pouze okolo jedné hlavní postavy Luo Ťi a zajímavá idea meditátorů. Za mě skvělé. Narozdíl od prvního dílu nepřeskakujeme od postavy k postavě s – pro nás Evropany – nezapamatovatelnými jmény.

Popis kapky a vesmírné flotily byl jedním z nejlepších popisů vesmírných bitev, které jsem četl.

Trochu jsem nepobral pasáže s vysněnou přítelkyní – takové zvláštní a vůbec mi tam neseděly. Bohužel (pochopitelně) se celým příběhem také proplétá čínská historie a tradice a někdy je na ni až příliš velký důraz. I v budoucnosti.

A z čeho jsem byl opravdu zklamaný, bylo ukončení druhého dílu. Ten závěr nebyl zkrátka naplňující. Celá kniha směřovala k něčemu jinému a závěr jsem tu vnímal tak trochu jako zradu na čtenáře a rychlý useknutý konec.

Čtivost je mnohem lepší a zdá se mi, že i překlad je na tom lépe, i když…
Jsou tam některé pasáže, které zněly v češtině až moc uměle. Takhle přece lidé nemluví. Viz např.:
– „Tvůj defétismus je čistě racionální,“ odvětil Čang. „Přinejmenším jej zakládáš na vlastní logice. Proto si nemyslím, že by ti někdo zvenčí dokázal zvednout náladu. Já se ti nehodlám omlouvat, Jüe. Vím, že mi to nemáš za zlé.“
„Právě naopak, Pej-chaji. Chci ti poděkovat. Vysvobodil jsi mě.“

– „Nejprve jsem se dozvěděl jen ta dvě slova, bez dalšího vysvětlení. Jejich význam jsem si odvodil až mnohem později.“
„Od koho ses je dozvěděl a kdo ti je nevysvětlil?“
„To zatím nechme být. Pokračujme v naší úvaze.“

– „Své jmenování jsem akceptoval již před týdnem, ale teprve nyní, když spolu poprvé sedíme, cítím jistou rozpolcenost.“

– „Toho večera se vůbec poprvé od chvíle, co se Luo Ťi do usedlosti v podhůří přestěhoval, rozpršelo a v obývacím pokoji se udělalo chladno.“

– „Ťi, kamaráde, abych pravdu pověděl, já v některých věcech nemám tak otevřenou hlavu jak ty. Zas takový flegmatik nejsem.“


Nebo zbytečně komplikovaná souvětí, kdy na konci věty zapomenete, o čem měl být začátek:
– „Čekání si krátil nezávazným hovorem s Kentem. Zeptal se jej, jak u nich zatím všechno zvládá, a Kent odpověděl, že v mládí žil v Číně tři roky, takže se s novým prostředím sžil docela snadno.“

– „Luo Ťi odešel do koupelny, aby se opláchl, a když se vrátil do palubní pracovny a objednal si jednoduchou snídani, ucítil, jak letadlo začíná klesat.“

– „Během té krátké cesty měl dojem, že se snad vrátil do éry dětské bezmocnosti, a kdyby mu teď někdo řekl, že jej povede za ruku, neodmítl by to.“

– „Význam slova „krajan“ se v novém světě netýkal společného místa, nýbrž éry původu, takže se jím označovali jen ti lidé, kteří podstoupili hibernaci zhruba v téže době. Když se po probuzení znovu setkali, zejména pokud mezitím uplynuly desítky let, měli k sobě blíž než někdejší krajané, kteří sdíleli stejné geografické rodiště.“

Ale když vše přelouskáte a nebudete se tolik upírat na (trochu laciný) závěr (je tu ještě třetí díl), tak je to hodně povedený příběh, který vás vtáhne hodně hluboko do děje.

4 29.12.2022

Začnu s pozitivy. Skvělý název! Na necelých 450 stránek se čte kniha sama, je velmi čtivá a kapitoly ubíhají jedna za druhou. Autor psát skutečně umí a nad některými slovními obraty a popisy scén jsem skutečně žasl. Jedno malé bezvýznamné plus dávám také za (občas) krátké kapitoly. Hodí se, když máte pár minut k dobru. Hlavní hrdinka bezva. Fandil jsem ji, i když někdy vážně moc nepřemýšlela.

Ani zápletka nebyla úplně marná. Ale…
Nyní ta negativa. Občas mi přišlo, že si autor o čtenáři myslí, že je úplně blbý. Že mu některé věci nedojdou. A tak čtenář dělá jako že nic a pár stránek čeká, až se autor vymáčkne a prozradí to, co čtenář věděl několik stran zpět. I samotná hlavní zápletka se dala s největší pravděpodobností tušit již od nějaké 80. strany. Pak už jen čekáte, jak se k tomu pachateli dojde.

Ta erotika tam byla vložena tak moc na sílu, že jsem občas pochyboval o autorově psychickém rozpoložení. Především tam ale nedávala žádný smysl, navíc tak explicitně podávána. Za tyto pasáže velké mínus.

Z atmosféry Teranga jsem byl dost zmatený. Člověk získal pocit, že tam neplatí pravidla a že vraždy, podvody a podplácení jsou na denním pořádku. A pak slyší od těch největších zkorumpovaných jedinců, že vražda by již byla moc, že to jakože nemůžou, aby v zápětí konečné odklizení dotyčných domlouvali. Hm. Celkově mi to tou konzistencí úplně nesedělo a přišlo mi, že u některých je jejich charakter stavěn na aktuálním počasí.

Konec se mi absolutně nelíbil. Působil hodně naivně. Dokázal jsem si představit několik lepších závěrů.

I tak to celkově nebylo vůbec špatné. Ale některé části bylo potřeba překousnout. Škoda.

2 05.06.2022

Další skvělá kniha doplňující slušně rozjetou sérii o vesmírné lodi UTSS Salamis. Tohle mě hodně baví, Jakube Maříku. Čte se to samo. Po trochu chladnějším druhém dílu se opět rozjíždí příběh na vlně prvního, kde se vracíme s dějem do vesmíru. Což neznamená, že byl druhý díl špatný, jen ta asmosféra byla oproti prvnímu trochu jiná.

Více rozjetých příběhových linek mi nevadilo. Ale je pravda, že začínání kapitol náhlým vtrhnutím do děje mi prvních pár odstavců dávalo vždy zabrat se v příběhu zorientovat. Se jmény mám problém doteď – od minulého dílu jsem je již kompletně zapomněl a některé vztahy mezi sebou jsem spíše odhadoval.

Osobně jsem trochu zklamaný ze Sépianů, u kterých jsem očekával o malinko více mysteriózna a tajemství, a zatím jsou vykresleni spíše jako lidé, jen s chapadly na bradě (pirátský Davy Jones ve vesmíru). Korzáry zas začínám více a více vnímat jako zombíky, do kterých můžete střílet jak chcete, ale dokud jim neuseknete hlavu…

Když to shrnu, další super díl, který jsem si užil, ale žádný šok, kdy by mi padala brada, se tu neodehrál. Už se těším na další. Jedná se o jednu z nejlepších sci-fi sérií, které jsem dosud četl.

8 28.04.2022

(SPOILER) Já nevím. Na knihu jsem se hodně tešil, ale po přečtení převládají smíšené pocity. Prvních 50 stránek v knize vůbec nemělo být. Měl jsem chuť knihu zavřít a spálit. Ta část nebyla dobře napsaná a dějově úplně mimo celou knihu.

Po přelouskání začátku to začalo být konečně trochu zajímavé, ale ani tak se to nečetlo nejlépe. Na přehlednosti tomu nepřidávaly ani čínská jména, ani časté měnění postav, kdy se v každé kapitole skákalo od jedné k druhé a zpět.

Velmi zajímavá pasáž byla se vstupováním do hry. Té bych si klidně užil trochu více. Potenciál byl ale brzy zazděn a bohužel nevyčerpán. Velká škoda.

Přibližně od 300. stránky začalo do příběhu knihy konečně pronikat trochu více sci-fi, což jsem opravdu ocenil. Už jsem se bál, že k tomu nakonec ani nedojde. Rozbalování protonu mne bavilo. Škoda, že tento „náboj“ neměl příběh již na žačátku knihy. Opravdu si nemyslím, že pro děj knihy bylo tak moc důležité popisovat tehdejší čínský režim.

Celkově jsem měl pocit, že je kniha spíše poslepovaná z rozdílných částí, které dohromady né úplně vždy fungují. Míchání postav a dojem, že ve světě knihy neexistují jiní lidé, než astrofyzikové a jeden detektiv (+ pár američanů), mi tuto realitu spíše oddaloval, než abych se do ni pořádně ponořil.

Nebýt pár opravdu zajímavých pasáží, knihu bych snad ani nedočetl. Řešení problému tří těles je hodně zajímavé téma. Podobně jako s protonem v 11 dimenzích. Škoda, že pak mnohé zajímavé pasáže vyšuměly do prázdna nebo byly vysvětleny tak, aby se neřeklo (viz blikající vesmír či neviditelný odpočet).

Mám sice zakoupené i další díly této série, ale konec knihy mne na jejich četbu nijak zvlášť nenalákal. Takže si před dalším dílem dám nějakou pauzu. Bylo to náročné na sledování děje, postav i technických a vědeckých zákonitostí.

[Spoiler]
P. S. Pochopil někdo tu pasáž s tankerem a nanovlákny? Přišlo mi, že tahle pasáž je v knize nějak navíc, pro děj postrádala hlubší smysl a jako by ji někdo vzal a zkopíroval z úplně jiného příběhu/žánru.

6 21.02.2021

Ježiš, to bylo skvělý! Už dlouho jsem takhle dobrou sci-fi nečetl. Navíc od českého autora.

Super proplétání žánrů – akčně-mysteriózní sci-fi detektivka. Hodně mě bavilo vyjadřování („… pokud je v Nebi bar, zvu tě za chíli na skleničku…“) a slovní obraty plné metafor („… ohnivé květy na povrchu silového pole…“). V technických termínech nepadaly žádné hlouposti, příp. byly dobře a přirozeně vysvětlené. Četlo se to skoro samo, děj ubíhal rychle a na posádku si člověk za chvíli zvykne. Každou chvíli nějaký zvrat, který čtenáře udržuje v napětí a buduje atmosféru. Nápad se sluncem bravůrní, mysterióznost Korzárů skvěle graduje s dějem. Kloubouk dolu před takto dobře napsanou knihou.

I přesto se najde pár připomínek.

1) Úvod byl hodně matoucí a než se člověk zorientoval, co se děje, uběhlo pár kapitol. U filmu bych to vhození do děje chápal. Přeci jen tam má člověk ještě tu vizuální stránku a dokáže se zorientovat rychleji.

2) Postavy se mi pletly skoro do poloviny knihy. Míchání křestních/prostředních jmen a příjmení. Pořád jsem přemýšlel, kdo je kdo („Kdo je sakra ten Thakur?!“). I tak jsem následně byl na první dobrou schopen rozeznat max. do pěti postav, … („Jó, to je Gelu!“)

3) … což se mi dělo i u názvů stíhaček, bombardérů, transportérů (Diamondback, Gharial, Comodo). Názvy a jména celkově byla občas skvělá jindy úplně blbá. Chápu, kvůli čemu název Salamis, ale proč sakra? (Pořád jsem před očima viděl uzeninu.)

4) Líbí se mi ten posun do anglicismů – názvy techniky, zbraní, letounů, … – působí to na mě více „filmově“ (ne tak skutečně – žádný Franta Vomáčka od vedle, díky čemuž se do toho můžu více ponořit a užívat si příběh). Ale proč se to pak nedrží všude? Proč namísto Korzárů nejsou např. Corsairs? A do teď nevím, jak se čte zástupce Marhoul. Je to česky „Jan“ nebo anglicky „Jane“ [džejn], když ho tak oslovovala kapitánka (i když všude používáno neutrální „kapitán“)?

5) Chybělo mi nějaké zasazení do prostředí, místa, času, stupně vývoje lidsta, prozkoumaného vesmíru atp. Žijí lidé pouze na Zemi, nebo již obývají více planet? Jak daleko je Gamma Crucis od Země? Třeba se to postupně vykreslí v dalších dílech série, ale bral bych alespoň nějaký náznak. Nevím, co si představit zde. Rok 2127 je v každé knize vykreslen jinak a pro mě to je jen číslo, které by zde mohlo bý klidně 5182 a neviděl bych rozdíl. A co je to UTSS? United Terra Space Ship?

6) Žádná hlavní postava – zkrátka jen posádka lodi. Bohužel se mi nepodařilo více sžít s žádnou z postav. Za prvé jsem si je dlouho pletl a za druhé jsem se o žádné nedozvěděl více informací – nebyla žádná výjimečná postava, které bych měl nějak fandit. Možná nejvíce Atwoodovi, aby se mu dařilo?

7) Až po přečtení jsem se na konci knihy dostal ke statistickým údajům lodi a posádky. Možná, kdyby to bylo na začátku, nemusel bych mít v postavách a názvech takový guláš – párkrát bych přelistoval na začátek. Andy Weir dává mapku taky na začátek :)

V kontextu knihy se však jedná jen o drobnosti. Nemám rád hloupé příběhy s prvoplánovým dějem a zde bylo vše chytře promyšlené a dobře popsané. Mnohem lépe, než většina knih a filmů, na které v současnosti narazíte.

Těším se na další díl (i ty další tři) a mám takové tušení, že tato série bude jednou z mých nejoblíbenějších, které jsem kdy četl. Pět hvězd a rozhodně doporučuji.

11 14.01.2021

Určitě zajímavá kniha. Nicméně, asi jsem měl trochu jiná očekávání. Procento očkovaných dětí na světě nebo rozdíl vzdělání mezi muži a ženami jsou sice zajímavá fakta, ale ve výsledku se mne to nijak zvlášť přímo nedotýká a nedokázal jsem se tak s optimismem autora plně ztotožnit.

Kniha se vás snaží pomocí různých statistik a srovnání přesvědčit o tom, že je skutečnost jiná, než si myslíte. Možná by to dávalo smysl, pokud bych se o tyto údaje nějak zajímal a v těchto oblastech se alespoň trochu orientoval. Ve výsledku tak mé zodpovídání otázek průběžných kvízů bylo pouhé hádání (do té doby, než pochopíte, že nejpozitivnější odpovědi jsou ty správné). Pro mne osobně jsou tato statistická data světa v představě tak vzdálená, jako si např. představit miliardu Kč (bude tam asi hodně nul). Nicméně věřím, že pro nějakého nadšence do dat či sociologa to bude velmi přínosná kniha.

4 15.06.2020

Kniha se velmi dobře četla. Asi nic objevného se člověk nedozví, pokud četl jakékoliv knihy na podobné téma, např. od Briana Weisse. Jediné, čeho bych uvítal více, je ten „život mezi životy“, o kterém zde příliš mnoho napsáno nebylo. Vyprávění jednotlivých lidí, i když velmi zajímavé, se zde spíše zaměřuje na minulé životy a jejich vzájemné souvislosti. Více informací o „bardu“ jsem se dozvěděl např. z knih od Roberta Monroe. I tak se kniha četla jedním dechem a mohu ji vřele doporučit. Vizualizační metoda na konci knihy je příjemným bonusem.

2 30.05.2020

Jsem rád, že i takovéto knihy vznikají. Měla dobré, ale bohužel i méně dobré pasáže. Možná jsem od knihy očekával něco trochu víc.

Naneštěstí mi četbu kazilo několik věcí. Za prvé je velmi poznat, že autor není „vypsaný“ a některé pasáže jsou pouhými nezáživnými popisy situací a míst, které čtenáře nedokáží dobře vtáhnout do děje. Pasáže, které by stálo za to více rozepsat, jsou popsány jen v rychlosti, a ty, které nemají pro děj knihy žádný význam, jsou popsány na několik stránek.

Skvělé jsou kapitoly o místě „pod Zemí“ se svými Spasiteli nebo např. kapitola o rozbité televizi. Naopak, kapitola, která by v knize vůbec nemusela být, je o opití mladého vypravěče na nádraží.

Zároveň je obrovský rozkol v příběhu mezi „skutečným“ a „snovým“ světem cca 13letého chlapce, kdy ten skutečný není, až na některé části, skoro vůbec zajímavý a působí spíše jako dospívající román, kdy bych dle stylu vyprávění očekával popis jeho první pusy. Na druhou stranu je tu popsán onen hravý snový svět s hlubším poznáním, který je velmi inspirující, propojující reality a dokáže čtenáře zastavit a nechat jej popřemýšlet nad svým vlastním bytím.

Mrzí mne, že popsáním míst, realit, bytostí a hlubším myšlenkám projevujících se i mimo snové světy není dán větší prostor na úkor prožívání dospívání s chlapcem, se kterým není snadné se ztotožnit.

Navíc, kniha je velmi krátká a její cenu vůči hodnotě, kterou si čtenář může odnést, bych si představoval o řád nižší.

22.05.2020

Autor mě svým stylem vyprávění hodně baví. Příběh knihy je velmi příjemný a mne, jako čtenáře, do děje vtáhl naplno. Spousta humoru, scifi přesně podle mého gusta a vcelku zajímavý a chytře propletený příběh. Už hledám další autorovy knihy ke čtení.

14.05.2020

Fajn kniha, ale už jsem od Simaka četl asi lepší. Trochu předvídatelné chování postav a od konce knihy jsem očekával trochu víc. Deus ex machina = vše se nakonec nějak samo vyřeší, postavy přijímají a mění názory o 180 stupňů ve zlomku vteřiny. Škoda, šlo toho určitě využít více.

3 14.05.2020

Předchozí knihy „Mnoho mistrů, mnoho životů“ a „Jedna duše, mnoho těl“ byly určitě lepší. Tato mne úplně neoslovila. Nebyla špatná, ale obecné pravdy z knihy už jsem slyšel tolikrát, že mi spíš přišlo, že je to fráze za frází. V předchozích knihách mne hodně inspirovaly příběhy konkrétních lidí, které bohužel v této knize byly minimálně.

08.03.2020