LelaR komentáře u knih

Tuto knihu jsem dostala před několika lety. Odložila jsem ji do knihovny s tím, že snad někdy, až budu mít chuť, si ji přečtu. Bohužel jsem po ní sáhla až v okamžiku, kdy jsem už neměla možnost za ni poděkovat. Není to kniha na rychlé čtení bez přemýšlení. Chce to čas a tu správnou náladu. Po jejím přečtení jsem pochopila, proč mi byla darována.

9 28.07.2015

POZOR - obsahuje spoiler!
John Flanagan opět nezklamal. Hora Štírů líčí další dobrodružství neohroženého bratrstva a sestry Volavek. Příběh má spád, Hal znovu prokáže svůj důvtip a vynalézavost, čímž pomůže mimo jiné i jednomu deprimovanému členu bratrstva. Gilan pro změnu ukáže svou hraničářskou prohnanost a šermířskou zručnost. Thorn a Lydia pokračují ve vzájemném pošťuchování se. A Kluf se ukáže jako neocenitelná pomoc a součást posádky (až na její zálibu v Erakově sekeře po dědečkovi). Nechybí obvyklá dávka narážek, ironie, zábavy i napětí. Setkáme se se starými známými z hraničářských příběhů. Takové knížky se čtou téměř samy a velmi rychle, což znamená jedno odpoledne.Těším se na nové příběhy od pana Flanagana.

2 27.03.2015

Při čtení prvního dílu celé série jsem nevěděla, co si o Rolandovi myslet. V okamžiku, kdy do příběhu zasáhli Eddie a Odetta/Detta/Susannah jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Jakeův návrat a objevení se Ocha jsem přivítala s radostí. Z vyprávění příběhu z Mejis, tedy o Rolandově prvním ka-tet, jeho první, jediné a životní lásce a ostatních, více či méně šílených, obyvatelích toho městečka, mě mrazilo v zádech. Neskutečně jsem se bavila v momentech, kdy do příběhu začaly zasahovat jiné příběhy mistra Kinga i mistr sám. Žasla jsem nad tím, jak sám o sobě psal. Domnívám se, že si tento způsob zvolil jako formu odvykací terapie ze svých závislostí. Při čtení tohoto posledního dílu jsem i bečela a příběh se promítal i v mých snech. Ovšem za ten konec bych sai Kingovi nejraději setnula hlavu orizou. Na druhou stranu konec asi jiný být nemohl. A dává naději. Jestli ráčíte, byl to krásný příběh a já říkám díky, King-sai. Dlouhé dny a příjemné noci vám všem.

4 27.03.2015

První díl série Temná věž se mi nečetl moc dobře. U jiných knížek čtu plynule a rychle, tady se mi to nedařilo, ale nakonec jsem příběh po několika dnech přelouskala. Naštěstí mě to neodradilo od pokračování, protože přece jen jsem zvědavá, jestli se pistolníkovi podaří k Věži doputovat.

U knížky jsem se výborně bavila. Při čtení mi většinou tekly od smíchu slzy. Dávám 4 místo 5 *, protože ta knížka kvůli způsobu psaní (forma nedatovaných poznámek a zápisků) vypadá trochu chaoticky.

1 05.03.2015

Na tuhle malou, vtipnou kuchařku jsem narazila úplnou náhodou v našem místním supermarketu někdy před šesti a půl lety. Tehdy jsem ještě byla na rodičovské dovolené a k nervovému zhroucení jsem neměla daleko. Neodolala jsem a knížku jsem si pořídila. Přečetla jsem jí jedním dechem ani ne za tři hodiny a hned jsem měla lepší náladu, bo mi došlo, že v podobné situaci se nacházejí i jiné matky. Recepty jsou jednoduché, aby se na přípravě mohly podílet i děti, většinou zdravé a přitom chutné. Kuchařka je proložena vtipnými komentáři, které vás dostanou do dobré nálady.

Ukázka z knížky:
"Nákyp s křupavou zeleninou
Papej zeleninku, je zdravá. To už říkaly naše babičky našim maminkám, naše maminky nám a my jsem převzaly pomyslnou štafetu a opakujeme to svým dětem. Pamatujeme si ale také, že zeleninová jídla nepatřila k našim nejoblíbenějším a že jsme jim na chuť přišly až časem. A někteří z nás nikdy. Tady je tip na zdravou pochoutku, která má šanci i u malých "nejedlíků". Je to pokrm, který podáváme v samostatných litinových minipekáčcích: děti to zbožňují. A ještě jeden zlepšovák: na tento recept se lépe hodí mražená zelenina, protože zůstává křupavější."

26.01.2015

Vlastním vydání z roku 1966 (dědictví po prastrýci) a dodnes považuji tuto kuchařku za jednu z nejlepších, které u nás kdy vyšly. Když jsem jako dítě listovala v té, co má moje mamina, vždycky mě fascinovaly fotografie, které jsou součástí této kuchařky. Úplně nejvíc se mi líbí fotografie prostřených stolů k různým příležitostem. Přispěly k mé společenské výchově. A nejvděčnější jsem byla za fotografie jednotlivých druhů mas.

4 26.01.2015

Miluju knihy o Zeměploše, tedy většinu z nich (některé se mi četly hůř). Velký dík za to patří překladateli - panu Janu Kantůrkovi. Bez něj by Zeměplocha nebyla Zeměplochou. Úplně nejvíc ze všeho mě dostali Nac mac Fíglové a především hospodyně Neviditelné univerzity paní Vidláková. Když se poprvé objevila a spustila hanáčtinó, skoro jsem se udusila smíchy, bo jsem si vzpomněla na jednu svou učitelku ze základky (taky byla prostorově výraznější a angažovala se v hanáckém folklóru).

23.01.2015

Dá se vůbec o kuchařce říct, že ji má člověk přečtenou? Stále z ní čerpám.