Společenství

Četla jsem v dospívaní, zajímavá a zároveň velmi děsivá knížka.

Vůbec nemám problém tomu všemu věřit. Autor má docela těžkopádný jazyk a styl, takový ne mně uplně sympatický a jak do všeho dloube, ale ne zrovna z toho úhlu pohledu, který by zajímal mě… Ale samozřejmě, hodnotím to jako čtenář čtoucí fantasy… mě se něco takové stát, tak jsem strachy mrtvá… ani kvůli tomu jsem nemohla usnout… nekecám. Takže je to svým způsobem znepokojivé, na druhou stranu jsem neměla pocit, že byli nepřátelští, z toho důvodu si taky nic nepamatovali, ale stejně, proč to dělají a proč na to „mají všechno právo?“ tahle věta mě dostala z knihy asi nejvíc a pak ta, že ta kniha se má jmenovat Comunion, aby se lidé nebáli… Hm…

Jak něco autor rozebírá dopodrobna, tak některé věci mi přišly, že úplně vynechává a vůbec se o nich nezmiňuje a nebo jen letmo. I ta sesezení u hypnotizéra a otázky, co se kladly… ale jak říkám… pro mě se to snadno řekne, navíc to bylo někdy v 86., takže… a že zabíjíme planetu Zemi? To už je mi jasný, ale já to vidím přesně u sebe, ty víš věci, uvědomuješ, jak jsou ničivé a stejně nic neudáláš… z lenosti? Z pohodlnosti? Nebo nějak bylo, nějak bude? Zodpovědnost přenechejme jiním…

Kniha, kterou jsem se skutečně bál číst.