_Knihomolka_ komentáře u knih
Ten, kdo má rád historii (autorka zde totiž detailně popisuje život jak chudých, tak i bohatých lidí, palác Versailles, dobití Bastily, což se váže k Velké francouzské revoluci, tehdejší královnu Marii Antoinettu, lety balónem a mnoho dalšího), stejně tak jako já, romantiku a trochu těch kouzel, tak se mu tahle knížka bude líbit.
Krásný, vtipný, ale už bohužel poslední díl jezevčíka. Moc se mi líbí všechny knížky od Frauke Scheunemannové, od kocoura Winstona, až po Jezevčíka Herkula.
"Ženy jsou jako čajové šálky; nikdy nevíte, jak jsou silné, dokud je neponoříte do vařící vody."
Příběh nebyl nijak zvláště vymyšlený, naopak se mi více líbil styl jeho převyprávění a příležitost oprášit si to, s čímž jsem již dříve byla v souvislosti s Blízkým východem srozuměna. Nejvíce mi však v knize nesedl závěr, který byl dle mého uvážení moc pohádkový a celkově nepřiměřený tamějším poměrům.
Přestože Jiří Padevět ví, jak podávat otázky, já bych se na nějaké ještě ráda pana Mokryka vyptala. Je tu ale hodně široká škála toho, co by se dalo rozebírat, k čemu se vracet a o čem polemizovat, takže samozřejmě chápu, že se to do takové skromné knížečky nemohlo všechno natěsnat. Přesto však musím podotknout, že už jsem četla lepší knihy, které se orientují na historii východu obecně.
Název knihy je poněkud zavádějící. Když jsem si jí vybírala, byla jsem přesvědčená o tom, že se bude zabývat zejména Dalajlámovým dětstvím, dospíváním a současným pobytem v exilu. Jenže autor se více pohyboval v historické sféře Tibetu - války, utlačování a buddhismus. Kniha je svým obsahem srovnatelná s dílem od paní Demickové (Jíst Buddhu), a proto jí hodnotím podobně.
Ač útlá knížečka, na informace krásně obsáhlá. Velmi mě nadchlo zpracování - stručné, přehledné, zábavné, zároveň zajímavé a poučné, na každé straně text doplněný obrázky s popisky, které obsahují tipy a rady jak pro začínající majitele koček, tak i pro zkušené "kočkaře". Přesto, že doma máme pět kočičích mazlíčků, dozvěděla jsem se pár nových věcích :).
Z knížky mám takové smíšené pocity. Na jednu stranu nemůžu říct, že jsem z ní byla radostí bez sebe, ale zase nemůžu říct, že by se mi vůbec nelíbila, což bylo nejspíš kvůli tomu, že byla napínavá. Když opominu tu škálu vražd, včetně té, co se odehrála hned v první kapitole, tak se mi vlastně svým způsobem líbila. Zařadila bych jí spíše mezi takové průměrné fantasy čtení se špetkou romantiky.
Tuto knihu jsem četla před pár lety a vzpomínám si, že jsem ji milovala, vlastně celou triologii od Frauke Scheunemannové. Je krásně a vtipně napsaná, a proto se dobře čte. Hodí se pro děti od páté do osmé třídy :).