kokodaros komentáře u knih

Ruská literatura nezemřela! Pelevin je důvod, proč se občas podívat o pár tisíc kilometrů na východ a pár stupňů Celsia níže. Knihu jsem koupil a začal číst trochu s rozpaky. Ale teď už ji bez rozpaků řadím mezi mé nejoblíbenější. Pelevin je tím nejlepším možným následovníkem Bulgakova, vzal si z něho to dobré a originální a ještě ho o míle překonal.
Zamiloval jsem se do té filozofující prostitutky s liščím ohonem. Směs syrové reality novodobého Ruska a magie starodávných zvířat, která pamatují počátky civilizace je tak třaskavá a účinná. Nemusí přijít ropná krize, stačí jen pár výkyvů kurzu barelu ropy na burze a hned si vybavuju scény, kdy se mocní vládci materiálního světa zoufale uchylují v měsíčním světle ke kouzlům a čárám, aby vytryskl nový zdroj jejich petrodolarů. Tomu všemu se A Čuri z vysoka vysměje a včas předvede svůj potenciál. Závěr knihy nenechá nikoho na pochybách, rád bych našel to její odhozené kolo v moskevském parku.

4 28.12.2014

Jako jedna z mála v nekonečných seznamech zahraničních knížek 20. století, které nám cpali do hlavy před maturitou, se mi zadrápla do paměti, přestože celý popis zabral jen několik řádek v sešitu: "magický realismus", "Markétka", "stalinské Rusko 30. let", "faustovské téma" - o moc víc hesel to nebylo. Drápanec v paměti se kdysi zanítil při sledování mého oblíbeného filmu Lekce Faust a dnes jsem ji přečetl už podruhé.
Autor dokonale zboří všechny předsudky už první kapitolou. Úvodní scéna s Anuškou a socialistickými literáty ostatně patří k nejpovedenějším. Řádění sympatického ďábla a jeho pomocníků je tak nenucené a zábavné, magicky reálné - tohle že bylo napsáno v lůně Josifa Vissarionoviče? A to nemluvíme o druhé části knížky, kdy na scénu přichází Markétka, divoženka velkého kalibru. Kniha má i několik slabších míst (trochu mě nudilo počáteční seznamování s Pilátem i snaha uzavřít řádění a šílení množství postav), dnes už neumíme plně ocenit satiru stalinského svazu literátů (ale stačí si tam dosadit dnešní reálie nabubřelosti politiků i celebrit) ... ale je to mistrovské dílo, do kterého autor vložil celé své srdce a život. A snad i upsal duši ďáblu.
Celkové hodnocení by bylo na 4,5 *, ale za dobovou odvahu a neotřelost autora je to čistých pět.

9 28.12.2014

K Městečku mě přivedl Amos Oz a jeho vyznání k Andersonovi - byl pro něj životní inspirací. Kvůli němu se Oz rozhodl stát se spisovatelem. Dnes už se nedivím, tohle je mimořádná sbírka povídek. Amerika počátku 20. století, jak ji neznáme. Křehké, oduševnělé, citlivé příběhy, navzdory drsným reáliím amerického venkova.

3 28.12.2014

Od knihy jsem měl větší očekávání. Ta nakonec vlastně plnila jen titulní (bohužel nikoli hlavní) postava - dívka na klíček - a jak píše Alee, škoda, že nedostala větší prostor. Co mě rozčilovalo, to bylo neustálé opakování a detailní popisování rádoby originálních technologií (kličkopružiny, druhy plastů podle suroviny). To se rychle omrzelo, navíc technicky vzdělaný člověk má potíž uvěřit v obrovskou kinetickou energii namotaných řas. Kdyby tím autor šetřil a psal v náznacích a víc se zaměřil na postavy... Mnohem zajímavější byl pohled na naši civilizaci z opačného konce planety, pohledem Thajce, pro něhož je běloch i Číňan rovnocenným vetřelcem. Střet kultur pohledem budoucnosti a dívka na klíček - to je důvod proč tuto knížku číst.

2 28.12.2014

Pěkné a příjemné čtení, ale popravdě příběhy mi z paměti brzy vyprchaly a zůstala jen atmosféra rozpálených izraelských uliček a scéna, kdy neznámý návštěvník nakonec po kafkovsku přilehne k paní domácí pod peřinu a dům se ponoří do ticha. Bylo to tak?

1 28.12.2014

Nejsem čtenář biografií, historických románů nebo autobiografií, takže na počátku čtení jsem byl na pochybách, kdy knihu odložím. Je pravda, že některé nekonečné výčty historických postav a jmen, které souvisely s předky Ámoze Oze, jsem měl tendenci přeskakovat. Ale jakmile autor začal popisovat vzpomínky z dětství, svýma očima, musel jsem si pasáže číst dvakrát, jak byly dokonalé. Úžasné jsou krátké "pohádky", které mu vyprávěla maminka. A scény, kdy vyleze na strom na návštěvě u arabské rodiny, blízkosti rodinné tragédie či naopak poznání životní lásky...tam čtenář pozná, že čte světového autora, mistra.

6 13.04.2014

Nejlepší český román desetiletí. Obdivuji autora za odvahu a upřímnost. A schopnost předat svou zkušenost se světem i sebou samým bez příkras a přitom poutavě. A Sibiř? Od přečtení knihy mám dojem, že už jsem tam byl.

3 18.01.2014

Svěží čtení, krásný jazyk a hlavně takové spojení s city a pocity hrdinů povídek, vůní a světa kolem nich, že kniha ve mě rezonuje už víc než dva roky po přečtení. A to dokáže málokterá. V panu Němcovi vidím velkou naději české literatury a těším se na pořádný, vyzrálý román.

2 18.01.2014