LaArdilla komentáře u knih

Ze začátku jsem nevěděla, co si mám myslet, ale pak mě příběh pohltil. Jak už tu bylo napsáno, prolínání paralelních příběhů a odkrývání souvislostí Murakamimu fakt jde. Konec světa napsal dříve než Kafku, ale já četla nejdříve Kafku a v Konci světa se vlastně objevují prvky, které potom dále vyvedl v Kafkovi. Totální nářez. Další kniha, kterou si musím pořídit do osobního vlastnictví.

4 26.04.2012

Po dočtení ani nemám slov, jak jsem unešená. Tato kniha mě prostě "dostala". Na každou další kapitolu jsem se těšila jako dítě na čokoládu. Nejvíc mě dostalo, když se v příběhu postupně objevily věci, které mám ráda a na kterých si "ujíždím". Pan Nakata - to se prostě musí přečíst. A i když ji dočtete, tak už vás nepustí.
Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale určitě si koupím výtisk do svého osobního vlastnictví.

Četla jsem ji před 13ti lety, na střední a tenkrát mě hodně zasáhla a ten příběh je v mé hlavě doteď. Ráda si ji někdy přečtu znovu.

26.04.2012

Tuto knížku jsem začala číst na začátku léta a během dovolené, díky které jsem se rozešla se svým přítelem. Opravdu to bylo skvěle načasované, jako by ta kniha byla taková předzvěst. Ten měsíc, kdy jsem ji četla, jsem to měla jako takový "Lizin rok" v zahraničí. Některé pasáže týkající se Indie se mohou někomu zdát zdlouhavé, ale člověk se tak aspoň dozví něco, k čemu by se třeba ve svém životě nedostal. Po přečtení jsem si stáhla film a ten byl pro mě velké zklamání - hodně věcí úplně jinak než v knížce, hlavně aby to Hollywoodu sypalo.

26.04.2012

Byla jsem zrovna v Anglii, když tato kniha vyšla. Knihkupectví jí byla plná a já četla oslavné recenze, tak jsem si řekla, že si ji budu muset přečíst. Dostala jsem se k ní loni na jaře a musím říct, že to byl horor. Vůbec mě ten příběh nebavil, přišlo mi to takříkajíc "o ničem". Konverzace hlavních postav mi přišla "řvavá", vůbec jsem z té knihy měla dojem "hlučnosti", snad mi rozumíte. A to já nemám ráda. U knihy si chci odpočinout, případně si rozšířit obzory, zahloubat se nad novými smysly. I když to pro mě bylo celkem utrpení, k čtení jsem se musela nutit (což u mě není obvyklé), tak jsem ji nakonec přečetla a to pak byla úleva. Aspoň teď vím, že takovéto příběhy nejsou nic pro mě.

2 26.04.2012

Film jsem viděla hodně let předtím, než jsem se dostala ke knize, tak jsem si toho už moc nepamatovala, ale vím, že se mi líbil. A kniha se mi líbila ještě víc. Na každou kapitolu jsem se velmi těšila, kniha mě vtáhla do děje, moje fantazie si nádherně vykreslila krajinu Newfoundlandu. Když jsem knížku dočetla, tak mi to bylo hodně líto, nechtělo se mi ten svět opustit.

26.04.2012

Souhlasím s Trenkou. Film jsem neviděla, neznám jej, jen jsem o něm slyšela. Romantické knihy taky nečtu, ale chtěla jsem si odpočinout, tak jsem po ní v knihovně sáhla. Musím říct, že po pár kapitolách jsem myslela, že knížku ani nedočtu. Hlavní hrdinka mě teda neskutečně štvala a vím, že s takovou ženou bych se nemohla kamarádit. Žádný koníček, zájem, práce, její život se točil jen kolem manžela a paření s kamarády. Pro třicetiletou ženu docela tristní. S tím fňukáním už mě pak taky štvala, ale dobře, umřela jí milovaná bytost, kdo ví, jak bych to zvládala já. Naštěstí pro knihu (nemám ráda nedočtené věci) se to ve 3/4 změnilo a příběh jsem dočetla téměř na jeden zátah, protože konečně jsem se i zasmála a hrdinka trochu zlepšila svůj přístup. Touto knihou jsem si potvrdila, že romantické příběhy, ve kterých o nic nejde, opravdu pro mě nejsou, beru to jako ztrátu času. Na film se ještě ale rozhodně chci podívat.

1 20.04.2012