krizek
komentáře u knih
Vlastní životopis
Agatha Christie
Život Agathy Christie byl velice zajímavý a já jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.
Kapitoly z analytické filosofie
Jaroslav Peregrin
Pro přehled analytické filozofie velmi užitečná.
Hadí doupě
Agatha Christie
Ano, nevyskytuje se tam žádná z nám známých postav, ale pokud se opravdu začtete, musíte uznat, že je to o to lepší kniha. Celou jsem jí zhltala na posezení, úžasný dej, nezvyklý příběh, prostě super čtení! Jedno z těch nejlepších
Kapsa plná žita
Agatha Christie
Nemůžu si pomoct, ale mne závěr vůbec nepřekvapil a nemůžu přijít na to proč. Možná proto, že už mám na Agathu vyšší nároky a přece jen tento příběh mi nepřišel až tak lákavý... ale přes to je to prostě dokonalé čtení na nedělní odpoledne i na jakýkoli jiný den :)
Zkouška neviny
Agatha Christie
Čtivá kniha, přečtena za jeden den, zase dobře vymyšleno, i když na mne moc jednoduché, vraha jsem odhalila dříve, než doktor Calgary, proto se také připojuji, že je jedna ze slabších, ale vůbec ne špatných knih! :)
Velká čtyřka
Agatha Christie
Mne se naopak velice líbila, není to akčnost, je to domyšlené naprosto do nejmenšího detailu, sedíte a čtete a i když víte, co by OBVYKLE Poirot udělal, nepomůže to - a vy jste překvapeni, to je dle mého účel, překvapit i zkušeného "poirotovského" čtenáře! :) U mě SUPER!
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Opět příběh silné lásky ve špatném a zlém období, Miluji takovéto příběhy.. knihu jsem měla přečtenou za jeden den a do teď jsem nadšená!
Petr a Lucie
Romain Rolland
Tuto knihu jsem sice četla asi tak v 16ti, ale stále si pamatuji, jak mě ohromila tak velká láska, cit byl popsán velmi, velmi krásně, tak smutné a tak krásné zároveň....
Symposion
Platón
Zajímavé je, že u tohoto dialogu mne zaujal spíše popis daného Symposia - tedy hostiny. Jak to v tehdejší době probíhalo, jak jen pili víno, leželi a povídali si....
Obrana Sokratova
Platón
Obranu Sokrata nenapsal jen proto, že ho obdivoval, chtěl také lidem ukázat pravou tvář filozofů. Že filozof je člověk, který umí komunikovat s lidmi, člověk, který umí z nepravdy udělat pravdu, člověk, který se nebojí smrti, který se umí sám obhájit a sám přichází na různé důvody své obhajoby a umí je tak dobře podat, že mu všichni v místnosti uvěří. Laicky řečeno: Umí i manuální prácí obkecat. O obraně Sokrata bylo již někdy ve starověku napsáno, že je to jakési poučení, o tom jaký má filozof správně být.
Euthydémos, Menón
Platón
Hlavním tématem dialogu Menón je stejně jako v dialozích Euthydémos nebo Protágoras učení zdatnosti. V dialogu Protágorás je toto téma ovšem mnohem více rozšířeno o důležité poznatky, v Ústavě je pak na otázku, zda-li lze zdatnosti naučit, daná jasná odpověď, totiž, že lze.
Z postav, jenž vedou se Sókratem dialog zde vystupuje šlechtický velkostatkář Menón, jenž je žákem Gorgii, kterého známe již z dialogu Gorgias. Menón zde se Sókratém řeší zásadní otázku, jestli je zdatnost věcí učení nebo cvičení. Menón v tomto dialogu vystupuje jako mladý, pyšný muž toužící po moci a jako s takovým jedná i Sókratés a po většinu rozmluvy se jej snaží umírnit v jeho řečech.
Mne osobně se Menón četl velmi dobře, tak jako všechny Platonovy dialogy.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Nejlepší četba o honu na čarodějnice, jakou jsem četla. Perfektní, ač drastické čtení.
Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón
Platón
KRITÓN - dialog, kdy Kriton navštěvuje Sokrata ve vězení a přináší mu špatné zprávy – tedy tu, že již zítra bude muset Sokrates umřít
- Sokrates mu již ale v tomto oponuje a říká, že to tak nebude, že měl sen, kdy za ním přišla krásná žena a říkala: „Ó Sokrate, do Fthie, hrudnaté země, již pozítří mohl bys připlout“ (44b)– což podle něj jasně znamenalo, že ho smrt čeká až pozítří....
Faidros
Platón
Sokratés na závěr pronese svou malou modlitbu: „Ó, milý pane i ostatní bozi těchto míst, dejte mi, abych se stal krásným ve svém nitru; a to vnější, co mám, ať je mi v přátelství s nitrem. Za boháče ať pokládám moudrého; a zlata ať mám takové množství, jaké by neunesl ani neuvezl nikdo jiný než člověk rozumný.“12 Což je podle mě typický Sókrates, shrnul všechny své klady do jedné modlitby. Pořád říká, že není nejmoudřejší a že hlavní je být krásný uvnitř, a ne navenek. (279b, c)
Faidón
Platón
V Platonově dialogu, kdy je znázorněn poslední den Sókratův rozebírá myšlenky o smrti a duši – co se děje s duší po smrti? Je zpřítomněna chvíle, kdy je to vítězství doko¬náno: Sókratés „zcela lehce i klidně" vypíjí číši s jedem. Avšak smrt je právě jen chvíle života; filosof vítězí nad životem celým. Povznést se nad poznatky smyslů, co nejméně se starat o tělo a nic od něho nechtít - v tom je to vítězství filosofovo nad životem i smrtí. Filosof uskutečňuje zduchovnění života; to činí Sókrata schopným, že může mluvit v žaláři o svobodě. Po této stránce je dialog Faidón významným předchůdcem křesťanství, jež jde k témuž cíli, i když jinou cestou; zároveň usvědčuje tento dialog z nevědomosti ty, kteří vytýkají křesťanství, že ono přineslo zapírání těla.
Sókratés
Jan Patočka
Můj výběr této knihy byl ovlivněn zvědavostí. Před nedávnem jsem přečetla přednášky o Aristotelovi, které mne moc nenadchly, byly velice složité, komplikované a nesrozumitelné. Sokrates se mi už četl lépe. Autor odkazoval na několik antických, starověkých, ale i novověkých teoretiků, filosofů, spisovatelů, kteří se, ba i kouskem věty, zmínili o Sokratovi. Trochu mne zklamala ta změna, že mi pan Patočka nesdělil moc svých názorů, předkládal mi spíš ty ostatní. U Aristotela se mi právě zdálo, že tam mi svůj názor ujasnil. Patočka ve své přednášce hodně dbal na citace, autory děl, dával příklady, recenze, názory jiných, ne jen jeho. Také velice často cituje, což v přednášce o Aristotelovi nebylo až tak časté. Například cituje celé odstavce z Platónových dialogů. Říká, že o Sokratovi se nejvíce dovíme od filosofů jako byl Xenofónt, platón a Aristoteles, ale téma Sókrata je až do dnešní doby velmi zajímavé a velmi sporné, proto se o něm píše mnoho publikací a každý podává ten svůj názor. V této práci nejsou uvedeny přímo citace, jelikož to citace nejsou, jsou to mé poznámky ke knize, mé výpisky. A na konci uvádím akorát údaje o knize.
Aristotelés
Jan Patočka
Tento přepis přednášek se mi četl velice obtížně, používal mnoho výrazů, které jsem si musela dohledávat, v poznámkách toho moc vysvětleno neměl, takže samostatně s touto knihou jsem pracovat nemohla.
Svět pojmů a logika
Pavel Materna
Po přečtení této knihy jsem si některé věci objasnila, některé doplnila a některé naopak zcela vymazala. Kniha se nečetla nejhůř, ale ani nejlépe. Konec mi dal opravdu zabrat, abych něco pochopila. Jsem ráda, že jsem ji dolouskala do konce, ale na druhou stranu pořád vím, že se logice nějak zvláště věnovat nechci. Zjistila jsem, že logika je sice základ našeho života, že veškeré věci se řídí logickými poučkami, ale to mne osobně stačí, dopodrobna bych se jí věnovat asi nechtěla.
Pozvání do filosofie
Martin Hollis
Abych se přiznala, knihu jsem si vybrala jen kvůli obalu, hledala jsem nějaké úvody do filozofie, ale nevěděla jsem, co přesně hledat. Ale i přesto mě velice nadchla. Líbil se mi způsob provedení, způsob psaní i celkový vzhled.
Byla velice naučná, v něčem více, v něčem ovšem méně, docela dobře se četla, nemusela jsem se extra zastavovat nad nějakými výrazy či poučkami, mělo to spád, rychlost, hlavu i patu.
Podle mého názoru měl autor i perfektní výběr témat na rozbor. Každé mělo své kouzlo, ke každému měl opravdu co říci. Už jsem se potkala i s knihou, která se zabývala tématy, o kterých autor neměl ani ponětí a spíš to stáčel do toho svého oboru a koníčku. To pak nelze číst, nedává to smysl. Ale Pozvání do filozofie je pro mě perfektní filosofická kniha.
Rozebíral i problémy, které jsou primární, a to se mi velice líbí, protože přece ani tyhle nemůže odsouvat na druhou kolej, jen proto, že otrlý a přechytralý autor si sám o sobě bude myslet, že je nejchytřejší a že se přece nesníží až na úroveň toho, aby rozebíral tak jasné věci, které přece všichni musí znát. To se v tomhle případě nestalo.
Jediné, co bych autorovi snad vyčetla, ale to je pouze můj subjektivní názor, je až přespřílišné používání logiky. Samozřejmě, k filozofii logické uvažování patří, ale mně se zdá, že se autor na tu logiku příliš odkazuje a že na ni až příliš spoléhá, což je podle mě zbytečné. Ale třeba to bylo v plánu, třeba dílo mělo být stavěno jako logicky – filozofické.
Na konec bych snad mohla říci, že se autorovi dílo vcelku povedlo, myslím, že mohlo splnit svůj účel. Nebylo moc složité, ale za to ani moc jednoduché, dalo se číst, dalo se mu rozumět, celkově to byla pěkná kniha.