lidunka1 komentáře u knih
Svěže napsaná novela a přátelství dvou dívek, později žen. Pro dnešního čtenáře dosti podivné, že si přítelkyně vykají. Pro mě osobně i náznaky toho, že vztah Sylvie k Andree je lesbický. Nikdy jsem nezažila vztah závislosti se ženou. A ještě smutek nad skutečnou Zazou, která zemřela, protože předtím blízcí zabili její duši. Poučení: je úžasné, že můžu být sama sebou.
Kniha byla čtivá. Také bojuju s obezitou, byť daleko menší než autorka. Psát umí. Vadilo mi ale, že i když tušila, kde je jádro jejího problémů, nešla na terapii. Pořád řešila jídlo a tloušťku, ale nedala prostor duši. Pořád jsem čekala, kdy konečně začne svůj problém rozmotávat a řešit a ono nic.
Za mě velmi čtivé. Přemýšlím o hodnotách jako jsou inteligence, svoboda, mír, láska, bisexualita, žárlivost, pracovitost.
Pro sebe si odnáším, že láska bez věrnosti není celistvá.
Knížka je dle mého názoru takový lepší průměr. Když potřebuješ vypnout, tak klidně sáhni po této knize. Konec mi přišel přitažený za vlasy.
Teda, to byl nářez! Knihu jsem měla doma asi 2 roky. Myslím, že nikdo z nás netušil, že by v Evropě mohla vypuknout válka. Autora velmi obdivuju nejen pro jeho odvahu být přítomen vojenským konfliktům a riskovat život, ale především pro jeho snahu o objektivitu. Dvě hlavní myšlenky si z knihy odnáším: 1. rozpad Sovětského svazu byl pro mnohé obyvatelé ztrátou naděje a 2.co vše dokáže lež, zvláště je-li všudypřítomná a ovlivňuje masy díky masmédiím
Knihu jsem si objednala z vědecké knihovny v Liberci po přečtení knihy Musím tě zradit. Literatura faktu obsahuje taková fakta, při kterých člověku vstávají vlasy hrůzou. V 80.letech už u nás komunistická moc slábla, v Rumunsku nejhorší marast v té době zažívali.
Po přečtení této knihy jsem si půjčila knihu o rumunské historii a životopis Causesca.
Moc by mě zajímalo, zda by Petra taky dokázala napsat knížku optimistickou a radostnou (a to píšu bez jakýchkoliv postranních úmyslů)
S Aghatte absolutně nesouhlasím. Z ní samé čiší nějaká zášť či nezpracované emoce.
Dávám pět hvězdiček. Kněz, který odešel z pastorace a jeho osamělost. Jeho "postižení" ho dovede daleko... Jsem katolička, která chodí do kostela a v církvi je doma. Přesto autorčinu pohledu rozumí. Nejvíc mě zasáhlo poznání, jak málo lidí žije autenticky. A také jsem si při čtení uvědomila, jak obrovským darem je, když mě druzí milují ne kvůli prospěchu, ale kvůli mě samotné.
Mrzí mě, že mnoho lidí si možná díky knize zase potvrdí, jak je církev hrozná. Ale Petra sama je zraněná a pravdivá, tak si nebere servítky.
Těší mě, že se mladí lidé na západě dozvědí o příšerné životě mladých lidí ve východním bloku. Autorce patří dík za to, kolik práce si dává s ověřování informací. A styl psaní je velmi čtivý.
Tato novela se mi dostala do ruky ve chvíli, kdy si i moje maminka zlomila nohu v krčku. Velmi si mí líbí psychologický ponor do maminčiny povahy, líčení vztahu mezi matkou a dcerou. Překvapilo mě, že už v 60.letech 20.století lékaři zachraňovali život za každou cenu a nepřihlíželi důstojnosti člověka.
Knížka je tak surově pravdivá. Podrobný popis života jedné rodiny. Často mě při čtení napadla otázka? Co dělat aby byli šťastní? Manželství je myslím každodenním hledáním a zápolení, jak udělat toho druhého šťastným. A když se vytratí ta touha, něha, zbydou jen povinnosti. Pro mě byl děj knihy svým způsobem děsivější než u thrilleru, protože bez lásky je život jako vězení. Petra to napsala dobře.
Knížka není špatná, ale když si ji nepřečetete, tak o nic nepřijdete. Občas se tam objeví vtipná hláška. Autorovi se podařilo hezky vystihnout charakteristiku hlavních postav, lehce autistických podivínů. Vadily mi složité myšlenkové konstrukty a šroubované věty.
Někdo tu psal, že je to kýč jako bič. Já asi kýč nepoznám. Na mě knížka působila jako balzám na nemocného. V dnešním světě plném zmatku, smutku a složitostí tato knížka pohladí. Na autorovi je poznat, že miluje knihy i lidi.
Opravdu nechápu, jak může mít tato kniha, tak vysoké hodnocení. Za mě je to trojka z milosti
Tato kniha mě po Bibli a Enneagramu asi nejvíc ovlivnila a přiměla ke změně postojů.
Kdo milujete knížky a potřebujete pohladit, určitě si ji přečtěte.
Dobře napsané a pár myšlenek opravdu skvostných. "Pravá láska nám pomáhá stát se nejlepší verzi sebe sama." Takovou jiskřivou lásku, která jde čím dál víc do hloubky by si asi přál zažít každý.
Někdy jde prostě člověk se svojí kritikou proti proudu. Za mě Bílá Voda poměrně velké zklamání, ani jsem ji nedočetla.